Setkání Belly s Cullenovými z pohledu Edwarda...
11.01.2010 (22:00) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1489×
5. kapitola
Edwardův pohled
Byl jsem na lovu s Alice a Jasperem. Zatím jsem si ulovil dvě pumy, chystal jsem se na další, ale Alice měla vizi jak se neznámá dívka probouzí. Viděl jsem to v jejích myšlenkách. Podívala se na mně a já jsem kývnul, Jasperovi vysvětlila, co viděla a beželi jsme domů. Naštěstí jsme nebyli daleko a tak jsme dorazili za pět minut. Všichni jsme se sešli v obýváku a vydali se do pokoje za neznámou dívkou. Pomalu jsme všichni vešli dovnitř. Ucítil jsem její sladkou vůni, nejradši bych byl blízko u ní. Dívka se posadila a všechny si nás prohlížela, na tváři měla udivený a nechápavý výraz. Bodejť by ne, když nás nezná a netuší, jak se tu ocitla. Nikdo nic neříkal a ona jenom zírala. Byl jsem napjatý jak struna, chtěl jsem vědět, co se jí stalo. Ostaní na tom byli podobně. Nikoho myšlenky jsem neposlouchal, soustředil jsem se jestli neuslyším ty její. Neslyšel jsem. Hrozně mě to znervóňovalo, tohle se mi ještě nestalo, abych někomu neslyšel myšlenky. Po chvíli k ní Carlisle promluvil a konečně prolomil to ticho.
,,Ahoj, já jsem Carlisle, tohle je má žena Esmé, dále Alice a její přítel Jasper, tamhle je Edward a Emmett s Rosalií.“ Představil jí nejdřív sebe a pak zbytek rodiny. Začala si znovu všechny prohlížet, tak jak jí nás Carlisle představil. U mě se na chvíli zastavila a zírala. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Pak pohlédla na Rose a nakonec na Emmetta. Jakmile se na něho podívala tep se jí zvýšil a začala zrychleně dýchat. Jelikož jako jediná měla v téhle místnosti srdce šlo to dobře slyšet. Emmett trochu znervózněl. Uhnul pohledem a podíval se na Rose. Podle mého názoru Emmetta poznala, proč by se jinak takhle začala bát. Přesně tohle jsme nechtěli. Čekal jsem, že něco řekne, ale ona nic. Sklopila zrak do země a apaticky se dívala na jedno místo. Byla vyplašená ze všeho co se kolem ní událo, ani se jí nedivím. A to ještě neví kdo jsme. Carlisle udělal pár opatrných kroků blíž k ní a znovu promluvil.
,,Asi se divíš, proč jsi u nás a jsi převlečená.“ Čekal, že dívka odpoví, ale ona se pořád dívala na to jedno místo a ani se nepohnula, ani se nepodívala, když na ní Carlisle mluvil.
,,Asi je němá,“ špitl potichu Emmett ke mně, Rose a Alice.
,,Bude jenom vyplašená,“ sykla potichu Alice. Já jsem jenom poslouchal, nevyjadřoval jsem se k tomu. Když se Carlisle nedočkal odpovědi, opět k ní promluvil.
,,Našli jsme tě v lese a vzali jsme tě k nám domů. Byla jsi promrzlá a nejspíš si omdlela, protože jsi ležela na zemi. Pochopím, když nám nebudeš chtít říct co se ti stalo a proč jsi tam byla, věřím, že později nám to všechno řekneš. Mohla by jsi nám prosímtě říct aspoň jak se jmenuješ?“ Carlisle domluvil a dívka se vůbec nehnula. Prostě ho ignorovala. Kdo ví co se jí stalo, muselo to být nejspíš hrozné, když je takhle vyděšená a apatická. Bylo hrobové ticho a ona pořád nic. Carlisle měl pro ní pochopení, nezlobil se na ni, že mu neodpovídá. Esmé měla chuť jí obejmout a poslechnout co se jí stalo. Ale uznala, že by to nebyl nejlepší nápad, mohlo by to tu dívku ještě více vystrašit. Alice se ale jen tak nevzdala a přišla k ní blíže svým ladným krokem.
,,Nevadilo by ti, kdybych se podívala do tvého batůžku?“ Zeptala se jí. Dívka udělala to, co jsem čekal. Zase se ani nepohnula. Alice byla zklamaná, že ani jí nepodlehla. Dívala se na ní chvíli a ještě vyčkávala. Pak uznala, že se nedočká dívčiny odpovědi a tak k ní znovu promluvila.
,,Ty dveře napravo za tebou vedou do koupelny, můžeš si dát vanu. Nachystala jsem ti tam rifle a tričko, ručník a šampón je tam taky.“ Řekla zklamaně a odstoupila dozadu blíž k nám. Chtěla vědět něco o té dívce, ale ona všechny ignorovala. Taky jsem byl hodně zklamaný, že jsem se nic nedověděl. Ale na druhou stranu, jsem byl moc rád, že ji zase vidím.
,,Tak my půjdeme,“ rozhodl Carlisle a my jsme všichni po jedném odešli z pokoje.
V obýváku jsme si všichni sedli pospolu a opět se rozjela debata o naší neznámé dívce.
,,Nejspíš jí budeme muset říct, kdo jsme, myslím, že Emmetta poznala.“ Řekl jsem k ostatním. Cítil jsem, jak okolo panuje rozruch, všichni byli napjatí a nervózní z toho, že jak se ta dívka zachovala.
,,Vyděsí se ještě více,“ oponovala mi Esmé.
,,A jak to chceš udělat? V celém baráku je jenom jedna postel bude jí to připadat divné.“ Promluvil Jasper. V tomhle měl pravdu, to že nejíme by se ještě nějak dalo, ale co se spánkem?
,,Teďka se půjde koupat, můj návrh je, že jí uděláme nějaké dobré jídlo a já tam za ní zajdu do pokoje a zkusím si s ní sama promluvit. Třeba byla vyplašená z tolika lidí najednou a bála se cokoliv říct. Možná se mnou bude mluvit, až se trochu uklidní a dá si koupel.“ Sdělila nám Alice. Podle mého to byl dobrý nápad.
,,No a co když s tebou mluvit nebude?“ Zepal se Emmett.
,,Řeknu jí, že u nás může zůstat jak dlouho bude chtít. Pokud neodpoví, tak jí dám více času. Rozhodnu se až potom co budu dělat.“ Odpověděla a na tváři měla smutný výraz. Já bych šel do toho pokoje nejraději s Alice, chtěl jsem jí znovu vidět, chtěl jsem vědět co se jí stalo a utěšit jí.
,,Uvidíme jak se situace vyvine,“ dodala.
,,Dobře Alice, běž s Rose a Esmé něco uvařit, ať to má hotové, když se vykoupe,myslím, že bude mít pořádný hlad.“ Pokynul Carlisle. Alice, Rose a Esmé se vydaly do kuchyně, Jasper s Emmettem se rozhodli, že se půjdou dívat na televizi. Já jsem netušil co podniknu. Měl jsem v hlavě dívku s ustrašeným pohledem, nemohl jsem na ní nemyslet. Byla tak krásná a tak voněla. Nakonec jsem se rozhodl, že si půjdu zahrát na piano…
Když jsem dohrál, Alice, Rose Esmé měly uvařeno. Fuj jak hnusně teď páchl celý barák tím lidským jídlem, představa, že ho budu muset možná jíst, mě opravdu děsila, a myslím, že jsem nebyl zdaleka sám při téhle myšlence. Emm měl na tváři nechutný výraz a Jasper radši ani nedýchal. Esmé byla šťastná, že má pro koho vařit, moc jí to bavilo. Alice s Rose byly spokojené, že to mají za sebou. Když dokončila Esmé oblohu na talíři, Alice ho vzala a šla ho odnést na podnose do pokoje k té dívce. Potom se vrátila a my čekali až se dokoupe a nají. Slyšel jsem, jak dívka vchází z koupelny do pokoje. Alice ještě chvíli čekala, aby si stihla sníst to jídlo. Pak vykročila nahoru po schodech, a já už jen slyšel, jak zavírá dveře pokoje, ve kterém byla ta dívka…
Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 5. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!