Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí 1. kapitola

Stephenie Meyer signing book

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí 1. kapitolaUž se vám život někdy převrátil naruby? Bella o tom ví své... Jsem tu s novou povídkou, která je příběhem o bolesti, utrpení a zradě, ale i o pravém přátelství a nehynoucí lásce.

24.09.2010 (16:00) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1860×

Jednou, kdysi dávno, někdo řekl, že život nemůže být dokonalý, protože jinak by to nebyl život. Já si s ním dovolím nesouhlasit…

Můj život dokonalý byl. Patřila jsem k těm šťastlivcům, kteří se uměli „dobře“ narodit. Byla jsem dcerou amerického velvyslance, který se chystal kandidovat na guvernéra. Chodila jsem na ty nejlepší školy, byla všude oblíbená, univerzity se o mě praly a to mi bylo teprve šestnáct let. Každý mě obdivoval a chtěl se se mnou přátelit. A já si to uvědomovala a uměla toho využít. Nejlepší na tom všem ale byla má milující rodina a Jerry, můj kluk. I když jsme spolu chodili jen pár měsíců, měla jsem pocit, že ho znám celý život. Ano, můj život byl dokonalý a já si ho užívala plnými doušky. Nic mi ho nemohlo pokazit, to jsem si alespoň myslela…

Vyrazili jsme s rodiči a Jerrym na prázdniny do Kambodži. Bylo to nejdokonalejší léto mého života. Přestože otec jako obvykle spojil dovolenou s prací, našel si čas i na nás. Podnikali jsme výlety do okolí, často bez ochranky. To se nám také stalo osudným...

Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Den, kdy se celý můj život převrátil naruby. Den, kdy jsem měla zemřít a přesto jsem stále naživu.

Rozhodli jsme se podívat na slavný buddhistický chrám, který se nacházel několik hodin jízdy džunglí od naší rezidence. Přestože nás upozorňovali, že tamní oblast není bezpečná, otec odmítl jakoukoliv ochranku a vyrazili jsme jen my čtyři. V tu chvíli jsme nikdo netušil, jak velká to byla chyba…

Cesta probíhala celkem klidně a rychle. Když asi po dvou hodinách jízdy byla cesta zatarasena padlým stromem, který se nedal objet. Otec s Jerrym vylezli ven, aby zjistili, zda strom nepůjde odtáhnout. Ve chvíli, kdy došli ke stromu, se z džungle vyrojilo asi dvacet mužů v černém, kteří na ně mířili samopaly. Další muži vytáhli mě a mámu z auta a donutili nás dát si ruce za hlavu a kleknout si. Ten nejvyšší, zřejmě jejich šéf, na nás začal něco chrlit nějakou neznámou řečí. Když pochopil, že mu nerozumíme, přešel do trhané angličtiny. Vzal si mého otce stranou a začal s ním něco řešit. Po chvíli oba zvýšili hlas a ten muž vytáhl zbraň a namířil ji mému otci doprostřed čela. Nedokázala jsem pochopit, co se to děje. Nedávalo to smysl.

Najednou se na nás otec otočil a jeho rty neslyšně zašeptaly „miluju vás“, vypadal tak klidně, smířeně. A v tu chvíli se to stalo, kohoutek byl zmáčknut, vyšel výstřel a otec padl na zem a už se nepohnul. Přestože mi bylo špatně, nedokázala jsem se odtrhnout, jako ve snu jsem sledovala, jak se krev valí z rány a postupně zaplavuje celý jeho obličej a vsakuje se do země. Nedlouho po té padla další rána  a kousek ode mě se skácel Jerry.

„Né!“ řvala vedle mě máma a hystericky plakala.

Přestože jsem věděla, že bych měla taky, nemohla jsem. Můj mozek celou tuhle situaci odmítal zpracovat.

Když se po chvíli vedle mě ozval třetí výstřel, který mě téměř připravil o sluch. Věděla jsem, že jsem na řadě, všichni, na kterých mi záleželo, byli pryč a já brzy půjdu za nimi. I přesto, že bych měla být vyděšená, zaplavila mě vlna klidu. Byla jsem smířená s tím, co mě čeká. Jen okrajově jsem vnímala hlaveň pistole, která teď byla namířená na mě. Už jen chvíli a zase je všechny uvidím…

„Stop!“ prořízl vzduch podmanivý hlas. Chtěla jsem se podívat kdo to je, ale někdo mi pohotově zatlačil obličej do bláta, tak že jsem se nemohla ani pohnout.

Podmanivý hlas začal rychle rozmlouvat s mým věznitelem, zdálo se, že se hádají. Po chvíli mě chytly dvě silné paže a surově mě narvaly na zadní sedadlo džípu, začala jsem se bránit a kopat. Chtěla jsem za rodiči, za Jerrym…

V tom mě ale někdo ze zadu silně udeřil do hlavy a já ztratila vědomí.

A tak se to stalo, ten den jsem měla zemřít, a přesto jsem stále naživu. A jsem tady, na místě, kde se vaše největší noční můry stávají skutečností…

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře