Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 18. kapitola

06.05.2011 (19:45) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3090×

Bez tebe to nezvládnu

Matt mě vzal do náručí a položil na postel. Držela jsem ho za ruku. Nedokázala jsem si představit, že by se teď ode mě hnul. Přitáhl si mě k sobě a já jsem cítila, jak se všechny ty zážitky derou na povrch. Jenomže ani za nic bych to navenek neukázala. Nechtěla jsem, aby ostatní viděli, jak moc mě to vzalo.

Opatrně jsem zvedla hlavu a podívala se na Matta. Oči měl pevně zavřené a těžce dýchal. Zlobil se na mě. Asi cítil, že se na něj dívám, a tak otevřel oči.

Nevěděl, co říct. „Je to moje vina, měl jsem tě svézt.“

„Co to říkáš? Já jsem přece nechtěla, tak si to nedávej za vinu,“ vymluvila jsem mu.

„Ani nevíš,“ nadechl se zhluboka, „co všechno se mohlo stát. Nikdy bych si to neodpustil.“

„Ale nic se nestalo,“ uklidňovala jsem ho, i když jsem byla sama ještě trochu na nervy. „Je mi fajn.“

„Fajn?“ jeho hlas trochu povyskočil. „Vždyť se na sebe podívej! Klepeš se jak osika!“

Opravdu jsem se podívala na svoji ruku, ležící na jeho hrudi. Třásla se a já to nedělala. Moje tělo samo dávalo najevo, jak mi je. Prozradilo mě. „Bude mi fajn.“

Vzal si mě na klín a hladil mě po vlhkých vlasech. „Už se tě nikdo nedotkne,“ slíbil.

Ukolébaná jeho přítomností jsem po chvíli v jeho náruči usnula. Jenomže i když jsem věděla, že jsem v bezpečí, pořád jsem se bála. Probudila jsem se celá zpocená. Matt ležel vedle mě a ruku měl položenou na mém pase.

„Klid, zlato, jsem tady,“ přitáhl si mě k sobě, když mi po tváři stekla jedna slza. Rychle jsem ji setřela. Nikdo mě nesmí vidět brečet. Jen slaboši brečí. Rebecca Black není slaboch.

„Musíme do školy,“ snažila jsem se převést řeč na jiné téma.

„Na ty poslední dvě hodiny už to nemá cenu,“ zašeptal a kontroloval můj výraz.

„Cože?“ podivila jsem se rozespale. „Kolik je?“

„Půl dvanáctý. A klid, Jake tě omluvil.“

Zvedla jsem se z postele. Bolelo mě celé tělo. Svaly na nohou jsem měla natažené a hrudník mě bolel. Sešla jsem dolů do přízemí a chtěla si udělat něco k snídani.

„Já to udělám, sedni si,“ nabídl mi Matt.

„Nejsem chromá,“ odsekla jsem a začala jsem krájet housku. Nůž mi ujel a já se řízla do prstu. To je jak naschvál.

„Ukaž,“ natáhl se pro mou ruku a ošetřil ji. „Nech mě, ať ti tu snídani připravím.“

Vzdala jsem veškeré snahy a hodila jsem sebou do křesla. Zavřela jsem oči a zvrátila hlavu. Věděla jsem, že se musím dát dohromady. Půjde to. Dnes už je mi mnohem líp. Zítra už budu v pořádku. Jenom díky Mattovi. A žádný blondýně ho nedám. Je můj.

Matt přede mě postavit talíř s jídlem a já to na posezení snědla. Jídlo mi taky pomohlo a já se opravdu cítila silnější. Dokonce jsem na tváři vykřesala úsměv.

„Nechceš zajet do kina? Prý dávaj nějakou romantiku,“ nabízel mi Matt.

„To zní celkem dobře,“ povzbudila jsem ho. „Dojdu se zkulturnit a můžeme vyrazit.“

Došla jsem do koupelny a viděla svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem hrozně. Vlasy jsem měla přeleželé a podivně zkroucené a za mé kruhy pod očima by se nemusel stydět ani kdejaký pařmen. Trvalo mi víc jak půl hodiny, než jsem ze sebe udělala člověka. Pak jsem na sebe hodila obyčejné džíny a delší modrý top, zachumlala jsem se do mikiny s kožíškem a přehodila přes sebe kabát.

Matt zajel do Port Angeles a vybral film. Sedli jsme si do pohodlných sedaček a čekali na začátek. V kině se setmělo a mně se stáhl žaludek. Ta tma mě děsila. Sevřela jsem prsty do pěstí a nutila jsem se do klidu. Snažila jsem se soustředit na film, ale šlo to jen těžko. Matt moje ruce vysvobodil a schoval je do svých obrovských dlaní. Přemáhala jsem se, abych to vydržela.

Když film skončil, okamžitě jsem se vyhrnula ven. Matt si mě starostlivě prohlížel, ale asi se bál zase o tom začít, za což jsem byla ráda.

Matt se mnou trávil každou volnou chvíli, dokonce skoro přestal hlídkovat, aby mi mohl dělat společnost. Ryan přede mnou ani moc nenadával. Za pár dní jsem byla relativně v pohodě. Na tu osudnou noc jsem skoro zapomněla.

Dneska ráno mě Matt vyzvedl a dovezl do Seattlu, kde dneska jeho tým hraje. Je to důležitý zápas, který může rozhodnout o přestupu do vyšší ligy. Nepochybuju o tom, že vyhrajou, protože za ně hraje můj vlček, který všechny hrozně rozdrtí.

Posadila jsem se na tribunu a sledovala zápas. Basketu moc nerozumím, ale myslím, že odborník by řekl, že je to docela slušnej nářez. Atmosféra byla úžasná a zezačátku to bylo vyrovnané. Pak ale „mí“ červenočerní získali převahu a koše jen padaly. Matt by hvězda. Skóroval už z půlky hřiště.

První část hry byla pryč a Mattův tým se sešel na lavičce, aby jim trenér poradil co a jak. Matt se na mě zářivě usmál a poslal mi vzdušnou pusu. Za chvíli naběhli na druhou část zápasu.

Přesně podle očekávání lapušský tým vyhrál. O většinů bodů se postaral Matt a já na něj byla tak hrdá. S klukama si plácli a zaradovali se. Matt se jim vykroutil a vyběhl za mnou na tribunu. Objal mě a radost z něj přímo sršela.

„Ty jsi jednička,“ pochválila jsem ho a políbila jsem ho.

„Spíš dvanáctka,“ zasmál se šťastně a narážel na číslo svého dresu. „Musím se jít převléknout. Pojď, seznámím tě s Amandou, ona se o tebe postará.“

Dovedl mě k slavící skupince a zamířil k objímajícímu se páru.

„Ehm,“ odkašlal si. „Iane, Amando, tohle je moje Rebecca.“

Potřásla jsem si s nimi rukou a chvíli jsme si s nimi povídali. Pak se kluci odešli převléknout a my jsme s Amandou osaměly. Byla to docela příjemná hnědovláska. Chvíli mi něco vyprávěla a pak nechala povídat mě. Čas s ní ubíhal rychle.

Kluci se vyvalili asi za čtyřicet minut. Stále měli dobrou náladu, což vytvářelo úsměv i na mojí tváři. Matt mi sdělil, že se jede do jednoho baru k La Push, aby to pak měli všichni blíž. Ian a Amanda se zpátky vezli s námi, takže jsme se trochu víc poznali.

Zapadli jsme do jednoho docela slušného baru a za chvíli dorazil i zbytek Mattova týmu a s nimi jejich protějšky a další kamarádi.

Zábava pomalu plynula. Většinu času jsem strávila s Amandou. Matt se sice bavil se všemi z basketu, ale mě nezanedbával. Vždycky se ke mně otočil, prohodil se mnou pár vět a pak se vrátil ke zbytku.

Docela jsem si sedla i s Austinem a Thomasem, oba byli šíleně ukecaní a hrozně nad vodou. Vzali vás s sebou jako valící se lavina. Při rozhovoru s nimi by roztál i ledovec. Šla jsem si na bar pro něco k pití a oni se tam později taky ukázali; sedli si vedle mě každý z jedné strany a energie z nich sršela. Vtipkovali a vzájemně se doplňovali a já jsem se celou dobu nepřestala smát. Hlavně jsem s nimi mohla na všechno zapomenout.

Vrátila jsem se do reality, až když mě čísi ruce objaly. Podle teploty byly jasně Mattovy.

„Teda kluci, vždyť vy jí tady vykecáte díru do hlavy,“ postěžoval si na oko Matt a líbnul mě na tvář.

„No jo, tak když je s Beccou taková sranda, tak my nevíme, kdy přestat,“ zašklebil se Thomas a já ho dloubla loktem, jako bychom se znali už několik let.

„Však on si vymýšlí,“ zapřela jsem.

„Já mu teda docela věřim,“ zasmál se Matt a zatahal mě za ruku, abych šla s ním. Omluvně jsem se na kluky usmála a slezla jsem z barové židličky.

„Matte?“ obrátil se na něj Austin. „A půjčíš nám Beccu ještě?“

Matt se na mě podíval. „Když bude chtít.“

Spiklenecky jsem na ně mrkla a následovala jsem Matta. Docela mě překvapilo, když místo ke stolu, kde seděli ostatní, zamířil na malý parket. Přivinul mě k sobě a začal se se mnou pohybovat v pomalém rytmu ploužáku.

„Čím jsem si to zasloužila?“ usmála jsem se na něj.

„Trošku jsem žárlil,“ usmál se nazpět a pak moje další otázky umlčel polibkem.

Jeho nálada byla hodně vysoko, a tak být v jeho společnosti bylo opojné. Skoro jako bych ten zápas vyhrála já sama. Veškerou svou radost předával mně. Opřel si svoje čelo o mé a zbytek tance mi hleděl do očí. Bylo to zvláštní. Mohla bych se do jeho očí koukat další dvě písničky a pořád bych v nich viděla něco zajímavého. Měla jsem dojem, že mu rozumím, že vím, co se v jeho hlavě odehrává.

Vrátili jsme se zpět ke stolu a Matt si mě vzal na klín. Jako by už nechtěl dopustit, abych se bavila s někým jiným, jako by všem ukazoval, že patříme k sobě.

Zábava se ještě trochu rozvolnila, protože s rostoucím počtem vypitého alkoholu se zvedla i přátelskost přítomných. Jenomže někteří svou hranici trochu přepískli a byli z nich spíš opilí otravové. Jejich společnost už nebyla příjemná, a tak jsme se s ostatními rozloučili a jeli jsme domů. Tedy k Mattovi domů.

Zastavil před domem a pak mě odvedl dovnitř. Bylo už celkem pozdě, takže jsme se s jeho rodiči naštěstí minuli. Zavřel dveře od svého pokoje a spokojeně mě objal.

„Děkuju, že jsi byla dneska se mnou,“ zašeptal.

„Já vím, vyhráli jste kvůli mně,“ zasmála jsem se potichu.

„Ne, vyhráli jsme pro tebe.“

„Hm, to se mi líbí,“ rozzářila jsem se a políbila jsem ho.

Matt se okamžitě zapojil a něžně mě líbal. Opatrněji než kdy dřív. Jemně se mě dotýkal, jako bych byla z porcelánu, a zacházel se mnou jak s drahokamem nevyčíslitelné hodnoty. Připadalo mi, že se mi snaží ukázat, že mu můžu věřit, že jsem s ním v bezpečí a že mi neublíží. Ale to jsem věděla.

Měkce mě položil na postel a přilehl ke mně. Tiskla jsem se k jeho horkému tělu a přitáhla jsem si ho k sobě jak jen to šlo. Pohladil mě svou obří rukou po břiše a utekl svými rty na můj krk. Užívala jsem si jeho jemných polibků. Drbala jsem ho na zádech a při tom povytahovala jeho tričko. Stáhla jsem ho z něj a odhodila někam pryč.

Hladil mě po těle, ale sundat ze mě oblečení, to nechtěl. Zase mě to rozesmutnilo.

„Ještě pořád mi nevěříš?“ kuňkla jsem, ale tvářila jsem se, že jsem v pohodě.

„Věřím ti,“ řekl mi do očí. „Ale chci počkat. Kvůli tobě.“

„Proč kvůli mně?“

„Víš, proč chce člověk vždycky nejvíc to, co nemůže mít...“

„Znamená to, že nemůžu mít tebe?“ zvedla jsem se a zmateně jsem se na něj dívala.

„Ne, znamená to, že když chvíli počkáš, bude se ti to pak víc líbit,“ vysvětlil mi.

„Ale já nechci čekat,“ zavrčela jsem a slyšela jsem v tom tónu starou Beccu. Tu, která doteď spala někdo hluboko uvnitř.

Matt strastně vzychl. „Můžeš mi prostě jen věřit?“

„Všechno to je jen o důvěře!“ rozmáchla jsem rukama a zvýšila tón, takže mi Matt přikryl ústa, abych nevzbudila jeho rodinu. „Ale ty nevěříš mně a já zase tobě!“

„Bex, prosím. Nechci se hádat,“ řekl smířlivěji, ale já jen protočila oči. Moje nálada klesla zase hluboko pod bod mrazu. Lehla jsem si na postel a otočila se zády k Mattovi.

Tma, která v pokoji byla, můj stav ještě zhoršila. Zaměřila jsem se na jeho dýchání a snažila jsem se uklidnit. Vážně jsem mu nechtěla říct nic, čeho bych pak musela litovat. Po pár minutách jsem si byla jistá, že je moje rozčilení pryč. Otočila jsem se zpět na něj. Seděl na kraji posteli zády ke mně.

„Nechce se mi spát,“ zašvitořila jsem.

Matt se na mě těžkopádně a pomalu otočil. „Mně taky ne.“

Pohladila jsem ho po ruce a přitáhla k sobě. Ochotně si lehl vedle mě a chvíli mě pozoroval. V jeho tváři jsem viděla pochybnosti. Jako by měl všechny své otázky napsané na čele. Proč si pořád tak ubližujeme, když nám na sobě záleží?

Odpověď jsem neznala. Nechtěla jsem se s ním hádat, ale občas jsem si prostě nemohla pomoct. Matt byl ale velkorysý. Roztáhl svou náruč a já si položila hlavu na jeho rameno. Jednou rukou mě objal a dal mi pusu do vlasů.

Ticho bylo příjemné. Ale pak jsme si začali povídat a to bylo ještě lepší. Ty chvíle dostaly příchuť nečekaného souznění a náklonnosti. Poznávali jsme se. Netušila jsem, že to je ta správná a vlastně i jediná cesta k důvěře. Sdílení tajemství a vlastních pocitů se stalo základem našeho vztahu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Matt je moje všechno.

„Miluju tě, Bex,“ zašeptal pak z ničeho nic.

„Já...“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 18. kapitola: