Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná - 11. kapitola

27.06.2010 (22:00) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4298×

11. kapitola

Pohled Dennyho:

Všichni jsme sledovali s bolestí scénu, která se před námi odehrávala. Věděl jsem, že jsem to podělal. Měl jsem vymyslet jiný plán a neohrožovat Bellu. Ne! Nenechám ji umřít! I za cenu toho, že bych měl riskovat svůj život. Život bez ní by už nebyl život. Šel jsem k ní a k Edwardovi.

„Pust mě, prosím tě, k ní,“ poprosil jsem slušně Edwarda. Neustále mi nešlo do hlavy, proč u ní sedí Edward. Neměl by u ní být Gabriel nebo Andrew? Doufám, že mi tuhle situaci bude moct jednou vysvětlit. I když jsem Edwarda poprosil, tak se nehýbal.

„Chceš, aby žila, ne?" Otočil se na mě nechápavě, ale uhnul mi. Naklonil jsem se nad Bellu a přiložil ruce, co nejblíže k jejímu srdci a začal se soustředit. Cítil jsem kolem sebe každý atom a střádal všechnu energii. Věděl jsem, že pomocí atomů a energie jsem schopný uzdravit některá zranění, ale nikdy jsem nezkoušel oživit člověka. Nevím, jaké důsledky to bude mít pro mě. Když jsem cítil, že jsem připraven, tak jsem začal pouštět do Bellina těla energii. Přes moji mysl jsem viděl, kam energie proudí a vedl jsem ji do srdce. V srdci jsem energii shromáždil a pak všechnu najednou vypustil a čekal, co se bude dít. Její srdce jednou po chvíli bouchlo, ale nepokračovalo dál. Nevzdával jsem se a stejný postup zopakoval znova. Tentokrát bouchlo víckrát, ale zase se zastavilo. Čekal mě můj třetí pokus a věděl jsem, že je poslední. Proto jsem do něj dal naprosto všechno. Když jsem nabíjel energii, tak se kolem mě v místnosti setmělo a já cítil energii v takové míře, že jsem si připadal, jak nově nabitý elektron. Pak jsem energii v srdci vypustil a čekal. Tentokrát se srdce rozeběhlo v plné síle a chvíli na to se Bella nadechla a otevřela oči. Její probuzení ve mně probudilo pocit naprosto úžasného štěstí. Já i Edward jsme k ní přiskočili a objali ji. Sice na nás koukala dost nechápavě, ale nechala to být. Chudák, musela být úplně mimo. Bohužel v té chvíli se to začalo podepisovat i na mně. Cítil jsem, jak malátním a odcházejí mi síly. Pak už jsem se propadal jen do černo-černé tmy.

Pohled Belly:

Byla černo-černá tma a nic jsem necítila. Chtěla jsem se vrátit mezi své milované, ale nešlo to. Snažila jsem se, ale pomalu to vzdávala. Po nějaké době jsem, ale cítila změnu. Někdo do mě pouštěl energii a snažil se, aby mi začalo bít srdce. Po prvním pokusu mé srdce bouchlo jednou, ale nedokázala jsem ho přinutit, aby pokračovalo. No tak! Přece to teď nevzdám! A znova jsem cítila příval energie do mého srdce. Srdce se na chvíli rozbouchalo, ale nevydrželo bít dál. Už jsem to pomalu vzdávala. Po nějaké době jsem znovu cítila, že se do mého srdce žene nová energie, ale tentokrát jí bylo o mnoho více. Měla jsem pocit, že tentokrát to půjde, tak jsem se co nejvíce soustředila o návrat. Jakmile se energie uvolnila, tak se mé srdce naplno rozbouchalo a já se nadechla a otevřela oči. Věděla jsem, že jsem zpět. Po otevření očí se na mě vrhl Denny i Edward. Oba mě začali objímat, jako kdyby byla před tím mrtvá. Ou, a v tu chvíli mi to došlo. Já asi byla! Byla jsem naprosto vyčerpaná a Dennym bylo vidět, že je na tom stejně. Věděla jsem, že to byl on, kdo mi do mého srdce posílal energii a byla jsem mu velmi vděčná. Najednou se ode mě odklonil a omdlel. Bohužel já neměla sílu na jakýkoliv projev a upadla jsem vyčerpáním do bezvědomí. Snad bude v pořádku. To byla poslední myšlenka, která mě napadla.

Pohled Edwarda:

Když jsem uhnul Dennymu, tak jsem nechápal, o co se snaží. V jeho hlavě jsem viděl věci, kterým jsem naprosto nerozuměl, ale po chvíli jsem slyšel bouchnout jednou její srdce. Došlo mi, o co se pokouší. Napětím jsem ani nedýchal. Ostatní byli pořád jako přimražení a v hlavách měli úplně vymeteno. Vůbec nechápali, co se děje. Když se podruhé Bellino srdce rozbušilo a zase ustalo, tak jsem začal znovu cítit beznaděj. Dennyho myšlenka Tohle je poslední pokus mě činila naprosto nehybným. Byl jsem jako kámen, který čeká na něco, co je jeho součástí a díky tomu ožije.  Čekal jsem na třetí pokus. V místnosti začal poblikávat světla, až se najednou zhaslo úplně. A pak jsem to uslyšel. Její srdce! Byla to jako lahodná hudba. Bilo a nepřestávalo! Nadechla se a otevřela oči. Já i Denny jsme se po ní vrhli a objímali jí. Vypadala, že nechápe. Musela být hodně vyčerpaná. Denny se po chvíli odtáhl a bylo na něm vidět, jak je vyčerpaný. Slyšel jsem jeho myšlenky, jak malátní a pak padl na zem. Nestihl jsem se po něm ani víc podívat a Bella upadla do bezvědomí v mé náruči. Srdce jí pořád bilo. Věděl jsem, že je živá.

10. Kapitola 12. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná - 11. kapitola: