Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 9. díl

16.01.2010 (07:45) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1798×

9. kapitola

Edwardův pohled

Po chvíli ticha, když jsme domluvili jsem uslyšel na schodech zvuk. Stála na nich Bella. Ani jsme si nevšimli, že odešla z pokoje, když jsme byli zabráni do našeho rozhovoru. Sešla schody opatrně dolů. Alice se k ní rozběhla a objala ji.

,,Prosím neodcházej Bello.“ Prosila ji. Viděl jsem, jak měla Bella v očích slzy. Proč chce odejít, když nechce a pláče? Po chvíli se odtáhla od Alice a podívala se jí do očí. Potom nám věnovala krátký pohled a pokračovala ve své cestě ke dveřím. Její třesoucí ruku dala na kliku a chystala se otevřít.

,,Prosím, zůstaň tady s námi.“ Žadonila Esmé, velmi jí to vzalo, že Bella u nás nechce zůstat. Moc se o ni bála, vědela, co jí může potkat venku. Esmé byla taková mateřská, mě, Alice, Jaspera, Rose i Emmetta pojala za své děti, určitě by ráda pojala i Bellu jako své dítě. Chytla Carlisla za ruku a vzlykala. Bella dělala, že ji nevnímá. Otevřela dveře a odešla. Byl jsem tak zklamaný, nemohl jsem se vyrovnat s tím, že odejde a my už ji nejspíš neuvidíme, protože se jí něco stane. Rozešla se po štěrkové cestě a my jsme se všichni za ní dívali. Ani nevím jak, ale rozešel, nebo spíš rozběhnul jsem se za ní.

,,Edwarde, nemá to cenu.“ Slyšel jsem za sebou hlas Jaspera. Já se jen tak nevzdám, aspoň to zkusím. Nebyla moc daleko, byl jsem u ní za minutku.

,,Bello!“ Zavolal jsem na ní. Bella se rychle otočila a udiveně na mě zírala. Jenomže já jsem si ani vlastně nerozmyslel, co jí řeknu. Chvíli jsme se jen tak na sebe dívali, měla krásné čokoládové oči, a pak jsem konečně ze sebe něco vydal.

,,Prosím, neodcházej od nás, já nevím co hrozného, se ti stalo, ale s náma to překonáš my ti pomůžeme se zase vzchopit.“ Zase se na mně jenom tak dívala. Už jsem si myslel, že zase nic nepromluví a že odejde. Vypadala, že chtěla něco říct, ale nic. Podle toho, co jsem četl v jejím dopise jsem usoudil, že není němá, jinak by se nám taky neomlouvala za to, že s námi nemluvila.

,,Bello, prosím.“ Naléhal jsem. Najednou se mi vrhla kolem krku a silně mě stiskla. Pro mě to silné nebylo, já jsem jí skoro necítil. Ale ona ze sebe vydávala značné úsilí. Já jsem stál a ani se nehýbal. Vůbec jsem nečekal, že se mi vrhne kolem krku. Bylo to zvláštní. Ta její vůně byla tak sladká.

,,Kde by jsi chtěla jít? Bello, v lese to není pro tebe bezpečné.“ Promluvil jsem k ní po chvilce starostlivým hlasem.

,,Řekneš mi, co se ti stalo?“ Zeptal jsem se jí. Ona nahlas vzlykla, celou dobu plakala a já nevěděl proč. Potom se nadechla.

,,A řekneš mi, proč Emmett skočil po té srně v lese? A jak se dostal, tak rychle pryč?“ Zeptala se mě. Čekal jsem, že se mně na to zeptá. Stejně jsme se s rodinou už předtím dohodli, že jí všecko řekneme.

,,Tobě řeknu cokoliv.“  Odpověděl jsem jí a sladce jsem se usmál. Pak jsem jí objal, objal jsem ji jen lehce, abych ji nezranil. Bella plakala a já jsem se ji snažil utišit. Věděl jsem, že se na nás dívá moje rodina, ale mě to nevadilo. Potom se ode mě odtáhla a já jsem si všiml, že se červená. Ještě štěstí, že se upíři nečervenají, jinak bych vypadal podobně jako ona.

,,Půjdeme?“ Otázal jsem se jí a mile se usmál. Nečekal jsem až odpoví, vzal jsem jí do náruče a nesl domů. Trochu se zmítala, jenomže já mám takovou sílu, že to vůbec necítím.

,,No tak pusť mě, můžu jít po svých,“ řekla na oko naštvaně. Já jsem ji neposlechl a nesl jsem jí až do domu. Díval jsem se jí do tváře, ona vypadala tak překrásně. Když jsem ji položil v obýváku, všichni se na ni dívali. A na mě jako bych si právě přinesl nějaký úlovek.

,, Jsem moc ráda, že sis to rozmyslela,“ řekla Esmé a objala jí.

,,Vítej do rodiny,“ řekl Carlisle s milým úsměvem. Nejspíš byl hodně rád, že se už Esmé konečně přestane kvůli Belly trápit.

,,Ahoj, představím, se ti officiálně. Jsem Rosali.“ Rose ji podala ruku a taky se na ni usmála. To jsem od ní nečekal, byla většinou ke všem lidem tak podivně nepřátelská. Bella pohlédla na Emmetta. Dokonce se na něj usmála a on ji ktátce mávl na pozdrav. Byl jsem rád, že už se ho tolik nebojí.

,,Ahoj,“ řekl jí Jasper a kývnul hlavou na pozdrav. Jasper jí nepodal ruku a ani jí neobjal, je čerstvý vegetarián a bál se, že by se neovládl a to by nedopadlo dobře.

,,Ahojte všichni!“ Pozdravila Bella všechny. Jen co to dořekla vrhla se jí Alice kolem krku. Bella se tvářila trochu bolestně, Alice to nejpíš přehnala.

,,Alice, já vím, že jsi šťastná, ale z takovou tady dlouho nebudu, protože mě rozmačkáš.“ Celá rodina se dala do smíchu. Panovala teď skvělá atmosféra. Ani bych neřekl, že ještě před chvíli byli všichni tak smutní a rozmrzelí.

,,Promiň,“ Omluvila se Alice s širokým úsměvem na tváři. Bella se na mě otočila a promluvila.

,,Tak řekneš mi, jak to bylo s tím Emmettem?“ Zeptala se. Všichni se na mě udiveně podívali a potom i na Bellu. Asi nečekali, že by se mě na to Bella zeptala.

,,Říkal jsem, že ti tobě řeknu cokoliv a své slovo dodržím.“ Mrknul jsem na ní jedním okem. Bella se podívala na Emmetta, ten se tvářil provinile, asi ho to dost štvalo. Ale ona se na něho mile usmála a jeho výraz byl tatam.

,,Ale nejdřív ti uvařím šálek teplého čaje. Co ty na to?“ Zeptal jsem se jí jako pravý gentlman, kývla na souhlas. Za chvíli jsem byl zpátky i s čajem.

,,Máš ráda med?“ Zeptal jsem se. Med je dobrý na nervy a taky se po něm dobře usíná. Tohle si pamatuju ještě z mého lidského života.

,,Jo mám.“ Odpověděla a všichni jsme si šli usednout na pohovku. Sedl jsem si vedle Belly. Vedle mě seděla Esmé a vedle ní Carlisle. Vedle Belly z druhé strany seděl Jasper a vedle něj Emmett. Rose seděla na jeho klíně. Chvíli jsem přemýšlel jak začnu, do toho se mi pletly myšlenky ostatních. Jak jí to řekne? Jak na to Bella zareaguje? Doufám, že neuteče. Pořád dokola jsem tohle musel od ostatních poslouchat.Jenom škoda, že jsem neslyšel myšlenky Belly…

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 9. díl: