Ok, měli jste pravdu. Mad se nám otiskne do Aleca. Ale je vážně Madison jen malé batole, které ničemu nerozumí. A je vůbec nutné schovávat se před Arem, když už osud stejně máte napsaný?
26.10.2010 (19:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3540×
Pohled Belly
Už 2 týdny jsme bydleli v Řecku. Můj syn mi rostl před očima. Z malého dítěte, které se sotva začalo plazit se, stal velký 12 - ti letý kluk. Zdálo se mi, že ho za to Mad nemá ráda, neboť ho při každé příležitosti mlátila a kousala. Prostě sourozenecká láska.
Ale Tony ke své sestře měl velmi hluboký vztah. Její týrání snášel se smíchem a rád si s ní hrával. S oblibou jí začal říkat „moje malá sestřička“, i když byl o 35 minut mladší.
Jane se zabydlela docela rychle. Zamilovala si život na poloostrově. Často chodila k útesům a koukala se do vln. Občas jsem měla pocit, že by ráda skočila. Nikdy to ale neudělala. Tony za ní chodil a povídali si. Já jsem se smečkou trávila čas v lesích mého pozemku, zatímco Edward hlídal Madison.
Od Anthonyho jsem se dověděla, že Jane poloostrov připomíná její lidský život. Bydlela v Irsku. Její matka se utopila v moři a její otec se pak každý večer opil v místní hospodě. Neměla zrovna hezké dětství, ale Alec, její dvojče, ji vždy držel nad vodou. Proto chápala vztah Tonyho k jeho vlastní sestře.
Čím líp jsem Jane znala, tím jsem jí byla blíž. I když se zpočátku zdála být krutá a zlá, byla to jen maska, za kterou ukrývala vlastní velkou bolest.
Svůj dar na nás nepoužila, i když musím přiznat, že s Edwardem měla časté konflikty. Nelíbilo se mu, že si Tony vybral zrovna ji. A nelíbilo se mu ani to, že jí nemohl číst myšlenky, protože ji Tony štítil.
Byl rád, že Mad zůstává pořád tou malou holčičkou, kterou jsem porodila. Tonyho náhlý růst ho děsil.
Smečka si pobyt užívala. Zvláště Leah, která chodila na pláž a opalovala se celé dny, pokud teda neměla hlídku.
Seth a Quil chodili plavat a zvykli si dělat na večer táborák a péct si ryby, které naloví.
A Embry trávil dny s Rachel, které Charlie dovolil jet s námi, neboť měla prázdniny.
„Bello?“ zašeptal Edward a váhavě nakráčel do mého pokoje.
Pustila jsem knihu, kterou jsem zrovna četla a posadila se na posteli.
„Ano, Edwarde?“
„Víš, přemýšlel jsem. Co kdyby náš plán nevyšel a Aro by přišel na to, že jsme tady. Nebo kdyby zaútočil na naši rodinu… Musíme mít nějaký plán,“ povzdechl si.
„Ano, taky už jsem o tom přemýšlela. A taky vím, co bychom měli udělat.“
„Ano?“ zeptal se překvapeně.
„Ochránit naše děti, rodinu i smečku.“
„Ale to znamená…“
„Ano, Edwarde, to znamená smrt. A já bych to udělala. Dala bych život za naše děti. Jsem vlk, Edwarde. Nemůžu žít na věky a ani nechci. Jednoho dne bych prostě odmítla být dál ve smečce a umřela bych. Život by šel dál… Naše děti jsou nesmrtelné, jako ty, ale já jsem napůl člověk… Pro mě je lepší zemřít v boji při ochraně našich dětí, než se navěky skrývat před upíry…“
„Možná je to tak lepší,“ přikývl zamyšleně. Pak si sedl vedle mě, dal mi ruku kolem pasu. Vtiskl mi polibek do vlasů.
Dlouho jsme seděli mlčky, opření o stěnu, já měla hlavu položenou na jeho prsou, on měl hlavu zabořenou do mých vlasů. Bylo zvláštní, jak jsme si na sebe za ty 2 roky zvykli. Když jsem ho potkala poprvé, chtěla jsem ho zabít. Když jsem potratila, nenáviděla jsem ho. A teď, když jsme měli dvě děti a byli jsme manželé, jsem ho milovala z celého srdce. A předpokládala jsem, že to tak zůstane až do mé smrti.
„Myslíš, že se to stane? Že nás odhalí?“ zeptala jsem se, hlas ovládaný emocemi.
„Budeme doufat, lásko, třeba se to nestane,“ zašeptal a pevněji mě stiskl.
„Pokud umřu…“
„Půjdu hnedka za tebou,“ slíbil nekompromisně.
„Ale co děti?“
„Tony má Jane a Mad má Tonyho. Pochopí to.“
„Nemáme tedy naději?“
„Netuším, Bell. Ale ve vzduchu je cítit pach smrti. Něco se blíží. Velká bouře, které nelze zabránit. Volala mi Alice. Něco se děje ve Volteře, ale ještě nedošlo k rozhodnutí.“
„Pak se musíme připravit a strávit s dětmi tolik času, kolik budeme moci.“
Pohled Madison
I když všichni předpokládali, že jsem jen malé bezmocné dítě, nebylo tomu tak. Boužel jsem se neotiskla, a tak se můj dar vymykal z rukou. Ještě jsem ho nedokázala ovládnout. Seděla jsem za dveřmi a poslouchala rozhovor rodičů.
Byli smutní. Předpokládali, že se něco zvrtne. Ale já to věděla jistě. Věděla jsem jistě už od té doby, co jsem se narodila. Měla jsem podobný dar jako teta Alice. Viděla jsem, co se stane bytosti, které jsem se dotkla. Jeho život mi projel přímo před očima. Znala jsem jeho osud z pouhého doteku. A tak jsem chápala, že rodičům je předurčeno zemřít, aby nás ochránili. A oni to začali chápat.
Ale tohle nebyl můj jediný dar. Měla jsem ještě jeden útočný, který už jsem uměla používat hodně dobře. Zamrkala jsem na dřevo připravené v krbu v obývacím pokoji a rozhořel se prudký oheň. Ovládala jsem tento živel, stejně jako můj bratr uměl svůj fyzický štít zapálit.
Netušila jsem, proč tomu tak bylo, ale byl to můj osud.
Stejně jako jsem věděla, že brzy doběhne můj nastávající a já začnu růst jako můj bratr…
Slyšela jsem, jak se maminka rozbrečela tatínkovi v náručí a začala jsem se plazit do jejich ložnice.
Ach, jak bylo otravné být dospělým uvězněným v těle dítěte.
„Aďa!“ vykřikla jsem, když jsem proklouzla dveřmi a upoutala tak pozornost obou rodičů.
„Ach, Madison? Pročpak si nehraješ v pokojíčku, hm?“
Zeptala se maminka a narychlo si stírala slzy z očí. Sklonila se, aby mě vzala do náruče. Objala jsem ji pevně kolem krku a zabořila jí tvář do voňavých vlasů.
A ve stejnou chvíli prošli dveřmi Tony, Leah, Jane a její bratr Alec.
Konečně se dostavil. Pustila jsem maminku a otočila se k nově příchozím. Velkou pozornost jsem měla hlavně pro černovlasého upíra s krvavě rudýma očima, který si mě prohlížel s velkým zájmem.
A pak jsem to ucítila. Ten povznášející pocit, který vás odstřihne od zemské gravitace a připoutá k člověku, který se má stát vaším nastávajícím.
Zavrtěla jsem se a přeměnila. Mamka už v náručí nesvírala malé batole, ale malé bílé vlče velikosti Německého ovčáka.
S ladností kočky jsem seskočila z matčiného náručí a začala se bokem třít o Aleca.
Ten se ke mně sehnul a řekl zpěvným hlasem:
„Ahoj, maličká.“
A já se stala tou nejšťastnější a zároveň nejsmutnější dívkou pod sluncem.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Quileutka Bella 29. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!