Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Queen of werewolfs - 4.kapitola

13.02.2010 (12:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3020×

Tlapami jsem se bořila co nejvíce do země a při každém pohybu jsem si dala záležet, aby byl co nejdelší. Chtěla jsem si od toho vyvětrat hlavu. Utéct od toho všeho, jenže to nebylo možné už jako kdybych byla podřadný vlk a já byla alfa!

Nejdřív to chození s puberťákem a teď ještě pijavice u mě ve městě. Bylo by všechno lehčí, kdybych bydlela v La Push a neproměnila se jako první, ale ta upírka co se tady proháněla si to zasloužila. Zasloužila si smrt. Ona jediná zabila pár lidí mě blízkých. Ta zrzka zaplatila jako všichni ostatní, kteří se o něco pokusili.

Jenže tihle byli pod smlouvou. Eipriham Black uzavřel smlouvu. Bože proč? Kdo by věřil pijavicím? Byli nebezpeční nejen pro nás, ale i pro ostatní. Brali potravu z našich lesů, ale to bylo lepší než aby nám brali lidi z vesnice, jenže jak uchránit město, když já chodím do školy a podle pověsti je pijavice doktor?

,Bello? Jsi v pořádku?´ ozvala se mi v hlavě Leah, dali si pěkně načas než mě začli hledat.

Zastavila jsem se na hranicích a posadila se do vlhké trávy. V hlavě jsem měla obraz rychle se komihajících stromů a dívčí připomínky na pravidelný dech.

Šedý vlk se vynořil za chvíli v křoví a sedl si vedle mě. Jeho mysl mě vůbec nevyrušovala. Obě mysli mlčeli, dívali jsme se na začínající západ slunce. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem běžela ale moje kamarádka tu byla hodně rychle. Byla taky nejrychlejší ze smečky. Nikomu nechtěla prozradit své tajemství rychlosti. Měla asi něco podobného jako upíři. Měla dar.

Vedle mě se ozvalo nesouhlasné vrčení když Leina mysl zachytila srovnávání s upíry. Trochu mi to zvedlo náladu a já se zasmála. Vyšel ze mě takový podivný skřek, že jsme se obě s Leah zasmála. Už to nebylo posezení o rozmýšlení, ale příjemné v kamarádské atmosféře. Bylo mi jedno, že se kluci proměnili a nejspíš nás hledali, vnímala jsem je jen okrajově. Jen okrajově, jako jemná kulisa zvuky běžících velkých tlap. Jako kulisa tlukot velikých masivních srdcí. Jako kulisa ta známá vlkodlačí vůně. Smíšená s lesem, do kterého nás všechny tajemně táhne.

,Alfo?´zeptal se mě v mysli nějaký hlas a já zavrčela, nesnášela jsem tohle oslovení. ,nereagovala jsi na Bellu.´vysvětlil hlas.

,Co je Embry?´

,U Quila mi volal Jacob, bojí se o tebe.´

,Jo, myslí že jsem se sežrala.´ řekla jsem prostě a v několika myslích se vyrojili otazníčky.

Ukázala jsem jim scénu a oni s pochopením přikývli. Rozmýšlela jsem se jen chvíli. Jacob je podle Quila už uzrálý na přeměnu. Sebemenší rozrušení ho promění. Chci ho už teď ve smečce nebo ještě ne?

Rozhodla jsem se pro ne. Předci bych s ním nechtěla sdílet myšlenky a i když jsem si na post alfy hodně stěžovala, nedokázala jsem si představit že předám “žezlo“ někomu jinému než bude Sam. Ten měl alespoň zkušenosti, ale neměl na něj právo. Dokonce menší než já.

Zastavila jsem se před domem Leah a lehce zavyla. Z okna se vynořila hlava Harryho. Když si mě všiml, usmál se a šel k Leah a Sethovi do pokoje. Za chvíli už jsem měla před dveřmi jeansy a nějaké triko. Leah to nevadilo že jsem si půjčovala oblečení. Byli jsme skoro sestry, a tak jsme si půjčovali vše navzájem, někdy i se Sethem.

„Ahoj Bello něco nového?“

„V mém městě pijavice a můj kluk se už nejspíš promění.“

„S pijavicemi mě to mrzí, ale jinak musíš být šťastná,“  podívala jsem se na něj nechápavě, proč bych měla být šťastná. Všiml si mého pohledu a tak dodal.; „že se Jacob brzo promění.“

„Ano, velikou.“ Odkašlala jsem si.

Harry se na mě podíval zkoumavým pohledem, ale zavrtěla jsem hlavou. Po té jsem se na něj mile usmála a šla směrem ještě k mému lidskému příteli. Cesta ubíhala strašně pomalu a tak jsem se dala do běžeckého klusu. Běh jsem milovala, ale běh s lidmi nestál za nic. Za chvíli se vyčerpali a co pak s nimi?

Zastavila jsem se u Blackové residence a nasála vzduch jestli toho kluka mám hledat už v lese a nebo ještě doma. Naštěstí byl jeho pach ještě čistě člověčí, možná podtón vlkodlaka by se tam našel, ale to teď bylo vedlejší.

Přešla jsem přes celý dvůr a lehce zaklepala na dveře. Billy sice taky patřil do rady, ale pochybuji, že by si kvůli vlkodlačím návštěvám nechal udělat silnější dveře. Z domku se ozvalo mručení a skřípání vozíku. Jenže dotyčný vozíčkář asi neměl v plánu mi otevřít.

Zamračila jsem se a zaťukala znovu. Když ani teď mi nepřišel nikdo otevřít. Zaklonila jsem hlavu a zavyla. Ten zvuk rozproudil do neuvěřitelné rychlosti dvě srdce. Vozík se ze zděsilým vřískotem rozezněl a hned majitel hmatal po klice. Tak takhle se tedy u Blacků otvírají dveře.

„Bello! Děje se něco?“ vydechl náčelník kmene jen mě spatřil.

Jen jsem zakroutila hlavou a obdarovala ho úsměvem. Očividně si oddychl, ale zase nechápal proč jsem přišla. Pokynula jsem hlavou ke dveřím pokoje mého kluka. Billy přimhouřil oči, ale pak kývnul. Stejně věděl, že bych mu tam vlezla oknem. Přešla jsem malou chodbu a znovu jsem byla nucena klepat.

Nikdo neotevřel a tak jsem začala uvažovat o nevychovanosti Blacků. Bohužel jsem to mohla hned vyloučit, když jsem otevřela dveře. Jacob ležel na zemi a spal. Podle všeho spadl únavou na zem, nebo to aspoň vysvětlovalo tu vyšlapanou pěšinku v dřevě. Lehce jsem no nadzvedla a položila do postele.

Přece to byl jen můj kluk a měl o mě starost, i když před mou vlčí podobou utekl. Opřela jsem se o jeho skříň a neslyšně dopadla na zem. Mohla jsem ho klidně vzbudit, ale když spal, vypadal nejroztomileji ze všech okamžiků. Ještě chvíli jsem hypnotizovala jeho uvolněnou tvář a pak už se mi začali klížit víčka.

Nedobrovolně jsem je zavřela a cítila jsem, jak se mi tep zpomaluje, podle toho jak se mé tělo ukládá ke spánku. Jen okrajově jsem vnímala světlo které se přivalilo z chodby, jak starý Billy nakukoval co se děje. Byla jsem ještě v stádiu, kdybych se mohla probudit, ale Jacobův klidný dech a tep mě ukolébal ke klidnému spánku.

Divné funění. Nebo spíše oddych? Nemohla jsem určit, co to bylo přesně za zvuk, ale na sto procent mě to probudilo. Otevřela jsem oči. V noci jsem viděla stejně dobře jako ve dne, ale to se nedalo říct i o Jacobovi, který na posteli mhouřil oči a nažil se mě identifikovat.

„Ahoj,“ zašeptala jsem.

Při mém hlasu sebou trochu trhl. Jako bych byla duch. Možná se mu ani nedivím. Reagovala bych asi stejně kdybych byla na jeho místě a myslela si, že ho sežral vlk. Jakou asi bude mít barvu? Bude tmavý jako většina a nebo bude v nějaké exotické barvě?

Tiše mě pozoroval. Nakonec se odsunul z postele a poklepal na místo vedle sebe. Zvedla jsem se a ze zvyku jsem se jako pes protáhla. Měla jsem ztuhlé záda, ale teď mi to bylo tak jedno. Došla jsem k němu a lehla si do postele.

Kolem těla se mi ihned obmotaly paže a už jsem cítila i větší stisk. Kdybych byla člověk, vymačká ze mě šťávu. Sice to nebylo tak hrozné, ale udělala jsem, že se pod tím tlakem trochu dusím. Už by si mohl zvykat na přiměřenou sílu. Tohle byl vždy těžký trénink, ale může vlastně počat až do rána.

Chytla jsem ho za dlaň a taky ji pevněji stiskla, aby věděl že jsem tady. Žádný mýtus nebo přelud, jak to většinou v životě bývá. Cítila jsem, jak nepatrně zatnul zuby při síle kterou jsem mu ruku ztlačila. Ihned jsem povolila, byl to ještě člověk proboha!

„Myslel jsem si že jsi mrtvá, celý den,“ řekl s bolestí v hlase.

„To už ti lezu tak na nervy že bys mě nejradši viděl mrvou?“ zasmála jsem se a on ztuhl.

Cítila jsem jak se jeho tělo začalo nepatrně klepat. Naštěstí nebyl rozrušený hodně. Pohladila jsem ho konečky prstů po linii čelisti, kterou měl zatnutou a on povolil. Jak čelist, tak i třes odstoupil.

„Ty nikdy. Jen… Já,“ nedokázal to nějak dokončit, ale pak v sobě našel kuráž. „viděl jsem. Běžela jsi do lesa a tam byli ti vlci. Jeden měl pod sebou tvé oblečení. Myslel jsem, že tě zabil.“

„To je pěkné, ale příště si najdi tělo detektive.“ Zasmála jsem se mu a cvrnkla ho jako malé dítě do nosu.

Taky se zasmál a obtočil mi paži kolem ramen. Přitulila jsem se k němu a položila mu hlavu na hruď. Neznám tvora, kterého by tep jiného neuváděl v klid. Bylo to tak poklidné. Jen zavřít oči a spát. Jenže on bude mít asi ještě hodně otázek. Čekala jsem, kdy z něj nějaká vypadne, ale on mlčel jako hrob. Skoro jako by tušil, že za chvíli si nebude moct vychutnávat to teplo z mého těla.

Jeho tep pomalu začal kolísat společně s dechem. Na poslední chvíli, kdy mohl být ještě při vědomí, jsem ho letmo políbila a znova se opřela o jeho hruď. Takhle bych nejradši i strávila zítřejší den. Abych nemusela do školy… Mezi upíry.

« RenesmeCullen , Anie240 »

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Queen of werewolfs - 4.kapitola: