Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná 14. kapitola

22.07.2010 (08:30) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3806×

Pronásledovaná 14. kapitola

Podívala jsem se nechápavě na Andrewa a ten se tvářil dosti napjatě. Čekal a pak si oddechnul. Napadla mě pouze jediná otázka:
„Co se to děje?" Ale nikdo mi neodpovídal. Bylo mi jasné, že to bude něco kolem Dennyho. Vydala jsem se směr jeho pokoj. Otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Přišla jsem k Dennyho posteli a to, co jsme viděla, bylo téměř neskutečné.
Začínala jsem chápat, proč mi nikdo neodpovídal. Pravděpodobně slyšeli něco, čemu absolutně nemohli porozumět. Dennyho tělo se začínalo měnit. Pro mé lidské oko bylo pouze viditelné, jak jeho tělo sílý. Měnilo se jeho svalstvo, přístroje na měření srdečního tepu a mozkové frekvence pípaly ostošest. Koukala jsem nechápavě na celou situaci. Pak najednou celá místnost ztichla. Vyděšeně jsem přestala dýchat. Ne, to se přece nesmí stát. Nesmí zemřít! Vzala jsem ho v rychlosti za ruku a přála si jediné. Žij! Jako kdyby mé přání bylo vyslyšené - Denny se nadechnul a otevřel oči. Radostí jsem zavřískala a objala ho. Nechápavě na mě ze začátku koukal, ale pak mi mé objeti opětoval.
„Chyběl jsi mi!" vzdychla jsem mu do ramene.
„Ty mně taky, příšerko!" Věděl, že tohle oslovení mi normálně vadí, ale v této situaci jsem za něj byla vděčná. Tak mi říkal jenom on, když mě chtěl zlobit. Po chvíli se nechápavě zadíval za mě. Otočila jsem se a tam nás nechápavě pozorovala celá rodina. V hlavě mi šla dokola pouze jedna myšlenka. "Teď už vše bude dobré."
Po čase jsme zjistili, že Denny kvůli své mozkové vyspělosti musel jeho tělo přizpůsobit a to toho využilo, když byl vyčerpaný a nemohl se této genetické mutaci bránit. Carlisle to odůvodňoval tím, že by brzy zemřel, kdyby jeho maskulinní postava nebyla silnější. Od toho dne, co se Denny probudil, šlo všechno velmi rychle. Oba jsme se s Dennym rychle dali do pořádku. Čas jsem buď trávila s Dennym nebo s Edwardem. Věnovala se mi celá rodina, ale přesto mi pořád někdo chyběl. Ano, od toho dne, co odešel a už se nevrátil. Rodina o něm nemluvila a jediný, kdo věděl, že na něj myslím, byl Edward. Lezlo mi na nervy, jak mi pořád četl myšlenky. Jakmile jsem na cokoliv pomyslela, tak jsem to měla. Někdy to dokonce vypadalo, že ví dřív než já, že se mi chce na záchod. Jednou jsem ho za to zpražila, ale pak mi to bylo líto. Tvářil se jako zbitý pes. To mi trhalo srdce.
Bohužel jednoho dne se Denny drozhodl, že musí domů. Nechal si přivézt auto a začal se s námi loučit. Všechny objal, a když došel ke mně, usmál se a mně bylo jasné, že má něco za lubem. Edward koukal naprosto nechápavě, protože Dennyho myšlenkové pochody nestíhal. Proto ho neměl rád.
„Mohla bys mě prosím doprovodit k autu?"
„Proč ne?" Edward trochu zavrčel, ale já ho zpražila pohledem. Přeci nejsem malá holka. Denny nechal auto kousek dál u lesa, abychom měli soukromí. Už jsme byli u auta, tak Denny začal mluvit.
„Víš, chtěl bych ti odebrat nějaké tvé DNA vzorky, než se staneš upírkou. Budeš s tím souhlasit? Nikdy nevím, k čemu by se tyto věci mohly hodit. Slibuji, že je nezneužiji." Koukal na mě s naprosto vážnou tváří. Neznala jsem důvod, proč bych to neměla dělat a Dennymu věřím. Co já vím k čemu mi to bude? Tak jsem mu na to jenom kývla. On vytáhl z kufru auta kufřík, který na kapotě otevřel. Bylo tu spoustu věciček o kterých jsem nevěděla, že vůbec existují. Měl tam takové ty vymoženosti, které vypadali, jak z nějakého filmu z budoucnosti. Prostě radši jsem to neřešila a otevřela si dveře auta a sedla si na sedadlo spolujezdce. Chvíli v kufříku šátral a pak vytáhl jakousi injekční stříkačku. Tou mi odebral krev. Pak do ostatních nádob sebral vzorky různých částí těla, jako jsou vzorky nehtů a vlasů. Na závěr si ale nechal takovou zatraceně velkou injekci. Když jsem ji viděla, přemýšlela jsem nad tím, že vezmu nohy na ramena. Viděl můj vyděšený výraz a začal mě uklidňovat.
„Neboj, první ti píchnu na dané místo sedativa." Šťastná jsem z toho nebyla, ale budiž. Vytáhl tedy nejprve takovou malou injekční stříkačku, kterou mi zabodl do podbřišku. Po chvíli jsem přestala svůj podbřišek cítit. Pro jistotu jsem se nedívala, co dělá a zavřela oči. Pak jsem od něj slyšela.
,„Hotovo!" To bylo ale rychlé, pomyslela jsem si.
„Tak a mám všechno." Usmál se na mě.
„Budu ti každý den volat!" Já ho nechtěla pustit. Objal mě a pak mi dal pusu na čelo. Oči jsem měla plné slz.
„Nebreč, víš, že ti budu vždy na blízku." Já mu na to radši neodpověděla. Věděla jsem, že bych jinak začala brečet. Povolil naše objetí a vydal se směr auto. Nasedl a nastartoval. Pak už jsem viděla zadek jeho auta. Jedna slza mi unikla, tak jsem si ji otřela a vydala se směr Cullenovic vila. U dveří mě me hned do náručí chytil Edward.
„Ty muj blázínku! Vždyť jsem byla jen chvíli pryč," vzdychla jsem mu do ucha.
„Pro mě to byla věčnost!" zavrčel mi do ucha. To mu jsem se jen zachychotala. S Edwardem jsme měli úžasný vztah. Důvěřovali jsme si a byli pořád spolu. Ale kromě toho čtení myšlenek jsme měli ještě jeden problém. Viděla jsem na Edwardovi, že ho něco trápí a já nevěděla co. Jednoho dne všichni šli na lov a já se rozhodla, že toho využiji. Edward hrál na své piáno v obýváku. Mezitim, co jsem se sprchovala, pak si šla do šuplíku pro noční košilku. Alice musela vidět, co mám za lubem a připravila mi sexy tmavě modrou, hedvábnou košilku. Pro jistotu jsem se ani nepodívala na sebe do zrcadla. To bych asi do obýváku za Edwardem nedošla. Vydala jsem se pouze v košilce a kalhotkách směr obývák. Hrál na klavír zrovna to, co pro mě složil. Asi věděl, že jdu za ním. Právě když jsem scházela ze schodů, tak akorát skladbu dohrál a otočil se na mě. Jeho výraz se během vteřiny změnil a mně se rozbušilo srdce rychlostí blesku. Musel to slyšet. Vstal a mířil ke mně. Vzal mě do náruče a vášnivě mě políbil. Přesunul své polibky ke krku a do ucha mi pošeptal.
„Já klidně ještě počkám." Pak se mi podíval přímo do očí. Já jen zakroutila hlavou. Musel to vidět v mých myšlenkách, že jsem připravená. Vzal mě do náruče a nesl mě do ložnice. Přitom mě líbal a já si užívala každý jeho dotyk. Měl dovoleno vše a plně toho vyžíval. Jeho dotyky jsem mu vracela a snažila se nebýt pozadu. Nečekala jsem a začala mu rozepínat košili. S tímhle jsem praxi opravdu neměla. Ještě do toho se mi klepaly prsty. Moc mi to nešlo až jsem ztratila trpělivost a trhla jsem. Bohužel se otevřely pouze dva knoflíčky. Nechápavě jsem na to koukala, jako že si ta košile ze mě dělá srandu. Cítila jsem, jak mě začíná pokrývat vlna vzteku. V hlavě mi šla pouze jedna myslenka.
„To jsem tak neschopná, že mu ani neumím rozepnout košili? Co bude až dojde na kalhoty. To mu ho tam určitě nechtěně přiskřípnu!" Bohužel tyhle mé myšlenky musel slyšet i Edward a začal se tomu hurónsky smát.
„Tak to je v pytli!" blikla mi tahle myšlenka hlavou. Edward se do vteřiny začal ovládat.
„Promiň, miláčku, já ti to hned ulehčím." A ve vteřině si strhnul košili i kalhoty. Hodila jsme po něm vděčným výrazem. Jen se na mě usmál a začal se ke mně přibližovat. Měla jsem přitom šanci si prohlídnout jeho vymakanou hruď. Téměř jsem z toho začínala slintat. Nahnul se ke mně a pošeptal mi do ouška.
„To slintání si nech na potom." A pokračoval v mazlení s mým tělem. Hrál si se mnou a mně to bylo velmi příjemné. Úplně jsem se uvolnila a poddávala se jeho dotykům. Ani jsem si neuvedomila, kdy mi stihl sundat všechno oblečení. Když jsem si uvědomila, kam až jsme se dostali, zčervenala jsem jako rajče. Přidal k tomu jeho křivý úsměv a mně poskočilo srdce. Pokračoval dál, až naše těla spojil.

Ráno jsem se probudila v Edwardově náruči naprosto spokojená a přemýšlela nad blbostni. Pak jsem si ale vzpomněla na jednu zásadní věc.
„Edwarde, tys tu sázku prohrál, že?"
,„Hm," zavrčel.
„A o co jste se vlastně vsadili?" Otočila jsem se na něj a zvědavě ho pozorovala.

13. kapitola 15.kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná 14. kapitola: