Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 31. kapitola

13.11.2010 (20:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9085×

Dva týdny uběhly jako voda. Alice sehnala šaty od Gucciho a Very Wangové a oblíkla je na nás. Vsadila bych se, že šaty, ve kterých jsem byla, stály nejméně 800 dolarů! Byly rudé, se zlatou růží na začátku jednoho špagetového ramínka. Padly mi jako ulité a vzdušná sukně mi vyhovovala. Mohla jsem se alespoň volně pohybovat.

Leah dostala šaty tmavě modré, přesně se shodovaly s barvou jejích očí. Volánky se jí vlnily okolo štíhlých nohou a zavazování na zádech se jí velice zamlouvalo.

Madison oblékla Alice zelené šaty, také podle její barvy očí. Těsně obepínaly její tělo a Alecovi se velice líbila. Zavazování okolo krku se jí moc nelíbilo. Stěžovala si, že jí to uškrtí, ale spor s Alicí vyhrát nedokázala a tak v tom musela zůstat.

Jane dostala šaty černé, jasně kontrastovaly s barvou její pleti a zlaté oči pěkně vynikaly. Asi jako jediná, se s Alicí nehádala, že jsou moc drahé. Stejně jako ona, se v nakupování vyžívala. Myslím, že Alice našla novou kamarádku.

Všichni kluci - Quil, Embry, Seth, Alec, Tony a Edward - měli oblečení stejné- bílá košile, bílá kravata, černé sako a kalhoty.

A aby nás podpořili, jela s námi i celá rozšířená rodina - všichni Cullenovi.

Alice si vzala také černé šaty, a do rozježených vlasů čelenku se safíry. Moc jí to slušelo, na těch jehlových podpadcích.

Rose si jako vždy musela obléct něco hezčího a dražšího, aby vynikala nad ostatními, takže zlaté šaty byla její priorita. Rozparek jí odhaloval nohu do půlky stehna a vlasy si vyčesala jako královna.

Esme si vzala šaty barevné, nemohla se totiž rozhodnout pro jednotnou barvu. Vypadala jako bílá paní ze středověku, s těmi rukávy. Madison jsem musela slíbit, že jí taky takové šaty pořídím, i když jsem netušila, jestli svůj slib splním.

Cullenovi kluci byli přesný opak mých kluků - bílé sako a kalhoty, košile i kravaty.

Do Volterry jsme z Řecka jeli ve 2 limuzínách, neboť do jedné bychom se nevešli.

K hradu jsme dorazili před stmíváním a neboť bylo výjimečně pod mrakem, mohli jsme rovnou vejít.

Uvítací výbor už čekal. Prohlíželi si nás s údivem a neslušně krčili nosy, když kolem nich přešla má smečka. Nám taky smrděli, a nestěžovali jsme si.

Do sálu nás dovedla Sulphicia, Arova manželka, a vykládala nám, co bude na programu. Z každé její strany stála osobní stráž, dobře si vědomá, že kdybychom chtěli, můžeme zničit celou Volterru.

Bylo vidět, že nejsme jediní pozvaní hosté - byli tady upíři z východu, kteří se svýma šikmýma očima v andělských očích připomínali polobohy. Taky tady byli upíři z Egypta - Carlisle je znal, šel si s nimi popovídat. Také tady bylo hodně nomádů - některé jejich pachy jsem znala, když se náhodou dostali přes naše území a neboť nelovili, nechali jsme je jít.

Stoupli jsme si stranou do jednoho kroužku a povídali si, co koho napadlo. Madison vyprávěla o svých pocitech, když mě poprvé zahlédla, Tony si cosi špital s Jane a byl od nich každou chvíli slyšet smích. Leah se překvapivě dobře bavila s Quilem. Embry měl u ucha telefon a povídal si s Rachel, která musela domů, neboť do Volterry nemohla.

Alec jen poslouchal a objímal v náručí mou dceru. Každou chvíli jí vtiskl polibek do vlasů.

A já jsem se choulila v náručí Edwarda, který měla bradu na mém rameni a se zájmem poslouchal šum hovoru okolo.

Cullenovi se od nás drželi dál, kdyby nás náhodou Volturiovi napadli. Tak se ale nestalo a zbytek noci proběhl v přetvářce a napětí. Jednou jsem si s Edwardem i zatancovala, ale po očku jsem neustále sledovala stráže...

Nad ránem nám rozdělili pokoje. Celá moje "smečka" obývala jednu dlouhou chodbu a Cullenovi bydleli o patro výš. Carlisle pochopil, že není bezpečné držet se v naší společnosti, neboť měl nepříjemný rozhovor s Arem.

Zrovna když jsem si lehla do postele a chystala se odpočinout si po náročné noci, někdo tiše zaklepal na dveře.

„Dále!" odpověděl Edward okamžitě.

Dveře se otevřeli a v nich stála žena s krvavě rudýma očima a úšklebkem na rtech.

„Aro vás zve na slyšení..." špitla a počkala, dokud jsme nevstali a nenásledovali ji.

„Jsem Saxinia. Jedna z mnoha v královské gardě. Neopovažujte se trojici ublížit, nebo zemřete dřív, než padne noc..." zasyčela na nás a vpustila nás do sálu.

Vstoupili jsme a pohlédli na vládce, kteří měli na obličejích úšklebky, když viděli, jak se k Edwardovi tisknu.

„Nechápu, jak může ten puch vydržet..." sykl Caius a já na něj vycenila zuby.

Aro naši výměnu názorů přešel bez poznámky.

„Vítejte, mí drazí." zašeptal. „Jste tu, abyste byli souzeni..."

Přeběhl mi mráz po zádech, když se temné uvítání přeneslo obrovskou místností. V tu chvíli jsem věděla, co bude následovat. Studený dotek smrti jsem znala důvěrně dobře.

Pohled Madison

To hrozné vidění se objevilo znovu. Prolétlo mi myslí, jako studená sprcha a hned zase zmizelo. Teď se to mělo stát. Teď bylo na čase, zabránit Arovi, aby ublížil rodičům.

Vystřelila jsem z postele a rychlostí blesku byla ze dveří. Tím hlukem jsem vyburcovala ostatní a ti se rozběhli za mnou.

„Co se stalo?" zeptal se Alec, který běžel po mém boku.

„Měla jsem vidění. Teď se to stane. Aro zabije mé rodiče!" vzlykla jsem, když se nám do cesty postavila skupina upírů. Každá další vteřina je mohla připravit o život.

Smečka byla v pohotovosti, všichni se přeměnili, když se chodbou ozvalo maminčino bolestné zavytí.

Postavila jsem se proti pěti upírům a sežehla je pohledem. Uhořeli zaživa a jejich křik doprovázel puch spáleného masa.

Smečka se vrhla kupředu, neboť byli rychlejší než upíři. Podívala jsem se na Aleca s omluvným výrazem a přeměnila jsem se taky, těsně doprovázena svým bratrem. Černý vlk pelášil vedle bílého. Jing a jang. Dobře se doplňovali. A spolu dokázali víc, než celý upíří národ. Do vínku jim byla dána moc prastarých...

Smečka šesti vlků se hnala přes obrovský hrad, následováni dvěma upíry. Vypadalo to, že ale stejně přiběhnou pozdě. Její matka už dýchala z posledního. Dokázala myslet jen na bolest, kterou jí způsobilo žebro zapíchnuté v hrudi, také měla zlomenou čelist a rozdrcen celý pravý bok, stále se ale nevzdávala. Caius s Markem na ni doráželi, zatímco na otce doléhal Arův hněv.

Už jen jedno schodiště... Další skupina upírů. Velice nemilé. Potkal je stejný osud jako ty předtím - uhoření zaživa.

I když bylo komické, jak rychle se upíři stáhli, nikomu nebylo do smíchu...

Rozrazili jsme dveře do sálu, ale už bylo pozdě. Otec plál uprostřed místnosti prudkým plamenem, poslední výkřiky bolesti mu unikaly z úst

A pak... Ukrutná bolest zasáhla mé tělo, i když jsem nebyla raněna. Ta bolest patřila matce, které Caius zarazil ruku do hrudi a vytrhl jí srdce z těla.

Nebylo návratu, jako v mé vizi. Netušila jsem, kdy se to stane, jen jsem věděla, že je rodičům předurčeno umřít, aby ochránili nás před zkázou.

Jediný pohled stačil, aby vládci utonuli v moři plamenů.

Všichni ztrnuli a zírali na tu zkázu před sebou. S otcovým prachem si pohrával průvan v místnosti, velké bílé tělo vlka bylo v jedné velké louži krve, srdce vedle těla, oči vytřeštěné smrtelnou bolestí. Nic nešlo vrátit...

I když... Byl jeden způsob.

Pohlédla jsem na bratra a ten zase pohlédl na mě. Stoupli jsme si naproti sobě, naši partneři se nám postavili po bocích, prsty zamotané v našich kožiších.

Jediný dotek bratrovým čumákem způsobil, že se kolem nás rozvlnil vzduch a scéna kolem nás se začala přetáčet zpět. Nikdo z nás netušil, že to vyjde, ale cvičili jsme si to už na ostrově... Jen tak pro jistotu.

Naší magií jsme se přemístili do chvíle, kdy byli naši rodiče napadeni.

Vítr přestal vát a my stáli po boku rodičů, když se trojice prastarých vrhla po krku svým zajatcům. Jediný pohled stačil k jejich sežehnutí a budoucnost se zase změnila - vše bylo zachráněno.

Rodiče žili.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 31. kapitola: