Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 19. kapitola

New Moon- Edward


Quileutka Bella 19. kapitolaTak, a koná se svatba. Ale co ty tradice?!

V ruce jsem nervózně žmoulala svatební kytici. Byla jsem neskutečně nervózní. Emily vedle mě čekala s rozzářenou tváří a slzami v koutcích očí. Její družičky - její sestra Suzane a její kamarádka Angela už byly také nachystané. Každou chvíli půjdou dolů a pak bude řada na mně.

Křečovitě jsem sevřela kytku a omylem utrhla jednu květinu ze stonku.

„Bello!“ zaprotestovala Alice a vytrhla mi svatební kytici z rukou.

„Celou ji zničíš…“ zanaříkala, pak a zamaskovala chybějící květ.

„Já za to nemůžu,“ bránila jsem se hned.

„Že za to nemůžeš?! Podívej se, už má pryč tři květiny!“ hubovala mě.

Měla pravdu ta kytice z růží a kal nic neudělala. Ale já ze sebe potřebovala nějak ten stres dostat.

Včera, když mě Edward ráno opouštěl a šel na pánskou jízdu, jsem si myslela, že to zvládnu. Jak moc jsem se mýlila. Byla jsem hodinu bez něj a byla jsem nervózní jako tygr na lovu. Zakázali mi Edwarda vidět a já byla jako hyena.

Zapudila jsem tyhle myšlenky a obrátila se ke svým družičkám, když začali hrát svatební pochod pro Em.

Lea, Alice a Rachel se na mě povzbudivě usmály a mně se ještě víc sevřel žaludek.

„Tak jo, to zvládnu…“ zašeptala jsem si pro sebe.

„Bell, nevyšiluj, za chvíli ho uvidíš…“ napomenula mě Lea.

„Já vím, já vím… Ale je tak daleko…“

„Bello, je přímo pod tebou!“ oslovila mě zase Alice a vrazila mi do rukou poničenou kytici.

„Opovaž se ji ještě více zničit,“ pohrozila mi a já se zasmála. Jako by mohla vypadat hůř, než vypadá. Rachel mě pevně objala a tím ze mě odtrhla trochu toho stresu. Tvář se mi uvolnila a ruce se mi přestaly třást. Vděčně jsem se na ni usmála.

„Ta modrá ti sluší, víš to?“ zeptala jsem se.

„Třeba se budu vdávat v modré…“ zauvažovala.

„To ti Embry nedovolí…“

„Embry mi splní každé přání…“ zaprotestovala.

„Ale tohle ne.“

„To se ještě uvidí!“

Znovu se domem rozezněla hudba a mě spadl kámen ze srdce. Začala jsem utíkat ke schodům, ale Alice mě zastavila.

„První jdou družičky Bello!“ Ach, jaká škoda. A já myslela, že má přednost nevěsta.

„Dobře…“ zavrčela jsem, tvář zamračenou.

První šla Rachel, která po zemi házela okvětní lístky rudých růží, pak šla Lea, která měla růže růžové a nakonec Alice s rudými růžemi.

Já šla po nich.

Pevně jsem sevřela kytici, když jsem scházela pomalu ze schodů. Sotva jsem se držela, abych nechvátala. Ale na těch střevíčkách na vysokém podpatku to stejně nešlo. Závoj mi trochu bránil ve výhledu, neboť jsem ho měla stažený přes obličej.

Koutkem oka jsem viděla všechny ty lidi posedané na bílých židlích s velkými mašlemi. Viděla jsem i Elenu, která držela malou Sam v náručí, aby jí neutekla. Ale hlavně jsem viděla svého nastávajícího, kterému pobavením škubaly koutky.

Určitě nás odposlouchával a slyšel každé moje slovo. Teď mi to ale bylo jedno. Konečně jsem ho zase směla mít u sebe.

Prošla jsem uličkou a přestala jsem vnímat místo i čas. Viděla jsem jen jeho a sebe. Nikdo jiný tu nebyl…

Stanula jsem po jeho boku a on mi z tváře konečně sejmul tu hnusnou síťku, co mi kryla tvář. Pak mě otočil čelem ke knězi a já se neochotně otočila na zdejšího starostu, pana Brose, který obřad vedl. Bedlivě jsem ho poslouchala a čekala na svůj okamžik.

Po dlouhém proslovu, který vedl ke svatebčanům, se na mě konečně obrátil a já mohla říct to slovo, které mě mělo svázat navěky s Edwardem.

„Ano, beru…“ zašeptala jsem a z oka mi skápla jediná slza štěstí. Pak jsem musela přečkat další starostova slova, než Edward konečně taky řekl:

„Ano, beru,“ a pak se ke mně sklonil a políbil mě. Vložil do toho polibku všechno, co v tu chvíli cítil. Nepřekonatelnou blaženost, lásku, něhu, zbožňujícnost a sebeuspokojení, které vyplívalo z uzavření našeho sňatku. Polibek skončil příliš brzy, než aby mohl doopravdy začít. Ale to si necháme na potom…

Edward mě odvedl k Jacobovi a Emily, kteří začali přijímat gratulace, a postavil nás vedle nich. Přestala jsem počítat, kolik lidí mě gratulovalo a dalo dárek. Bylo jich prostě moc a to vědomí mi stačilo.

Objevili se tu i Denalijští, známí Cullenů z Aljašky. Nelíbil se mi pohled, kterým Tanya zkoumala Edwardovo tělo. Asi ho chtěla… Ale to já jí nikdy nedovolím. Rozcupuji ji na kousky, které pak zahrabu na různých místech světa…

Ulevilo se mi, když konečně odešli. Jestli Tanyu ještě někdy potkám, nepřežije to…

A pak se konaly různé svatební tradice.

Edwarda navlíkli do chomoutu, pak mi stáhl modrý podvazek, který jsem měla půjčený od Alice, nejvíc mě naštvalo, když Edwardovi Emmett s Jazzem přidělali na nohu železnou kouli a dali mi do rukou pilku, abych ji odřízla. Edward se naštěstí vykoupil, a tak mi ubylo práce.

V jídelně jsme rozbili talíř, který jsme společně smetli. Pak měl Carlisle a Emin otec proslov, který všechny dojal, a nakonec jsme se navzájem krmili dortem. Edward se sebezapřením spolkl jeden kousek a pak už nechtěl. Mně dort chutnal velice a ještě víc, když mě jím krmil Edward.

Edward mě přenesl přes práh jejich domu, když se šlo ven na taneční parket a zatančil si se mnou první tanec. Pak jsem šla z náruče do náruče a už jsem ani nevěděla, s kým přesně tančím.

Edward zrovna tančil s Tanyou na druhé straně parketu, když mě Emmett popadl do náruče, zacpal mi pusu kapesníkem a odnášel mě do tmy, směrem ke garážím. V jeho Jeepu už seděl Jazz se svázanou Em, která už se přestala bránit. Vedle nich seděl ještě Embry a Quil.

Emm mě hodil na sedadlo, nastoupil a nastartoval. Ihned jsme se rozjeli. Quil mě i Em na dálnici vyndal roubíky s pusy.

„Co to proboha děláte?!“ okřikla jsem je a snažila se uvolnit si ruce.

„To neznáš? Jmenuje se to únos nevěsty a je to hodně stará tradice. Sedneme si někde v hospodě a budeme pít na účet ženichů, dokud vás nenajdou…“ zazubil se na mě Jazz.

„To teda neznám…“ zahučela jsem. „Odvezte nás zpět!“

„To ani náhodou, já mám velkou žízeň…“ usmál se Quil.

„Počkejte, vy dostanete, až nás najdou…“ pohrozila jim Emily, ale bez výsledku.

Prostě jsme jeli dál. Asi si nás ženiši vážně budou muset najít sami. Štěstí, že na líbánky letíme až zítra…

----------------------------------------------------------------------------------------------

Tak tradice je tradice a já si tohle vážně nemohla odpustit… Doufám, že se vám tento díl bude líbit a nechte se překvapit, co bude příště!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!