Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 14. kapitola

18.04.2011 (12:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2736×

Dostanu tě, Rebecco Blacková

Matt:

Vzal jsem Bex do náruče a prudce jsem ji objal. Pořád jsem si jen těžko zvykal, že je moje. Jenomže to na tom bylo to nejtěžší.

Od té naší společné práce do školy se věci začaly měnit. Přestal jsem s tou svou nesnášenlivostí vůči ní a spíš jsem ji ignoroval. Nesnažil jsem se k ní najít cestu, protože to nemělo cenu. Byla proti mně zaujatá.

Ve škole jsem ji vídal dál, ale pokaždé v náruči někoho jiného. Každý týden se líbala tak s dvěma kluky. Po celé škole se o ní povídalo, jaká je to děvka. Nedivil jsem se tomu, sám jsem se o tom mohl přesvědčit. Jenomže jí bylo jedno, co se o ní povídá. Záleželo jí jen na sobě samé. Slova jako přátelství nebo důvěra neznala.

Jenomže čím víc jsem běhal na hlídkách s Ryanem, tím víc jsem ji poznával. Viděl jsem ji z jiné strany, tak, jaká byla doma. Ryan mi ji ukázal nenamalovanou a rozespalou. Připadala mi roztomilá. Faktem bylo, že drzá byla pořád stejně, ale v domácí prostředí se prostě chovala krapet jinak.

Uvědomil jsem si, že si mi ta holka líbí. Když to Ryan zjistil, dost se divil. Věděl, jak moc jí nemám rád, a taky mě od ní zrazoval. Chtěl mě ochránit před jejími zlými spáry, ale na mě už to nefungovalo. Byl jsem jí fascinovaný.

Najednou jsem ji vnímal tak jako ostatní. Když kráčela chodbou, nebyl jediný kluk, který by ji nesjel pohledem. A teď jsem tak udělal i já. Černé úzké džíny jí dělaly nejdelší nohy. Rty naleskované nějakým líčidlem jí zářily. Nechápal jsem, proč holka jako ona musela dostat ještě navíc tolik sexuální energie, která z ní vyzařovala. Kdo by jí mohl odolat?

Když mě Ryan pozval k sobě domů, tajně jsem doufal, že se tam s ní potkám. Až když jsem musel jít domů, střetli jsme se spolu na schodech. No nezklamala mě. Přivítala mě, jak nejhůř dovedla.

„Co ten tady, ksakru, dělá?“

„Přišel na návštěvu,“ odpověděl jí Ryan.

„No to je teda paráda.“ Rozhodila rukama a vypadala tak komicky, že bych se zase smál.

„A nechtěla by ses třeba omluvit?“ ptal se Ryan.

„Omluvit za co?“ nechápala.

„Že jsi mu zkazila známku,“ vysvětlil jí.

„To mě ale vůbec nezajímá,“ zakřičela. „Začal s tím on.“

„Becco, je to můj kamarád a ty se mu omluvíš!“ nařídil jí Ryan, ale to bylo přesně to, co neměl. Jako by nevěděl, že cokoliv jí kdo nařídí, dočká se přesného opaku.

„Nikdy!“ odsekla a chtěla běžet do svého pokoje, ale Ryan ji zadržel. Chvíli jsem měl dojem, že se Rebecca rozbrečí.

„Nech ji, Ryane,“ ukončil jsem její utrpení. „Ona za to nestojí.“

Ryan ji po chvíli pustil, ale s mým postojem nesouhlasil. Poslední dobou ji nemohl vystát. Chtěl jí dát lekci, ale na ni se prostě musí jinak. Musí se jí ukázat, že si nemůže dovolit všechno. Což doteď nikdo neudělal.

Když mě pak Ryan pozval, abych s nimi jel na výpravu (a nezapomněl se zmínit, že Rebecca jede taky), souhlasil jsem. Jenomže moje přítomnost Rebeccu zase jenom vydráždila. Zasekla se a řekla, že nikam nepojede, protože jedu já. Víc mi nemohla dát najevo, jak moc mě nenávidí. Jenomže já už to tak necítil.

Výprava nakonec byla super, ale stejně jsem byl v mysli pořád u ní. Chtěl jsem být ten, kdo ji pokoří. Ale ne jen tak pro pocit, chtěl jsem ji naučit být lepší. A nechat si ji. A to, že moji rodinu její rodina pozvala na Vánoce, byla skvělá šance. Jenomže hned, co jsme přijeli, Rebecca se naštvaně zdekovala do svého pokoje. Samozřejmě aby nemusela být v jedné místnosti se mnou.

Nedalo mi to, a tak jsem vyrazil za ní. Zaklepal jsem na dveře a počkal, dokud mě nepozve dovnitř.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji. Seděla na koberci vedle postele a lakovala si nehty. Zvedla ke mně hlavu, ale přitom se jí nějak podařilo rozlít tu lahvičku s lakem. Chtěl jsem kobereček ještě zachránit, ale bylo pozdě. To má z toho, že musí mít nejnovější vychytávky. Superrychle schnoucí lak.

„Co tady děláš?“ vyjela na mě, vzala koberec do ruky a odnesla ho do umyvadla. Jako by to pomohlo.

„Chtěl jsem si popovídat,“ řekl jsem jí.

„Ale já si s tebou nechci povídat!“ křikla, zatímco se prala se skvrnou na koberci.

„To je mi jasný. Vidím, že nejsi zrovna nadšená z toho, že jsem tady -“

„To vidíš dobře,“ přerušila mě.

Moje snahy o domluvu pořád vycházely naprázdno. Ta holka byla zabedněná, až jsem to nechápal. Měla prostě svojí hlavu. Pomalu jsem se jí začínal dostávat pod kůži.

Zeptal jsem se jí, co proti mně má.

„Jednou jsi to zvrtal. Nedávám druhé šance,“ odpověděla mi.

„Přesně jako Volturiovi,“ zašeptal jsem tiše a otočil jsem se k odchodu. Tohle byla moje návnada a předpokládám, že se do ní chytí. Však já ji přelstím. A taky jo. Za devět vteřin mě zastavila.

„Co jsi to říkal? S těma Volturiovýma?“ dotázala se.

„Že jsi stejná jako oni,“ zopakoval jsem jí a nechal jsem ji v tom pořádně vykoupat. Ať prosí, ať se dožaduje. Dostane za vyučenou.

„Ale odkud je znáš?“ ptala se.

„To bys nepochopila,“ uzemnil jsem ji a odešel.

Když už jsem věděl, jak na ni, šlo to celkem dobře. Její chování bylo tak předvídatelné, že jsem nechápal, jaktože na to ještě nikdo nepřišel. Šlo o to jen tahat za ty správné nitky.

Štědrovečerní večeře byla vynikající. Seděl jsem se svojí rodinou, ale v naší blízkosti byli Cullenovi, a tak jsem je mohl trochu poznat. Zdáli se docela sympatičtí. A navíc jsem přistihl Rebeccu, jak po mně pokukuje.

I když jsem se po večeři bavil s Ryanem a Joshuou, šikovně jsem se jim vyvlékl a šel jsem za Rebeccou. Její vůně byla velmi jasná. Lilie a trochu pižmu. Seděla na kameni a zírala do tmy.

Vyděsil jsem ji svým tichým příchodem a hned mi vynadala, co tady dělám. Jenomže pak si zřejmě uvědomila, že mám informaci, o kterou stojí, a nasadila příjemný tón, který jsem u ní ještě neslyšel.

„Řekneš mi, kdo jsou ti Volturiovi?“ zeptala se a pokoušela se se mnou flirtovat.

„A co za to?“ smál jsem se v duchu.

„A co bys chtěl?“

Dohnal jsem ji přesně na to místo, kam jsem chtěl. Přistoupil jsem k ní blíž a sklonil jsem se, abych ji mohl konečně políbit. Váhala, jestli má udělat ten poslední krok. Nemohla odolat. Přisunul jsem se ještě blíž k ní. Čekal jsem na svoji chvíli vítězství, ale ona mě odstrčila. To trochu podlomilo moji teorii. Začal jsem ji provokovat a doufal jsem, že tím docílím svého. Místo toho jsem ale dosáhl jen věty, která mě vrátila zase na začátek.

„Ale s tebou bych nic neměla, ani kdybys byl poslední chlap na Zemi!“ vyjela na mě a kráčela pryč. Dobře jsem slyšel, jak sotva klopýtá nohama, ale nepomohl bych jí ani za milion. Přesto jsem pořád doufal, že jsem ji prokoukl. A tak jsem udělal další krok. Napsal jsem jí upřímný dopis, ve kterém jsem jí sdělil to, co chtěla vědět. Jestli to zafunguje tak, jak myslím, totálně jí to dostane.

Druhý den se zase doplazila jako poslední, aby nám všem dokázala, že je tady královna. Sešla ze schodů a našla si mě mezi všemi. V jejích očích bylo něco zvláštního.

Když jí Lily přinesla dárek, jako na potvoru ten můj, zvědavě ho otevřela. Začala číst. Pozoroval jsem ji. Za žádnou cenu jsem si nechtěl nechat ujít její výraz. Když dočetla, samozřejmě se podívala na mě. Srdce jí zrychlilo a já jsem cítil jisté zadostiučinění. Čekal jsem, co udělá. Jenomže jen co jí Lily přinesla další dárky, vzala si je všechny s sebou a odešla do pokoje. Zbytek dne už se neobjevila a my už museli odjet.

Nechal jsem to být a přemýšlel jsem, jak se ještě celá tahle situace vyvine. Den nato jsem běhal na hlídce, když jsem narazil na podivně sladkou stopu. Věděl jsem, co to znamená. Takhle sladké stopy zanechávají jen upíři. Ale tahle nebyla Cullenových. Jejich pachy už jsem znal.

Můj instinkt mi velel, abych stopu následoval. Byla všude. Všude po našem území. Kolem domu Cullenových.

Naši už jsou mu na stopě, informoval mě Ryan, který se právě proměnil. Poběž, najdeme je.

Běželi jsme lesem a já jsem měl trochu strach, protože jsem neměl nejmenší tušení, jak se takový upír zabíjí. Ryan mi ukázal ve své mysli, jak by se to mělo dělat, ale jeho zkušenost byla taky čistě teoretická.

Když jsme doběhli na to místo, kde byla koncentrace pachů nejsilnější, viděl jsem toho jen málo. Několik rozmazaných čar a boj. Za pár minut bylo po všem. Na mýtince plál oheň dusivým černým kouřem a Cullenovi stáli okolo něj.

Kdo to byl? Ptal jsem se Ryana.

Já nevím.

„Těžko říct,“ odpověděl Edward, který prý umí číst myšlenky. „Nepoznali jsme je.“

Naše shromáždění se později rozuteklo a já jsem měl chuť dojít zkontrolovat Bex, jestli je v pořádku.

Té určitě nic není, uklidnil mě Ryan. A co to je vlastně za novou přezdívku?

Becca se k ní moc nehodí. A Rebecca je zase dost dlouhé. Mně se líbí Bex, vysvětlil jsem mu.

Ryan nic neřekl. Běžel jsem domů do La Push. Olivia ještě nespala, tak jsem ji přišel na chvíli zabavit.

Bex jsem pustil z hlavy. Potkali jsme se před Silvestrem v La Push, ale nic z toho nebylo. Když jsem ale dostal pozvání na Silvestra ke Cullenům, řekl jsem si, že bychom se mohli konečně hnout z místa.

Viděl jsem ji, jak se povídá s ostatními, a hrozně jí to slušelo. No ostatně jako vždycky. Párkrát se na mě podívala, ale asi neměla odvahu za mnou přijít. A já momentálně taky ne.

Počkal jsem až do půlnoci. Stál jsem za ní a poslouchal jsem, jak ostatní odpočítávají. Vteřinu po půlnoci jsem ji políbil. Dal jsem do toho polibku všechno. Přitáhl jsem si ji k sobě, ale ona se nechtěla dát. Odstrkovala mě od sebe, snažila se mi vykroutit, ale já ji nemohl pustit. Chtěl jsem ji konečně zlomit. Takže jsem musel být neústupný.

Jenomže ona se po chvíli přestala bránit a stála jako socha. Pomalu jsem se od ní odtrhl a chtěl jsem svůj plán dovést do konce. Musel jsem ji vyprovokovat. „Jestli jsi takhle líbala všechny ty kluky, pak nechápu, jak s tebou mohli vydržet.“

Sledoval jsem její reakci a vše šlo přesně tak, jak jsem očekával. Její kůže nabrala červený odstín a to pro mě byl signál vrátit se k jejím rtům. Začala mě líbat. Nádherně, ještě líp než jsem si vždycky představoval. To mě natolik potěšilo, že jsem se snažil líbat ji stejně dokonale. Chtěl jsem jí ukázat všechen ten cit, co jsem k ní choval.

A pak, jako blesk z čistého nebe, mi zajela rukou do vlasů a přitáhla si mě k sobě. Ona mě! Vyhrál jsem, a tak jsem dal svoji radost najevo. To ji možná ještě vyburcovalo a ona se mi úplně poddala. Povolil jsem svoji náruč, protože ona mě sama chtěla. Hladila mě a laskala.

Chtěl jsem ten polibek dostat na úplný vrchol dokonalosti, a tak jsem se pomalu odtrhl, vzal jsem její tvář do svých dlaní a naposledy jsem ji co nejněžněji políbil.

Otevřel jsem oči. Její víčka byla stále zavřená a prsty si držela na rtech, jako by právě vzpomínala na ten polibek. Srdce jí tlouklo jako po mimořádné fyzické námaze. Pak se mi podívala do očí. Její pohled roztál. Dostal jsem ji.

Od té doby jsem se vznášel vysoko v oblacích. Každá minuta s ní pro mě byla jedinečná. Dostal jsem to, co jsem chtěl. A se mnou opravdu byla jiná. Hodná a… zamilovaná. Viděl jsem jí to na očích pokaždé, když se na mě podívala.

Jenomže každé slunce vrhá stín. A tak pod tím vším štěstím rašilo něco, co mělo všechno pokazit. Ve škole jsem často slyšel, jak si kluci o Bex povídají. Sdělovali si svoje zážitky s ní a mně to trhalo srdce.

„Když mě líbala, občas mě jemně kousla,“ řekl ten jeden.

„Fakt? Mě taky. Anebo olízla mé rty a pak je pofoukala. To bylo hustý, kámo,“ dodal ten druhý a moje tělo se roztřáslo. Musel jsem vypadnout. Hned.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Tak jsme se podívali na situaci z Mattovy strany. Příště zase z pohledu Beccy a posuneme se trochu dál. Jak dlouho to ale těm dvěma vydrží?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 14. kapitola: