Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pugio per-sentio cor - 4

27.11.2009 (18:15) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2061×

4. kapitola Co dál??? Nic!!!!

Vyzvala jsem toho dotyčného dál. Byl to Aro.

„Ahoj.“ Řekla jsem. Aro se zašklebil. Co to do něj vjelo?

„Co se děje Aro?“ ptala jsem se ho.

„Rumuni se doslechli o tom že jsi moje dcera a teď začaly s přípravou na tvou smrt. Musím tě ihned někam schovat. Pojedeš s Culleny. Pojedete na ostrov, je blízko ostrova Esme. S Heidi půjdete nakoupit co je potřebné a dnes večer vyrážíte.“ Valila jsem na něj oči.  Co mi to tu říká?

„C- cože s Culeny? Rumuni mně chtějí zabít? Ona má ostrov? Ne v žádném případě. Prosím jen to ne.“ Začala jsem ze sebe nesouvisle chrlit. Chodila jsem po pokoji jako napružený lev.

„Isabelo vzpamatuj se. Nemáš na vybranou. Nechci o tebe přijít. Snad to nějakou dobu s nimi vydržíš. Rumuni by se dozvěděli kdybych s tebou poslal někoho z gardy. Samotnou tě nepošlu a Cullenovy jsou jediné možné řešení.“ Řekl mi. Zasekla jsem se. Z hluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Dobře. Převléknu se a začnu balit. Ještě něco potřebuješ?“ ptala jsem se ho rezignovaně.

„Ano. Ty se oblékni a přijď ke mně do pracovny. Musíme všechno zařídit.“ S tím odešel. Já jsem si naštvaně dupla ale udělala jsem co chtěl. Oblékla jsem si džínovou minisukni a světle modrý top který se svažoval na levé straně sukně. Okolo boků jsem si dala tmavě hnědý pásek. Vlasy jsem vyčesala do culíku. Na oči jsem nanesla linku a řasenku, na pusu jsem dala lesk. Na nohy jsem dala boty na vysokém podpatku. Když jsem se koukla do zrcadla seklo mi to. Nadechla jsem se i když jsem to nepotřebovala a šla do pracovny. Zaklepala jsem a Aro mně vyzval. Cullenovy už tam byly všichni. Prošla jsem kolem nich a postavila se Arovy k levému boku, tak jako vždycky.

„Tak jsem všichni. Drazí Cullenovy chtěl bych vás o něco požádat.“ Já jsem si udržovala unuděnou masku.

„Chtěl bych vás požádat o pomoc. Rumuni se dozvěděli o Isabele a já jsem nucen jí poslat do bezpečí.“ Řekl.

„A to není v bezpečí tady? Vždyť by jste si jí uhlídali. Tak proč žádáte nás?“ ptala se nasupeně Rosalie.

„Dokážu se o sebe postarat sama. Jen Aro má až moc velkou starost.“ Řekla jsem jen tak mimochodem. Můj hlas neprozrazoval nic. Byla jsem prostě unuděná se vším všudy.

„No dobře. Žádám vás o laskavost. Mám ostrov nedaleko od toho vašeho. Byl bych rád kdybyste tam s Isabelou jeli.“ Dořekl a káravě se na mně podíval.

„Jistě. Bude nám potěšením. S Isabelou se už dlouho známe tak jistě najdeme společnou řeč.“ Já jsem měla chuť se mu vysmát.

„Jestli to je vše mohu odejít?“ ptala jsem se Ara. Ten kývl. Já jsem se vydala znovu okolo Cullenů a s lehkým zlomyslným úsměvem. U dveří mně Aro zastavil.

„Isabelo.“ Zavolal na mně. Já jsem protočila oči.

„Ano?“ nadzvedla jsem obočí.

„Žádné potíže.“ Přivřel oči do škvírek.

„Vždyť mně znáš. Já problémy nedělám.“ Vyšla jsem ve dveřích a tam jsem potichu řekla.

„Zatím.“ A pokračovala v cestě za Heidi. Zaklepala jsem na její dveře. Nic tak jsem otevřela. Byla zrovna v posteli s někým. Otočila se na mně.

„Ježiši promiň.“ Zavřela jsem dveře a dostala záchvat smíchu. Pořád smějící jsem se vydala k sobě do pokoje. Nechtělo se mi jet výtahem tak jsem to vzala pěšky. Náladu mi zkazil až Alice s Jasprem který šli hradem naproti mně.

„Bello můžem s tebou mluvit?“ ptala se Alice.

„Promiň musím si jít zařídit ještě nějaké osobní věci. Tak mně prosím nech být.“ Řekla jsem chladně. Jasper se napružil. Koukla jsem se na něj.

„Klid Jaspre. Nic Alici neudělám. Taková mrcha nejsem. Teď nazdar.“ A šla jsem dál. Slyšela jsem jak Alice vydechla. Došla jsem k sobě do pokoje a tam se svalila na postel. Ve dveřích se mi objevila Jane.

„Pojď jde se nakupovat.“ Táhla mně ven.

„Konečně někdo kdo mi dokáže zvednout náladu.“ Vydechla jsem. Ona se zasmála a tahala mně dál. Nakoupily jsme asi troje plavky, kraťasy, tílka, trička, šaty a takové ty letní věci.  Měla jsem sbaleno ani ne za hodinu, za to nákupy si vyžádali okolo tří. Nasadila jsem na sebe kraťasy, tričko, mikinu s kapsami do které jsem si schovala mp3, botasky, vlasy jsem rozpustila. Do kapsy u kraťasů jsem strčila brýle. Kufr jsem hodila do limuzíny která nás měla hodit na soukromé letiště. Rozloučila jsem se s Arem, Heidi a ostatními a vydala se nasednout. Na oči jsem si dala černé brýle aby nikoho nevyděsily červené oči. Vlezla jsem do auta a za mnou se poskládaly Cullenovy. Na uši jsem si dala mp3. Snažila jsem se ignorovat Cullenovy. Dojely jsme na letiště a já vystoupila první. Stála jsem chvilku u auta. Z ucha mi někdo najednou vytáhl sluchátko. Byl to Emmet. Pozvedla jsem jedno obočí.

„Co?“ ptala jsem se.

„To tu chceš jen tak stát?“ ptal se.

„Jo ani nevíš jak bych si to přála.“ Protočila jsem oči a šla do letadla. Chtěla jsem mít klid tak jsem si sedla do oddělené části letadla. Ale to by nebyly oni kdyby nezačali otravovat. Tentokrát to byla Esme. Na tu jsem hnusná nechtěla být.

„Ahoj Bello.“ Pozdravila mně.

„Ahoj.“ Řekla jsem mile a usmála se na ní. Trochu se uvolnila ale totálně jsem jí tím vyvedla z míry.

„Co jsi to provedla?“ ptala se vyčítavě. Já jsem se koukla z okna.

„Esme prosím.“ Žádala jsem jí.

„Bello, neodsuzuj je. Bolelo nás to všechny když jsme musely odjet.“ Řekla mi. Koukla jsem se na ní.

„Já nikoho neodsuzuji. Chci mít konečně klid a trochu toho štěstí v životě.“ Řekla jsem jí po pravdě. Jí se v očích objevilo pochopení a bolest. Nechtěla jsem to řešit tak jsem přešla na jiné téma.

„Neřekla jsi mi že máš ostrov.“ Nadzvedla jsem obočí a koutky jsem vytáhla do úsměvu.

„Dostala jsem ho od Carlisla k výročí.“ Dodala rozpačitě.

„k výročí? Někdy mám pocit že se svět kolem mě zbláznil.“ Zamumlala jsem. Esme se zasmála.

„Taky jsem byla ohromená když jsem ho dostala. Myslela jsem tenkrát že ho praštím.“ Já jsem se si představila jak bije Esme Carlisla pánví po hlavě a běhají  po domě. Musela jsem se začít smát. Potom už jsme ani jedna nepromluvily. Já jsem začala přemýšlet. Budu muset vydržet 24 hodin denně s Cullenovýma. Zavřela jsem oči a nasadila jsem na uši zase mp3. nechala jsem se utápět hudbou. Probralo mně až klesání letadla. Sundala jsem sluchátka a narovnala se. Ostatní si štěbetali po svém. Já jsem se koukla z okna. Byla noc. Když letadlo přistálo vystoupila jsem jako první. Bylo jasno. Měsíc byl v úplňku a nádherně zářil. Když jsem vylezla z letadla vlasy mi provlál jemný větřík. Byla v něm vůně slunce,mořské vody a odpočinku. Usmála jsem se a šla k limuzíně. Přenesli nám kufry do limuzíny a znovu jsme vyjely. Dojely jsme do přístavu a nasedli do luxusní lodi. Sundala jsem si mikinu a šla si sednout k zábradlí úplně dopředu. Kapky slané vody stříkaly okolo mě. Když mi nějaká spadla na obličej tak jsem se uvolnila. Na zádech jsem cítila zase něčí pohled. Když jsme dojely na ostrov už svítalo. Já jsem si vzala svůj kufr a šla jsem do vily. Byla kousek v džungli. Když sem vešla do domu ihned jsem šla prozkoumat dům. V přízemí byl jeden pokoj a nahoře pět. Vzala jsem si ten v přízemí. Budu mít soukromí. Vybalila jsem si věci do skříně a šla do sprchy. Potom jsem si na sebe vzala plavky, přes to jsem navlékla tyrkysovo-žluté plážová šaty. Vlasy jsem rozpustila a na nohy jsem dala žabky. Vylezla jsem z pokoje a zamířila do obýváku. Tam nikdo nebyl. Všichni byly nahoře tak jsem bez otálení vypadla ven. Došla jsem na pláž a sedla si do písku. Byl příliv a nohy mi omývala voda. Slunce začalo vycházet a já tam jen tak seděla. Co teď?? Ptala jsem se sama sebe. Odpověď se mi naskytla hned. Nic!!!

Bello to přetrpíš. Ta doba na ostrově s Cullenovy nebude tak zlá.

Ale ano bude. Udělám jim ze života peklo.

Ale neuděláš. Miluješ je pořád. Nedělej to.

Tak co mi tedy radíš?

Užívej si chvilky o samotě. Prozatím, časem na něco příjdeme.

Dobře.

Dohadovala se moje dvě já. Seděla jsem tam dlouho. Jak mi radilo jedno mé já tak jsem si užívala chvilky o samotě. Nikdo nevěděl kde jsem tak jsem měla klid. Vzpomněla jsem si že jsem nebyla dlouho na lovu. Zvedla jsem se a šla do pralesa. Zavětřila jsem a ihned se vydala za svojí kořistí. Byl to černý panter. Lidé tady na ostrově zřejmě nebudou tak musím přesídlit. Skočila jsem po ní a hned jí zlomila vaz. Vypila jsem jí za pár minut a hodila do rokle kde jí nikdo nenajde. Šla jsem pralesem až jsem narazila na vodopád. Bylo to tam magické, jako kdyby tu už odpradávna sedávaly nymfy. Bylo to jezírko a vodopád. Sundala jsem si šaty a vlezla do studánky. Bylo to úžasné. Byla jsem ve vodě jen chvilku a pak jsem vylezla. Viděla jsem na dno. Voda byla křišťálová a já se nechávala unášet pohledem na dno. Byly tam nádherné hvězdice. Něco se tam zalesklo. Neodolala jsem a ponořila se pro to. Byla to mušle. Měla barvu zlata. Vypadla z ní perla. Fascinovala mně. Oblékla jsem si šaty. Mušli jsem ještě jednou namočila do vody. Nádherně se zaleskla. Já jsem šla do vily. Mušli jsem otáčela pořád dokola. Perla měla růžovou barvu. Až dojdu do domu navléknu na ní nit a pověsím si jí okolo krku. Na tváři mi pohrával jemný úsměv. Došla jsem do domu. Vyběhla jsem tři schody co vedly na verandu a vešla dovnitř. Všichni seděli v obýváku.

„Nazdar.“ Pozdravila jsem je a pousmála se ještě víc. Zdá se nebo ta mušle na mně nějak působí?

„Kde jsi byla?“ ptal se Edward.

„Projít se.“ Zmáčkla jsem trochu mušli. Šla jsem dál.

„Co to máš?“ ptala se Alice.

„Mušli.“ Ukázala jsem jí na dlani a ona valila oči.

„Ale mušle nebývají takhle zbarvené.“ Mumlal si Carlisle.

„Tahle je.“ Řekla jsem a šla do pokoje. Dneska mám Cullenů dost. Zabouchla jsem dveře do pokoje a mušli položila na komodu. Perlu jsem stále držela v ruce. Položila jsem jí na stolek a šla do kuchyně sehnat nějakou nit. Posadím tu perlu jakoby do košíčku, tak aby mi zapadla přesně do jamky pod krkem. V kuchyni jsem našla nit a šla zpět do pokoje. Udělala jsem to přesně jak jsem chtěla. Jelikož byla nit bílá a moje kůže taky vypadalo to že ta růžová perla na krku drží sama. Vzala jsem si na sebe kraťasy pod zadeček a na to tílko. Vlasy jsem stáhla do culíku. Šla jsem do obýváku a vybrala si tam nějakou knihu. Byla latinsky ale mě to nevadilo. Četla jsem si v ní a nikde se nezadrhávala.

„Bello.“ Ozvala se Alice.

„Ano?“ ptala jsem se ale od knihy jsem nevzhlédla.

„Ale nic.“ Zamumlala si.

„Hmm.“ Zabručela jsem, pokrčila rameny a začetla se. Všichni se rozešli do svých pokojů a já jsem stále seděla na tom křesle a koukala se do knihy. Najednou do pokoje zasvítil měsíc a já chtě nechtě musela do jeho záře. Vstala jsem a jako omámená jsem se vydala k jezírku. Svlékla jsem se donaha a vlezla si do jezírka. Perla na mém krku se modře rozzářila. Nevěděla jsem co to znamená ale ten pocit byl úžasný, magický a nepopsatelný. Když jsem se zahleděla na vodu začala se varovat podle toho jak chci. Potom začala zamrzat, když byla zamrzlá tak roztála, zničehonic voda začala kolem mě hořet ale plamen za chvíli zmizely. Od lesa kolem mě rostliny se vlnily ještě víc než byly a vítr začal foukat. Perla přestala zářit a všechno se uklidnilo. Já jsem vylezla z vody a natáhla na sebe věci. Chvilku jsem tam seděla a vstřebávala co se stalo. Vrtalo mi to hlavou jako permoník jablkem, šla jsem do vili. Do pokoje jsem skočila oknem a šla se usušit. Vzala jsem si na sebe zase tepláky a volnější triko a natáhla se na postel. Ležela jsem přes její šířku a ruce jsem měla pod hlavou. Koukala jsem do zdi a přehrávala si ten zvláštní okamžik co se stal u vodopádu. Někdo zaťukal na dveře.

„Spím.“ Zavolala jsem. Slyšela jsem smích z druhé strany. Byl to Emmet. Vpadl do pokoje jako velká voda.

„Jo to chci vidět.“ Skočil na postele která se pod ním málem prolomila.

„Emmete.“ Zaúpěla jsem.

„Ano?“ pozvedl obočí. Já jsem se přetočila na záda a koukala do stropu. Byla jsem ticho a Emmet taky.

„Chci být sama.“ Řekla jsem potichu.

„Jasně.“ Vstal a odešel bez dalších námitek. Divila jsem se že to udělal. Celý den jsem byla zavřená v pokoji a koukala do stropu. Hodila jsem na sebe plavky na to šaty, ručník, deku a knihu. Vydala jsem se na pláž. Deku jsem rozložila na písku, hodila na ní knihu i ručník. Sundala jsem si šaty a vydala se do vody. Vodu jsem měla v půlce pasu když perla zase začala zářit. Já jsem se rychle potopila. Celou dobu co jsem byla pod vodou zářila. Až když jsem vylezla na pláž tak zhasla. Co to má být? Ale vím že tu perlu už nikdy nesundám. Ležela jsem na dece až mě něco zastínilo. Jelikož jsem ležela na břiše a četla si knihu tak jsem se otočila. Byl to Edward. Stál hned ve slunci, jediné co jsem z něho viděla byly zlaté oči které si mě prohlížely. Nadzvedla jsem obočí.

„Potřebuješ něco?“ ptala jsem se ho.

„Můžu s tebou mluvit prosím?“ ptal se. Já jsem ho vybídla.

„Bello proč?“ ptal se.

„Já se můžu ptát na to samé.“ Odsekla jsem mu. Začalo to ve mně vřít. Zem se začala chvět. Edward se koukl zmateně kolem sebe. Já jsem udělala to samé. Skály se třásly a stromy vyzvedávaly kořeny. Je mi jasné že je to moje práce. Zhluboka jsem se nadechla a uklidnila se. Chvění přestalo.

„Udělal jsem to pro tvoje dobro. Nenapadlo mně že se sebereš a půjdeš hned za vládcem všech upírů. Víš co jsi udělala?“ vyjel na mně. A ve mně to začalo vřít. Cítila jsem že se voda začíná tvořit ve vodní vír.

„Pro moje dobro? Ty víš kulový co je pro mě dobrý. Já jsem takhle spokojená. Na tebe jsem skoro zapomněla a ty si jednoho dne přijdeš a všechno zničíš.“ Řvala jsem na něj. Přiběhla jeho rodina.

„Co se děje?“ ptal se Carlisle. Začal se zvedat vítr.

„Nic.“ Odsekla jsem a všechno rázem přestalo. Vítr, voda. Vstala jsem a utekla do pralesa. Doběhla jsem na druhou stranu ostrova. Tam jsem vzteky podpálila řadu stromů. Potom jsem si vzpomněla že oni za nic nemůžou tak jsem je uhasila. Začala jsem se procházet po ostrově. Dostala jsem se na útesy a tam se zastavila. Seděla jsem tam dlouho. Rozhodla jsem se že tu už nechci být. Vyběhla jsem domu. Čapla jsem telefon a vlítla k sobě do pokoje. Začala jsem volat do Volerry. Dovolala jsem se na recepci.

„Prosím?“ byla to Giana.

„Ahoj Giano tady Isabela, potřebuji mluvit s Arem.“ Řekla jsem rychle. Poté jsem si pokládala otázku jestli to pochopila

„Ahoj Isabelo. Jistě přepojím ti ho.“ Chvilku jsem čekala.

„Ahoj Isabelo děje se něco?“ ptal se.

„Děje? Ano Aro já chci pryč. Atmosféra tady den ode dne houstne. Cítím se tu jako v kleci. Prosím já chci zpět. Sice je tu krásně ale já chci zpět.“ Žadonila jsem ho jako malá.

„Ale to nejde musíš tam zůstat.“ Odporoval.

„Aro prosím. Ještě pár dní a začnu cvokatět jaká je tu nuda.“ Žadonila jsem ho dál.

„Isabelo buď rozumná.“ Byl nakřáplý.

„Prosím, prosím, prosím. Já chci pryč. Nevydržím to.“ Prosila jsem ho vehementně.

„Vydrž to měsíc.“ Řekl mi a zavěsil.

„No tak to je skvělí.“ Měla jsem sto chutí s telefonem třísknout o zeď ale bude se mi ještě hodit. Položila jsem ho na komodu vedle mušle. Perlu jsem z krku odvázala a schovala do mušle. Šla jsem se vysprchovat a zase jsem se natáhla na postel. Mezi prsty jsem se snažila utvořit kouli ohně ale nešlo mi to. Já chci pryč. Oh pomožte mi někdo.

Co zase vyvádíš. Jsi na nádherném ostrově, působí na tebe nevysvětlitelná magie, místo fňukání by jsi měla zjistit co to je. Chováš se jak nafoukaná fiflena.

Ale já za to nemůžu, tak moc Edwarda a ostatní miluji až mě to vytáčí. Je na mně stejně hnusnej jako když jsem pro něj byla záhadná Marie.

Vždyť ty se k němu taky nechováš nejlépe. Prober se Bello. Cullenů si nevšímej a zkus něco najít.

A kde mám začít?

Co takhle ta mušle a perla? V Mystifikaci určitě něco najdeš. Je to v knihovně.

Ale tam je Edward.

Posloucháš vůbec co říkám. Nevšímej si jich a běž zjistit co to je. Vem si knihu do pokoje a ignoruj je.

Dobře. Díky.

Radily se zase moje dvě vnitřní já. Já nezačnu cvokatět. Mě už hrabe a to doslova. Vstala jsem a šla do knihovny. Mystifikace tam opravdu byla tak jsem jí vytáhla a odnesla do pokoje. Esme se na něco ptala ale já ji ignorovala. Bylo mi to líto ale nic nenadělá. Ublížily mi tak ať se nediví že jsem na ně hnusná. Lehla jsem si s knihou do křesla a pročítala v ní. Četla jsem si vše. Nakonec jsem našla to co jsem hledala. Ale co mně překvapilo bylo to……

Shrnutí

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pugio per-sentio cor - 4: