Pro Nessie a Jacoba je svět zase o něco růžovější, když přijeli do Ameriky. Všechno by bylo v pořádku, kdyby hned na letišti nenarazili na upírku. Od prvního pohledu na ni se Jacob začal chovat divně. Jak se bude chovat Renesmé, až se k nim upírka opravdu přiblíží? Prosím pište komentáře
21.05.2010 (09:45) • Teginka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1224×
Celý let jsem nezamhouřila oči. Pořád jsem se koukala z okýnka a doufala, že konečně uvidím svoji rodnou Ameriku. A pak, když se to konečně stalo, cítila jsem se opravdu tak, jak se každý cítí, když se blíží domů z dlouhatánské cesty.
Vystoupili jsme z letadla na letiště v New Yorku a šli si pro zavazadla směrem k východu. Oba jsme byli zticha a každý sám si užíval vůni amerického vzduchu, houfy amerických lidí a mnoho amerických hlasů. Jake se pro sebe usmíval a po chvilce mě vzal za ruku. Byla to pohoda. Jsme my to ale zvláštní, že?
Vnímala jsem tuhle situaci jako procházku ve známém lese s někým, koho mám ráda. Vše kolem mě jsou jen kulisy přírody, která mě vítá zpět. Uchychtla jsem se tomu přirovnání, zavřela oči a zhluboka a procítěně se nadechla.
Ztuhla jsem překvapením, co jsem ucítila. Prudce jsem otevřela oči. Jacob si mě přitáhl blíž, jeho úsměv byl ten tam. Ucítil totiž to samé co já, ucítil upíra.
Nebyla to pro mě vůně neznámá, vždyť já voním podobně, ale tohle bylo výraznější než já, mnohem výraznější. Rozbušilo se mi srdce, ne strachem, ale vzrušením. S upírem jsem se nesetkala už tak dlouho a to jsem jím napůl taky. Je to přeci můj druh!
Chtěla jsem toho upíra rychle najít, většina jich nemusí být zlých, ne? Navíc, já upírům na lov nevoním, a taky mám Jakoba. Ach jo, Jacob, ta toho jsem nepomyslela. Nikdy by nepřipustil, aby se ke mně cizí upír přiblížil víc, než je maximálně nutné. Rychle jsem zahnala rozum a rozhlédla se. Stála nedaleko od nás, byla vidět moc dobře. Měla vlasy barvy karamelu, mírně zvlněné, asi po ramena. Samo-sebou byla její pleť porcelánově bílá. Na očích měla pravděpodobně čočky, nějaké hodně výrazné, protože i na tu dálku jsem viděla, že má zelené oči. Byla menší postavy a andělsky krásná, prostě typická upírka no.
Znenadání jsem si uvědomila, že se na mě divá. A ne jen to, že se na mě dívá stejně v šoku, jako já na ni!
„Renesmé, měli bychom si pospíšit pryč. Támhle stojí upírka a kouká na nás,“ řekl Jacob zamyšleně, možná trošku překvapeně. Neslyšela jsem však v jeho hlase žádné obavy ani strach. Co je s ním? To není dobré! To se o mě vůbec nebojí? Napadlo mě dotčeně. Rozhodla jsem se ho trochu popostrčit.
„Chci s ní mluvit,“ řekla jsem paličatě. Najednou vypadal, jako by se probral z tranzu.
„Blázníš?!“ zeptal se a zdálo se, že tu otázku myslí vážně.
„No co, stejně si nás najde, když už nás uviděla a ucítila. Teď náš rozhovor skoro určitě poslouchá, tak radši předejděme nedorozumění a buďme ehm… přátelští,“ snažila jsem se mu to nějak logicky ospravedlnit.
„Nepřipadá v úvahu!“ zavrčel na mě. Co se to sním proboha děje? Nejdřív je naprosto bez výrazu, teď je na mě zas, jako by měl vzteklinu. Na mě! Ke mně se takhle nikdy nechová, docela mě jeho chování zamrzelo. Podívala jsem se zpět na upírku. Pane Bože, ona se usmívá! Ne přátelsky, ale taky ne nijak výhružně. Připadala mi taková… příjemně překvapená. Tvářila se vítězně myslím.
„Nessie, holčičko, musíme pokračovat v cestě. Je moc důležité, abys byla v bezpečí. Se mnou,“ řekl mi něžně a najednou se usmíval a oči měl rozzářené.
„Renesmé, pojď, půjdeme se s tou slečnou seznámit. Vypadá tak, tak mile!“ prohlásil zasněně. A už toho mám dost!
„Jacobe! Ježiši kriste, co je s tebou? Praštil ses do hlavy? Uvědomuješ si, jak moc si protiřečíš? Jaké hlouposti říkáš?“ Lehce se mi zvýšil hlas.
Upírka se s tím zvláštním úsměvem ladnou chůzí začala přibližovat k nám…
Autor: Teginka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek První východ slunce - 4:
je to moc pěkná povídka, moc ráda bych si přečetla pokračování doufám že jsi tu povídku úplně neodpískala
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!