Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 3. kapitola


Další kapitola. Prosím o komentáře, abych věděla kolik lidí to čte. Stačí smailík. Nevim jestli má cenu to psát dál...

Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát.

3.   kapitola – A já myslela, že je to jen nevinný mrakodrap

 

Vzbudila jsem se ještě za tmy. Pět hodin ráno. Moc jsem toho teda nenaspala. To bude tím odpočinkem v letadle.

Mám hlad jako dalmatin. Ale nejdřív se musím umýt. Napustila jsem si horkou vodu do přepychové rohové vany a na hodinu se do ní naložila. Když už se mi zařali dělat varhánky na prstech, osušila jsem se a s tím, že nevím co si na sebe vezmu ven, jsem si prozatím oblékla teplákové tříčtvrťáky a tílko. Dohnala jsem všelijakou hygienu a v tichosti opustila svůj pokoj. Po špičkách našlapuji kolem dveří, za kterými Alice spí. Sejdu dolů do kuchyně. Otevřu lendičku a hned naproti mě byla krabička se vzkazem:

„Kdybys přece jenom dostala hlad.“ Uvnitř byli dva obložené chleby a u nich spousta ovoce a zeleniny. Na lince stála termoska s čajem. Ona se vážně zbláznila. Ihned se do toho pustim. Po tom, co dojím mi někdo zezadu položil ledové ruce na oči. Otočím se na Alici.

„Dobré ráno,“ pozdravíme se obě ve stejnou chvíli.

„Díky za snídani. Když jsem si jí brala z ledničky, tak jsem tě tam nezahlédla. Přesto tvoje ruce dokazujou, žes tam proseděla celou noc.“ Usmála se, ale hned začala o něčem jiném.

„Věděla jsem, že tě nebudu muset tahat v půl devátý za nohy z postele. Ještě že tak.“

„No jo ty moje vědmo. Jdu si něco obléct.“

„Ne!“ Zatrhla mi můj plán chvíli potom, rozostřilo vidění. Tázavě kouknu na její zděšený a zároveň zhnusený výraz.

„Já už mam pro tebe něco připraveného.“ Vzala mě za ruku a vedla k sobě do pokoje.

„Ty nebudeš jíst?“

„Nemam hlad.“

„Snídaně je nejdůležitější jídlo dne,“ upozornim jí.

„Jó dobře. NĚCO si pak vezmu.“

„Fajn.“ Otevřela dveře a poslala mě ke své posteli. Vážně tam ležela hromádka oblečení.

„ Tak si to oblékni a pak na mě zavolej.“ Odešla a já nedůvěřivě vzala první kousek látky. Bylo to dlouhé fialové uplé tričko s polovičními rukávy. Nandám ho na sebe stejně jako černé kalhoty a mikinu na zapínání s kapucí. Zhodnotím se v zrcadle.

„Alice,“ zavolam doufajíc, že to slyšela. Do 15ti vteřin stála vedle mě. Už byla převlečená.

„Sluší ti to,“ pochválim jí.

„Tobě taky, ale ještě to musím doupravit.“ Posadila mne na židli ke stolku se zrcadlem. Napatlala mě všeljakýma malovátkama a vlasy mi stáhla do drdolu.

„Teď je to perfektní.“ Ocenila svou práci a usoudila, že je čas jet. Opět jsme nasedly do jejího auta a vyjely.

„Nejpozději do čtyr musíme být zpátky,“ řekla smutně a já si oddychla. Bála jsem se totiž, že jí nezastaví ani zavírací doba a že bude prosit a podplácet prodavačky ještě o půlnoci o chvíli ztrpení.

„Komu pak to vděčím za...“ Její vražedný výraz mě zastavil v půlce věty.

„Ehm... Proč tak brzy?“

„V pět se pro nás staví Jasper.“

„Kdo že?“

„Můj přítel.“

„Jo tak.“ Neznam ho a už teď ho miluji za záchranu.

„A kam s ním pojedem?“

„Představím ti jeho rodinu a zároveň mé přátelé. Vlastně už je taky beru jako rodinu. Musíš se s Esmé dohodnout na pracovní době atd. Taky dělá architekturu, takže ti to šlape do tvého oboru.“

„Super.“ Zastavila před nějakým mrakodrapem nebo co to bylo. Málem mě nedostala z auta, jelikož jsem si všimla obroského nápisu: „NÁUPNÍ CENTRUM“ a málem jsem dostala infarkt. Od té doby už si pamatuji jen haldy, hromady, kupy a hory oblečení. Vyzkoušela mi snad všechno, co tam měli. Počínaje dětskými dupačkami a konče stařešinskými kabáty. No dobře. To trošíčku přehánim, ale vážně toho bylo moc. Konečně jsme se narvaly s 50ti taškami zpět do auta.

„Alice, proč vlastně nepojedeme tvým autem?“

„Jelikož mi při páté ohlišující ráně při cestě tam konečně došlo, že na jízdu terénem mam moc nízko podvozek. Chodím tam pěšky. Je to kousek, ale Jasper se nabídl, tak se s nim nechci hádat.“ Doma mi jen rozpustila z drdolu zvlněné vlasy, já se opožděně najedla a přesně 17:00 hod. zazvonil zvonek. Al se usmála a letěla ke dveřím. Dvě minuty se nic nedělo. Teda alespoň nic v části baráku, kde jsem byla já. Pak přišla do kuchyně s vysokým blonďákem. Na rtech měli oba dva úsměv a jeho paže volně spočívala okolo jejího pasu.

„Těší mě, Bello.“ Přistoupil ke mě a natáhl ruku.

„Mě také, Jaspere.“ Přijmu jí.

„Můžem?“ Koukl na Alici.

„Jasně.“ Chytla mě za ruku, takže k němu do prostorného jeepu jsme šli jako provaz.

„Dobrý auto.“

„Jo. To je Emmetta. Přesně jeho vkus. Luxusní, masivní a velký.“ Odpověděl, políbil sestřičku na tvář, zařadil a vydali jsme se směrem od města. Asi po 15ti minutách zastavil před velkým domem. Celá jedna stěna byla prosklená. Tam to musí být krásný.

„Alice, tohle se ti zdá jako kousek a chodíš to pěšky?“

„To se jenom tak zdá dlouhý. Jeli bychom rychleji, ale na zadním sedadle jsme měli něco, co při rychlosti 10 km/h skákalo po kořenech 15 cm nad sedadlo.“ Tuhle připomínku jsem raději přešla.

„Tak pojď.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!