Edward před osmi lety opustil Bellu, ale nechal tam něco o čem nevěděl. Tahle kapitola je po osmi letech. Dozvíte se, co že tam Edward zanechal a jak se vše vyvrbilo. Bylo to podle jeho plánu? Jaký byl důvod jeho odchodu?
05.10.2009 (09:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5535×
Bella:
Sedím v našem malém obejváčku a vzpomínám na poslední slova SVÉHO anděla.
„Bello, já tě už nemiluju. Nebaví mě již předstírat opak. Nejsem pro tebe tím pravím.“
„Bude to jako bych nikdy neexistoval.“
To byl jeho slib po naší společné noci.
Na naší louce mi Edward dal to, co jsem chtěla. Dal mi sebe.
„Mami, kde mám ty modré šaty?“ Zeptá se mě sedmileté holčička. Má a JEHO dcera. Moje Reneesmé.
„Ve skříni, zlatíčko.“ Odpovím ji a zvednu se, abych zkontrolovala Samuela. Jsou mu dva roky, ale podobá se otci více nežli, Reneesmé. Ptáte se, jak je to možné? Stala se ze mě poloupírky, když jsem ty andílky čekala a tak nějak se to vyvrbylo.
„Mami, kdy se budeme stěhovat?“ Reneesmé zažila již jedno stěhování a to jí byly čtyři.
„V nejbližší době. Chtěla jsem se tě zeptat, kam bys chtěla.“ Odpovím ji a rovnou se i zeptám. Je to velice chytrá dívka. Podobá se sice více mě, ale má oči po NĚM, myslím z lidského života. Jsou zelené a tokové je měl ON. Sam má zas moje oči, ale jinak vypadl z oka Edwardovi.
„No, chtěla bych někam na sever. Kanada či Aljaška.“ Teď bydlíme ve Francii, protože se neleskneme ve slunci. My poloupíři, samozřejmě. Jsme však krásnější než upíři a máme i vyvinutější smysly. Nevýhodou je, že musíme spát, ale míň než člověk. Můžeme mít děti a jíme lidské jídlo.
„Tak Kanadu.“ Oznámím ji a jdu si sednout k počítači, abych našla nějaký dům k prodeji. Peněz máme dost, protože občas přijmu práci jako modelka. Proměna mě hodně změnila a nejvíce mé oči. Jsou stříbrné a ne hnědé jako dříve.
„Asi až přijdu, tak rovnou zabalit věci.“ Zasměje se Ness a vyrazí do školy, která je za rohem.
„Sbohem zlatíčko.“ Zavolám za hřívou zrzavých vlasů, které má po otci.
„Ahoj mamí.“ Uslyším, nežli se zavřou dveře.
„Tak a jsme sami, Same.“ Usměju se do obličeje, který je jen pár centimetrů od mého, protože ho držím v náručí. On se usměje otcovým úsměvem a mě bodne u srdce.
Osm let, co odešel a já stále cítím bolest. Bolest, kterou způsobyla láska. Láska k upírovi, který mě nemiloval.
Máme i dary a já se bojím, zda Samuel svým darem nezjistil něco, co nechci. On totiž vidí minulost lidí i upírů a Reneesmé zas umí posílat myšlenky, já jsem naopak štítem, který je psychický i fyzický, a proto nás Volturinovi nenašli.
Sednu si tedy k počítači a začínám hledat dům. Nakonec najdu jeden u Velkého Medvědího jezera, poblíž městečka Echo Bay.
Letenky jsem zabukovala hned na zítřek. Proč se s tím zdržovat, že?
Po obědě dorazila Reneesmé.
„Tak kdy jedeme?“ Zeptá se hned mezi dveřmi.
„Jedeme zítra ráno a směr Aljaška. Tam pojedeme asi pět hodin, než dorazíme k medvědímu jezeru.“ Ness se jen ušklíbne a jde si balit.
Ráno hned po snídani jedeme na letiště, kde čekáme jen půl hodiny. Let byl vyčerpávající, ale těšila jsem na zařizování. Ani se Esmé nedivím, že ráda restauruje. Au, to jméno bolelo.
Konečně stojíme před nádherným dřevěným a velice proskleným domem přímo u jezera.
Je sice obrovský, ale pro tři poloupíry dosti malý, protože mi spíme tak dvě hodiny denně a zbytek se musíme nějak zaměstnat.
„Tak, co na to říkáš Ness?“ Optám se Ness hned, jak vystoupíme.
„Je to nádhera.“ Povzdychne úžasem a ukázala mi, jak jsem musela vypadat po JEHO boku.
„Jdeme vybrat pokoje, abychom hned jeli nakoupit.“ Zavelím a vyrazíme do domu.
Po hodině máme rozdělené pokoje. Všichni máme výhled na jezero a tím i na západ slunce.
„Razíme na nákupy.“ Vezmu do náručí Sama a Ness jde za námi. Dovedu je do garáže, kde stojí červená motorka a bílé BMW.
Motorky jsem si zalíbila, protože mi připomínaly, jak jsem se snažila vidět mé halucinace v podobě Edwarda. To bylo krátce po jeho odchodu. V době kdy jsem nevěděla o svých andílcích, kteří se stali mím životem a srdcem, které si ON odnesl.
Večer jsou pokoje připraveny a já je předávám oficiálně majitelům.
„Reneesmé ty máš pokoj zde.“ Ukážu na dveře po pravici v prvním patře. Hned je otevře a spatří nádheru.
„Děkuju mami.“ Obejme mě dcera a já jí to vrátím.
„Jsi můj andílek. To však víš.“ Pohladím ji po vlasech a přejdu i se Samem k jeho pokoji.
„Tohle je tvoje království.“ Zašeptám tu do ucha. Otevřu dveře a odhalím svou práci.
„Jsi mistrně mami.“ Pochválí mě Ness místo syna.
„Teď chci vidět tvůj pokoj.“ Zaprosí a já ji podlehnu. Naštěstí tam nejsou žádné JEHO fotky, protože ty mám schované.
Můj pokoj se Reneesmé líbil nejvíce.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Promiň, Edwarde Cullene:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!