Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 15. kapitola

21.04.2011 (20:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3125×

Moje srdce bušilo jako o závod. Nechala jsem oči ještě zavřené a moje zběsilé pocity doznívaly. Pak jsem pomalinku, milimetr po milimetru, odlepila víčka. Našla jsem jeho oči a hledala jsem v nich jakoukoli stopu faleše. Nic jsem ale nenašla.

„Šťastný nový rok,“ zašeptal a nespouštěl ze mě oči.

„I tobě,“ odvětila jsem a moje rty se roztáhly do úsměvu.

Teď bylo všechno správně.

Nevydržím bez tebe ani minutu!

Matt mě držel v náručí a hltal mě očima. Nebylo to jen oční pouto, co nás teď spojovalo. Někde hluboko uvnitř mě jsem cítila hřejivý cit, který postupně nechal rozpustit i zbytek mého citově zmrzlého těla.

Kolem nás bylo hlučno, ale mně připadalo, jako bychom byli uzavření v jakési bublině. Zvuky ostatních ke mně doléhaly ztišené a rozmazané. Jediná důležitá věc byla Mattova přítomnost. Nemohla jsem se od něj odtrhnout, pořád jsem potřebovala cítit jeho tělo.

Malý kout v mé mysli nic z toho nechápal. Nedokázal přijmout fakt, že z kluka, kterého jsem nenáviděla k smrti, se stal někdo, na kom mi moc záleží. Protože já opravdu cítila, že ke mně patří. Celou tu dobu to někde uvnitř mě muselo být, ale já to od začátku popírala.

Byla jsem opojená vlastním štěstím. Jak dlouho už se mu koukám do očí? Hodinu? Dvě? A proč mě to pořád nepřestává bavit?

Matt chytil moji promrzlou ruku a odvedl mě dovnitř. Chtěl si sednout na sedačku v obýváku, ale já ho zatáhla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a přitáhla jsem si ho k sobě. Objal mě kolem pasu a já se uvelebila na jeho hrudi.

Za dvě minuty mi bylo teplo. Polekaně jsem se na něj podívala.

„Panebože!“

„Co se děje?“ zeptal se zmateně a instinktivně mě sevřel pevněji.

„Ty jsi vlkodlak!“ došlo mi. Vždyť to bylo tak jasné! To proto jsem ho pořád vídala s Ryanem, protože oni spolu byli ve smečce. Musela jsem být slepá, a to jsem si tolik zakládala na vlastním bystrozraku.

„Vadí ti to?“ zajímal se opatrně.

„Ne, ne,“ vyhrkla jsem rychle, že dospěl k takovému závěru. „Jen mě zaráží, že jsem na to nepřišla dřív.“

Jenom se trochu usmál a políbil mě do vlasů. Spokojeně jsem ho objala a zavřela jsem oči. Pod uchem mi bilo jeho rychlé srdce. Ten zvuk mi připadal tak nějak blažený. Kolébal mě k spánku. I když jsem nechtěla, brzy jsem usnula.

Ráno jsem unaveně otevřela oči. Matně jsem si vzpomínala na to, co se v noci událo. Připadalo mi to vzdálené. Ale Matt pořád ležel vedle mě a to mi dodávalo jistotu. Byl roztomilý, jak ležel zkrouceně na mé posteli.

S úsměvem jsem ho pozorovala. Jeho tmavé krátké vlasy byly rozcuchané po polštáři. Snědá barva jeho kůže kontrastovala s bílým povlečením. Mohutné vypracované tělo se krčilo na malé posteli. Obličej měl uvolněný, ale já jsem si dobře pamatovala jeho úchvatné dolíčky, které se objevily na jeho tváři vždy, když se usmál. Těším se, až na mě upře ty svoje měděně hnědé oči.

Přitulila jsem se k němu a hladila jsem ho po tváři. Bylo ve mně najednou tolik citu, že jsem ho potřebovala dát nějak najevo. Moje prsty klouzaly po jeho hebké tváři jako po saténu. Sjela jsem na jeho silné paže a přejížděla jsem po svalech, které se mu na nich rýsovaly.

„Zneužíváš toho, že spím?“ zamručel tiše.

„Ne, udělala bych to, i kdybys nespal,“ odvětila jsem s úsměvem a políbila jsem ho na rty.

Okamžitě mi polibky vracel. Líbání s ním se nedalo srovnávat s nikým jiným. Zacházel se mnou tak, jak jsem přesně potřebovala. Dokázal být něžný i vášnivý, prudký i pomalý. Stačilo si jenom vybrat.

Pomalu se ode mě odtáhl a sedl si na kraj postele. Přemýšlel. Nemusela jsem se ho ptát, určitě si říkal, jak je možné, že se to všechno obrátilo o sto osmdesát stupňů. Slezla jsem taky z postele, chytila jsem ho za ruku a vedla dolů na snídani.

„Nazdárek, ospalci,“ pozdravil nás Alex a naše propletené prsty nijak nekomentoval.

Posadili jsme se ke stolu a vzali si chlebíčky, které zbyly od včerejška. Pořád jsem ho musela sledovat, jako bych se bála, že když zavřu oči, najednou mi zmizí. Došli jsme pak na terasu a pokračovali dál do lesa. Cítila jsem se lehoučká jako vítr, který mi vlál ve vlasech. Najednou jsem mu skočila na záda a se slovy „hyjé, můj vlku“ jsem ho pobízela, aby přidal do kroku.

Matt chytil moje nohy a utíkal se mnou mezi stromy. Obratně mezi nimi kličkoval, až se zastavil na útesech, kde cesta končila. Postavil mě opatrně na zem a otočil si mě k sobě. Lehce se dotkl mých rtů, ale já jsem chtěla víc. Chtěla jsem ho líbat zas a znova a nikdy nepřestat.

Sedl si na kus skály a mě stáhl do svého klína. Přejížděl rty po mém krku až na klíční kosti. Pod jeho dotekem mi naskakovala husí kůže.

Nehnuli jsme se od sebe celý den a já jsem cítila, jak moc si mě dokázal omotat kolem prstu. Lana jeho osobnosti si mě držela pár centimetrů od něj.

„Měli bychom jít,“ zašeptal mi do ucha a pak mě ještě políbil.

„Ale zůstaneš u mě, že jo?“

Zasmál se.

„Směješ se mi?“ nazlobil mě.

„Směju se tomu, jak jsi ještě před pár dny tvrdila, že by sis se mnou nic nezačala, i kdybych byl poslední chlap na Zemi, a teď ani nechceš, abych odešel,“ vysvětlil mi.

„Určitě jsi mi něco hodil do pití, že jsem se do tebe tak zbláznila,“ vypadlo ze mě a okamžitě jsem se začervenala, protože jsem nebyla zvyklá dávat najevo svoje city.

„Prostě přiznej, že jsi mi nedokázala odolat,“ naváděl mě.

„Pořád si myslím, že to byl nějaký trik,“ trvala jsem si na svém.

„Tak já pojedu domů,“ vyhrožoval.

„Dobře, dobře, neodolala jsem,“ vyhrkla jsem, jenom aby zůstal. Nedokázala jsem si představit, že by ode mě odjel. Musela jsem ho mít u sebe, jinak to nešlo.

Matt mě za odměnu políbil, pak si vzal mou ruku a schoval ji do své. Vyrazili jsme zpět k domovu. Moje srdce bilo hlasitě a nepravidelně. Prohlížela jsem si jeho rysy a ukládala si je do paměti.

„Nezírej tak na mě,“ škádlil mě.

„Tak už mě netrap,“ sklopila jsem oči. „Připadá mi, jako bych v tom byla jenom já.“

Zastavil a donutil mě, abych se na něj podívala. „To se ti jen zdá, Bex. Je to pro tebe tak silné, protože je to čerstvé, protože jsi zjistila, jak moc mě chceš až teď.“

„A kdy jsi to zjistil ty?“ zajímalo mě.

„Už je to nějakou dobu. Teď si jen zvykám na to, že to cítíš stejně,“ usmál se a cvrnknul mě do nosu.

„Ale jak jsi to udělal? Jak jsi mě dostal?“ nechápala jsem.

„Osobní kouzlo,“ odvětil.

„To těžko,“ smetla jsem jeho vysvětlení ze stolu.

„Říkej si, co chceš, ale teď jsi moje a já tě nikomu nedám,“ zavrčel a pak si mě přitáhl na hruď.

„To ráda slyším, Matte.“

„Řekni to ještě jednou,“ zaprosil.

„To ráda slyším, Matte,“ zopakovala jsem.

Měl zavřené oči a nic neříkal. „Co je?“ bádala jsem.

„Poprvé jsi mě oslovila, víš? A mně se líbí, jak to zní,“ rozplýval se a mě zahřálo u srdce.

„Matte, Matte, Matte,“ zahrnula jsem ho láskyplnými osloveními.

Popadl mě do náruče a zatočil se se mnou ve vzduchu. Jeho smích mi zněl v uších jako rajská hudba. Všechno, co se týkalo jeho, bylo dokonalé. Jeho přátelské oči a milý úsměv. Úsměv, který patřil jenom mně.

Došli jsme zpět do domu. Obývák byl celkem zaplněný a všichni jen vytřeštili oči, když nás viděli přijít společně. Moc dobře věděli, že se nemůžeme vystát. A teď jsme se vrátili oba. Nemožné. Až do včerejška.

Nedokázala jsem svoje city nijak tajit. Držela jsem se, abych ho nechytila za ruku, ale moje pohledy mě asi prozradily. Však mi to může být jedno, Edward by nás stejně dříve nebo později prásknul.

„No moment, co tohle znamená?“ nechápal Emm a ukázal prstem na nás dva.

Rose ho plácla přes ruku, aby neukazoval. „Copak asi, hlupáčku?“

„Becco?“ vyvalil oči Emm.

Zvedla jsem ruce do vzduchu. „Já za to nemůžu.“

„Ale vždyť-“ vztekal se Emmett, než ho Rose umlčela polibkem.

„A nemysli si, že se teď budeš ulejvat,“ zasmál se Ryan a kývl hlavu k Mattovi.

„Já? Ulejvat se? Nikdy!“ usmál se i Matt a pak poslal úsměv taky mně. Můj úsměv.

Už jsem to fakt nemohla vydržet, přešla jsem obývák k němu a propletla jsem svoje prsty s jeho. „Žádný takový. Matta mi necháš doma.“

„Doma? A to už jste jako manželé?“ utahoval si z nás Ryan.

Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jsem ho nějak uzemnit, ale skočil mi do řeči Emmett.

„Bitka!“ řval Emm a už se zvedal z křesla, aby se zapojil. No, to by byl nápad. Se zvednutím očí v sloup jsem rychle táhla Matta pryč, než by se něco semlelo. Odvedla jsem si ho do pokoje a zamknula za námi dveře.

Posadil se na postel a já si mu sedla na klín. Naše rty se setkaly přesně v tu stejnou chvíli. Překlopila jsem nás na postel a nepřestávala ho líbat. Potřebovala jsem se ho dotýkat, být v jeho blízkosti, dýchat jeho příjemnou mužskou dřevitou vůni...

„Dneska musím na hlídku,“ zašeptal mezi polibky, ale já to nechtěla poslouchat. Nemůže ode mě odejít, prostě ho nepustím. Líbala jsem ho ještě vášnivěji. „Ryan mě zabije.“

Úspěšně jsem ho zdržela dalších deset minut. Nepustila jsem ho ke slovu, to byla dobrá strategie.

„Už vážně musím jít,“ odtrhl se ode mě.

„Ještě chvíli,“ snažila jsem se vytěžit z té chvíle co nejvíc.

Obdaroval mě ještě třemi polibky a pak vyskočil z postele. „Nejde to, musím.“

Škrábala jsem se z postele, abych ho ještě chytila. Jenomže jenom co jsem se k němu dostala, sevřel moje zápěstí před sebou, takže jsem k němu nemohla blíž. Smutně jsem stáhla obličej.

„Ne, Bex,“ zarazil mě. „Nedokážu pak odejít.“

Políbil mě na čelo a naposledy se na mě usmál. Pak se otočil a vyrazil z pokoje. Vyběhla jsem za ním, ale to už byl skoro pod schody.

„A kdy se uvidíme?“ křikla jsem za ním a vyklonila jsem se přes zábradlí.

Vrátil se o dva schody nahoru a odpověděl: „V pondělí ve škole.“

Než jsem stihla zareagovat, byl pryč. Ta představa byla dost hrozná. Mám před sebou dvě noci a den bez něj. Co jenom budu dělat? Nevidím ho sotva půl minuty a už se mi po něm stýská.

Vrátila jsem se zpět do pokoje a lehla si na postel. Doteď jsem neměla čas nad tím vším přemýšlet. Bylo to tak zvláštní. On, kluk, který mi byl od první chvíle protivný, mi teď byl milý natolik, že jsem z toho měla strach. Nikdy jsem si nikoho nepouštěla k tělu, nedávala jsem najevo svoje pocity, ale teď to bylo tak přirozené. Netoužila jsem po vztahu, ale najednou jsem si nedokázala nic lepšího představit. Prostě musel přijít ten pravý. A pro mě to byl Matt.

Je mi jedno, že jsem s ním ani ne dvacet čtyři hodin. Vlastní s ním ani nejsem, já nevím. Nemám ani ponětí, jak to chodí ve vztahu. Musí se tě kluk zeptat, jestli s ním chodíš? Nebo je to po pár rande automatické? Ale my neměli ještě ani jedno rande, čistě teoreticky. Přesto k němu cítím něco tak silného, že to nedokážu pojmenovat. Nevím, odkud ten cit pochází, mně připadá, jako by prostupoval celé mé tělo.

Děsila jsem se sama sebe. Myslela jsem, že nejsem žádného citu schopná. A teď se citově zavážu ke klukovi, kterého znám pár hodin. A přece dokážu naprosto jasně cítit, že to není jen chvilkové zbláznění.

V každé mé myšlence byl Matt. Do mé hlavy se nemohlo dostat nic jiného. Nemyslela jsem na nic, co by se netýkalo jeho. Kdybych v tuhle chvíli zemřela, byla bych dokonale šťastná.

Úsměv mi neslézal z tváře. Nemohla jsem usnout, protože v nebi se nespí. A já právě teď létám na růžovém obláčku převysoko nad zemí. Tam, kde mě nikdo nemůže najít. Nikdo kromě Matta.

Neděle mi utíkala pomalu, přesto jsem byla stále veselá. Uklidila jsem si v pokoji, uvařila jsem oběd pro rodinu, pohrála jsem si chvíli s Lily a rozjela jsem jednu hru mariáše s Emmettem. Všechny ty věci jsem nedělala, jak byl rok dlouhý.

Večer jsem si připravila do školy a zalehla jsem podivně brzo. Nemohla jsem se dočkat rána. Jenomže čím víc jsem se snažila usnout, tím méně mi to šlo. A pak přišel ten podivný sen...

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Jak dlouho se ještě Becca bude vznášet na svém růžovém obláčku? Vydrží takhle šťastná navždy, nebo ji jeden záchvěv nedůvěry položí? A jak se k tomu vztahu postaví její přátelé?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 15. kapitola: