Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční jednorožec - 20. kapitola

Jacob/ Wolf


Půlnoční jednorožec - 20. kapitolaTentokrát neprozradím, co vás v této kapitole čeká. Jen doufám, že vás nezklame. Přeji jinak příjemné čtení.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

20. kapitola

Byla jasná noc. Hvězdy zářily na obloze jako maličkaté žárovičky. Po menší pauze jsem konečně byla v těle jednorožce. Pokud se tomu menší pauza dala říct. Každou noc jsem se v něho sice měnila, ale dokázala jsem tu proměnu i potlačit. Sama nevím, jak jsem to dokázala. V poslední době mi přijde všechno zmatené až dokonce neskutečné. Byl to neskonalý pocit. Svěží větřík kolem mě pofukoval, byl velice příjemný a dýchala jsem ho plnými doušky.  Ladně a s lehkostí jsem našlapovala po měkké trávě. Užívala jsem, co nejvíce této příjemné chvilky. Všude bylo ticho, akorát šlo slyšet potůček, který tekl poblíž. Svoje myšlenky jsem nechala volně plout. Všimla jsem, že začalo pomalinku svítat. Venku jsem byla zřejmě celou noc. Neuvědomovala jsem si pojem o čase. Vcelku na tom ani nezáleželo. Vduchu jsem se spokojeně usmála a běžela zpátky do domu Cullenů,  doběhla jsem přesně včas, kdy jsem se začala měnit zpátky v člověka a na mé dveře, zrovna někdo zaklepal.  Zalehla jsem do postele a předstírala jsem, že spím,  i když jsem moc dobře věděla, že Cullenovi určitě tušili, že jsem šla ven.

„Á, naše noční víla se byla opět projít venku, že?“ Na mou postel dosedl Edward a s něžností si mě prohlížel.

„Jak jinak, chybělo mi to,“  pousmála jsem se na něho, stáhla jsem ho k sobě a stočila se mu do jeho náruče, kterou mi bez námitek rozevřel.

„To mi bylo hned jasné. Nikdy si mi, ale neřekla, jaký to ve skutečnosti je pocit, být v jednorožčí podobě,“ řekl zasněně.

„Ten pocit, který mnou zmíta, když jsem v podobě jednorožce je nepopsatelný. Někdy bych jím byla navždy,“ povzdechla jsem také zasněně. 

„Škoda jen, že to samé nemůžu pocítit na vlastní kůži. No, Bells asi půjdu, měla by ses vyspat,“ chtěla jsem, aby se mnou zůstal, ale nemělo mu smysl odporovat.

„Proč si vlastně přišel?“ vypadlo ze mě najednou.

„Chtěl jsem se ujistit, že si v pořádku,“ políbil mě na čelo  a chystal se k odchodu, ale já mu to nedovolila, protože jsem se ho musela zeptat na spoustu otázek, které mi vrtaly hlavou.  Chytla jsem ho za ruku a donutila ho tak, ať sedne.

„Potřebuješ něco, Bells?“ zeptal se mě starostlivě.

„No, chci se tě zeptat na několik otázek,“ řekla jsem a Edward se na mě se zvědavostí podíval.

„Ptej se na cokoliv, budeš chtít,“ hřebetem ruky mi začal uhlazovat vrásky, které jsem měla na čele.

„V poslední době mám pocit, že nic nechápu. Třeba to, jak to, že dokážu potlačit přeměnu v jednorožce, a proč se jím měním tak často? Mám spoustu otázek týkající se toho také i jiné. Kde přesně jedeme a kdy? Vím, že do Alp, ale to není přesné.  Je to sice překvapení, ale v poslední době je toho na mě moc. Samé otázky  vysící ve vzduchu a skoro žádné odpovědi,“ řekla jsem sklíčeně.

„Asi tě zklamu, Bello, ale ani na jednu z tvých otázek nesmím bohužel odpovědět. Dozvíš se všechny své odpovědi na otázky o víkendu, tam kam jedeme,“ řekl tajemně.  Já si zklamaně povzdechla. Šlo na něm opravdu vidět, že mu to stojí veškeré úsilí to přede mnou utajit. Dělalo mi to v hlavě ještě větší otazníky než doposud.

„Edwarde, ale ty jsi mi teď slíbil, že mi odpovíš na všechny otázky. Tohle není fér. Děláš mi to ještě těžší než je,“ řekla jsem zoufale.

„Vše má své důvody, Bello i tohle,“ řekl až velice klidně, což mě vyvádělo z míry.

„Edwarde, prosím tě, ušetři mě těch tvých moudrostí. Ocenila bych kdybys mi řekl, co víš. Copak nechápeš, že  to, co se týče půlnočního jednorožce je pro mě důležité? Proč se to mám dozvědět až v Alpách? Co by se tím změnilo, kdybys mi to řekl hned? Proč jsou kvůli tomu takové tajnosti?“ samotnou mě překvapilo, jakým tónem hlasu jsem to řekla.

„Bello, všechno má svůj čas,“ mluvil stále vyrovnaným hlasem.

