Pomsta bude sladká, pánové!
30.07.2010 (17:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3663×
16. kapitola
Stála jsem ve dveřích a čekala na odpověď na otázku. Dívka se na mě pouze usmála a pak se mi před mýma očima rozplynula. V jednu chvíli jsem si myslela, že jsem se zbláznila, ale říkala jsem si, že mi to určitě Denny vysvětlí. Vstoupila jsem do domu a rozhlédla se. Vše tu zůstalo při starém. Věděla jsem, že pod domem má Denny svojí laboratoř, a tak jsem se tam vydala. Vstoupila jsem do jeho pokoje. Otevřela jsem dveře skříně a odklopila dveře skrývající se za šuplíky skříně. Cestou jsem si všimla, že v šuplících měl různá tanga. Nikdy jsem si nevšimla, že by něco takového měl na sobě. Asi mu budu muset častěji okukovat zadek. Tam jsem nalezla další dveře uzavřené skenerem na oči a kódovacím systémem. Přiložila jsem oko na skener a naťukala na dveře velikost své podprsenky a konfekční velikost. Dveře se otevřely a já mohla vstoupit na schody, nacházející se za dveřmi. Sešla jsem po schodech dolů a tam spatřila Dennyho. Otočil se ke mně obličejem na židli a pověděl mi:
„Tos to dlouho beze mě nevydržela,“ rýpnul si do mě šibalsky. Jenže já byla celou cestu k němu na měkko, a jakmile si rejpnul, tak to na mě prostě přišlo. Začala jsem brečet, jak malá holka. Když viděl, v jakém jsem rozpoložení, přišel ke mně a objal mě. Brečela jsem asi nějakou dobu, protože to nevydržel a vzal mě do náručí. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Neptala jsem se ho a přitulila jsem se mu do náruče. Bylo mi v ní dobře. On byl jediná osoba na světě, které jsem mohla úplně důvěřovat. Vždy mi pomáhal. Pořád jsem brečela a nešlo přestat. Nevím ani jak, ale usnula jsem. Neměla jsem žádné sny, a když jsem se probudila, tak jsem čekala, že vedle mě bude ležet Edward. Bohužel ne. Ležel tam Denny. Koukal na mě a čekal, kdy zase začnu brečet. Mně už se nechtělo brečet. Pochopil to hned potom, jak jsem na něj chvíli koukala. Zvedl se a šel do kuchyně. Já se vydala za ním. Sedla jsem si na barovou stoličku a čekala, co mi naservíruje. Uvařil mi kakao a udělal lívance s jahodami. Hezky jsem to spapala a udělalo se mi lépe. Denny viděl, že jsem na tom lépe a začal se vyptávat.
„Tak co se stalo?“ položil mi tuto naprosto jednoduchou otázku a já mu začala vyprávět celý příběh. Celou dobu mě s vážnou tváří poslouchal, a když jsem domluvila, tak se na mě otočil a pověděl mi:
„Edwarda chápu a s tím, že nebudeš moct mít pak děti, se dá něco udělat, ale tu blbou sázku bych mu dal pěkně sežrat. Je tak sebevědomý, až to bolí.“ Viděla jsem, jak Dennymu svítěj očíčka.
„Jestli si myslíš, že se vyspím s Emmettem, tak na to laskavě zapomeň!“ Denny se jen hrozně rozesmál, ale pak zvážněl.
„Co kdyby to byl někdo, kdo by ti byl naprosto identicky podobný?“ Už jsem začínala chápat, co má za lubem. Proto jsem si konečně vzpomněla na tu dívku ve dveřích, která se mi před očima rozplynula. Pochopil, na co se ho chci zeptat a odpověděl.
„Ta dívka ve dveřích byla tvůj hologram. Vytvořil jsem ji podle fotky, ale když teď mám skutečnej exemplář, tak se ti bude více podobat.“ V očích měl jiskřičky a mně z toho začínalo hrabat. Můj nejlepší kamarád si mě vytváří jako hologram? To je ujetý. Asi viděl na mém výrazu, že z toho nadšená nejsem.
„Neboj, já to jen testoval a ty si mi byla zrovna nejmilejší člověk, kterého bych mohl vídat. Představ si, kdybych vytvořil jako hologram svého otce. Asi by mi tu za chvíli hráblo a všechno bych zničil.“ Při téhle jeho řeči, jsem málem pukla smíchy. Jen představa, jak vytvoří svého otce, jako hologram mě pobavila. Abyste měli představu proč, tak vám řeknu, že Denny se se svým otcem opravdu nemusí a v jedné místnosti spolu nevydrží ani minutu bez hádky. Ale vraťme se k plánu na Edwarda.
„Takže ty chceš vytvořit hologram, který by se vyspal s Emmettem? Vždyť na to přijde, ne?“ Vrtalo mi hlavou, jak to chce teda udělat.
„Hologram, který stvořím, bude z tvrdého světla a přidám mu ty správné zvuky, jako třeba tlukot tvého srdce. Takže nikdo nic nepozná.“ To by asi fungovat mohlo. Jen mi nešlo do hlavy, jak přesvědčíme Edwarda, aby mě neopustil.
„A co Edward?“ zeptala jsem se Dennyho. Ten se na mě zadíval a pověděl.
„Napadá mě jen jedna velmi drastická věc.“ Koukala jsem na něj, co tak šíleného vymyslel.
„Nechám tě Rosalií před jeho očima zabít. Docela jsem se s ní skamarádil a určitě nám s touhle lumpárnou na ty dva pomůže.“ Jakmile dořekl tuto větu, začala váhat, zda do toho půjdu. Přála jsem si jen jedno. Aby Edward se mnou zůstal a neopouštěl mě. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Kývla jsem Dennymu na souhlas a jeho oči se ještě víc rozzářily. Během chvilky mě ve své laboratoři stavěl na jakýsi podstavec a začal mě skenovat různými paprsky. Pak nahrával různé zvuky a pachy mého těla a nakonec mě nutil, abych se červenala a dělala věci, které na lidi normálně dělám. Strávili jsme s tím několik hodin, ale v podvečer byla práce hotová a můj hologram se mohl vydat do Cullenovic vily. Nechat se sbalit Emmettem. Modlila jsem se jen za to, aby se nic nezkazilo a nedopadlo to špatně.
15. kapitola 16. kapitola
Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pronásledovaná - 16. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!