Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 8. kapitola

25.06.2010 (21:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5113×

Pohled Belly

Uběhl přesně týden od mého probuzení, nic ale nezůstalo při starém. Z našich rodin, z mé a Edwardovy, se stala jedna velká. A dokonce, když se hodně snažila, dokázala Alice vidět naši budoucnost pár minut předem. Území, které bylo dříve rozpůlené na dvě části, se spojilo v jeden velký celek a my bývali u nich tak často, jako oni u nás.

Všechno se stalo dokonalým a já byla šťastná. Všichni jsme teď byli dokonale spárovaní. Alice s Jasperem, Rose s Emmem, Esme s Carlislem, já s Edwardem, Jake s Emily, Embry s Rachel. Jen Lea a Quil zůstali sami.

Rachel se o nás dověděla pravdu. Zpočátku se bála, ale když se přidala do naší velké smečky, už nechtěla ven. Embryo vážně hodně milovala, a jak mu to dokazovala, jsem mohla každou chvíli slyšet z Embryo myšlenek. Některé věci byly vážně nechutné.

Můj vztah s Edwardem se ještě více prohloubil. Když Embry jel vyzvednout Rachel ze školy, vzal mě s sebou, abych mohla rovnou za Edwardem. Náš vztah se stal veřejným. Plno holek mi ho závidělo a já byla ráda, že má oči jen pro mě.

Byl pátek a já čekala s Embrym, až našim polovinám skončí škola. Embry byl ve veselé náladě. Po dlouhé době svítilo slunce, které na nás pražilo přes přední sklo. Nejraději bych si sundala tričko tak, jako to měl Embry, ale asi by to u mě vypadalo blbě, když jsem holka.

„Víš co, Bell? Co kdybychom dneska udělali táborák? Všichni se slezeme, pozveme Culleny, Esmé určitě uvaří něco dobrého, Bill… ehm, Harry poví nějaký příběh,“ zeptal se.

Odvrátila jsem hlavu. Ano, předtím Billy vyprávěl příběhy. Když jsem se dověděla o jeho smrti, probrečela jsem celou noc na jeho hrobu a prosila ho o odpuštění. Smrt si určitě jako náhradu za mě vybrala jeho.

„To je dobrý nápad, Embry, řeknu to Edwardovi, ty svolej ostatní,“ řekla jsem nakřáplým hlasem. A pak se ve dveřích školy objevil Edward a mně se nálada okamžitě zlepšila.

Vyskočila jsem z auta a rozběhla se k němu.

„Večer na útesech!“ houkla jsem přes rameno.

A pak už jsem vběhla do Edwardovy nastavené náruče. Příjemně chladil v tom nesnesitelném vedru. Vzal mě za bradu, přitáhl si můj obličej k svému a zlehka mě políbil.

„Ahoj lásko,“ zašeptal mi pak do ucha.

„Miluji tě,“ špitla jsem na oplátku a chytila ho za ruce.

Kolem nás proběhla Rachel k Embrymu do auta. K nám přihopkala Alice a táhla za sebou Jaspera za ruku.

„Dneska je krásný den na nákupy, Bello, nešla bys se mnou?“ nasadila obličej „jsem nevinná“ a zamrkala.

„Ne, Alice, dneska už je domluveno něco jiného,“ oznámila jsem.

„Ale, a copak to bude?“ podivila se.

„Večerní táborák,“ vyhrkla jsem jedním dechem.

„Do večera času dost!“ zakabonila se.

„Chci být s Edwardem!“ zaprotestovala jsem a pevně ho obemkla pažemi.

„S tím trávíš každou chvíli,“ chytila mě za rameno.

„No tak, Jaspere, pomoz mi!“ obrátila jsem se k němu o pomoc.

„To je mezi vámi,“ pokrčil rameny. Zamračila jsem se na něj a pak pustila Edwarda.

„Alice, když mě dneska necháš být, půjdu s tebou zítra. To ti přísahám,“ zvedla jsem pravou ruku.

„Ne, tobě se nedá věřit, nevidím tvou budoucnost,“ založila ruce na prsou.

„Alice, já přísahám!“

„Na Edwardovu čest?“ koukla na něj.

„Proč do toho zase zatahujete mě?“ rozčílil se.

„Na Edwardovu čest,“ zasmála jsem se.

Vzala Jaspera za ruku a odtáhla ho k Rose do auta. Ta už na ně čekala s nastartovaným autem, takže okamžitě odjeli.

„Vždycky na všechno doplatím…“ zabručel Edward a vzal mě rukou kolem pasu. Položila jsem mu hlavu na rameno a spokojeně zavřela oči.

„Proč jsem vlastně měla přísahat na tvou čest?“

„Protože je ještě bez poskvrnky,“ osvětlil mi situaci.

„Tak to s tím budeme muset něco do zítřka udělat,“ zakřenila jsem se.

„To ne, Bell, jsem nějak vychovaný a tak to taky zůstane. Až po svatbě nebo nikdy…“ Vážně? A má vůbec v plánu si mě někdy vzít?

Otevřel mi dveře spolujezdce a já poslušně nastoupila. Nastoupil z druhé strany a nastartoval motor. Koukla jsem se mu do přihrádky a objevila starý sešit.

„Co to je?“ zeptala jsem se ho.

„Ty si psala moje mamka. Vzal jsem si je z domu, než jsem odešel s Carlislem.“

„Můžu?“ zeptala jsem se.

„Jistě, posluž si,“ pokynul mi a upřel pohled na cestu.

„Říkáš, že miluješ déšť, ale když prší, otvíráš deštník. Říkáš, že miluješ vítr, ale když fouká, zavíráš okenice. A proto se děsím dne, kdy řekneš ‚Miluji tě‘,“ přečetla jsem nahlas. Ten citát se mi moc líbil. Byl pravdivý a krásný.

„Myslím, že už ti nikdy neřeknu, že tě miluji,“ zašeptala jsem.

„Proč? Když prší, běháš venku bez deštníku, když fouká vítr, nastavuješ mu tvář. Ta slova jsou pravdivá a já jsem jen rád, když je slyším z tvých úst,“ zasmál se.

„Hm, tak nějaký jiný… Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...“ Do očí mi vhrkly slzy.

„Takhle nějak jsem se cítila, když jsem tě celý měsíc nesměla vidět. A ještě když jsem tě pak viděla s Rachel… Bylo to nesnesitelné,“ přitulila jsem se k němu blíž. Pootočil hlavu a políbil mě do vlasů.

„Nevěděl jsem, že miluji tebe, dokud jsem tě nepotkal v lidské podobě. Záhadou mi je, jak jsem mohl vědět, jak vypadáš, že jsem tě srovnával s Rachel,“ zašeptal.

„Možná jsi mě taky postrádal, ale nevěděl jsi, jak vypadám…“ napadlo mě.

„Jistě, a proto jsem hned začal běhat za Rachel,“ protočil panenky.

„Tak další… Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.“

„Tak to k nám byl osud milosrdný,“ zašeptal. Vrátila jsem sešit tam, odkud jsem ho vzala.

„Tvá matka hodně četla knihy?“

„Milovala je, jako mého otce. Ale přesto miluji já víc tebe,“ objal mě a přitiskl k sobě.

„Kam vůbec jedeme?“ zeptala jsem se po chvíli mlčení.

„Na útesy. Dneska je pěkně, voda bude dělat duhu. A taky tam budeme dřív než ostatní.“

Zbytek cesty už jsme nepromluvili. Já byla spokojeně v jeho náručí a on mě k sobě spokojeně tiskl.

Zastavil pod skalami a přidržel mi otevřené dveře. Vystoupila jsem a znovu se k němu natiskla. Zavěsila jsem se mu kolem krku a začala ho líbat. S jeho pachem už jsem neměla problémy, všichni upíři byli tolik načichlí naším pachem, že voněli skoro jako my.

Zajel mi rukama do vlasů a já se ještě více natiskla k jeho svalnatému tělu.

Po chvíli líbání se ode mě odtáhl, sehnul se a vzal mě do náruče. Odnesl mě na okraj útesu a tam mě posadil. Sám si sedl za mě a já se mu tak mohla pohodlně opřít o prsa. Zanořil nos do mých vlasů a vdechoval.

Voda se blýskala pod náporem slunečních paprsků, které se na hladině lámaly. Všechno bylo dokonalé, jako naše láska.

Myslím, že jsem mu usnula v náruči, protože když jsem se probudila, stmívalo se a oblohu zase zakryl šedý příkrov mraků. Jake a zbytek smečky chystali oheň. Hlavu jsem měla položenou na Jakově bundě a byla jsem přikrytá dekou. Edward tu nebyl.

Pomalu jsem se posadila, hlasitě zívla a protáhla se. Došel ke mně Jake.

„Edward jel odvézt auto domů, za chvíli se vrátí i s rodinou pěšky.“ Kývla jsem na souhlas a postavila se.

„Jdu pomoct Lee do lesa s dřívím.“

„To nemusíš, Lea je s Emily a Rachel, připravují něco k jídlu,“ kývl směrem k okraji lesa. Otočila jsem se tam a zahlédla je.

„Jdu za nimi,“ dala jsem se do kroku.

Emily zrovna vyprávěla o tom, jak se poznali s Jakem. Rachel ji napjatě poslouchala, pro ni všechno tohle bylo nové. Popadla jsem nůž a začala krájet zeleninu na chleba. Lea občas uždibla kousek slaniny a nenápadně si ho strčila do pusy. Emily si toho naštěstí nevšimla.

„Co máš na večer v plánu?“ zeptala se mě náhle a já se nechtěně řízla do prstu.

„Kruci!“ vypískla jsem a upustila nůž. Přihopkala ke mně Rachel a vytáhla z kapsy náplast.

„Počkej, já ti to hned… zalepím…“ Vydechla udiveně a pozorovala místo, kde jsem měla ještě před chvílí hlubokou ránu.

„Rychle se to hojí,“ pokrčila jsem rameny.

„To jsem si všimla,“ vyhrkla. Zvedla jsem nůž a zase začala krájet zeleninu.

Večer přešel v noc a kluci zapálili oheň. Na kraji lesa se objevil Harry se starým Quilem Atearou.

A pak, konečně, se na druhé strany lesa objevili Cullenovi.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 8. kapitola: