Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná - 12. kapitola

02.07.2010 (16:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3672×

12. Kapitola

Cítila jsem, jak ležím na něčem měkkém. Bylo to velmi pohodlné, ale moje tělo bylo zdřevěnělé. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Netušila jsem, kde jsem. Nacházela jsem se ve velkém pokoji laděném do hnědo-tmavě-zelených barev. Vypadalo to na mužský pokoj. Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil Andrew. Mně v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Usmála jsem se na něj.

„Ahoj!“ řekla jsem mu zvesela.

„No, konečně ses nám probudila!“ odpověděl mi se starostí v hlase.

„Jak ti je?“

„Dobře, jen jsem tak trochu zdřevěnělá. Počkat! Jak myslíš konečně?“ A v tu chvíli jsem si všimla, jak je v mé ruce zapíchnutá kapačka.

„Byla jsi mimo celý týden. Carlisle ti dal kapačku kvůli výživě,“ odpověděl na dotaz, který musel vidět v mých očích. Začal jsem si přehrávat poslední události. Před očima mi problesknul Denny.

„Jak je Dennymu?“ vyhrkla jsem na něj. Netvářil se na to moc šťastně.

„Víš, Denny leží naproti v pokoji a je v bezvědomí. Nikdo neví, jestli se ještě někdy probudí.“ Tato informace se mi nelíbila. Věděla jsem, co se stalo. Zachránil mě a já nyní byla jeho dlužníkem.

„Chtěla bych ho vidět.“ Začínala jsem se zvedat, ale Andrew mě zastavil.

„První se dej do pořádku. Pak můžeš jít za ním. Je v bezvědomí, tak na tebe počká.“ Jen jsem si nad touhle odpovědí povzdechla. Měl pravdu. Moje zvědavost mě znova dohnala.

„Kde to vlastně jsem a kde jsou všichni?“ To víte, vždycky jsem byla hrozně zvědavá.

„Gabriel s Cullenovými jsou na lovu. Já si zašel včera, abych tady s tebou mohl zůstat. A k tvé první otázce. Jsi ve vile Cullenů. Usoudili, že bude lepší, když se budete s Dennym nacházet někde v domáčtějším prostředí. Stará se o vás doktor Cullen. Je jeden z nejlepších doktorů, co jsem kdy potkal,“ vysvětloval.

„Čí je to pokoj?“

„Edwarda. Je do tebe úplně blázen. Vlastně stejně jako Gabriel. Jsem zvědavý, koho si vybereš. Já vím, že Gabriel je můj bratr, ale Edward taky není špatný. I když já si vždycky myslel, že upírkou nechceš být a že si najdeš nějakého lidského kluka, budeš mít děti a zestárneš,“ mlel si pořád svou. Pak mi to došlo. Gabriel neví, že jsem si vybrala Edwarda a bude to na mě pořád zkoušet. Tak tohle bude ještě zajímavé. Jsem si vůbec jistá tím, že chci opravdu Edwarda? Neudělala jsem unáhlené rozhodnutí? Vždyť ho vůbec neznám. Moje hlava začala šrotovat a šrotovala by ještě dlouho, kdyby nebyla vyrušena.

„Pojď se umýt a najíst. Než všichni přijedou a nebudeš mít chvíli klidu. Budou mít radost, že ses probudila.“ Tak jsem si vytáhla opatrně kapačku z ruky a vstala. Andrew mi musel pomoct, protože jsem byla zesláblá. Vysprchovala jsem se, a pak si to namířila do kuchyně. Andrew vařil. Milovala jsem jeho kuchyni. Udělal mi mé oblíbené jahodové lívance. Je prostě miláček. Dal je přede mě a já se do nich pustila. Jako vždycky na mě při jídle koukal. Nevadilo mi to.

„Tohle mi chybělo. Hlavně ty jsi mi chyběla. Jsem tak rád, že je po všem.“ Já cítila, že mi svým způsobem taky spadl kámen ze srdce. Musela jsem ho obejmout. V jeho objetí jsem se cítila jako malá holčička. Cítila jsem z něj otcovskou lásku. Brala jsem ho za svého otce a on mě bral jako svoji dceru.

„Já chci být zase tvoje malá holčička, o kterou se budeš starat,“ kuňkla jsem. Trochu mě od sebe odtáhl a zadíval se mi do očí.

„Tak rychle jsi vyrostla. Taky bych chtěl, abys byla moje malá holčička. Jenže teď je z tebe dospělá žena a se musíš rozhodnout, co chceš nebo koho chceš.“ Při té poslední poznámce se uchichtnul. Otráveně jsem se od něj otočila a mířila si to znovu k lívancům.

„To mi to budeš pořád předhazovat?“ odsekla jsem naštvaně.

„Promiň, ale jsem zvědavý, jak to vyřešíš,“ uchichtával se u toho.

„Kdybys je v posledních dnech viděla. Byli jak malí kluci. Pořád se předháněli v tom, kdo je pro tebe lepší, a to jsi byla v bezvědomí. Bude to mazec, když si teď vzhůru, budou se snažit ještě víc.“ Na mém obličeji se vytvořil vyděšený výraz a Andrew se složil smíchy na zem. Nevím, co mu na tom připadalo tak vtipné. Mně to vtipné nepřipadalo. Já jsem obětní beránek, o kterého budou kluci bojovat. Měla jsem chuť zase někam utéct. Najednou se v místnosti rozezvučel telefon. Andrew ho zvednul a podal mi ho.

„Alice.“

Nechápavě pokrčil rameny.

„Tak na to, že bys zase utekla, mladá dámo, zapomeň. Jestli vezmeš nohy na ramena, tak si tě najdu a přitáhnu tě domů,“ vrčela na mě do telefonu. Protočila jsem očima, ale nechala jsem to být.

„To už je lepší. Pěkně se k tomu postav čelem,“ poučovala mě.

„Jinak... My tam do tří hodin budeme, tak nás očekávej. Moc se na tebe těším. Zítra půjdeme nakupovat, tak pěkně dneska odpočívej,“ přikazovala mi do telefonu.

„Ale, Alice!“ snažila jsem se odporovat.

„Žádné ale.“ Pak zavěsila, abych se s ní nemohla dále dohadovat. Potvora!

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Andrew.

„Jo, bohužel budu muset zase přežít jeden nakupovací maraton, a to bez Dennyho,“ povzdychla jsem si.

„Můžu se teď jít podívat na Dennyho?“ Stýskalo se mi po něm. Vždycky ví, co si mám počít. Doufám, že se brzy probudí a řekne mi, co s klukama. Sama totiž nevím, co pořádně chci. Sice jsem před týdnem říkala, že to vím, ale situace se trochu pozměnila. Mířila jsem si to k Dennymu do pokoje. Otevřela jsem dveře a vstoupila do pokoje. Viděla jsem, jak leží mrtvolně na posteli a přístroj vedle něj pípá. Nelíbil se mi ten pohled, ale i přesto jsem k němu přistoupila a sedla si na postel. Chvíli jsem na něj koukala a vzala ho za ruku.

„Probuď se, prosím, co nejdříve. Potřebuji tě. Chybíš mi." A dala mu pusu na čelo. Musela jsem se někomu vyzpovídat, a protože se říká, že lidé v bezvědomí okolí vnímají, tak jsem vše, co jsem měla na srdci, vypustila ven z úst a vyzpovídala jsem se mu.

11. kapitola 13. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná - 12. kapitola: