Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 25. kapitola

23.09.2010 (19:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3270×

Pohled Edwarda

Právě jsem ukládal malého Teda do postýlky, když jsem to uslyšel.

Táhlý, vyzývavý zvuk, který byl výzvou pro nepřítele a zároveň svoláváním smečky. Něco se děje.

Podíval jsem se na Alici s prosbou v očích a ona jen přikývla, takže jsem svého syna položil do postýlky a vyběhl z domu.

Běžel jsem svou plnou rychlostí a přesto jsem dobře věděl, že nemůžu být rychlejší než vlk. Přeskočil jsem řeku, prosmýkl jsem se zeleným kapradím a utíkal kolem stromů, dokud jsem nenarazil na Bellin pach, který určitě vedl k ní. Stopa byla stará asi patnáct minut.

Běžel jsem tam, dokud jsem neuslyšel tichý dusot tlap přímo za mnou. Otočil jsem se tím směrem a zahlédl jsem Embryho šedé mamutí tělo, jak se rychle nese lesem. Pozdravil mě tichým zakňučením a proběhl kolem mě jakoby nic.

To mě dopálilo.

Proč jsem tak pomalý, když potřebuji být rychlý?

Smečka už byla shromážděná, když jsem doběhl na místo, a něco si společně sdělovali.

Viděl jsem, jak Bella cvakla zuby těsně před Leinou hlavou a ta se zuřivě naježila. Ale ať jí Bella řekla cokoli, poslechla ji.

Pak se Bella zaměřila na mě. Dlouze se mi zadívala do očí a já pochopil, co po mně chce.

„Děti jsou s Alicí. V bezpečí.“

Bella souhlasně pokývala hlavou a pak se přikrčila pod praskavým zvukem, který se rozlehl lesem, doprovázeným bolestným naříkáním.

Někde se tu seběhla rvačka upírů. Všichni jsme se okamžitě dali do pomalého, tichého poklusu. Vítr se obrátil proti nám, takže jsme mohli jasně rozpoznat pach pěti neznámých upírů.

Bell vycenila zuby a smečka se seřadila do véčkové formace.

A pak se zastavila na okraji lesa a pozorovala postavy oděné do černých plášťů, jak trhají na kusy dva mladé upíry.

Zděšeně jsem sledoval černopláštníky a uvědomil jsem si, v jakém jsme nebezpečí…

„Bell, nic nepodnikej. To jsou Volturiovi,“ zašeptal jsem jak nejtišeji to šlo.

Bell na mě otočila velkou bílou hlavu. V očích se jí usídlil odraz čirého děsu.

Téměř jsem slyšel jak kříčí: „Děti!“

Pohled Belly

Všichni zareagovali na Sethovo zvolání téměř okamžitě. Během minuty už jsem slyšela myšlenky všech, takže jsem jim poslala obraz místa, kde jsme se Sethem byli, a vysvětlila jim, co se děje.

Také jsem si všimla, že Embry proběhl okolo Edwarda.

No jistě, místo toho, aby hlídal děti, poběží za mnou. Jako bych se o sebe nedokázala postarat.

Když jsme se všichni sešli uprostřed lesa, blízko malého lesního potůčku, který ústil do zdejší řeky, pronesla Lea námitku.

Ať jde Seth domů, nemá ještě žádné zkušenosti.

Leo, o tohle jde, on ty zkušenosti potřebuje získat…

Já tu chci být, Leo! zaškemral Seth a stáhl ocas mezi nohy, když na něj Lea zavrčela.

Teď není čas na hádky Leo. Snažila jsem se ji přesvědčit po dobrém.

Zvládneme to sami Bell, jako vždy. Seth ať jde domů! Ta poslední věta zněla jako rozkaz.

Není dobrý nápad dávat své alfě rozkazy.

Chňapla jsem po Lee zuby a všimla jsem si Edwardovy přítomnosti.

Seth tady s námi zůstane, Leo! A to je moje poslední slovo.

Lea se přikrčila a stáhla ocas mezi nohy při síle mého rozkazu. Třásla se vzteky, ale konečně byla zticha.

Zaměřila jsem se na Edwarda. Podívala jsem se mu do očí a doufala, že pochopí, co chci.

„Děti jsou s Alicí. V bezpečí,“ pochopil. Och, jak intuitivní manžel…

Pokývala jsem hlavou a chtěla jsem rozdat rozkazy ohledně boje, když se lesem roznesl nechutný praskavý zvuk společně s naříkáním.

Ihned jsme se všichni dali do pohybu a následovali ten zvuk. Vítr se obrátil proti nám, takže jsem mohla rozpoznat pach pěti různých upírů.

Ti asi nebudou kamarádi, když se navzájem trhají na kusy…

Zavrčela jsem a dala rozkaz k formaci do V.

Všichni bez reptání poslechli. Tak to má být…

Zastavili jsme se na okraji mýtiny, kde se bojovalo. Ti dva upíři byli už dávno mrtví. Měli odpískáno. Teď jen se zbavit těch zbývajících tří v těch černých pláštích…

Počkáme, dokud neroztrhají a nezapálí ty dva, a pak se na ně vrhneme. Sethe, Embry, vy si vezměte toho uprostřed. Quile, ty si určitě poradíš sám s tím nejmenším, napravo. Leo, ty mi pomůžeš s tím hromotlukem nalevo. Dohodnuto?

Ano. Rozlehlo se mi sborově hlavou.

Pak ale Edward potichu zasyčel a naklonil se ke mně.

„Bell, nic nepodnikej. To jsou Volturiovi!“

Cukla jsem sebou a zadívala jsem se na něj zděšenýma očima.

Okamžitě běž za dětmi, ty pitomče! Nesmí se o nich dozvědět! Dělej! Pobízela jsem ho v duchu, ale on jen stál a zíral na mě.

Dobře, zas tak intuitivní nebyl.

A pak se na mýtině rozhořela těla mrtvých upírů a já zaslechla, co si ti tři povídají.

„Teď ještě zajdeme ke Cullenům,“

„Vyřídit jim zprávu od Ara.“

„Nebudou rádi, že nás vidí…“

„Ne, nebudou. Stejně nechápu, proč ještě žijí. Že je Aro nechá žít…“

„Má jejich vůdce rád.“

„Hloupý upír se svou idylkou. Kdo chce být vegetarián, když všude je spousta jídla?“

„Má alespoň svůj názor. Ten tobě chybí, Jane. Vše, co řekne Aro, zastáváš i ty…“

„Ztichni, Demetri. Můžeme, Felixi?“

To už jsem nevydržela.

Ne, prostě nesmí dorazit ke Cullenům. Ale nesmí ani zemřít… Proč ten blbec nešel za našimi dětmi?

Ok, tohle si vypije, blbeček.

Sethe, běž varovat Culleny. Ať někdo odveze děti k Jakovi a zůstaň tam, ať se jim nic nestane, nebo ti ukousnu hlavu…

Lea si úlevně oddechla, když Seth odbíhal pryč.

A ten tupec se za ním překvapeně díval.

Pak jsem plynule vyběhla na mýtinu a zatarasila tak třem upírům cestu. Okamžitě mě následovali i ostatní.

A pak, místo toho, aby se skryl, vběhl na mýtinu můj manžel se vzteklým syčením a stoupl si mezi mě a ty tři.

„Zbláznila ses sakra, Bello?!“ zavrčel.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 25. kapitola: