Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První čtvrť - 25. kapitola 1. část

11.01.2010 (11:30) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1298×

Donesla jsem si všechny tašky z nákupu nahoru a bylo jich dost. Nejenom tašky, ale i krabice s botami. Je toho šíleně a ani nevím, kolik to stálo, ale určitě hodně. Tolik jsme si v Phoenixu nemohli dovolit, protože mě máma musela taky živit. Teď máme „supermarket“ rovnou za barákem a tam se nic platit nemusí.

Všechny krabice se mi válely po zemi a já zoufale seděla na gauči s hlavou v dlaních. Kam to všechno dám? Mám jen jednu skříň a tu mi zabraly topy a trička. Kam dám boty, kalhoty, halenky? Já se snad zblázním.

„Alice!“Za chvíli dorazila a její zorničky se rozšířily v nehraném údivu.

„Bello, co jsi prosím tebe vyváděla?“

„Mám malou skříň, nic se mi tam nevejde.“

„Aha, tak to máme podobný problém, já mám jenom tři a ty už jsou plné. Asi vyplením Jazzovu.“

„Ty máš koho vyplenit, ale o já? Nemáte třeba nějakou v zásobě, v garáži?“

„Ne, bohužel ne, ale řeknu Emmetovi, ať s Jazzem skočí koupit dvě skříně. Stejně by to tu potřebovalo zaplnit,“ řekla a rozhlédla se po mojí cele. „Pozítří pojedeme do květinářství, knihkupectví atd. A něco ti sem koupíme.“

„Hm, ale to bude zase hodně stát.“

„O to se ty nestarej, ty si jen představuj, co tady chceš mít. Jo a vymalujem to tady. Pak to můžete přebrat s Esmé.“

„Dobře, děkuju.“

„Jo a Bello, ukliď si to tu trochu, ať pak sem můžou jít.“

A ladnými kroky vytančila z mého pokoje.

Teď úklid. To bude maso, protože já opravdu nevím, jak si to tu mám uklidit. Začala jsem s botami. Vzala jsem všechny a hodila je na hromádku do kouta. Je to hrozný pohled, tak jsem je poupravovala. Už tam nejsou jako hromada smetí.

Ne, vypadá to divně. Jsou tam tak krásně vyrovnané, ale zabírají mnoho místa. Tak jsem je vzala a naskládala zpět do krabic a krabice poskládala do rohu na sebe.

Teď jsem něco musela udělat s halenkami, kalhoty a spodním prádlem. Spodní prádlo dám vyprat, vypadá, že pračka nepere, takže tam je místo. Posbírala jsem všechny bílé, béžové a trochu pruhované části spodního prádla a ponožek a narvala jsem to všechno prát.

Vrátila jsem se zpět. Teď na mě smutně koukaly zmuchlané halenky a kalhoty. Co s tím? Kalhoty jsem poskládala a položila prozatím na gauč, ale co s halenkami? Mám asi tři a nemůžou se tu jen tak válet?

Nic extra mě nenapadlo, tak jsem je položila na opěradlo. Teď už jen posbírat prázdné tašky, a mám hotovo. Jen si nemám kam sednout, protože oblečení mi zabírá celý gaučík.

„Esmé?“

„Ano Bello, tady jsem, pojď za mnou.“

Vlezla jsem do její pracovny, která byla skvostně zařízená. Měla to tu malé a útulné. Měla tu moderní věci i starý, stůl, ale vše k sobě šlo.

„Posaď se Bello, Alice mi to už říkala, tak mi řekni, jakou barvu bys chtěla.“

„Fialovou a třeba i trochu modrou.“

„Nějaký speciální nábytek?“

„Já se v tom nevyznám, hlavně abych tam měla gauč, nějakou knihovnu a skříně na oblečení..“

„Dobře. Podlaha ti vyhovuje?“

„Jo, klidně.“

„Takže pak si půjdete s Alice koupit nějaké doplňky a knihy.“

„Hm.“

„Dobře, to mi stačí, děkuju. Dnes ještě koupím barvu a kluci koupí nábytek, který jim nadiktuju. Zítra začneme. Stačí mi to můžeš jít.“

„Děkuju.“

Ležela jsem u televize a přepínala programy. Nudila jsem se. Nic mě nenapadalo. Převalila jsem se na druhý bok a přemýšlela. Co jsem za poslední dny dělala? Trucovala, četla a válela jsem se v pokoji na gauči, který teď zabírá moje oblečení.

Nudou jsem se mohla ukousat. Znuděně jsem se zvedla a šla jsem se podívat do jejich skříně, kterou měli plnou DVDéček. Procházela jsem film po filmu až jsem narazila na něco. Vzala jsem si ho a pustila. Ale ani to mě nedovedlo zabavit na tolik, abych zapomněla na nudu.

Co bych mohla dělat? Počkat, co mě tak vytočilo? Proč jsem byla uražená. Svalovec, teda Emmet. Něco mi dluží. Pomstu. Z hrdla se mi vydral ďábelský smích. Rozběhla jsem se do svého pokoje, abych začala vymýšlet svůj ďábelský plán.

Na co bych ho mohla nachytat? Ne čem mu tam záleží? Má rád medvědy. Že bych dala do novin falešnou zprávu o jejich vyhynutí. Né, to není ono. To je málo uvěřitelné. Má rád taky baseball. Ale co by šlo vymyslet na baseball, ani neznám jeho oblíbený tým. Jsem v koncích. Nic o něm nevím. Jen ten baseball a medvědi.

Moje šrotovna dodala jen jeden mizerný nápad a nevypadá to, že by chtěla vyprodukovat další. Ach jo, co si počnu. Něco mu přece mu vadit, něco musím vymyslet. Hlava mi smutně klesla do dlaní. Zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas a vzdala jsem to. Přešla jsem k oknu a podívala jsem se do temného lesa. Padl soumrak a za chvíli vyjde Měsíc. Jak dlouho jsem se na něj nekoukala?

Chvíli jsem zamyšleně koukala ven, když vtom jsem uslyšela hlasy. Spíš vzdechy, které přibíraly na intenzitě a hlasitosti. Někdo si užíval. Tak to je žhavé. Musela jsem se pro sebe usmát. Ale začala jsem se za chvíli nekontrolovatelně smát. Asi mě slyšel celý dům, ale i tak by to nepřekrylo vzdechy, které tu pořád duněly.

„Emmete, klidni se, každej vás tu slyší,“ ozvalo ze zespoda a po tom následoval smích. Také nejsem jediná, komu to přijde směšné.

„Emmete,“ ozvalo se zavzdychání a byl konec. Po chvíli to začalo znovu.

Ráno jsem šla do kuchyně, asi nevím proč jsem se tam vydala. Vylezla jsem z pokoje a šla jsem po schodech dolů. Na chvíli jsem se zastavila. Na křesla seděl Emmet a ta jeho blondýna mu seděla na klíně. Cucali se, takže měli plné pusy práce. Ble. Ne že by mi to nebylo příjemné, líbání je fajn, ale když se koukáte na někoho jiného, tak je to nechut. Rychle jsem se otočila a vrátila jsem do svého pokoje.

Sedla jsem si na koberec a začala jsem si radostí mnout ruce. Důležitá je pro něj ta jeho blondýna. Takže to bude něco s ní. Radostí jsem div že neskákala po pokoji.

Ale co s tou blonckou? Né, že bych ji chtěla zabít, to by ho našvalo a on by zabil mě. Něco, co by ji našvalo. Počkat, on má rád ji a sex. Jo, to je ono. Žádná žena nemá ráda, když ji muž podvádí.

Další ďábelský řehot. Ale smích mě přešel. Vždyť já nevím co. Objednám mu šlapku. Jo. Ne, to by ji mohl vysát. On nebo já.

Tak bych tu šlaku narafilčila tak, aby ho omylem srazila a políbila. Ne, to by bylo, jako kdyby ta šlapka narazila do skály. To by si určitě zlomila nohu nebo vyrazila zuby.

Dochází mi inspirace, existujou i upírky, které šlapou? Možná jo, možná ne, ale tady těžko.

Nebo bych mu šlohla slipy a dala je nějaké, která by mu je donesla domů. To je celkem dobrý. Ale jenom celkem. Ach jo. Je to moc nápadné.

Nebo mu do skříně schovat šlapku, jako že ji schovává před blondýnou. Ne, ne, ne.

Nebo mu dát na postel podepsaný slipy od někoho.

Nebo ho sbalím sama. Ne, to by byla pomsta proti mně.

Už to mám. Musím na nákup.

„Alice,“ vlítla jsem jí do pokoje, kde zrovna uklízela.

„Co potřebuješ?“

„Nepůjčila bys mi svoji kreditku?“

„Jasně, na co ji potřebuješ?“

„Mno...něco Emmetovi dlužím...uvidíš.“

„Tu máš.“

„Děkuju.“

Mám kreditku , super. Už se jen obleču a upravím se a rychle nakoupit. Vzala jsem si na sebe ty džíny a nějaký top, přehodila jsem přes sebe kabát a a šla jsem.

„Bello, počkej, víš kam máš jít?“ zakřičela za mnou Alice. Doslova to nezakřičela, ani nemusela, protože máme citlivý sluch.

„Jo, vždyť jsme tam byly včera. Pamatuju si cestu.“

„A to půjdeš pěšky?“

Aha, tak to jsem nedomyslela. Pokrčila jsem rameny.

„Počkej na mě, půjdu s tebou. Teda jestli ti nebudu vadit.“

To je super, Alice určo bude vědět, to, o čem já nemám ani šajnu.

„Jo, to bude fajn.“

Zavřela ono a za pět vteřin byla u mě. Ukázala mi, ať počkám, ona si šla zatím pro auto. Samozřejmě pro porsche. Nasedly jsme a vyjely.

Alice akorát zaparkovala před nákupním centrem. Já jsem vyskočila z vozu. Ráznými kroky jsem vyrazila k obchodu.

„Počkej,“ řekla Alice, chytla mě za rameno a otočila si mě k sobě, „ co chceš vůbec koupit.

„Podprsenku, ale žádnou obyčejnou, musíš mi pomoct, protože...“

„No jasně, tak jdem.“

Vešly jsme do centra a Alice mě táhla na eskalátory a jely jsme do druhého patra. Pak mě táhla někam. Aha, ten obchod poznávám. Tam jsme byly včera. Vpluly jsme tam a Alice mě zastavila.

„Jakou chceš?“

„Aby měla větší košíčky než má ta bloncka prsa.“

„Aha myslíš Rosalii.“

„Asi jo.“

„A barvu?“

„Nějakou hodně odvázanou, s dírami na bradavky, nějakou sexy.“

„Aha tak to vím, co máš na mysli.“

Táhla mě úplně dozadu. Tam se před námi rozprostřel svět sexy podprsenek.

Alice začala hledat a já se rozhlížela okolo. Ach jo, kdy já budu moci používat tyto podprsenky. Mít tak kluka, který by mě miloval, někdy přinesl dárek, líbal mě na krk a na ústa a užíval si mě takovou jaká jsem.

„Bello, pojď sem.“

Vydala jsem se k ní a ona mi ukázaůa svůj úlovek.

„Co tomu říkáš?“

Přede mnou byla podprsenka s košíčky pro melouny, hezká černo-červená.

„Líbí?“

„Nechci tě urazit, ale nejsou to moc velký košíčky?“

To nejsou košíčky, to jsou koše.

„Dobře, a chceš tam i krajky?“

„Jo,jo.“

Byla jsem se trochu poprocházet po obchodě. Objevila jsem tu i sexy tanga i biče tu byly. Nejsme náhodou v sexshopu?

„Bello, už je mám.“

Přišla jsem k ní a ona mi ukázala svůj úlovek. Byla to velká podprsenka a velkými košíky ale ne na melouny, teď to bylo na pomela. Byla krajkovaná, černo-červená, s dírou pro bradavky, prostě taková, jakou jsem chtěla.

„Ta je perfektní Alice, jsi génius.“

„Já vím.“

„Děkuju.“

Podala jsem jí prodavačce a ona z ní sundala takový ten špunt. Super, musí ji ještě trochu osahat, aby tam byl její pach a ne můj.

„Prosím vás, není na tom nějaký špendlík nebo něco takového?“

Prodavačka to hezky prohlédla, ohmatala každou píď té podprsenky.

„Je v pořádku.“

Zaplatily jsme a jeli domů.

Měla jsem tu podprdu v igeliťáku, teď jen mít výmluvu, co dělám v jejich pokoji. Protože tam bude určitě cítit můj pach.

Mám nápad.

„Rose, mohla bych si od tebe půjčit nějaké sponky?“

„Jasně, mám je v pravé skříni.“

Byla jsem šokovaná tou vřelostí. Ona mi je půjčila? Ještě chvilku jsem tam čuměla, než mi docvaklo, proč tam jsem.

Vyběhla jsem schody, popadla jsem igelitku a šla do jejich pokoje. Vzala jsem si pár jejích sponek, aby se neřeklo. Teď už jen kam dát tu podprsenku? Rozhlížela jsem se tu.

Asi ji dám nějak k postely, ale aby to vypadalo, že je tam hozená. Vysypala jsem ji tam a rychle vylezla z pokoje. Teď už jen čekat.

Vlezla jsem do pokoje a jen čekala. Trvalo to už dlouho i když byla tma. Lehla jsem si na zem a koukala na měsíc.

Jo, už slyším ty zvuky. Vzdechy. Najednou ticho.

Dům proťal výkřik. Nenuceně jsem vylezla z pokoje. Z Emmetova pokoje běžel on a za ním jeho bloncka. Ona měla jedné ruce lodičku s podpatkem a v druhé tu podprsenku.

„Emmete Cullene, já tě asi zabiju!“

„Rose, co se děje,“ zeptala se jí Esmé.

„To se děje.“ Zastavila se a ukázala jí tu podprsenku. „On snad má jinou. Vidíš ty košíčky, vidíš ty krajky?“

„To se vysvětlí.“

„Ne, nic mi vysvětlovat nebude. Já ho zabiju. Ne, to je moc jednoduchý.“

Běžela za ním, ale pak se zastavila na schodech.

„Emmete Cullene, máš na dva měsíce útrum a ani na mě nešáhneš,“ zajačela, hodila po něm tu botu a vznešeně odkráčela.

„Ale beruško, pusinko moje, já o tom nic nevím. Já ti to vysvětlím.“

Ona před sebe dala ruku a řekla: „Nechoď ke mně. To je tvůj trest.“

Ten pohled co mi naskytl, je lepší než video. Emmet se svalil k zemi a bědoval: „Útrum ne, já to tak dlouho nevydržím. Hrozinko, já tě miluju, já bych ti to nikdy neudělal. Já nevím kdo to tam dal.

Vrátila jsem se do pokoje a tam jsem vybuchla v nenormální smích. Za chvilku mi dveře rozrazil dveře Emmet.

„Ty, ty,... já tě nesnáším.“

„Co se děje?“

„Ty se ještě ptáš?“

„Hm.“

„Budu mít útrum, rozházela jsi mi manželství.“

„Já? Prosím tě, co jsem ti udělala?“

„Ta podprsenka.“

„Já takový kozy nemám. Ta podprda nemůže být moje a ani není.“

Nadechoval se, ale zase vyfučel a odešel. Já jsem se spokojeně natáhla na zem a začala jsem se zase smát.

Dveře se mi zase rozlítly a tam byl zase Emmet.

„Co je? Opravdu takový kozy nemám.“

„Pomoz mi usmířit se s Rose.“

<-

->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První čtvrť - 25. kapitola 1. část: