Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 3. kapitola

03.01.2010 (08:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7655×

3. kapitola – Lov

Ráno jsem se probudila a vylezla ze svého domečku. Podle slunce jsem poznala, že už je poledne. Tak dlouho jsem snad nikdy nespala. Protáhla jsem se jako pravá kočka a poté šla k nedalekému potůčku se napít. Ještěže jako puma mám i ovlivněné chuťové buňky. Jsem si jistá, že bych jinak zvracela z té vody a z toho, co teď hodlám nějaký čas jíst.

Jelikož jsem měla hlad, rozhodla jsem se jít na lov. Když jsem člověk, přijde mi to nechutné, ale teď, v podobě pumy, mám i napůl její myšlenky. Lov mi přijde úplně normální, jako když si vařím steak. Výhoda těchto lesů je, že je tu vždy plno jelenů. Proto nemám strach, že bych mohla hladovět. A při nejhorší se tady vždy nějaký ten králík či veverka najde.

Už jsem jednou lovila. Paul se se mnou vsadil, že to neudělám, tak jsem se naštvala a ulovila srnu. Převládají ve mně zvířecí pudy a chutě, proto mi to nepřijde nechutné. Ono to dokonce chutná docela dobře. Jsem ochotná už nikdy nejíst pizzu, čokoládu, zmrzlinu a jiné dobroty, pokud budu moci být volná. Ale někdy za čas bych si to mohla ukrást. Ale musela bych ve zvířecí podobě, jelikož stejně jak u vlků, když se přeměním, moje oblečení se zničí a já jsem pak nahá. Někdy je to vážně na prd. Ale co, já dokážu žít celou věčnost jako puma. Tím jsem si jistá. A teď už konec keců, jde se lovit.

Zvedla jsem hlavu a začenichala, jestli nechytím stopu. ´Dnes asi budu mít dobrý den,´ pomyslela jsem si, když jsem během chvilky zachytila stopu stáda. Bude hostina. Vážně jsem to řekla? Už mě začíná ovládat moje zvířecí ´já´. Pomalu a opatrně jsem se vydala po stopě. Musím být opatrná. Jeden špatný krok a mám po jídle. Opatrně a neslyšně jsem našlapovala, až jsem za křovím uviděla stádo srn. Každé větvičce, či něčemu, co by udělalo rámus, jsem se vyhýbala. Byla jsem přikrčená až u země a sledovala stádo. Hledala jsem nejslabšího jedince, abych neměla tolik práce. Přeci jen budu lovit teprve podruhé v životě. ´Styď se. To si říkáš puma?´ řekla jsem si.

Jakmile jsem pumou, mám pořád dobrou náladu a nic mě nerozhází.

Podle dokumentů, které jsem sledovala, jsou vždy nejslabší jedinci uprostřed. Nebo na kraji? Kdo si to má pamatovat? To je jedno, prostě skočím po nějaké srně a bude. Už jsem chtěla skočit, když stádo začalo utíkat a za nimi se hnalo pět upírů. Rychle a co nejtišeji jsem běžela pryč. Nepotřebuju, aby ještě lovili mě. Určitě to byli Cullenovi. Prý jich teď má být sedm. Doufám, že ani jeden nemá rád pumy.

Odpověď jsem se dozvěděla vzápětí, když se přede mnou jeden objevil. Rychle jsem zabrzdila a začala couvat co nejdál. Hledala jsem místo, kam se schovat. No, jediné místo, kde bych byla v bezpečí je La Push. Ale jakmile překročím hranice, bude u mě smečka a já už volná nebudu. To raději risknu upíra než smečku. Couvala jsem a prskala.

Ledabyle se usmál a začal se přibližovat. Zuřivě jsme zavrčela.

„Máš smůlu, kočičko. Jsi jediná puma v okolí a velmi lákavě voníš,“ řekl krásný sametový hlas, ale já mě chuť jeho majitele nakopat. To si dělá srandu? Jsme obecně ohrožený druh a on si mě tu ještě loví. To jsou ale lidi, pardon, upíři. Tohle už fakt není normální.

Přikrčil se a skočil po mě. Vyskočila jsem a přední tlapou ho odhodila. Ze mě si jídlo dělat nebude hošánek. Jak jsem říkala, jsem dost silná, abych se ubránila. Překvapeně se na mě podíval a já začala prskat. Když po mě opět skočil a povalila mě, zase jsem ho rychle odhodila pryč.

A tentokrát, než se stačil rozkoukat, jsem po něm skočila já a povalila ho na zem. Přední tlapy jsem měla na jeho rukách a zadní na nohách. Tak, aby se nemohl bránit. Překvapeně se na mě díval. Zahleděla jsem se do jeho tmavě zlatohnědých očí a začala se v nich utápět. Bylo to zvláštní. Dokázala bych se do nich dívat navždy. O nic se nepokoušel jen mi opětoval pohled, dokud z křoví nevylezl další upír. A já věděla, že jsem nahraná. Byl totiž obrovský a samý sval. Toho bych nezvládla samotného, natož když tu byl ještě tady ten. Ale jakmile nás ten hromotluk uviděl, začal se příšerně smát na celý les. Nechápavě jsem se na něj dívala a poté raději slezla z jeho kamarádíčka a couvala do zadu.

„Edwarde, ty si děláš prdel, že tě přeprala puma,“ křičel mezi záchvaty smíchu. I když jsem na sebe nechtěla upozornit, prostě jsme musela zavrčet.

Oba se na mě překvapeně podívali a ten Edward se na mě díval tak zvláštně.

„Emmette, jdi si na medvědy. Já si to tu s tou pumou vyřídím sám.“ Hromotluk se pořád smál, ale přikývl a vběhl do lesa. A já začala prskat.

„Já mu dám, vyřídím,“ nadávala jsme v duchu.

„To jsem řekl jen abych ho dostal pryč.“ Vážně na mě mluvil?

„Ty asi nebudeš obyčejná puma.“ Chtěla jsem přikývnout, ale nakonec jsme nic neudělala.

„To je jedno. Běž pryč! Já jsi jdu ulovit srnu,“ řekl v klidu. Zmateně jsem se na něj dívala, ale on se otočil a vběhnul do lesa.

To bylo teda něco. Ale jak říkaly legendy, živí se zvířecí krví, a proto jsem v tuhle chvíli ve větším nebezpečí, než kdybych byla člověk. Rychle jsem se otočila a běžela pryč, co kdyby se to rozmyslel?

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 3. kapitola: