Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » PS: Miluji tě - kapitola 1.

20.01.2010 (11:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1951×

Mnohokrát za svůj život se člověk zamiluje,

ale láska má mnoho různých podob.

Ovšem ten pocit pravé lásky nikdy neodezní

a dá našemu životu podstatu a smysl.

Věděla jsem, že tohle je ta nejpitomější a nejnezodpovědnější věc, jakou jsem kdy udělala. Ta myšlenka u mě vzbudila úsměv. Bolest už povolovala, jako kdyby moje tělo vědělo, že od zvuku Edwardova hlasu ho dělí jenom vteřiny…

„Bells tady jsi. Rychle, musíme jít.“ Řekl Jacob. Jacob! Ale co Edward? Já ho musím slyšet. Nemůžu bez jeho hlasu vydžet už ani jediný den.

Ale najednou mě něco zarazilo. Jacob vypadal ustaraně a naštvaně.

„Co se stalo Jaku?“ Zeptala jsem se s obavami v hlase.

„Ta pijavice nám utekla a skočila do oceánu. Musel jsem jít okamžitě za tebou, aby se k tobě nedostala.“ Ani nevím jak, ale seděla jsem v nákladáčku, zatímco Jacob otáčel klíčkem v zapalování, aby ho donutil k pohybu. Opřela jsem si hlavu o okno a litovala sama sebe. Tolik jsem toužila slyšet ten čistý samet uvnitř mé hlavy. Zbývali jenom vteřiny a zase bych byla v tom úžasném stavu. Moje hrud' se začala bolestně stahovat. Koukala jsem na zamlžené okno a přála si, dostat ještě trochu času. Najednou mě z toku mých bolestných myšlenek vytrhl fakt, že vyjíždíme z La Push.

„Kam to jedeme?“ Jake neodvracel pohled z vozovky a drtivě svíral volant.

„Víš Bell, Harry dostal infarkt.“ A na jeho tváři se značila bolest. Harry byl pro něj jako strýc, ba dokonce, jako druhý otec.

„Ach Jaku, to je mi líto. Jak na tom je?“ Upřímně jsem doufala že to s ním dopadne dobře. Byl Charlieho přítel a byl to velice milí člověk.

Jacobův hlas jsem téměř neslyšela, jak mluvil potichu. „Upřímě nevím. Ale nevypadá to s ním dobře.“

Když jsem vešli do nemocnice, okamžitě jsme zamířili na recepci. Podle pokynů jsme vyjeli do 4. patra a šli chodbou vlevo. Všude smrděl pach dezinfekce. Nesnášela jsem nemocnice. Člověk by si řekl, že si na ně zvyknu, protože díky mé nešikovnosti jsem na pohotovosti častěji než doktoři samotní.

Ale opak je pravdou. Nesnášela jsem nemocnice a nesnášet je budu i nadále. Pamatuji si, že jako malá, jsem chtěla bát lékařkou. Ale při mé nešikovnosti, odporu ke krvi a přímo strachu z nemocnic, by to asi nebylo moc dobré povolání.

To co jsem uviděla mě bodlo jako nůž. Na sedačce seděla Sue společně s Lee a Sethem. Z jejich tváří sršela bolest a utrpení. Vedle Sue seděl Charlie a utěšoval ji. Naproti seděl ve vozíku Billy a nad ním stál Sam. Rychle jsme k nim došly a Jacob mě zatáhnul k Samovi.

„Umřel.“ Řekl Sam a sklopil svůj zrak. Jacob se sklonil ke svému otci a něco mu říkal. Asi ho utěšoval, zatímco já jsem došla ke Sue.

„Moc mě to mrzí Sue.“ Ta se na mě podívala se slzami v očích a pokynula hlavou. „Leo, Sethe.“ Řekla jsem potichu a pak jsem položila ruce na Charlieho ramena. Ten zvedl jednu ruku a stiskl tu mojí.

Když jsme s Charliem přijeli domů, zamířila jsem do kuchyně. Vytáhla jsem z ledničky kuře a brambory, ale mezi tím promluvil Charlie. „Nandej jen sobě Bells. Já nemám hlad.“ Ten tón jeho hlasu byl něco strašného. Bodlo mě u srdce když promluvil. Asi tak se cítil i on, když mě viděl neustále zmučenou.

Když jsem dojedla, dala jsem talíř do dřezu a šla spát. Byla jsem moc utahaná na to, abych jakkoliv oddalovala ulehnutí do postele. Ani jsem se postele nedotkla a zjistila jsem, že nejsem ani převlečená do pyžama, ani jsem si nevyčistila zuby. Sáhla jsem pod polštář pro tílko a tepláky ale pyžamo nikde. Prohledala jsem celý pokoj, ale svoje pyžamo jsem nenašla.

Po půl hodině jsem si vzpomněla, že je v koši na špinavé prádlo. Přišla jsem ke skříni a vytáhla jiné. Když už jsem v pyžamu a vyčištěnými zuby, ulehla do postele a zachumlala do deky, najednou mě přepadl pocit, že jsem nechala v koupelně rozsvícené světlo. Otráveně jsem vstala a potichu došla do koupelny. Ale světlo bylo zhasnuté. Co to se mnou sakra je?

Konečně jsem se vrátila do pokoje a lehla si. Začala se mi teprve klížit víčka, ale už předem jsem věděla, že tohle nebude klidný spánek. Jakoby měl dnešek probíhat jinak. Jakoby se mělo něco stát, ale nestalo. Jistě, měla jsem dneska slyšet Edwardův hlas, ale něco mi šeptalo, že se mělo stát něco mnohem, mnohem většího.

Shrnutí další kapitola