Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 18. díl

08.02.2010 (08:55) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2543×

18. kapitola

Bellin pohled

Edward mi ukázal na dveře, kde je Emmettův pokoj a vytratil se. Byly pěkně vyleštěné a dřevěné jako všechny. Chvíli jsem jen tak stála, byla jsem nervózní. Co když se na mě hodně naštval? Jeho problém, nemá si ze mě utahovat. Promýšlela jsem si, jak to řeknu. Přešlapovala jsem na místě a začala se potit. Bože to nezvládnu… ne, musím být silná, je to jenom Emmett. Poručila jsem si a zaklepala. Zevnitř se ozvalo ,,dále“ a já otevřela pomalu dveře, jako kdybych se bála, že po mně někdo skočí. Mé myšlence jsem se v duchu zasmála. Rozhlédla jsem se po pokoji, byl úžasně prostorný a zařízený, všechno pěkně sladěné hemes/advanced/langs/cs.js" type="text/javascript"> do žluto-fialové barvy. Na pohovce ležel Emmett a ve tváři měl bolestný výraz. Rose stála u okna a zadržovala smích. Přistoupila jsem blíž k Emmettovi.

,,Chci se ti omluvit, Emme. Moje reakce byla trochu přehnaná, promiň,“ řekla jsem upřímně a sklopila zrak do země, jako správný provinilec. Rosalie se mírně uchechtla. Doufala jsem, že není na mně naštvaná, ale nevypadalo to, že by byla.

,,Omluvu přijímám,“ odpověděl Emmett a poté nastalo ticho. Po tom krátkém tichu si Rose decentně odkašlala. Podívala jsem se na ni. Měla vražedný pohled. Asi byla na mě opravdu naštvaná, pomyslela jsem si.

,,Už jdu, nebudu vás tady otravovat,“ hlesla jsem a otočila se k odchodu.

,,To odkašlání nebylo na tebe Bells, to bylo na Emmetta,“ řekla a podívala se káravě směrem k němu.

,,Emmett by ti taky něco chtěl říct,“ dodala a já jsem se udivila. Podívala jsem se na Emma. Trochu se usmál. A věnoval Rose jeden pohled. Nechápala jsem o co jde.

,,No víš, já jsem se ti taky vlastně omluvit…“ začal po chvíli Emmett. Já jsem čekala, co z něho ještě vypadne.

,,…promiň, že jsem si z tebe utahoval,“ vymáčkl ze sebe a já jsem mu chtěla na to odpovědět, ale nenechal mě nic říct.

,,Ale Edwardovi se neomlouvám, jenom tobě,“ dodal a hodil po mně lišácký úsměv. Tuhle větu řekl o něco hlasitěji, asi proto, aby to Edward slyšel. Usmála jsem se a odešla z pokoje. Ucítila jsem vůni nějakého jídla a vydala se dolů. Byla jsem moc ráda, že jsem zmákla Emmetta i Edwarda. V obýváku seděl Edward a Jasper. Oba se dívali na televizi a mně nevěnovali pozornost. Prošla jsem do kuchyně. Byla tam Esmé a Alice, chystaly mi oběd. Byly to špagety s nějakou dobrou omáčkou. Pochutnala jsem si na tom skvělém obědě a poděkovala Alice i Esmé. Alice umývala nádobí a já jsem seděla na židli. Přemýšlela jsem nad policií a mým otcem. Uznala jsem, že opravdu není dobrý nápad skrývat se před policií. Chtěla jsem to mít za sebou a žít pokojný život. Bude mi tohle někdy dopřáno? Proč zrovná já? Proč zrovna mě se přihodilo tohle? Moje minulost byla krutá a já doufám, že budoucnost s touhle rodinou bude lepší. Vždyť ani nemám pro koho žít. Otec bude v cele, matka je mrtvá, kamarády nemám a své příbuzné neznám a ani nechci znát. Co mi stojí v cestě stát se upírkou? Mě se tenhle jejich život moc líbí, měl by mě spíše děsit, ale neděsí, jsem zvláštní.

,,Bello, Bello vnímáš mě?“ ptala se mě Alice se smíchem a mávala mi rukou před obličejem. Tvářila jsem se nejspíš smutně, protože její okouzlující úsměv zjihl a vyrtřídal ho bolestný výraz.

,,Jo vnímám, jen jsem se zamyslela. Poslyš Alice, ráda bych zajela na policii a věděla na čem jsem. A chtěla bych tě poprosit, jestli bys jela se mnou. Bojím se jet sama, bojím se, že tam budu muset zůstat, že mě dají do děcáku nebo jinam,“ vyzpovídala jsem se jí a do očí se mi vyhrly slzy, ačkoliv jsem nechtěla. Pokaždé, když jsem na to pomyslela se moje nálada otočila o 360°. Alice mě objala.

,,Neboj se, půjdu s tebou a nedovolím, aby tě dali do děcáku. Řeknu Carlisleovi a Esmé, aby jeli s námi a vysvětlili jim, že máš domov a nemusíš jít někam do dětského domova,“ slova Alice mi dodala více odvahy a povzbudila mě. Byla tak hodná, já jsem k nim cizí člověk a oni by byli tak dobří, že by šli na policii a řekli ji, že si mě berou do péče.

,,Alice, chci tam jet ještě dnes, chci to mít už za sebou,“ oznámila jsem jí odhodlaně.

,,Bello, já nevím, není to na tebe brzo? Víš, bojím se, že zase z toho strachu a tlaku omdlíš,“ svěřila mi Alice své obavy. Byla tak starostlivá. Esmé přišla do kuchyně za námi.

,,Bello, jestli se na to cítíš, můžeme jet dneska, ale třeba taky ne. Můžeme jet zítra, pozítří, je to úplně jedno. Rozhodni se správně,“ rozmlouvala mi Esmé. Ani se nedivím, že se obě tváří tak nevěřícně. Za tu dobu, co tam jsem, jsem stihla už třikrát omdlít. Ale já si stojím za svým. I kdybychom nejeli dneska, tak zítra určitě.

,,A Carlisle je ještě v práci Bells,“ dodala Alice. Takže mě překecaly, ale zítra mi v tom nikdo nezabrání, i kdyby Carlisle nemohl.

,,No dobře, ať je po vašem, pojedem tam zítra,“ řekla jsem a ony si lehce oddechly. Musela jsem se tomu usmát.

,,Tak co teďkom podniknem?“ zeptala se Alice zvesela. Její nálada se dokázala během chvilky změnit. Kéž by se mi to taky podařilo. Nevěděla jsem, co vlastně chci dělat, ani jsem neměla náladu na nic veselého.

,,Nepůjdem se dívat na televizi?“ napadlo mě, protože tam byl ještě před chvílí Edward. Mírně se mi při téhle myšlence rozbušilo srdce. Vždycky, když jsem na něj jen pomysela, měla jsem motýlky v břiše a chtěla jsem být mu bližší. Takhle to asi bývá, když se člověk zamiluje. Může se upír zamilovat do člověka? Na tohle jsem se styděla zeptat Alice. Aspoň že vím, že se zamilovat může, to je zatím hlavní. To jsem si totiž dost mohla všimnout na Alice a Jasperovi, nebo Rose s Emmettem, nebo Carlislovi s Esmé. Proč nemá Edward nikoho?

,,Klidně můžem, doufám, že ti nebude vadit, že tam je i Jasper a Edward?“ přerušila mě v mých myšlenkách Alice. Šibalsky se na mně podívala. Trochu jsem nevědala, co tím myslí. Odešly jsem do obýváku, zrovna tam hrál nějaká vědomostní soutěž. Jasper byl do toho zažraný a Edward ke mně vzhlédl. Trochu nesměle se na mě usmál, já mu úsměv oplatila. Alice si sedla mezi Edwarda a Jaspera. Já jen tak stála a přemýšlela, kde se usadím. Nakonec mi nezbylo nic jiného než vedle Edwarda. Stejně by to mohlo být pro Jaspera trochu nepříjemné, kdybych si sedla vedle něj. Alice mi totiž říkala, že je čerstvý vegetarián, a že to je pro něj tešší. Mně to vůbec nevadilo, že není jinde místo, než vedle Edwarda. Byla jsem tomu moc ráda. Dívala jsem se na pořad, ale vůbec jsem nevnímala, co se tam děje. V jednom kuse jsem myslela na Edwarda. Chtěla jsem mu být blíž a blíž. Někdy jsem si ani neuvědomila, co dělám a zírala jsem na něj, jak na svatý obrázek. Párkrát se na mě podíval taky a já zčervenala a zaměřila rychle zrak k televizi. Když jsem ho jen tak pozorovala tak jsem si všimla, že mu slabě cukají koutky. Bylo to kvůli tomu, že se na něj dívám? Nebo kvůli televizi? Nevěděla jsem, co si o mě myslí a docela mě to užíralo. Chtěla bych trávit čas s ním, cítit jeho doteky na mém těle a slyšet jeho sametový hlas. Pořad v televizi skončil a já jsem se protáhla.

,,Tak co Bells, na koho sis vsadila? Já jsem hned věděla, že to vyhraje ten holohlavý chlápek,“ promluvila ke mně Alice. Já jsem trochu znejistěla, vůbec jsem netušila, co se odehrálo v té televizi. Bylo mi docela trapně, když na mě všichni tři začali zírat.

,,Jo jasně, taky jsem si na něj vsadila,“ odpověděla jsem potichu. Alice se začala chichotat.

,,Bello, víš vůbec kolik vyhrál peněz, nebo kolik tam těch soutěžících bylo?“ zeptala se mě pobaveně a smála se. Zčervenala jsem jak rajče, samozřejmě jsem to nevěděla. A taky jsem nevěděla, co jí na to odpovědět. Bude to pěkně trapné, když řeknu, že jsem celou dobu pozorovala Edwarda a nedávala jsem pozor.

,,Ehm, no…“ začala jsem přemýšlet. Edward a Jasper už se taky začali smát a já jsem cítila, jak čím dál víc rudnu. Budu si muset něco rychle vymyslet, nebo si o mě budou myslet, že jsem praštěná.

,,Co kdybychom si šli zahrát šachy?“ přerušil trapné ticho Jasper a já jsem mu byla vděčná. Problém je v tom, že šachy nehraju, takže nevím, co bychom mohli dělat.

,,To není špatný nápad,“ usmál se Edward a v očích mu zajiskřilo. Bodejť by ne, když čte myšlenky, takže má jistou výhru. Alice se jen zakřenila.

,,Já nehraju šachy, ale můžu se na vás jen tak dívat,“ odpověděla jsem.

,,A co kdybych ti zase udělala manikúru Bells?“ zeptala se Alice. Edward s Jasperem protočili oči a Alice je zpražila zlostným pohledem. Já jsem pozorovala jejich reakce, nechtělo se mi zrovna odcházet od Edwarda.

,,No já se přece jen budu dívat na ty šachy,“ prohlásila jsem a Alice se podívala na oko uraženě.

,,Jak chceš já půjdu,“ řekla a odešla nahoru. Edward s Jasperem si vzali šachy a začali hrát, já jsem je s úžasem pozorovala, teda hlavně Edwarda. Potom jsem šla do pokoje dát si sprchu…

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 18. díl: