Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 16. kapitola

16.07.2010 (19:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4458×

Pohled Belly

Když jsem se přeměnila, vypadala jsem jako smeták. Vypadala jsem jako ten smetáčkovej mrňavej pes lhasa apso. Nebyla jsem z toho moc nadšená. Budu se muset zase dát ostříhat.

Rozzuřilo mě, že se mi zasmál. Přece slíbil, že se smát nebude…

Rozčileně jsem po něm chňapla zubany. Uhnul a rozběhl se pryč. Padavka jedna. Moc si věří. Bez problémů jsem se držela po jeho boku, ať běžel seberychleji. Po chvíli mě přestalo bavit jeho tempo, tak jsem s výsměchem vyrazila vpřed. Běžela jsem svou plnou rychlostí a připadala si, jako bych létala. Nedivila bych se, kdybych běžela deseti metrovými skoky.

Až teď jsem si všimla přítomnosti Quila, neboť mě oslovil.

Tak Bell se nám vrátila jo? Jak bylo u El? Jeho myšlenky byly výsměšné.

Místo odpovědi jsem mu ukázala své vzpomínky na čas strávený v Kanadě. I to, jak mě Edward požádal o ruku.

Obdivně zavyl. No ne, Bell… Naše malá Bella se nám bude vdávat… To je novinka. Myslím, že tě s tvým upírem nechám o samotě. Musím tu zprávu rozšířit… Po chvíli jeho vědomí zmizelo a já byla zase sama.

Edward byl daleko za mnou a já ucítila malé stádo jelenů. Proč si nezalovit, když mám času dost? Změnila jsem směr a místo na východ jsem se pustila na sever.

Najít to stádo bylo lehké. Přikrčila jsem se za keři a vyhlédla si svou budoucí oběť. Jediným výpadem jsem skolila velkého statného samce a lehla si k němu.

Edward mě najde podle pachu, třeba si taky bude chtít zalovit…

Zakousla jsem se do čerstvého syrového masa a začala žvýkat. Neuvědomila jsem si svůj hlad, dokud se mi maso nedostalo do prázdného žaludku. Po pár soustech jsem, ale ztuhla zděšením.

Neuvědomila jsem si cizí, upíři pach, který se uhnízdil ve vzduchu, dokud jsem si nevšimla dvou žhnoucích rudých očí, které na mě koukaly zpoza keře.

Vysoký štíhlý muž mě pozoroval s velkou ostražitostí, a když si uvědomil, že jsem ho zahlédla, zaujal obranou pozici. Za jeho zády se něco pohnulo a já si uvědomila, že za sebou skrývá svou partnerku.

Ihned jsem byla na nohách, svou kořist jsem nechala na místě a zděšeně jsem sledovala každý pohyb rudookého ďábla. Moc dobře jsem si pamatovala na bolest, která mě málem připravila o život. Nechtěla jsem bojovat zase se smrtí.

Kde byli všichni teď, když jsem je potřebovala? Ach, Edwarde, kde jsi? Proč já hloupá neběžela raději s tebou.

Když si upír všiml mého váhání, změnil svou pozici z obranné na útočnou. Tak tohle bylo špatné. Když půjdu po jednom, druhý mě dostane…

Muž se na mě zaměřil a skočil po mně. Uskočila jsem stranou a chňapla zuby po jeho noze. Minula jsem, ale to mi nevadilo, aspoň zatím nepřišla žádná bolest.

Edwarde, Edwarde, kde jsi?! Chtělo se mi křičet, ale jako vlk jsem nemohla mluvit.

Žena zavrčela a šla svému druhovi na pomoc, když se objevila očekávaná záchrana.

Edward doběhl k mému boku a zajel mi rukou do hustého kožichu. Chtělo se mi podívat se na něj a olíznout mu tvář, ale nemohla jsem spustit oči z upírů. Co kdyby nás napadli.

„Edwarde?“ zeptala se vykolejeně žena.

Odkud ho zná? Co s ní má? Začala jsem bezdůvodně žárlit a mezi pysky mi uniklo tiché zasyčení. Otočila jsem se na něj, s otázkou v očích. Jen mě popleskal po boku, aby mě uklidnil a postoupil vpřed.

Začaly se ve mně vzdouvat instinkty. Měla jsem potřebu zaštítit ho svým tělem před rudookými a bránit ho vlastním tělem. Silou vůle jsem se donutila zůstat na místě. Přesto jsem bedlivě sledovala každý jejich pohyb.

Zavrčela jsem, když muž postoupil blíž k němu a napřáhl k němu ruku. Edward mě ale ukonejšil, zajel mi rukou do kožichu na krku a já do jeho dlaně položila svou ohromnou hlavu. Spokojeně se usmál.

„Petere, Charlotto,“ pozdravil je a kývl na ně.

„Mohli jste nás upozornit, že si chováte domácí mazlíčky,“ zamračil se na něj muž. Edward se zasmál a já hlasitě na protest zavrčela.

„Petere, je mi ctí představit ti mou snoubenku,“ usmál se. Muž i žena na něj vyvalili oči.

„Tvou snoubenku?“ vykoktala žena.

„Ano. Asi vám nebudu moc vděčný za to, že jste mi ji chtěli zabít. A ona ještě víc, myslím, že jste na ni neudělali ten nejlepší dojem.“

„My netušili, že…“ vykoktal muž.

„Snoubenka? Vlkodlak?“ nemohla uvěřit žena. Byla jsem překvapena, jak se tahle situace obrátila. Myslela jsem, že mi je Edward pomůže zabít. A on se s nimi vybavuje.

Nesouhlasně jsem zavrčela a vydala se lehnout si zpět ke své kořisti. Ať si to s nimi Edward vyřídí sám. Já mám hlad. Edward mě doprovodil pohledem a pak se zase věnoval těm upírům. Tak málo pozornosti… Téměř jsem se urazila z jeho nevšímavosti.

„Jasper s Alicí jeli domů, najdete je tam. A cestou se vyhýbejte vlkům,“ navedl je Edward.

„Ono je jich tu víc?“ vykulili na něj oči.

Znovu jsem se zakousla do čerstvého masa. Už začalo chladnout.

„Je jich tu celá smečka, jsme rodina…“

„Nastěhují si do domu vlkodlaky…“ nechápavě kroutil hlavou muž.

A pak konečně se svou družkou zmizeli mezi stromy. Edward si stoupl vedle mě a pobaveně mě sledoval, jak olizuji jelení kýtu.

„Nevěděl jsem, že taky lovíš. Myslel jsem si, že jíte jen lidské jídlo,“ posadil se vedle mě.

Na chvíli jsem nechala olizování a zahleděla se na něj vědoucím pohledem. Pak jsem si ukousla pořádný kus a zase začala žvýkat. Zasmál se a poškrábal mě za uchem. Spokojeně jsem zavrněla a naklonila hlavu na stranu.

„To bychom mohli jít lovit někdy spolu…“ zašeptal a položil si hlavu na můj bok.

„Jsi tak měkká, teplá… Mám pocit, že si tě nezasloužím.“ Otočila jsem se a tiše na protest zavrčela. Pak jsem se čenichem dotkla jeho čela. Už jsem se nasytila dost. Zbytek mršiny nechám zvěři.

„Už máš dost?“ zeptal se s úsměvem a vyskočil na nohy Taky jsem si stoupla a oklepala ze sebe prach a jehličí. Po jeho boku jsem se vydala domů. Budu se muset nechat ostříhat, ty chlupy už mě štvou…

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 16. kapitola: