Tak další kapitola. Bell zajde za rodiči, popovídat si.
29.07.2010 (21:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3901×
Pohled Belly
Rychle jsem vyšlapala schody. Nikdy se nepřestanu divit Aliciným schopnostem. Nikdy bych Jaka nedokázala přemluvit. A abych pravdu řekla, taky jsem se trochu spoléhala na jeho tvrdohlavost. Nechtěla jsem se tak rychle vdávat. Měla jsem dost času na vdavky…
Zašla jsem do ložnice Emily a Jaka. Nevím, kde ho Alice vzala, ale krejčovským metrem měřila Em kolem pasu.
„Ahoj holky!“ pozdravila jsem.
„No konečně, Bell, pojď sem,“ a začala mě taky měřit.
S povzdechem jsem zvedala paže a natáčela tělo tak, jak chtěla. Em na mě mrkla.
„Jak se ti podařilo Jaka přemluvit?“ zeptala jsem se, když si dávala metr do kapsy a chystala se odejít.
„To víš, kouzlo osobnosti…“ zasmála se a zamířila ke dveřím.
„A teď mě, prosím, omluvte, musím najít dobrého návrháře…“
A zmizela pryč ze dveří. Za chvíli bylo slyšet, jak odjíždí pryč. A já si na něco vzpomněla…
„Em, prosím, řekni Edwardovi, že se brzy vrátím. Mám jednu schůzku…“
Em si mě zvědavě přeměřila, ale přikývla.
A já vyskočila z okna a zamířila na druhý konec vesnice. Pomalu jsem vyšla po kopečku, minula jsem obchod, místní školu, až jsem konečně dorazila tam, kam jsem měla namířeno.
Před bránou hřbitova jsem se zhluboka nadechla, najednou mi bylo těžko u prsou. Vzala jsem za kliku a bránička se s vrzáním otevřela. Pomalu jsem kráčela mezi hroby, až jsem dorazila k tomu, kde ležel můj adoptivní táta.
Posadila jsem se na kraj žulového kamene.
„Ahoj Billy. Je mi líto, že jsem tu nebyla, když jsi odešel. Vlastně jsem doteď neměla odvahu za tebou dojít. Ale tahle událost mě k tomu přiměla. Víš, nesmíš se na mě za to zlobit, ale byla jsem u Eleny. Má malou dcerku, Sam,“ vzlykla jsem. „A je jí vážně moc líto, že jste se tenkrát pohádali, že odešla… A mám ti od ní vyřídit, že tě miluje, má tě ráda, tati. A já tě mám taky ráda… Moc se omlouvám za svoje jednání. Je mi líto, že jsem po tom potratu utekla… Bylo toho na mě moc. Nerozuměla jsem sama sobě. Jo, a ještě se stala jedna věc… Budu se vdávat, Billy. Nevěříš? Tak koukej…“ a ukázala jsem fotce na jeho náhrobním kameni svůj zásnubní prsten. Po tváři mě stekla další slza.
„A víš co? Jake a Em do toho taky prásknou. Ano, představ si to… Alice je k tomu donutila…A jak znám Emily, tak ta na tom měla taky svůj podíl. Znáš to, vlci nedokážou objektu svého otisku nic odepřít… A já Edwardovi taky ne… Kdybys tu byl, pozvala bych tě na svatbu, ale ty tu už nejsi… Pozdravuj rodiče, Billy. Sbohem,“ a s těmito slovy jsem se zvedla
Zamířila jsem na druhý konec hřbitova. Ten, který jsem důvěrně znala. Jako malá jsem v té části trávila každou volnou chvíli. Poklekla jsem u dalšího hrobu. Z náhrobního kamene se na mě smály tváře Sama a Jane Uleyových, mých rodičů.
„Mami, tati,“ pozdravila jsem je a slzy mi po tvářích tekly proudem.
„Tak strejda Billy už je s vámi… Pohlídejte ho tam, vy už to tam znáte, tak ať se neztratí. Už jste od něj asi slyšeli tu novinku. Ano, budu se vdávat. Edward je moc milý, hodný, šarmantní, elegantní a soucitný. Bude dobrým manželem. Vím, že jsem si vybrala dobře. I když jsem ho kdysi chtěla zabít… Víte, on je upír… No, ale není jako ostatní. Živí se zvířaty. Stejně jako jeho rodina. Nikdy by nedopustil, aby se mi něco stalo… Dojel si pro mě k Eleně a požádal mě o ruku. A já souhlasila. A jsem šťastná, vážně moc… Nikdy mi nebylo líp. Jen jsem chtěla, abyste to věděli. Někdy příště, ahoj.“
Postavila jsem se a setřela si slzy z očí. Byl čas na veselí. Na oslavy. Budu se vdávat a můj snoubenec mě čeká doma.
Pomalu jsem se otočila a vydechla překvapením. Krok za mnou stál Edward.
„Edwarde…“ vydechla jsem.
„Odpusť, myslel jsem, že mi zase utečeš…“
Zamračila jsem se, „To bych ti neudělala.“ Jen si povzdechl a objal mě kolem pasu.
„Tvoji rodiče?“ vydechl mi do vlasů.
„Ano. Moc si je nepamatuji, je to už dávno…“
„Jistě. Vážně jsem elegantní?“
Mrkl na mě a já povytáhla obočí. Nakonec jsem ho bouchla pěstí do hrudi.
„To jsem říkala rodičům!“ Teď povytáhl obočí on. Pak zavrtěl hlavou a zatahal mě za paži.
„Pojď, jdeme domů.“
„Ano, ale kam? K nám, nebo k vám?“
„Podíváme se k nám a pozlobíme Alici…“
Rozhodl nakonec a rty se mu při té myšlence roztáhly do širokého úsměvu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Právě teď mi moc do psaní není, ve středu nám umřel pes a my si hned pořídili nového, sněhově bílého německého ovčáka. Jmenuje se Bublina a je to dobrá náplast na tu bolest. Články teď budou přibývat pomaleji, neboť s ní trávím všechen volný čas a žádný mi nezbývá na psaní.
Jinak, odpověď na otázku kolik plánuju kapitol: Já ani nevím, plánuju svatbu, líbánky, upírovlčátka a pak bych ještě do příběhu chtěla zaplést Volturiovi... Takže ještě takovejch 38. kapitol, přibližně, možná víc...
Klidně pokládejte další otázky okolo příběhu, jsem ochotná prozradit podrobnosti...
Podrobný popis šatů v další kapitolce, možná bude i fotka...
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Quileutka Bella 18. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!