Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 9. kapitola

J.C. Bower - Bonus I


konečně 9. kapitola. Omlouvam se, že to trvalo tak dlouho, ale nestíham. Je to celkem krátký, ale co už nadělam. Přijímačky jsou skoro tady a já jsem si sotva stačila vytisknout všechny témata... Další kapitola snad bude dřív, jelikož učit se to budu asi až o výkendu... tak už nebudu rušit. Pěkný čtení a moc prosím o komenty. I to je pro mě inspirací.

Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát.

9. kapitola

 

Ten včerejšek nebyl zrovna nejlepší nápad. Né jenom, že mám nejspíš na krku rozhovor s Edwardem, ale jestli neusnu na hodině, tak budu hodna metálu. Se zívnutím jsem se postavila na nohy a ještě minutu se přemlouvala k pohybu. To kafe bude muset být hodně silné.

 

Přešla jsem k šatně a chystala se ji otevřít.

„Věci máš dole na křesle,“ houkla na mě Alice.

„Je mi 19! Myslíš, že se nedokážu obléct?“ odsekla jsem, ale šla si pro to.

„Samozřejmě, že dokážeš, ale je to tvůj první den v nové škole. Musím tě naladit na jejich moderní vlnu. Objevíš se mezi spoustou přerostlých puberťáků a snad nechceš, aby tvůj styl hned zařadili sto let před dinosaury. Ale nemusíš se bát. Když tě do školy odveze někdo z Cullenů a do hodiny tě uvede Esmé, tak uvidíš jakej před tebou budou mít respekt.“ Odvrátila hlavu a trochu se zamračila.

„Někteří.“ Pak se na mě zas podívala.

„Kdyby sis vzala triko polité kávou, tak to zítra budou mít všichni.“ Jen co jsem se oblékla, tak za mnou přišla a prohlédla mě znaleckým okem. Pak se rozzářila a koukla na mě i tím druhým.

„Vypadáš skvěle!“ zatleskala a dovedla mě na chodbu k dlouhému zrcadlu. Měla jsem uplé černé kalhoty, stříbrné tričko bez ramínek, přes to černou krátkou vestu na knoflíčky a stříbrno-černý baleríny. To mi doplnila bílou sponou do vlasů a asi dvaceti tenkými stříbrnými náramky. Prý abych nepůsobila tak tmavě. Na stole v kuchyni na mě čekal hrnek s kávou a sušenkami. Jak to všechno stihla. Musím se smířit buď s nevědomostí nebo s časovou smyčkou. Hmm … Že by mohla létat časem? A proto možná vypadá stále tak mladá. Ale pořád to nevysvětluje odstín ani teplotu její kůže. Já to z jednoho z nich dostanu.

„Pospěš, Bello. Za chvíli tu bude.“

„Kdo?“

„Myslím, že má přijet Emmett,“ zamručela a zrovna jí krátce zazvonil mobil.

„Je tu.“ Pěkně v klidu a pomalu jsem to dopila a ještě pomaleji jsem si šla vyčistit zuby a nařasenkovat se. Po pěti minutách neobvykle pečlivé práce na sobě jsem se šla obout. A já myslela, že mě puberta v osmnácti přejde. Ale myslet znamená … Copak ten kluk nezná lásku na první pohled? Tak ať se koukne ještě jednou. Člověk citům prostě neporučí. Když on za nic nemůže! Budu se chovat jakoby se nic nedělo. Jenže ono se vážně nic neděje.

Alice stála v chodbě a podupávala nohou. Hodila jsem na sebe bundu a otevřela dveře. Jen co mě Emmett uviděl, tak vystoupil a šel mi otevřít.

„Čau, Emme,“ pozdravila jsem nejlhostejněji, jak jsem dokázala.

„Ahoj,“ odpověděl zamyšleně a zavřel. Při obcházení auta se střetl s Al. Pozdravil i ji, ale ona jen zamumlala něco v tom smyslu, ať se jde bodnout. S povzdechem jsem na chvíli zavřela oči a když jsem se znovu podívala zpětným zrcátkem, tak na něj výhružně ukazovala hubeným ukazováčkem a něco prskala v takové rychlosti, že jsem ani s otevřeným okénkem neměla šanci to pochytit. Pak práskla s dveřmi od svého milovaného Porshe a odjela. Chudák kluk. Neví, za co to má, když nic neudělal. Sedl si vedle mě a urputně sledoval volant. Pomalu otevíral pusu. Co když mu Edward něco řekl? Nebo teď Alice? On je ten poslední, se kterým bych to chtěla rozebírat.

„Eh ...“ Snažila jsem se urychleně vymyslet nějaké téma.

„Co kluci?“ vyletělo ze mě najednou. No já se picnu. Já se právě zeptala Emmetta, co kluci! Škoda, že nemá rudý potahy. Jistě bych splynula. Vyfoukl z plic zrovna nabraný vzduch a zmateně se na mě otočil.

„To … Chtěla jsem se zeptat, co kluci u vás na škole. Jací jsou?“

„Páni. Už jsem se lekl, že vypadam jako buzík.“ Pak se ale zamračil, zakroutil hlavou a už nebylo známky po tom, že by chtěl něco říct.

„Myslím, že ti budu dělat osobního bodyguarda. Budeš ho potřebovat. Tady se nestává moc často, že by přijel jakýkoliv nový člověk a ještě ke všemu mladá a pěkná holka. Teda pokud o to stojíš. Ještě je tu možnost, že toužíš po té jejich oplzlosti.“ Koukl z okénka a auto se dalo do pohybu. Ublíženě jsem po něm střelila pohledem a založila si ruce na prsou.

„Dělam si srandu.“ Zazubil se a drcl mi do ramene, čímž mě zarazil do sedadla o dobrých 10 centimetrů hloubš. Byl tu zpátky ten starej vysmátej Emmett. Uvolnila jsem se. Měla jsem chuť se ho zeptat, co chtěl říct, ale když bylo konečně pryč nepříjemné dusno, tak jsem tu chuť hravě překonala. Vyprávěl mi různé zážitky, ale o včerejšek ani slovem nezavadil. Párkrát si mě zkoumavě prohlédnul, ale když stavěl před velkou budovou, tak už se se mnou jen uvolněně smál kravinám. Teda ne se mnou. Já se jen párkrát nuceně uchechtla.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se po pár minutách chůze. Chvíli přemýšlel a pak se plácl do čela.

„Bože, to je idiot,“ zanadával, ale cukaly mu koutky.

„Proč?“ dožadovala jsem se netrpělivě odpovědi.

„Tak dobře. Ale je to trapný a hlavně mu to nesmíš říct.“ Kývla jsem.

„Tak si představ, že si myslel, že já se ti líbím. Mně přišlo, že je v tom nějaký háček. A hle! Blbě to pochopil. Ale neboj. Já mu nepovim, že ho balíš.“ Lišácky se zakřenil.

„Ale já ho ...“

„Ale prosimtě!“ přerušil mě a mohutnou dlaň položil na mé rameno.

„Já mu to vážně neřeknu.“ Jeho dotyk působil jako elektrický proud, který proletěl celým mým tělem a rozbušil mi srdce v takové rychlosti, že jsem se bála, aby mi nevyskočilo z hrudi. Okamžitě spustil ruku podél pasu a hledal místo, kam zabodnout svůj roztěkaný pohled.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!