Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 13. díl

25.01.2010 (19:30) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1718×

13. kapitola

Bellin pohled

Náhle někdo zaklepal na dveře koupelny.

,,To jsem já, Alice. Dala jsem ti oblečení na postel, tak si ho potom obleč.“ Vzkázala mi a odešla. Byla jsem ráda, že si nemusím oblékat to, v čem jsem byla předtím. A Alice má skvělý vkus, takže už jsem se těšila, co mi vybrala. Ještě chvíli jsem přemýšlela o tom, jak říct Edwardovi, aby šel na nákupy s náma. Byla bych ráda, kdyby šel, ale styděla jsem se mu to říct. Pomalu jsem vylezla z vany a dala přes sebe osušku, vešla jsem do pokoje a můj zrak okamžitě spočinul na posteli. Byly tam pěkné džíny, modro-černé minišaty a teplý kabátek. Na zemi kozačky bez vysokého podpatku, štěstí pro mě, protože neumím chodit s botami na podpatku. Došlo mi, že Alice na nákupy nazapoměla. Podívala jsem se na spodní prádlo. Byla to černá krajkovaná podprsenka s černými krajkovanými kalhotkami. No jistě, pomyslela jsem si. Na krajky jsem nebyla zvyklá a vůbec se mi do toho krásného a drahého spodního prádla nechtělo. Chvíli jsem si je ještě prohlížela, pak jsem to sebrala a zmizela v koupelně. Oblékla jsem se do spodního prádla a zaslechla klepot na mých dveřích. To bude Alice, pomyslela jsem si a bez váhání šla otevřít. Alice to nebyla. Byl to Edward, v ruce držel talíř s palačinkami. Zírali jsme na sebe a ani jeden z nás nepromluvil. Edward si mě prohlédnul a pak ze sebe vykoktal:

,,Promiň, příjdu později.“ Řekl, rychle se otočil a zmizel. Po chvíli jsem konečně zavřela dveře a vletěla do koupelny. Podívala jsem se do velkého zrcadla. Došlo mi, proč Edward tak civěl. Byla jsem ve spodním prádle. Začala jsem se potichu smát a oblíkla jsem se. Ještě štěstí, že k těm minišatům mi dala Alice rifle, protože byly opravdu krátké, kdybych se pro něco ohla tak by mi šel vidět zadek. Ještě jsem se trochu učesala a vyšla z koupelny. Obula jsem se do vysokých kozaček a kabát si vzala ro ruky, neoblékala jsem si ho, protože by mi bylo zbytečně teplo. Došla jsem do kuchyně, cestou jsem potkala Rose s Emmettem, jak vyrážejí někam ven. V kuchyni byly na stole palačinky, které mi chtěl Edward dát nahoře. S chutí jsem se do nich pustila, měla jsem velký hlad. Když jsem dojídala poslední, přišla do kuchyně Alice. Slyšela jsem její tichý smích. Otočila jsem se na ni.

,,Co je tady k smíchu?“ Zeptala jsem se. Alice se nepřestala chichotat.

,,No Bello, ty jsi teda kvítko, ještě, že jsi měla alespoň to spodní prádlo, jinak by se náš Edík asi neudržel.“ Teď už se nechichotala, ale rovnou vybuchla smíchy. Začalo mi být hodně trapně. Celá jsem zrudla. Jak to může vědět?

,,Ehm já myslela, že to jsi ty a tak jsem ani nepřemýšlela a šla otevřít.“ Začala jsem se smát spolu s Alice, protože to bylo opravdu směšné. Po dlouhé době jsem se zase smála a cítila jsem se tak dobře.

,,Doufám, že sis to nerozmyslela s těmi nákupy?“ Zeptala se mě Alice.

,,Samozřejmě, že ne. Půjdu moc ráda.“ Odpověděla jsem a usmála se. Teď jsem byla dobře naladěna a měla jsem chuť někam vyrazit. Navíc, když jsem měla takové moc pěkné, drahé a značkové oblečení.

,,Prosím, můžu tě nalíčit?“ Zeptala se Alice s nadějí v hlase.

,,To by bylo skvělé!“ Řekla jsem nadšeně a obě jsme se začaly radovat jako malé holky. Alice rychle umyla talíř z palačinek a utíkaly jsme do koupelny. Nahoře mě Alice zastavila a chytla za ruku.

,,Pojď do mojí koupelny, mám tam toho víc než ty.“ Usmála se a já jsem šla za ní. Vešly jsme do dveří, kde jsem ještě zatím nebyla. Byla to ložnice Alice a Jaspera. Byla nádherně velká. Ani jsem si ji nestačila prohlédnout a Alice mě už tahala do koupelny. Posadila mě na židli před zrcadlo a začala se svou prací. Pročesala mi vlasy, vytrhala obočí a nanesla slabou vrstvu makeupu.

,,Mám moc ráda, když můžu někoho líčit a česat ho.“ Svěřila se mi Alice. Díky ní teď budu o něco pěknější. Doma jsem se moc nelíčila. Vždycky jsem si jen zvýraznila oční linky černou tužkou a dala si vlasy do copku.

,,A taky nakupování, viď?“ Zasmála jsem se a Alice taky.

,,To miluju ze všeho nejvíc. Mimochodem už jsem ti řekla že ti to dneska moc sluší?“ Zeptala se mě.

,,Děkuji, díky tobě mi to sluší.“ Odpověděla jsem. Potom jsem zavřela oči  a nechala se zkrašlovat. S Alice jsme si pořád povídaly o holčičích věcech a taky o klucích.

,,Alice, jak jsi věděla, že mě Edward viděl ve spodním prádle? On ti to řekl?“ Zeptala jsem se uprostřed našeho klábosení.

,,Někteří upíři mají takový dar. Já třeba vidím budoucnost, mám takové vize, které mi ukážou, jak se člověk rozhodne. Edward čte myšlenky…“ nedořekla větu, protože jsem jí skočila do řeči.

,,Cože?! Edward čte myšlenky? Ach ne tak to musel být pěkný trapas, když jsme byli v pokoji. Teď to o mě bude vědět…“ Najednou jsem se zarazila. Teď jsem se podřekla před Alice.

,,Co vědět?“ Zeptala se mě zvědavě.

,,Mmm, no já…“ zdráhala jsem se se svou odpovědí.

,,…mě se Edward líbí.“ Vybalila jsem to na Alice. Otevřela jsem oči, abych věděla, jak se Alice zatváří. Kupodivu nic hrozného, spíš jakoby s tím počítala.

,,Na tom není nic divného Bello. Edward je pěkný kluk. Nemusíš se stydět za to, že jsi mi to řekla. Mě se můžeš svěřit se vším.“ Řekla a mě se ohromně ulevilo. Věděla jsem, že od teď budeme ještě lepší kamarádky.

,,A nedořekla jsem ti všechno o Edwardovi. On nemůže přečíst tvé myšlenky. Je to divné a jeho to hrozně udivuje.“ Podívala se na mě a usmála se.

,,Je se mnou něco v nepořádku?“ Zeptala jsem se udiveně a zároveň se mi ulevilo, že to Edward neví.

,,Není, prostě jsi vyjímka.“ Odpověděla a ušklíbla se.

,,Hotovo.“ Pronesla a já jsem se pořádně prohlídla v zrcadle. Musela jsem uznat, že mi to celkem slušelo. Byla jsem za to ráda, že se mi Alice věnuje a chová se jako opravdová kamarádka. Já jsem vlastně takové dobré kamarádky nikdy neměla. Ano, pár holek se se mnou bavilo, ale potom jsem stejně zjistila, že mě pomlouvají za zády. Alice byla tak přátelská a veselá.

,,Počkej tady na  mě na chvíli, půjdu se převléknout.“ Oznámila mi a zmizela. To by mě zajímalo, proč se chce převléknout, když měla na sobě už teďka skvělé oblečení. Za chviličku přišla, samozřejmě vypadala dokonale, vyrazily jsme zase dolů. Náhle jsem se zarazila.

,,Alice, vždyť je pozdě večer, copak bude ještě někde otevřeno?“ Zeptala jsem se nechápavě. Mohlo být tak kolem 10 hodiny.

,,Naštěstí v mých oblíbených obchodech v Seatllu mají otevřeno i v noci. Miluju noční nakupování.“ Zajásala a šibalsky se na mě usmála. Páni, pomyslela jsem si, nevěděla jsem, že by někdo pracoval v obchodě i v noci. Sešly jsme schody a právě přicházeli Edward s Jasperem. Jasper se na mě usmíval jak měsíček na hnoji a já trochu zčervenala.

,,Jdeme nakupovat.“ Oznámila jim pyšně Alice, byla ráda, že s ní někdo chce jít dobrovolně.

,,Tak se mějte.“ Popřál nám Edward a my se vydali k autům. V garáži měli pět aut a jednu motorku. Žluté porsche, červený mercedes, velký jeep, stříbrné volvo a černý mercedes. Nestačila jsem se divit. Zírala jsem na ty auta s otevřenou pusou.

,,To červené je Rose, ten jeep od Emmetta, stříbrné Edwarda, černé Carlisla, žluté moje a motorka je Jaspera.“ Představila mi auta Alice. To bylo teda něco. Krásně vyleštěná zaparkovaná auta. Nasedly jsme do porsche a odjely do města. Po cestě jsme klábosily a tak se mi nechtělo spát. S Alice jsem se dobře bavila a nemusela jsem myslet na otce. Alice jela hodně rychle, dokonce jsem měla chvílemi v zatáčkách strach. Smály jsme se, když mi vyprávěla některé Emmettovy vtipné historky. Třeba, když si po proměně myslel, že je v nebi, protože se domníval, že je Rosali anděl.

,,Alice jak se obyčejný smrtelník stane upírem?“ Zeptala jsem se. Celý zbytek cesty mi Alice vyprávěla vše o upírech a o jejich rodině. Bylo to hodně zajímavé. Konečně jsem se dověděla vše, co jsem chtěla.

Zastavily jsme před obrovským nákupním střediskem, které bylo úžasně osvětlené. Uvnitř bylo docela hodně lidí, na to kolik bylo hodin. Vlezly jsme do prvního obchodu. Ani jsem se nenadála a Alice mě zastrčila do kabinky a házela mi tam plno oblečení. Od spodního prádla, přes trička a kalhoty, až k čepicím. Už jsem začala být unavená a nechtělo se mi to všechno zkoušet. A tak jsem jen přikývla, že si to vezmu. Snažila jsem se ji přesvědčit, že tolik věcí nepotřebuju, ale marně. Na chvíli mi dala oddech a šla si sama vybrat něco pro sebe. Naštěstí si nic nezkoušela. Konečně jsme vyšly po dvou hodinách z toho obchodu. Alice si to rychlou chůzi zamířila přímo do obchodu s botama. Já jsem jenom nahlas vzdychla a pokračovala unaveně za ní. Byla jsem tak unavená, že jsem v tom obchodě ani nevnímala co zkouším a jenom jsem přikyvovala jestli mě ta bota netlačí nebo naopak. Vyšly jsme z obuvnictví a já jsem Alice zastavila, když měla namířeno zase do nějakého obchodu.

,,Alice, jsem hrozně unavená pojďme už prosím domů.“ Prosila jsem Alice.

,,No dobře tak půjdeme.“ Řekla a otočily jsme směr k autu. V tom jsem zahlédla na protějším sloupu nějaký papír, byla jsem zvědavá, protože ta fotka mi už z dálky něco připomínala. Přišla jsem blíž a nemohla jsem uvěřit vlastním očím…

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 13. díl: