Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 7. díl

14.01.2010 (07:30) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1563×

7. kapitola

Emmettův pohled

Potom, co moje rodina odešla na lov jsem si zapnul televizi a díval se na basebalový zápas. Doufal jsem, že měl Carlisle pravdu a že jim to nebude dlouho trvat. Byl jsem moc zvědavý na tu dívku, přemýšlel jsem nad ní. Nejradši bych šel za ní do pokoje a utěšil jí. Třeba bych jí říkal nějaké vtípky, aby se aspoň trochu smála, i kdyby nemluvila. Už jsem se málem zvedl a šel za ní do pokoje, ale potom jsem si to rozmyslel. Vždyť mě viděla lovit v lese! Když nás Carlisle všechny seznamoval tak se na mě podívala a málem znovu omdlela. Hrozně mě mrzelo, že jsem si jí dříve nevšiml v tom lese. Kdybych si jí hned všiml, tak by se mě teď tak hrozně nebála. Doufal jsem, že u nás zůstane a řekne nám co se jí stalo a my jí pomůžeme. Jenomže je na ní, jak se rozhodne, my ji tu nemůžeme držet jako vězně. Pomyslel jsem na Edwarda, nemohl jsem si nevšimnout, jak se na Bellu díval, určitě se mu líbila. I Bella se v tom pokoji na něho tak zvláštně podívala. Bylo by fajn, kdyby si Edward našel konečně svou druhou polovičku a byl by šťastný.Za celých sto let nepoznal dívku s kterou by chtěl zůstat navždy. Jenomže Bella je člověk, nejspíš by to nešlo. A i kdyby byl Edward dost silný na to, aby se ovládnul, Bella by stárla a on ne, to by byl hlavní problém.

Z mých úvah mě vytrhl tichý zvuk sezhora z patra. Byly to dveře, a určitě dveře Bellina pokoje, nikdo jiný v domě nebyl. Mám se jít schovat, anebo zůstat sedět? Nevěděl jsem se rozhodnout. Určitě půjde po schodech a uvidí mě. Co když je na odchodu? Anebo dostala hlad a chce se vzít něco k snědku. Seděl jsem dále na pohovce a dělal, že se dívám na televizi. Slyšel jsem nahoře pomalé kroky. Potom kroky po schodech. Podíval jsem se k těm schodům. Stála na nich Bella a civěla na mě. Měla hrozně vystrašený výraz, takový výraz jako tenkrát v lese. Zachvíli se sesunula a přidržovala se zábradlí, měla zavřené oči. Rozhodl jsem se, že k ní půjdu a zkusím jí utěšit a jestli bude nutné klidně jí řeknu, kdo jsme.  Vzápětí jsem pomyslel, že to nebude zrovna nejlepší nápad, aby to slyšela ode mě. Stál jsem před ní a ona ke mně vzhlédla. Na tváři byl vidět, její strach. Potom se úplně sesunula a omdlela.

,,Bello slyšíš mě?“ Snažil jsem se jí probrat, ale beznadějně. Byla úplně mimo, nevnímala. Vzal jsem ji opatrně do náruče, byla pro mě lehká jako peříčko. Ještě jsem snad nebyl v takové blízkosti člověkem za mé upíří existence. Cítil jsem sladkou vůni. Měl jsem sto chutí se jí zakousnout do její teplé tepny na krku. No tak Emme buď silný! To zvládneš! Ujišťoval mně můj vnitřní hlas. Stoupal jsem do schodů, přešel jsem do pokoje s postelí a chystal se jí do ní uložit. Náhle jsem si ale všiml dopisu a toho, že je postel ustlaná. Taky jsem si v tu chvíli uvědomil, že na schodech měla s sebou svůj batoh. Chtěla od nás odejít. Tohle mě trochu zklamalo. Položil jsem jí na postel a vzal dopis, přikryl jsem ji a odešel z pokoje. Než jsem došel do obýváku rodina už byla doma.

,,Co se stalo Belle? Viděla jsem jak upadla na schodech?“ Vyhrkla vyděšeně Alice. Všichni byli překvapeni a na tváři měli nechápavý výraz. Alice už se chystala jít do pokoje za Bellou.

,,Počkej Alice! Musím vám to říct a něco vám ukázat.“ Alice mě poslechla, což bylo u ní velmi neobvyklé.

,,Bella byla nejspíš na odchodu a když mě viděla, tak omdlela. Potom jsem ji vzal do náruče a zanesl do pokoje.“ Vysvětlil jsem jim situaci. Edward mírně zavrčel. Hodil jsem na něj nechápavý pohled. Proč proboha vrčí?

,,Musíme ji o nás říct, vím jistě, že si mě pamatuje z toho lesa, jinak by taky neomdlela.“ Rose proběhlo na tváři zklamání, tolik nechtěla, aby o nás Bella věděla. Nechtěl to nikdo z nás, snad možná Edward. Ale neměli jsme na výběr, jestli jí to neřekneme bude ze mě mít pořád strach a už tím tuplem u nás nezůstane. A jestli půjde zase do lesa, může tentokrát narazit na jiného upíra, který by se s ní takhle nemazlil a hned by uhasil svou žízeň její krví.

,,Dobře, řekneme jí o nás, ale až se probudí a trochu uklidní.“ Řekl Carlisle.

,,A tenhle dopis jsem našel na posteli, když jsem jí tam šel zanést. Sám jsem ho ještě nečetl.“ Podal jsem dopis Carlislovi a ten ho začal číst nahlas:

Milá Alice, Rose, Esmé, Edwarde, Jaspere, Emmette a Carlisle

Jste moc hodní, že jste mi nabídli u vás zůstat, vaše nabídka je velmi velkorysá, ale já ji nepřijímám. Je mi moc líto ,že se takhle kvůli mně trápíte. Děkuju vám hrozně moc za vaši péči a za to, že jste mě vzali z toho lesa, když jsem omdlela, nebýt vás tak už tu asi nejsem.Pochopte prosím mé rozhodnutí a nezlobte se za to na mě. A taky promiňte za to, jak jsem s vámi nemluvila. Kdyby jste byli v mé situaci, tak víte jak mi bylo.Prosím nehledejte mně a prostě na mně zapomeňte.Moc ráda jsem vás poznala a ještě jednou moc děkuji za všechno.

Bella

Tak tohle se mnou málem seklo a nejenom se mnou. Esmé začala vzlykat a objala Carlisla. Alice se musela posadit a Jasper se jí snažil utěšit. Edward měl na tváři nejbolestnější výraz, co jsem kdy u něj viděl. Rose mi pevně stiskla ruku. Nikdo z nás Bellu neznal, snad jenom to, jak se jmenuje, kolik jí je a kde bydlí, a přitom jí měli všichni tak rádi. Podíval jsem se na dopis, byly tam dvě kapky, kapky slz. Když by nerada odcházela, tak proč chce odejít? Ikdyž jsme byli těmi nejmocnějšími tvory na světě, byli jsme tak bezmocní a tak zklamaní. Co teď bude? Půjde někam do lesa a tam jí zabije nějaký upír? Alice měla nedávno vizi, jak přicházejí do našich lesů cizí upíři, takže by bylo dost možné, že by na ně narazila. Možná, že když jí všechno řekneme, rozhodne se jinak.

,,Nejlepší by bylo, kdyby jí to řekla Alice, už předtím s ní mluvila.“ Prolomila dlouhé ticho Rose. Edward se zmateně podíval na ni a pak na Carlisla. Z jeho výrazu se dalo vyčíst, že by u toho chtěl taky být, ale sám to nechtěl říct. Nejspíš mu to bylo trapné. Ale já myslím, že se za svoje city stydět nemusí.

,,Jo souhlasím s Rose, ale mohl by s ní jít třeba Edward.“ Řekl jsem. Všichni se na mě nechápavě podívali. A Edward trochu naštvaně. No co jenom jsem řekl můj názor, to je toho.

,,A proč zrovna Edward?“ Zeptala se mě Esmé. A sakra co mám na to říct? Teď bylo poněkud trapně mě.

,,Tak jenom mě to napadlo,“ odpověděl jsem klidným hlasem.

,,Radši ne Emme, mohla by být trochu z Edwarda rozpačitá.“ Řekl Carlisle. Teď  se na mě Edward podíval víc než naštvaně.

,,A kdo říkal, že bych chtěl u toho být?“ Hájil se. Všichni se na mně dívali, jak kdybych spadl z buku.

,,Chci tam jít sama.“ Řekla Alice a my jsme ukončili naši konverzaci. Bylo rozhodnuto, Alice jí řekne všechno o nás a my budeme čekat, jak zareaguje, jestli zůstane nebo ne.

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 7. díl: