Návrat domů...
11.07.2010 (07:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5418×
Pohled Edwarda
Byl jsem tak šťastný, že přijala mou žádost, že jsem ji ihned musel políbit.
Byla tak krásná, s těmi dlouhými vlasy. Ani jsem nedoufal, že by se mnou chtěla odjet domů. Byl to můj malý risk. A jak se říká, risk je zisk. A já toho získal hodně. Její lásku, srdce i ruku. A už jí nikdy nedovolím, aby mě opustila.
Elena nám popřála hodně štěstí a Bella ji ujistila, že nedovolí, aby na naší svatbě chyběla. Rozloučila se s tím uštěkaným psem a já s Alicí jsme ji celou cestu až na letiště ujišťovali, jak bude naše svatba velká a šťastná.
Alice už měla v hlavě seznam pozvaných. Proto začala přemýšlet o Beliných svatebních šatech.
„Bello? Jaké máš ráda květiny?“ zeptala se.
„Tulipány a růže, proč?“
„Jen tak…“ mávla rukou a zase začala přemýšlet.
A pak nás oba Bella vyvedla z míry, když prohlásila: „Ale ta svatba nemusí být hned…“
„Jak to myslíš?“ Musel jsem se zeptat. Nechápal jsem to. Už jsem se začal těšit, že z ní brzy bude paní Cullenová. Ale překazila mi mé přání. Už zase…
„Chtěla bych ještě chvíli počkat, dokud se neožení Jake… Přináší to smůlu, když se mladší sourozenci berou dřív než starší. Pak nás pronásledují duchové zemřelých… A je to tradice.“
„A za jak dlouho se bude Jake brát s Emily?“ zašeptal jsem jí do vlasů. Zaklonila hlavu, aby se mi mohla podívat do očí.
„To vážně netuším, ještě si to nenaplánovali…“ usmála se.
Tak to je vážně skvělé… Ale aspoň, že jsme zasnoubení. To ji udrží při mně.
„Já mám nápad!“ zavřískla Alice po chvíli přemýšlení. Prohlédl jsem si její mysl a zasmál se jejímu nápadu.
„A jaký?“ zeptala se Bell.
„Jake by mohl mít obřad před tebou, veselku byste měli spolu…“
„No jistě, to je dobrý nápad, ale Jacoba přemluvíš ty,“ zasmála se pozměnu Bella.
Konečně jsme dojeli na letiště. Elena nám půjčila auto, které má potom vyzvednout její manžel. Našli jsme volné místo a zaparkovali.
Letištní hala byla přeplněná, ale my bez problémů prokličkovali k pokladnám a zaplatili lístky první třídou až do Seattlu.
Bell celou cestu prospala na mém rameni. Držel jsem ji těsně u sebe a pozoroval její spící obličej. Vypadala jako anděl. Tmavá pleť jasně kontrastovala s mojí, ale tak to bylo hezčí. Teplota její kůže zahřívala tu mou, a mně se zdálo, že taji. Jako sníh u ohně. Ale nebyla to pravda, jen má malá iluze. Ona byla moje slunce a dohlížela na to, abych žil, ale i slunce potřebuje občas pomoc v životě. Prostě a dokonale jsme jeden bez druhého nedokázali žít a její odjezd to jen potvrdil. Udělila našemu vztahu velkou zkoušku.
Natáhl jsem ruku a pohladil ji po tváři. Jizva jí sama začala mizet, ani jí ji Carlisle nebude muset odstraňovat. To bylo dobré znamení.
Vzbudil jsem ji, když jsme začali přistávat. Cukla sebou a vzpřímila se na sedadle, jako by čekala útok. Pak se obrátila na mě a rozzářila se jako sluníčko. Vtiskla mi tvář do prsou a vdechovala moji vůni.
„Já myslel, že ti smrdím…“
„Smrdíš, ale nádherně,“ vzdechla a políbila mě do dlaně.
Přejel jsem jí rukou po krku a mířil jsem výš. Přes tvář a pak jsem jí zajel rukou do vlasů a přitáhl si její tvář blíž. Políbil jsem ji, pomalu, ale něžně a hodně hluboce.
„Nechte si toho, přistáváme,“ špitla na nás Alice ze zadního sedadla.
Poslechl jsem ji a odtáhl se. Za chvíli stejně budeme mít hodně času, jen sami na sebe… Letadlo dosedlo na ranvej, zastavilo a letušky oznámili, že můžeme pomalu opouštět letadlo. Když jsme se konečně vymotali z letiště, čekal na nás Jasper v mém Volvu. Na chvíli jsem přemýšlel, jestli nemám řídit, ale Bella měla jiné přání.
„Co takhle závod? Kdo bude dřív v La Push, pěšky. Jazz nás určitě vysadí kus za městem…“
Jasper přikývl a bylo rozhodnuto. A jak jsme se domluvili, tak se taky stalo. Vysadili nás u první benzinky, kde jsme zmizeli v lese. Bell se na mě otočila se smíchem ve tváři.
„O co, že to vyhraju?“
„Nemáš jedinou šanci,“ uzemnil jsem ji.
„Dám ti náskok, ale nesměj se, až mě uvidíš,“ požádala mě s vážnou tváří.
Myslel jsem, že je to vtip. Proto jsem přikývl. A pak se svlékla, bez ostychu, přímo přede mnou a uvázala si šaty ke kotníku. Čekal jsem, dokud se nepřemění a představil si ji v té úchvatné vlčí podobě. Ale když se přeměnila, nevypadala tak krásně, jak jsem si ji představoval. Ty dlouhé chlupy, které jí padaly na zem, jí vytvářely směšný vzhled. Musel jsem se zasmát, nešlo to zastavit.
Rozzlobeně na mě zavrčela a chňapla po mě zubany. Uhnul jsem jí a rozběhl se. Ihned se rozběhla za mnou a bez problémů klusala po mém boku. Přidal jsem, a ona taky. Víc už jsem přidat nedokázal, ale ona s výsměšným zaštěkáním vyrazila vpřed. Nezbyl po ní ani chlup.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Quileutka Bella 15. kapitola:
super !
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!