Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční jednorožec - 7. kapitola

7. kapitola

(Pohled Edwarda)

„A dost, Edwarde a Jaspere,“ zařval po nás dosti naštvaný Carlisle.

„Nemá se ten, skrček takhle chovat,“ ukázal jsem na něho prstem a zavrčel.

„Chováte se jak malé děti, copak jste si nevšimli, že budíte pozornost? Musí snad Bella vědět, že Jasper nesnáší lidi, mýtická zvířata a pokouší se jí zabít?“ Carlisle  zavrčel a snažil se svoje nervy udržet na uzdě.

„Přece to nemůžeme jenom tak nechat, Carlisle. Je to chudák holka a nezaslouží si být, nenáviděna,“ odpověděl jsem mu.

„A co míníš dělat, Edwarde? Zavírat Jaspera do komůrky, a tam ho hlídat? Nebo jak sis to, vůbec představoval?“ odpověděl mi Carlisle.

„Něco na ten způsob,“ usmál jsem se na něho a odpověděl.

„To nemyslíte vážně!“ křikl na nás Jasper.

„Nic jiného nám, Jasper asi nezbývá, bude to pro tvoje dobro a pro Bellino bezpečí,“ odpověděl mu smutně Carlisle.

„Ta holka k nám nepatří, copak to nedokážete pochopit?“ hlesl Jasper a dopadl, celý zhroucený na zem.

„Patří k nám, Jaspere a já nechápu zase tebe. Je to rodina, a ty se s tím budeš muset smířit, ať se ti to líbí nebo ne, nemíním ti to opakovat stokrát,“ odpověděl jsem mu s důrazem na svoje slova.

„Fajn, ale bude se držet dál ode měě,“ hlesl Jasper přes zaťaté zuby.

„Zachoval jsi se správně, Jaspere, tak to má být,“ usmál se na něho Carlisle a poklepal mu po rameni.

„Tak, lidi je na čase jít nemyslíte?" zakřičela na nás Esme.

„My už jdeme, Esme nemusíš se o nás bát,“ odpověděl jsem jí.

„Jdeme Jaspere.“ Křikl na něho ho Carlisle.

Jasper neodpověděl a šel s námi do domu. Bylo toho na mě moc.  Doufám, že Jasper nebude zlobit, ale pro jistotu si ho pohlídám. Hlídal jsem si každou Jasprovu myšlenku, abych se ujistil, že nic neplánuje. Překvapilo mě však, že nemyslel vůbec na nic. Jako, by měl prázdnou mysl nebo mu jí někdo blokoval. Neslyšel jsem vůbec nic a to mě děsilo. Všiml jsem si, jak se Jasper trápí. Seděl a měl kolena přitisknuté k tělu. Hlavu měl položenou na nohách a tiše skučel. Byl jsem sice na něho dosti naštvaný, ale trápilo mě to.

„Víš moc dobře, Jaspere, že to nemá žádný smysl jenom, takhle sedět a trápit se. Jsou na světě i horší věci a budeš se muset konečně vzchopit. A navíc tě tu Bella nemůže, takhle vidět,“ sedl jsem si k němu, dal mu ruce kolem ramen a řekl jsem mu.

„Ty, vůbec netušíš, jak se cítím, Edwarde. A co jsem slíbil, to také dodržím. A jsem naprosto vpořádku, aby si věděl. Jo a nestarej se o mě uděláš mnohem lépe,“ sestřásl mi ruce z ramen, odsunul se o de mě dál a odpověděl.

„Dělej, jak uznáš za vhodné, Jaspere. Já se ti snažil pouze pomoct, to je celé,“ odpověděl jsem mu a šel směrem do svého pokoje. Cestou jsem potkal Bellu.

„Edwarde, co se stalo?“ vrhla se  na mě celá zděšená Bella.

„A copak by se mělo stát, Bellinko?“ odpověděl jsem jí chlácholivým hlasem.

„Edwarde, to není  odpověď.“  Zamračila se na mě a čekala na pravdivou odpověď.

Co jsem jí tak, asi mohl jiného říct. „Bellinko, pokouší se tě zabít Jasper. Měla, by sis na něho dávat bacha.“ Ale, lhát jí také nemůžu.

„Bello, teď ti to nemůžu říct,“ sklopil jsem oči k zemi a odpověděl jí.

„A proč ne?“ zeptala se mě.

„Není  na to vhodná příležitost,“ odpověděl jsem jí.

„Edwarde, řekni mi to. Já se s tím smířím, ať už to bude cokoliv špatného,“ odpověděla mi a přistoupila ke mně blíž.

„Bello, ty vůbec nevíš, co říkáš. Ale když na tom trváš. Varuji tě, však předem nebude se ti to, ani trochu líbit,“ odpověděl jsem jí a souhlasil s tím, že jí to řeknu, ale popravdě jsem se bál toho, jak na to zareaguje a ještě k tomu se  se mi to  vůbec nezamlouvalo.

„Je to vážně, tak hrozné?“ zeptala se mě.

„To zjistíš  za chvilku sama,“ odpověděl jsem jí, vzal jí za ruku a táhl jí do svého pokoje.

„A to je nutné jít do tvého pokoje? To je tak, hrozně tajné?“ zeptala se mě celá překvapená.

„Ano, to je Bello,“ odpověděl jsem jí.

„Tak,  spusť,“ posadila se na moji sedačku a vyčkávala, až jí to začnu vyprávět.

„Jasper tě nenávidí, protože si člověk a mýtické zvíře. Od svého mládí nesnášel styky s jinými lidmi. Zdědil to bohužel po rodičích a zůstala mu ta nenávist k lidem a různým mýtům, až do dnes. Jenom k nám a Alici získal náklonnost. Jo a nerad, ti to říkám, ale měla by jsis na Jaspera dávat pozor a vyhnout se mu jakýmkoliv způsobem. Protože, kdyby ses mu dostala pod ruky, zabil by tě. Sice jsme mu to rozmluvili, ale ono nikdy nevíš, co se stane,“ vyklopil jsem ty věty ze sebe rychle a musím se přiznat, že se mi na jednu stranu ulevilo. Na tu druhou, však ne.

„Aha, takže to pro mě znamená, abych se mu raději vyhnula velkým obloukem, a nebo od vás odejít pryč,“ seděla dál klidně, jako bych jí nic neřekl a nic  se nestalo. Neočekával jsem od ní, takovouhle reakci.

„Bello, víš vůbec, co jsem ti teď říkal?“ zeptal jsem se celý šokovaný jejím přístupem k danému problému.

„Ano, vím a nemusíš mi to opakovat. A ráda, bych šla do svého pokoje. Nevadí, ti to?“ zvedla se, šla ke dveřím a řekla.

„Nevadí.“ Zněla moje chabá odpověď.

(Pohled Belly)

To, co mi řekl Edward, mi vyrazilo dech. Takže, abych si to shrnula. Jasper mě nenávidí a ještě k tomu se mě pokouší zabít. Můj názor na to všechno zní, asi takto. Uteču odtud a už se tu nikdy nevrátím. Bude to pro všechny nejlepší. Vím, že jsem sobecká a mají mě Cullenovi rádi a dělají pro mě první poslední, ale já si to nezasloužím a akorát, bych tu všem překážela a obzvlášť Jasperovi. Na nic jsem nečekala, sbalila si s sebou pár švestek, vyskočila z okna a vydala se napříč osudu. Bude mi to tu chybět, ale musím se vzchopit, protože mi nic jiného, ani nezbývá.