Bells se otiskne. Do koho? Jak na to budou reagovat ostatní? Ve městě se objeví Cullenovi. Pěkné počtení. :)
09.06.2010 (08:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5068×
Pohled Belly
Vzbudil mě Quil, který mě poplácal po tváři.
Rychle jsem si sedla a nechápavě se dívala kolem. Pak jsem pohlédla na brášku vlkodlaka a zasténala.
„Prospala jsi 10 hodin, tak si nestěžuj,“ zasmál se.
„Jasně, Quile, už jdu na hlídku,“ zabručela jsem a vylezla z postele, na kterou si posléze lehl on.
S širokým zívnutím jsem prošla chodbou do koupelny a podívala se do zrcadla. Fialové kruhy pod mýma očima jasně dokazovaly, jak nevyspalá jsem. Prohrábla jsem si rukou krátké vlasy, vyběhla ven a vysvlékla se na kraji lesa. Tkaničkou jsem si upevnila ke kotníku tričko a kraťasy a v běhu se přeměnila ve vlka.
Moje myšlenky byly v tuhle chvíli soukromé, nikdo ze smečky se mnou nebyl. Les kolem prosvítala bledá měsíční záře a já oběhla první půlkruh kolem La Push a Forks.
Zrovna jsem běžela lesem kolem Swanova domu, když jsem zahlédla neznámou dívku stojící před domem a zírající na hvězdy.
Byla překvapivě jasná obloha.
Zpočátku jsem dívku nepoznávala, tak jsem přišla blíž ke kraji lesa. A pak vyšel ven Charlie a objal ji. Dívka se natočila a já ji viděla z profilu. Teď jsem ji konečně poznala. Byla to Rachel, dcera Charlieho Swana, se kterou jsem si jako s malou hrávala u nás na pláži. Asi dojela za tátou dokončit školní rok na střední, ale proč?
To je teď jedno, mám hlídku, třeba se u nás ukáže. Znovu jsem se ponořila do stínů lesa a poslouchala kterýkoli podezřelý vzduch. Celé dvě hodiny se nic nestalo. Tma noci mě uklidňovala a já pomalu upadala do bezmyšlenkové otupělosti. Mechanicky jsem pokládala jednu tlapku před druhou.
Běžela jsem třetí kolečko, když můj pach přeťal pach, který jsem tady vůbec nečekala. A už vůbec ne teď. Byla jsem 10 km od La Push. Musela jsem rychle jednat. Zavolat ostatní a čekat na ně, nebo ho skolit sama? Ani jedno, zavolám je a půjdu po něm. Kdybych na tom byla špatně, pomohou mi, až tam doběhnou.
Zvrátila jsem hlavu dozadu a hlasitě zavyla. Ten hluboký tón se rychle šířil krajinou. Pak jsem se rychle otočila a běžela po čerstvé stopě upíra.
Doběhla jsem na velkou rozkvetlou louku. Uprostřed ní seděl on. Civěl na hvězdy stejně jako předtím Rachel. Tiše jsem se přikrčila k zemi. Zatím si mě nevšimnul. Měla jsem jedinečnou šanci. Zavrčela jsem a vrhla se vpřed. Než jsem k němu doběhla, už stál na nohou a překvapeně na mě zíral. Skočila jsem na něj a povalila ho k zemi. Přehodil mě přes sebe, a když jsem se otočila, už byl připravený k dalšímu útoku.
Už jsem ale nezaútočila. Nenávistné vrčení vypouštěné z mých hlasivek pomalu utichalo, až zmizelo do ticha noci. Ocas, který jsem měla doteď vztyčený na důkaz zloby, jsem spustila k tělu a naklonila hlavu na stranu. Bronzové vlasy upíra se třpytily ve svitu měsíce. Jeho zlaté oči byly zděšené a plné nenávisti, nejvíc mě na nich ale uchvátila ta nekonečná hloubka. Jeho vyceněné zuby byly dokonale bílé. Bezmyšlenkovitě jsem k němu udělala krok a mezi zuby mi uniklo tiché zakňučení. Nechápala jsem co se to se mnou děje, dokud se mi v hlavě neozval hlas Jaka.
Bello, cos to proboha udělala? Zaskučel.
Bells se otiskla do upíra! Vykřikla Lea.
Ne, ne, ne! To není možný! Přemlouvala jsem sebe samu.
Ale popřít jsem to nedokázala. Zavrtěla jsem obrovskou hlavou a zavřela oči. Cítila jsem proud vzduchu, který letěl kolem mé rodiny.
A pak zavál vzduch na druhém konci louky a za bronzovlasým upírem se objevilo šest dalších. Všichni na mě upírali své pohledy a já pomalu začala couvat. Byla jsem už na kraji louky, když mě z obou stran obklopila rodina. Jacob zlostně vrtěl ocasem. Vděčně jsem se postavila po jeho pravici. Lea mě z druhé strany podepřela. Byla jsem jí za to vděčná.
Upíři se postavili do jedné řady a já pohlédla na toho uprostřed, s bronzovými vlasy, který si mě taky zkoumavě prohlížel. Sklonila jsem pohled a zadívala se do země.
Jsou v přesile, nemáme šanci. Zakňučel Embry a rozpačitě přešlápl.
To neznamená, že to nezkusíme. Zavrčel Jake.
Odsoudíš nás všechny k smrti! Zaprotestovala Lea.
A kdo říká, že musíme bojovat? Namítla jsem.
Ty mlč Bello, jsi do jednoho z nich otisknutá, nemáš na to rozumný náhled! Okřikl mě Jakob hlasem alfy.
Přikrčila jsem se pod tíhou jeho slov.
Blonďatý upír naproti přimhouřil oči.
Bella má pravdu, nemusíme bojovat. Koukni na ně, mají zlaté oči, jako ti v našich legendách, ti, se kterými jsme sepsali smlouvu. A taky nevypadají, že chtějí bojovat. Namítl Quil a mě zahřálo u srdce, že za mnou stojí.
Cítila jsem, jak z Jaka spadla obrovská tíha, a vše se změnilo.
Zkusíme se dohodnout. Oznámil nám a přeměnil se.
Pohled Jacoba
Ihned jak jsem se přeměnil, upřely se na mě všechny pohledy. Jak nepřátel, tak rodiny.
Udělal jsem krok kupředu a Bella tiše zakňučela. Otočil jsem se na ni a přejel jí dlaní po bílém čenichu. Jak jsem svou sestřičku miloval.
Otočil jsem se čelem k upírům a věnoval nenávistný pohled tomu, do kterého se Bella otiskla.
„Jsem Jacob Black, a to je moje smečka,“ mávl jsem rukou za sebe, „Kdo jste vy a co tu chcete?“
Dopředu postoupil blonďatý upír. Vypadal jako model. Vzhled ale klamal. Takoví byli všichni.
„Já jsem Carlisle Cullen, a to je moje rodina. Alice, Jasper, Esme, Edward, Rose a Emmett. Ode dneška tu bydlíme, takže jestli by to šlo, chtěli bychom obnovit naši smlouvu.“
Při těch slovech střelil pohledem k Belle. Zamračil jsem se. Takže se otiskla do Edwarda ano?
„Hmm… Půjde to. Dokud nevejdete na naše území, tak by to šlo. Ale Forks je neutrální půda, tam může kdokoli,“ ujasnil jsem si položky smlouvy.
„Ano, jako před sedmdesáti lety,“ pokývl na mě a já se rychle přeměnil zpět. Bylo mi nepříjemné stát mezi nimi nahý.
V mžiku jsme všichni zmizeli ve stínech lesa. Až na Bells, která ještě chvíli váhala na kraji lesa. Všichni na ni zírali, nejvíc mi ale vadil pohled Edwarda, do kterého se otiskla.
Jdeme! Zavelel jsem a ona se k nám konečně přidala.
Chtěla pokračovat na hlídce, ale zarazil jsem ji.
Běž spát, beru si hlídku za tebe. Pobídnul jsem ji.
Všichni se vytratili z mé mysli a noc byla zase klidná. Konečně jsem měl zase čas přemýšlet.
Moc by mě zajímalo, jak to bude dál. Nikdy jsem netušil, že je možné otisknout se do upíra. Chudák Bella, proč zrovna ona? Už tak přišla o hodně, a teď ještě tohle…
Seknul jsem tlapou po mladém stromku a ten se s hlasitým křupnutím přepůlil. Využil jsem hněvu k rychlejšímu běhu.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Quileutka Bella 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!