Tady se dozvíte, co bylo na papíře v nákupním centru. Potom co Bella omdlí, ji Alice doveze domů a dá do postele. Alice řekne Edwardovi, aby u ní zůstal. Ten chvíli přemýšlel ale nakonec zůstal...
28.01.2010 (13:45) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1662×
15. kapitola
Bellin pohled
Zadívala jsem se na ten papír, co visel na sloupu a do očí se mi draly slzy. Alice nahlas vydechla překvapením. Na papíře byla vytisknuta fotografie mě, když mi bylo asi tak patnáct. Přes slzy jsem nemohla pořádně přečíst, co tam bylo napsáno. Otřela jsem si je a soustředila se na čtení. Stálo tam, že mě hledá policie. Je po mě vyhlášeno pátrání. Začala jsem se třást a podlamovaly se mi nohy.
,,Musíme jít,“ podepřela mě Alice a šly jsme k autu. Měla vážný výraz a vypadala, že promýšlí nějaký plán. Já jsem se ctítila hrozně, mé děsivé vzpomínky se vracely. Bála jsem se, že to pátrání vyhlásil otec a že když mě najdou vezme si mě zpátky. Plakala jsem a pomalu jsem ztrácela půdu pod nohama. Něčí ruce mě zachytily a pak už jsem usnula žalem a vyčerpáním…
Alicin pohled
Dala jsem Bellu na sedadlo spolujezdce a jela rychle domů. Nevěděla jsem, co si mám o tom myslet, bylo to hrozné. Nevěděla jsem, proč hledají Bellu a co je s jejím otcem. Bella sebou cukla na sedadle a hlasitě vykřikla.
,,Ššš Bello, Bello klid je to jen sen.“ Snažila jsem se jí ukonejšit. Chudáček, zase měla noční můru. Chytla jsem jí za ruku a ona se pomalu uklidnila. Jednou rukou jsem řídila. Po zbytek cesty Bella sebou už neškubala a ani nekřičela ze spaní. Zpátky jsme byly za hodinu. Ručička tachometru neklesla pod 200. Donesla jsem Bellu do obýváku a všichni starostlivě přiběhli.
,,Co se stalo? Proč jsi tak vyděšená?" Ptala se Esmé.
,,Všechno vám řeknu, až ji uložím do postele.“ Řekla jsem a upírskou rychlostí jsem běžela do pokoje. Edward mi byl v patách. Už věděl, co se stalo, protože si přečetl moje myšlenky. Položila jsem ji na postel a přikryla peřinou.
Možná bys měl u ní zůstat, měla noční můru, která se může vrátit. Můžeš ji utěšit. Řekla jsem Edwardovi v myšlenkách a zmizela. Nečekala jsem, jak se rozmyslí, prostě jsem odešla. Jeho výraz byl trochu nejistý ale to mě nezajímalo, zbytek rodiny by taky rád věděl, co se stalo. Zastavila jsem v obýváku. Ve vzduchu bylo značné napětí a zvědavost.
,,Když jsme odcházely z nákupů, Bella si všimla papířu pověšeného na sloupu. Na papíře byla její fotka a bylo tam napsáno, že ji hledá policie. Potom, co si to Bella přečetla omdlela.“ Vysvětlila jsem všem situaci. Chvíli bylo ticho. Nikdo nevěděl, co to znamená a jak si budeme dále počínat.
,,Je to na Belle, jak se rozhodne ale myslím, že by neměla utíkat před zákonem. Nevím, jestli ji hledá otec nebo ne. Nebo možná potřebujou svědectví proti otci. Kdo ví.“ Zamyslel se Carlisle nahlas. Zase bylo ticho, nikdo ani nedutal. Po pár minutách se každý rozešel ke své rozdělané aktivitě. Emmett s Jasperem se šli dívat na televizi, Rose šla do svého pokoje, Carlisle s Esmé šli do pracovny. Já jsem zůstala s klukama v obýváku…
Edwardův pohled
Díval jsem se na televizi spolu s Jasperem a Emmettem. Náhle jsem uslyšel Alicino porsche na příjezdové cestě a hlasitým kvílením brzd zastavilo. Nechápal jsem, proč je Alice tak rozhozená. Přiběhla do obýváku se spící Bellou v náručí. V nákupním centru byl vyvěšen plakát, kde byla Bellina fotka. Hledá ji policie. Sdělila mi v myšlenkách.
,,Co se stalo? Proč jsi tak vyděšená? Ptala se nechápavě Esmé. Všem v mysli poletovaly podobné otázky.
,,Všechno vám řeknu, až ji uložím do postele.“ Řekla Alice a už běžela upírskou rychlostí do Bellina pokoje. Šel jsem hned za ní. Položila ji na postel a přikryla peřinou. Ani ji nepřevlékla.
Možná bys měl u ní zůstat, měla noční můru, která se může vrátit. Můžeš ji utěšit. Nestihl jsem odpovědět a Alice zmizela. Nevěděl jsem jestli by Belle nevadilo, že tam budu. Přemýšlel jsem nad tím, co ji řeknu až se probudí a bude se ptát, co tu dělám. Pohlédl jsem na její rozkošnou tvář. Vypadala tak andělsky, když spala. Sedl jsem si do křesla na opačné straně pokoje a pozoroval ji. Náhle sebou mírně škubla. Okamžitě jsem se objevil vedle ní. Nic se nedělo a tak jsem si šel zase sednout do křesla. Párkrát se to její škubání ještě opakovalo ale nic jsem s tím nedělal jenom jsem seděl a koukal na to nejkrásnější stvoření, co jsem kdy viděl. Měla bledou tvář jako anděl a vlasy kaštanové, vlnité, dlouhé asi tak do půlky pasu. Oči jsem neviděl, protože spala. Ale pamatoval jsem si, že je má čokoládově hnědé a často vyplašené. Když se pohybovala, vypadala tak nemotorně, jakoby měla každou chvíli zakopnout. To se mi na ní líbilo. Ne. Všechno se mi na ni líbilo. Z mých myšlenek mě vyrušila Bella. Vykřikla a já jsem se tak lekl, až jsem nadskočil. Ryhle jsem k ní přiběhl. Zmítala sebou a já nevěděl, co dělat. Chytl jsem jí za ruku a začal broukat novou melodii, co mě právě napadla. Kupodivu se do chvilky uklidnila a přestala sebou šít. Ještě chvíli jsem jí broukal mojí novou melodii a pak jsem si znovu sedl do křesla. Dlouho potom se nic nedělo. Jen tak jsem seděl a nespustil z ní oči. Její vůně mě přitahovala ale nepálila. Stávalo se mi, že někdo se sladkou vůni ve mě budil pocit zlosti a chuti na jeho krev. Vždycky mě pálila vůně, která byla sladká, tak sladká, že by jste nejraději podlehli a vysáli tu osobu. U Belly to bylo jiné. Neměl jsem chuť na její krev, i když tak sladce voněla. Nevím, čím to bylo. Věděl jsem, že bych ji nikdy nedokázal ublížit, i kdybych chtěl, nešlo by to. Byla tak křehká a líbezná. Bella se začala na posteli převalovat a něco si mumlat pro sebe. Nekřičela ale něco říkala. Nerozuměl jsem jí a tak jsem přistoupil blíže. Najednou vykřikla: ,,Edwarde“. Úplně jsem zkameněl. Že by věděla, že jsem u ní? Pohlédl jsem na ni ale ona měla zavřené oči. Spala. Takže nejspíš mluvila ze spaní. Naštěstí o mě nevěděla. Sedl jsem na kraj postele a smál jsem se sám pro sebe. Měl jsem radost, že na mě myslí, že se jí o mě zdálo. Bylo asi kolem páté hodiny ráno, slyšel jsem nějaké zvuky z Emmettovy a Rosaliiny ložnice, nejspíš si to zase rozdávali. Asi další hodinu jsem seděl na posteli, pohladil jsem jí něžně po tváři a odešel. Sedl jsem si za mé piano a snažil se vzpomenout na melodii, kterou jsem broukal Belle v pokoji. Jelikož mají upíři perfektní paměť, netrvalo to dlouho. Zahrál jsem tu písničku na klávesy piana. Moc se mi líbila a tak jsem ji pojmenoval Bellina ukolébavka. Párkrát jsem ji ještě zopakoval, aby se mi lépe vryla do paměti a šel jsem do svého pokoje číst nějakou knížku…
Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 15. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!