„Nemá to smysl. A měl by si už jít, chci spát,“ řekla jsem nabručeným hlasem. Nikdy jsem nesnášela, když měl někdo přede mnou tajnosti.

„Není už na to trochu pozdě, Bello? Je přesně 9: 00, a pokud vím, tak za hodinu, chce jít s tebou Alice na nákupy.  Jinak jsi tak roztomilá, když se zlobíš a nemáš hned to, po čem tolik prahneš,“ ta jeho pobavenost a neustálý klid mi začaly lézt na nervy.

„Cože? Alice už chce na ty nákupy za hodinu? No, tak to abych se šla chystat. Jinak jsem moc ráda, že se bavíš, ale měl by si už jít, protože vystoupení právě skončilo,“ celá překvapená jsem vyletěla z postele. A chystala jsem se jít do koupelny, jenže Edward mě zadržel.

„Kam ten spěch? Vystoupení právě, že začalo, moje milá. A neboj to stihneš,“ než jsem mu stačila cokoliv namítnout,  natočil si mě směrem k sobě, obtočil své ruce kolem mého pasu a přitiskl své rty na ty mé.   Po chvilce se odtáhl a já blaženě vzdychla. To je ale nezdvořák. Myslí si, že roztaju.

„Jestli si myslíš, že sis mě tím získal, tak jsi na omylu,“ řekla jsem stále omámeně.

„No, ale to podle toho, jak se tváříš a mluvíš, svědčí o pravém opaku,“ řekl vítězně. Měl pravdu, dostal mě. Ta jeho škodolibost je, až nesnesitelná. Donutí mě myslet na jiné věci a odtáhnout mě pryč od  tématu, který jsme před chvilkou vedli. Proč se mu to vždy podaří?

„Snažíš se mě přivést na jiné myšlenky. Nemysli si, že jsem  tě neprokoukla,“ odtáhla jsem se od něho a založila jsem si naštvaně ruce na prsou.

„Chytrá holka. Proč myslíš, že to asi dělám?“ přistoupil znovu ke mně a podíval se mi zpříma do očí a dýchal na mě svým omamným dechem.

„Abych se v tom nepídila dál?“ vyřčela jsem to spíš jako otázku. V jeho očích roztaveného zlata jsem se opět  doslova topila.  Proč mi to jenom dělá?

„To zní jako bys ses mě ptala, ale správně. No, nic půjdu.  Ty se mezitím nachystej, Alice tě očekává,“  úsmal se na  mě svým obvyklým pokřiveným úsměvem, políbil mě na čelo a odešel. Chvilku jsem tam ještě stála  a šla konečně do koupelny.

O něco mnohem později...

(Pohled Alice) 

V centru města Seatlu jsme prošmejdili plno obchodů - od těch nejpřiléhavějších modních trendů, po obyčenější oblečení, až po normální tenisky a  boty na podpadkách. Bella se netvářila zrovna dvakrát nadšeně, což se dalo bohužel očekávat. Tvářila jako ten největší mučedník, škvařící se zaživa. Ale co je na nákupech tak mučednického, to  vážně nechápu. Je to ta nejskvělejší věc na světe - pro mě je to slast. Csss, však já ji trochu zaměstnám.

„Alíku, můžeš na chvilku zastavit? Jsi jako ten největší obchodní tajfun, který se nezastaví před ničím. Asi si vezmu příště vodítko,“ Bella se zasmála, vyčerpaně padla na lavičku a položila na zem tři velké tašky plné oblečení. Další tři jsem držela já. 

„Alíku?!“ podivila jsem se nad tím oslovením.

„Co je na oslovení Alíka špatného? Ještě s tebou zajít do vycvikového centra, kde tě naučí řádu. Jo, máme vlastně čas, takže nepůjdeme třeba hned, protože  máme šest velkých tašek oblečení, které mi na ten víkend stačit budou a  navíc už mě to nějak zmohlo, Alíčku, jako vážně. Měj pochopení,“  Já je dám pochopení - měla jsem ji sto chutí praštit. Parádně se bavila. Já ji, ale ukážu Alíka a výcvikové centrum. Nejsem žádný pes.

„Bellinko, ale ještě jsme nezašli koupit to sexy prádélko. To v šatníčku chybí. A já už jen tak mimochodem, výcvik  v nakupování mám. Neměj starosti. A vážně nejsi ani trochu vtipná,“ usmála jsem se na ni sladce. A založila si ruce na prsa.

„Alíčku, pejsánku můj milovaný, ale to už si mi taky stihla koupit. Měli bychom už jít, protože zachvilku pro nás přijede Edward,“ zakoulela jsem očima, povzdechla si poraženecky a s Bellou jsme se zvedli a šli čekat na parkoviště.

„Nepřej si mě, Bello nepřej,“ řekla jsem jí s předstíranou zlostí.

„To moc dobře vím, Alíku. Jsi takový náš malý nakupovací bůh pomsty,“ šla popředu, pokrčila rameny, zachechtala se a jakoby se nic nestalo, pokračovala dál. Ne, vážně si mě už nepřej, Bello! Nadávala jsem na ni v duchu.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční jednorožec - 20. kapitola:

 1
1. bara
31.03.2013 [15:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!