Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 16. díl

30.01.2010 (16:45) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1942×

16. kapitola

Bellin pohled

Stála jsem v tmavé místnosti, kde nebylo žádné okno a dveře jsem taky neviděla. Najednou někdo rozsvítil světlo a já začala mžourat očima, protože jsem byla zvyklá na tmu. Na druhé straně pokoje byl můj otec. Měl v ruce krvavou dýku a blížil se pomalými kroky ke mně. Křičela jsem ať mě nechá na pokoji , ale šel jako smyslů zbavený. Stále se přibližoval a přibližoval. Znovu jsem nahlas vykřikla.Slyšela jsem Alice, jak mě uklidňuje a taky, že mě chytla za ruku, ale neprobrala jsem se, na to jsem byla moc unavená. Zaposlouchala jsem se do tichého vrčení motoru a měla zavřené oči. Netrvalo to dlouho a zase jsem tvrdě usla…

Šla jsem temným tunelem. Na konci jsem viděla slabé světlo. Konec byl velmi daleko. Uslyšela jsem za sebou kroky a tak jsem zrychlila. Kroky byly čím dál blíž a já více zrychlovala svou chůzi až se to změnilo v běh. Hrozně mě bolely nohy a už jsem byla na pokraji sil. Kroky byly pořád zamnou a světlo tunelu daleko přede mnou.

,,Isabello Swanová, stůj!“ Zařval na mě hrubý hlas. Ten hlas jsem moc dobře znala, byl to hlas mého krutého otce. Chtěl mě zabít jako moji matku. Z posledních sil jsem zabrala a zrychlila ještě více. V lýtkách jsem cítila hroznou bolest z toho dlouhého běhu, v krku mě pálilo z toho, jak jsem nestíhala dýchat. Potom jsem nahlas vykřikla a zřítila se k zemi. Ležela jsem na zemi ve studeném tunelu a ztěžka oddychovala. Už jsem jen čekala až mě dostihne otec a zabije.Náhle jsem uslyšela příjemnou melodii, takovou uspávací. Po chvíli, co jsem uslyšela tu úžasnou melodii jsem se objevila na rozkvetlé louce, kde bylo mnoho motýlků. Nikdo jiný kromě mě tam nebyl. Louka působila veselým dojmem a mě dělala šťastnou, seděla jsem uprostřed a pozorovala barevné motýly. Po nějaké době hudba ustala a já jsem jen tak seděla a koukala do lesa. Seděla jsem hodně dlouho bez hnutí a pozorovala jsem jedno místo. Náhle zalezlo slunce za mrak a zafoukal mírně vítr. Otřásla jsem se zimou, ale nic jsem nedělala prostě jenom seděla. Za mnou v křoví něco zašustělo. Otočila jsem se za tím zvukem. Byl to Edward. Usmála jsem se na něj, ale on se tvářil vážně.

,,Edwarde?“ Zavolala jsem na něj. Rychlostí blesku seděl vedle mě. Sluníčko zase vylezlo. Edwardova kůže se začala třpytit jako diamant. Bylo to úžasné. Chytl mě za ruku a pomalu se přibližoval k mým rtům, zanedlouho naše rty spojil a já jsem pocítila vlnu radosti. Líbali jsme se a potom se mi podíval do očí. Utápěla jsem se v jeho pohledu. Usmál se na mě a lehli jsme si do trávy vedle sebe…

Probudila jsem se v posteli a měla jsem na sobě minišaty a kalhoty ze včerejška. Vybavila jsem si co se včera stalo. Ano. V nákupním centru v Seatllu byl papír, na kterém jsem byla já a bylo na něm napsané, že mě hledá policie. Posmutněla jsem a začala jsem přemýšlet, co bude dál. Podívala jsem se na budík na nočním stolku. Bylo 9:55. Porozhlédla jsem se po pokoji a chtěla se jít osprchovat. Jenomže jsem neměla žádné čisté věci. Tentokrát u mě Alice nejspíš nebyla, pomyslela jsem si. Někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem se prohlídla jak vypadám, pro případ, že by to byl zase Edward.

,,Dále,“ zvolala jsem. Dovnitř se vřítila Alice se snídaní na podnose v jedné ruce a s oblečením v druhé ruce. Snídaně neodolatelně voněla a já jsem měla pořádný hlad.

,,Tady máš nějaké oblečení Bells. Až se vysprchuješ a najíš, tak přijď do obýváku,“ řekla a odešla svým ladným krokem. Na snídani jsem měla toasty, byly výborné. Vzala jsem věci a odešla do koupelny. Jako tričko mi Alice vybrala černé, moc pěkné tílko, světlé jeany a balerínky. Jako vždycky všechno úplně krásné. A spodní prádlo bylo tentokrát červené a opět krajkované. Ta se prostě nezmění, pomyslela jsem si a pustila na sebe vroucí vodu. Po půl hodině mě sprcha omrzela a tak jsem se oblékla. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Oči jsem si zvýraznila černou tužkou a na rty jsem si dala jahodovou pomádu. Chtěla jsem se hlavně líbit Edwardovi. Když jsem byla se sebou spokojená šla jsem do pokoje. Ustlala jsem za sebou postel, vzala podnos s talířem a šla. V obýváku nikdo, v kuchyni nikdo. Dala jsem podnos s talířem do dřezu a pustila jsem se do mytí. Za chviličku jsem to měla hotovo, ale pořád nikdo nepřišel. Bylo mi trapné jít zaklepat k Alice do pokoje nebo si tam jen tak pustit televizi. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chvíli jsem ještě byla v kuchyni  a koukala z okna. Pak jsem šla do obýváku a jen tak čekala. Sedla jsem si na pohovku a četla televizní program. Najednou se tam z čista jasna objevil Emmett. Vůbec jsem neslyšela, jak přichází a tak jsem se ho trochu lekla.

,,Ahoj, co ty tu tak sedíš sama?“ Zeptal se mě. Nechtěla jsem mu říkat, že se stydím zaklepat na Alice na dveře a tak jsem se z toho snažila nějak vykroutit.

,,Alice mi řekla, že ji mám čekat tady, nejspíš se mnou chce mluvit,“ vydala jsem a on se zakřenil.

,,Tak proč nejdeš jednoduše a nezaklepeš ji na dveře od pokoje?“ Zeptal se. A je to tady, pomyslela jsem.

,,Nechtěla jsem jí rušit,“ odbyla jsem ho a dělala, že jsem se začetla do časopisu. Ten se ale jen tak nedal a zase se začal vyptávat. No možná lepší než ty jeho vtípky.

,,Ale určitě bys ji nerušila, s Jasperem na sebe mají hodně času. Nebo se tam bojíš zaklepat?“ Zeptal se znovu a začaly mu cukat koutky. A sakra už to prokoukl. Já jsem stále zatloukala.

,,Né, nebojím, nechci ji rušit.“ Zavřela jsem časopis a rozhlédla se po obýváku. Vše bylo tak perfektně uklízené, nikde ani smítko prachu nebo jiný nepořádek.

,,A jak si se vyspala? Moc dobře asi ne, když byl u tebe celou noc Edward…,“ vydal a začal se ohromně smát. Ve mně úplně hrklo. Cože? On byl u mě v noci? Začal jsem se červenat a náhle mi bylo děsné teplo. Věděla jsem, že v noci mluvím často ze spaní. Jestli jsem mluvila i tentokrát, tak to musel být pořádný trapas. Emmett se tak smál, že se za břicho popadal a já nevěděla, co mu na to říct.

,,Proč myslíš?" zeptala jsem se ho a pokoušela se ať to zní co nejvíc lhostejně.

,,No když ty jsi tak řvala,“ řekl a dostal další výbuch smíchu. Teď jsem nechápala ještě více. On si myslí, že já a Edward jsme měli dneska v noci sex. Tak to bylo i na mě moc. Nebyla jsem rudá tím, že mi bylo trapně, ale byla jsem rudá vztekem.

,,Měla jsem noční můru a vůbec jsem nevěděla, že je Edward u mě!“ vyjela jsem na něj a rychle vstala. Trochu jsem se zakýmacela, protože se mi zatočilo v hlavě, pak jsem se rychlým krokem vydala do svého pokoje.

,,Já jsem jenom vtipkoval Bello, nebuď naštvaná,“ slyšela jsem ho za sebou, ale ignorovala jsem ho a šla dál. Jestli si myslí, že si ze mě a Edwarda bude dělat pořád srandu tak na to ať zapomene, řekla jsem si v duchu a nasupeně kráčela skrz chodbou. Zatřískla jsem dveře a lehla na postel. Byla jsem na Emmetta naštvaná a přemýšlela, jak se mu pomstím. Ještě štěstí, že se nedověděl o tom, jak jsem otevřela Edwardovi jenom ve spodním prádle. Začala jsem myslet na Edwarda. Myšlenka na sex s ním ve mně vyvolala slabou vlnu vzrušení. Rozhodně bych se tomu nebránila, pomyslela jsem a škodolibě se usmála. Pak jsem se ale vrátila do reality. Hledá mě policie a nejspíš kvůli otci a já myslím na sex s Edwardem. Jsem to ale blbá. Začala jsem se potichu smát a koukala do stropu. Někdo zaklepal na mé dveře.

,,Kdo je?“ Zeptala jsem se otráveně a čekala kdo mi odpoví.

,,Edward,“ dostala jsem odpověď. Bylo mi divné ten jeho hlas. Zněl tak přidušeně a zvláštně. Vstala jsem a pomalu šla ke dveřím. Potom jsem uslyšela další Emmettův výbuch smíchu a došlo mi, že to Edward určitě nebyl. Dostala jsem obrovský vztek. Rozhodně jsem neměla náladu na jeho nemožné srandičky. Otevřela jsem dveře a hodila vražedný pohled. Emmett se usmíval jak měsíček na hnoji a chystal se něco říct. Bylo mi jedno, co chce říct měla jsem takovou zlost, že jsem ho nenechala nic říct a kopla ho přímo mezi nohy, jeho jediné citlivé místo.

,,Jaaauuu,“ chytl se na místě kde jsem ho zasáhla a složil se k zemi. Byla jsem ráda, že jsem se mu pomstila. To si bude pamatovat chlapeček. Zavřela jsem se do pokoje a sedla si na postel…

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 16. díl: