Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 23. kapitola

255


Quileutka Bella 23. kapitolaTak další QB...

Pohled Belly

 

Nemohla jsem uvěřit, tomu, co jsem slyšela…

„Vážně jsi je viděla? Doopravdy?“

„Já ti nelžu, Bell…“ zašvitořila Alice, posazená v klínu Jaspera.

Asi před hodinou jsme se vrátili z lovu domů… A Alice mi řekla, že viděla dvě děti, dvojčátka, v mé náruči…

Ale mohla to být pravda? Dvojčata?

Ano, nepoužívala jsem antikoncepci a už jednou jsem s Edwardem otěhotněla. Ale teď? Nebyla jsem připravená mít děti…

Ale když už jsou na cestě…

„Jak jsi mě ale mohla vidět? Doteď jsi mě neviděla, jen útržky. A jak jsi sama řekla, žádné jasné vize jako včera…“

„Nevím, co se stalo, Bell. Prostě jsem na vás myslela, neboť jste se už tak dlouho neozvali… A najednou blik a přímo v hlavě se mi odehrála ta scéna…“ zaťukala si na čelo.

„Má pravdu, Bell. Vidím jí to v myšlenkách. Už se s ní nehádej, lásko…“ zašeptal mi Edward do ucha a políbil mě do vlasů.

Přitulila jsem se k němu a položila mu hlavu na prsa.

Ach, jak bylo v jeho náručí dobře.

Třeba nebude tak zlé být matkou… Však Elen je taky šťastná se svou Sam. A já budu mít rovnou 2… Ach, jaké to štěstí…

„Dobře, ten těhotenský test. Kde je Emm? Kam mi ho dala?“

„Bell, stejně nevím, na co sis ho kupovala, když vidím, že bude pozitivní,“ zabreptala Alice.

Bylo dobře, že Emm a Rose se šli projít po pláži a Carlisle s Esme, Leou, Rachel a Embrym se šli podívat do blízkého města na památky… Můj baráček nebyl připraven na tak velký nápor obyvatel.

Konečně se ve dveřích objevila Emily. Za zády jí cupitali Jake a Quil.

A já ihned popadla tu tubičku, co držela v ruce a skoro se rozvzlykala štěstím, když ukázal dvě čárky.

Skočila jsem Edwardovi do náruče a natiskla mu obličej do prsou.

„Budeme mít děti, Edwarde. Já jsem těhotná!“ vypískla jsem šťastně.

A on mi natiskl tvář do vlasů a přidušeně se zasmál.

„To už vím 2 hodiny, srdíčko.“

„Ale já tomu ještě pořád nemůžu uvěřit,“ vzlykala jsem mu do košile.

„Co je na tom nepochopitelné, kriste pane, Bell! Vzpamatuj se! Když jsi potratila, div že jsi ho neopustila na věky… A teď, když se vám to podařilo podruhé, nemůžeš tomu uvěřit… Ty nejsi normální, Bello!“ zavzdychala Alice.

„Typické chování vlčice,“ okomentovala to Emily.

Zavrčela jsem na ni a Jake se na mě zamračil.

„Opovaž se, Bello, a je po tobě i tvých dětech!“

„Opovážíš se jí jen dotknout a…“ nedořekl Edward.

Přerušila jsem ho totiž hlasitým smíchem.

„Ok, dobře, lidi. Já chci se svými dětmi soukromí. Co takhle abyste se zase odstěhovali zpět do Forks?“

„My odjíždíme zítra. Nemůžeme nechat La Push bez ochrany na delší dobu,“ slíbil Quil.

Obrátila jsem se na Alici a povytáhla jsem obočí, když jsem viděla její našpulené rty.

„My zůstáváme, Bell. Carlislea zajímá průběh tvého těhotenství. Přece jen jsou to napůl upíři. A nám na tobě záleží. Nechceme, abys náhodou byla zabita vlastními dětmi…“

„To má být legrace, Alice?!“

„Ne, Bello, já to myslím vážně. Zůstáváme,“ a založila ruce na prsou.

„A můžeme mít s Edwardem aspoň soukromí?“

Jasper se uchichtl, když vycítil, na co myslím.

Alice nejistě přikývla a já se zhluboka nadechla.

„Dobře, chci soukromí teď! A nedrážděte těhulku!“ vykřikla jsem a vyhnala všechny ze svého domu.

Potřebovala jsem si s Edwardem promluvit. Potřebovala jsem jeho uklidňující doteky. Jeho konejšivá slova.

„Jsme připravení na rodinu?“ vydechla jsem jen tak do vzduchu a posadila se na pohovku.

„Bello, na rodinu se nepřipravuješ. Prostě hodíš kostky a čekáš, co padne. Zvládneme to, lásko, určitě…“ Edward si sedl vedle mě a obtočil mi ruce kolem pasu.

„Upírovlčátka,“ zasmála jsem se. „To bude ale poprask ve světě. Nová rasa…“

„Ne, Bello. Jen naše děti.“

„Budeme je muset chránit, Edwarde. Budeme je muset skrývat. Přede všemi…“

„A hlavně před Volturiovými,“ přikývl.

Povytáhla jsem obočí a on si povzdechl.

„Něco jako upíří královská rodina. Aro sbírá různé poklady a dary upírů. A různé odchylky upíří rasy. Bude je chtít. A my mu je nesmíme dát. Především se o nich nesmí dozvědět.“

„Nikdy,“ souhlasila jsem.

„Jen mě tak napadlo… Nechceš se vrátit domů?“

„Teď?“ zašeptala jsem.

„Můžeme se sem pak kdykoli vrátit. Přece ti to tu patří. Lepší ale, když budeme někde, kde to známe, kde víme, jak se bránit…“

„Dobře,“ souhlasila jsem. „Zítra jedeme domů…“

A šla jsem si sbalit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 23. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!