Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 13. kapitola

06.07.2010 (13:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4112×

Pohled Edwarda

Jak jsem se vzpamatoval, rozhodl jsem se zajít k její rodině dolů na pláže. Jake o ní bude něco vědět, jestli se přeměnila.

Šel jsem lidským krokem až ke konci města a pak se rozběhl svou normální rychlostí v hlubokých lesích.

Jake mi běžel naproti, jako by tušil, že se něco děje. Přeměnil se do lidské podoby v keřích a rychle ke mně doběhl.

„Kde je?“ vypálil jsem okamžitě.

„Na to stejné jsem se chtěl zeptat já tebe,“ odpověděl a zamračil se. „Ve vlčí podobě není.“

„To je zlé…“

„Hodně. Co jsi jí provedl, že utekla?“

„Včera na plese se zřítila ze schodů do skla. Má na tváři malou jizvu, ale tu dokáže Carlisle odstranit, pokud by si to přála… A taky… Včera potratila. Naše dítě. Moc ji to ranilo,“ zaťal jsem ruce v pěst. „Krucinál, co si sakra myslí?!“

„Jak ji znám, je zmatená, možná jsi udělal něco, co ji přimělo k činům. Nebo prostě potřebovala být sama.“

„Myslel jsem, že se nedokážete vzdalovat od svých otisků…“

„Jen velká bolest přehluší naše city, Edwarde. Ale až se zklidní, dokáže zase myslet jen na tebe…“

„Nejraději bych si ji přehnul přes koleno a naplácal jí na zadek.“

Jacob se zasmál, „to můžeš, jestli ji najdeš.“

„Teď bychom se měli soustředit na hledání. Její stopa končí ve Forks, kam by mohla jít? Koho tam zná?“

„Pojď, obvoláme její kamarády z města.“

„Dobře.“

Poplácal mě po rameni, „to bude dobrý, Edwarde, najdeme ji.“

U Jaka doma jsme obvolali úplně všechny, Jess, Angelu, Marka… Rachel nebyla doma. Nejspíš byla s Embrym, který měl teď volno, takže jsme to nechali být. Hledali jsme až do dalšího dne do rána, dokonce jsme si udělali výlet k Seattlu, ale nikde jsme její stopu nenašli.

Dalšího dne rána se domů dostal Embry. Jake spal ve svém pokoji a já prostě nemohl nic dělat, jen čekat, až se vrátí.

A přesto jsem měl o ni velký strach. Bál jsem se, že vyvede něco strašného. A zároveň jsem se bál, že zapomene. Musel jsem si ji najít. Jako by to pro mě byla zkouška…

„Bella spí? Čekáš na ni?“ zeptal se mě Embry. Překvapeně jsem zavrtěl hlavou. Ale bylo by to krásné, kdyby to byla pravda.

„Ne, čekám, až se vzbudí Jake. Půjdeme ji potom hledat.“

„Já myslel, že byla včera na nákupech s Leou? Rachel ji odvezla do Port Angeles, přišla kvůli tomu včera pozdě na naši schůzku…“

„Bella byla v Port Angeles?“ zeptal jsem se zděšeně.

„Ano… Asi… Říkala to Rachel, nechala ji před restaurací…“ Ve dveřích do jídelny se objevil Jake, po boku s Emily.

„Musíme jít!“ vypálil jsem na ně a už ho tahal ze dveří.

„Hej, počkej, co se děje? Nikam nejdu bez vysvětlení.“

„Bellu včera odvezla Rachel do Port Angeles.“

„Aha, to mi připomíná útěk mé starší sestry…“

„Ty máš starší sestru?“

„Ano, kdysi bývala alfou, ale vzdala se své vlčí podstaty, a tak se stala vlkem Bella, teď žije v Kanadě, vdala se, když se jí Billy zřekl a nesměli jsme s ní promluvit ani slovo. Pro Bell to byla velká rána. Pro ni byla jako náhradní máma, velká opora.“

„V Port Angeles je letiště, mohla letět za ní?“

„Počkej, zavolám jí… Mám tu někde na ni číslo…“

A odešel zpět do svého pokoje. Slyšel jsem, jak se tam prohrabuje ve věcech. Začal jsem přecházet po pokoji, čím dál neklidnější.

Po pěti minutách se objevil ve dveřích, v ruce fotku své rodiny, zezadu napsanou nějakou adresu a číslo.

Podíval jsem se na tu fotku. Byla na ní vysoká žena s černými vlasy a očima a rudými plnými rty, objímající malou hnědovlasou holčičku, která se smála a pevně ji objímala. Vedle nich stál nejistě mladistvý Jakob.

„Bella v deseti, měsíc před Eleniným odchodem…“

„Byla nádherná už tehdy.“

„Když byla sama, vždy plakala. Trvalo roky, než se zbavila pocitu viny ze ztráty obou rodičů. Myslela, že to ona je zavedla do toho lesa, kde… se to stalo,“ hlasitě polkl.

„Dobře, tak už jí zavolej!“

„Jistě, jistě…“ zamručel a odešel k telefonu. Vytočil číslo a přikývl, jako že to zvoní.

„Elen?“ zeptal se, když to někdo zvedl. Zaposlouchal jsem se do rozhovoru.

„Jakobe? To jsi ty? No né, neozval ses roky…“

„Eleno… Je u tebe Bella? Musím to vědět.“

„Ne, Jaku, Bella tu není,“ hlas na druhé straně linky byl vzpurný.

„Nelži mi, Elen, to není sranda, máme o ni starosti.“

„Ano, Bella tu je. A může tu zůstat navěky. Nebo do konce svého života. Rozhodla se vzdát se vlka.“

„To nesmí!“ zděsil se Jake.

„Je to svobodné rozhodnutí Jaku, ty taky přestaneš být vlk, kvůli Emily. A nastoupí nová generace.“

„Co znamená, že se vzdá vlka?“ otočil jsem se na Embryho.

„Začne stárnout, hodně rychle stárnout. Aby se vyrovnala svému pravému věku. U ní to nebude tak zlé…“

„To nesmí!“ zasyčel jsem.

„Elen, přemluv ji, ať se vrátí.“

„Ty tam máš toho upíra? Ne, kvůli němu je tady. Tolik jí ublížil. Nedovolím, aby jí bylo ublíženo ještě víc. Nepustím vás k ní. Sbohem,“ a zavěsila. Jake rozzuřeně třískl telefonem.

„Jedu za ní,“ rozhodl jsem se.

„Slyšel jsi ji, nepustí nás k ní.“

„Já jsem upír. A ona už není vlk. Mám výhodu.“

„A co když tě Bell už nebude chtít?“

„Ale já chci ji. Jdu si sbalit věci.“ A s těmito slovy jsem vyběhl z Jakova domu a mířil k nám domů. Byl jsem tam za pět minut. Sbalil jsem si pár kusů oblečení, doklady a peníze a vše nastrkal do batohu.

„Alice!“ byla u mě za pár vteřin, „potřebuju odvézt do Seattlu. Jedu do Kanady.“

„Co tam?“ zeptala se zvědavě. Už si zvykla nevidět mě.

„Bella. Je v Churchillu.“

„Aha, jedeš za ní,“ přikývla si pro sebe, „To si budeš muset vzít tohle, aby jela s tebou,“ a podala mi sametovou černou krabičku z mého stolu.

„Díky, Alice, za všechno,“ usmál jsem se a vyrazili jsme do garáže.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 13. kapitola: