Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná - 4. kapitola

16.06.2010 (11:00) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5038×

S Edwardem jsem se domluvila na dnešek večer. V pokoji jsem si lehla na postel a začala přemýšlet, co si vezmu na sebe. Jak jsem přemýšlela, rozhodla jsem se, že ho hodně potrápím. On má za cíl mě dostat, tak mu to všelijak znepříjemním. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si vybavila Bridget Jonesovou a její bombarďáky. A bylo rozhodnuto. Ty si musím pořídit. Snad budou fungovat jako odpuzovač sexu. Nejsem si naprosto jistá, že mu neskočím okolo krku při první příležitosti. S touto myšlenkou jsem se vydala do prvního obchodu se spodním prádlem. Hned v prvním obchodě jsem měla štěstí. Sice na mě prodavačka koukala jak na blázna, ale já si vybrala ty nejvíce antisexy kalhotky, co tam měla.

Dorazila jsem zpátky do hotelu a vybírala jsem si šaty. Fakt jsem se nemohla rozhodnout, co na sebe. Když vtom někdo zaťukal na dveře. Jak jinak - byla to Alice. V ruce držela krásné tmavě modré minišaty. Já si jen představila, jak tam budu cpát pod ně ty bombarďáky. Alice mé rozhodnutí musela vidět, protože se tvářila naprosto vyděšeně a s pískotem na mě bafla:

„To neuděláš!“ Ukázala na bombarďáky rozložené na mé posteli. Ale já byla naprosto rozhodnutá, že ano. Alice se tvářila jak bohyně smrti. Nechápala, proč tohle dělám. Tak jsem se jí rozhodla do situace zasvětit.

„Víš, Alice, znám důvody tvého bratra, proč mě pozval na večeři. Tak jsem se rozhodla ho za to potrápit.“ Lišácky jsem se na ní usmála. Stále koukala nechápavě. Že by to ve svých vidinách budoucnosti nezahlédla? Divné. Asi vidí něco víc, kvůli čemu současnou situaci nevidí. Tak jsem pokračovala dál.

„Tvoji bratři se vsadili, že mě Edward dostane do postele, než odjedu. Neptej se mě, jak to vím, ale je to tak.“ Najednou jí to asi došlo a zatvářila se chápavě. Ha, akce bombarďáky bude. Takže se rozhodla, že mi pomůže. Přesně věděla, co se Edwardovi na holkách nelíbí. Prý nemá rád, když má holka černé nehty, tak jsem si je nalakovala na černo. Dále nemá rád přelíčené holky. A zvláště žmolky řasenky v řasách. S tím jsem si dala opravdu práci. A nakonec nemá rád peprmint, takže můj dech byl alá peprmintová žvýkačka. Na sebe jsem si vzala ty minišaty od Alice a pod ně ty bombarďáky. Vypadalo to příšerně, ale to jsem přece chtěla, ne? Když jsem vylezla z koupelny, seděla Alice na posteli a čekala na náš výsledek. Když mě uviděla, tak propukla v šílený smích, až spadla na zem. Se slovy:

„Tak tohle je přesně to, co si zaslouží.“ Já se vítězně usmála. Už se blížila osudová hodina. Alice se se mnou rozloučila s tím, že zbytku rodiny řekne, že jsem si od ní půjčila šaty, ale že se zbytkem jsem si nenechala pomoct.

Po tom, co odešla, tak za deset minut pro mě přišel Edward. Jeho výraz byl k nezaplacení. Vytřeštěné oči v jednu chvíli vypadaly, jakoby mu měly vypadnout z důlků. Jeho myšlenky byly naprosto zoufalé typu:

„To jsem si teda naběhl. Jak jí tohle mohla Alice dovolit? Já myslel, že mi chtěla pomáhat. Tohle je snad ta nejhorší sázka, kterou musím vyhrát. Ale podle toho, jak vypadá, tak to bude pěkné kůzle. Dostane ode mě pořádnou školu.“ Jeho myšlenky dostaly správný ráz, až když si všiml mých bombarďáků.

„Ó můj bože, co to má pod těmi šaty. To nemyslí vážně. Vždyť tohle nenosila ani moje matka, a to byla z doby raz, dva, tři.“ Upřímně, musela jsem opravdu hodně snažit, abych nevybuchla smíchy. Byl to téměř nadlidský výkon. Nakonec jsem se rozhodla, že ho ještě potrápím. Přišla jsem k němu a zeptala se ho:

„Sluší mi to?“ A aby měl ještě lepší výhled na všechny strany, tak jsem se před ním párkrát otočila. Jeho myšlenky opravdu stály za to:

„Ona si opravdu myslí, že vypadá nádherně. Uklidni se. Rozdýchej to a pochval jí to. Dneska večer budeš mít tenhle hororový příběh za sebou.“

„Ani náhodou,“ pomyslela jsem si já.  Slyšela jsem, jak ztuha polkl a s falešným úsměvem mi odpověděl:

„Vypadáš naprosto úžasně.“ S úsměvem jsem se na něj otočila a poděkovala mu. Tím jsem ho ovanula svým super peprmintovým dechem. Vypadal, jako kdyby se měl každou chvíli složit. Trochu mi sice zacukaly koutky, ale v myšlenkách jsem mu poslala jednu scénu z filmu, jak je holka nadšená, že si pro ni přišel takový krásný princ, proto si myslel, že koutky mi cukají štěstím. Nakonec jsme vyšli vstříc dnešnímu večeru.

3. kapitola 2. část 5. kapitola

Doufám, že se vám kapitolka líbila. Chtěla bych vás poprosit, zda byste tu nemohli nechat aspoň smajlíka, abych věděla, kdo z vás povídku čte. Nebo spíš kolik vás je. Podle toho také budu povídku tvořit dál.

Díky

El

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná - 4. kapitola: