Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 12. díl

24.01.2010 (10:15) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1429×

12. kapitola

Bellin pohled

Nevěděla jsem, o čem mu mám říct a co mám radši zatajit. Bude se mi to velmi těžko vypravovat o tom, na co jen nerada vzpomínám. Tady v téhle rodině jsem se cítila tak skvěle, že jsem zapomínala na mou pravou rodinu a na hrozné vzpomínky. Přesunula jsem pohled z jeho zlatých očích a dívala se na místo v podlaze. Do očí se mi vyhrnula malá slza, kterou jsem hned setřela.

,,Jestli mi to teď nechceš říkat, tak nemusíš já nespěchám, klidně počkám dokdy budeš chtít,“ řekl mi ten sametový hlas. Edward byl tak milý a tak trpělivý. Bylo to od něj velmi pozorné, že mi chce dát více času. Pohladil mě po tváři, i když měl studenou ruku, já jsem hořela. Znovu jsem se mu podívala do očí, měl je tak upřímné a tak laskavé. Chvíli jsem se v nich utápěla a potom jsem konečně něco vydala.

,,Chci ti to říct, chci už to mít za sebou. Já vím, že se trápíte, protože o mě nic nevíte.“ Stála jsem si na svém. Edward jen tak kývnul rameny a mírně se usmál.

,,Možná by bylo lepší, říct to přede všema, ať to nemusím říkat dvakrát,“ navrhla jsem.

,,Je to na tobě Bells.“ Vstala jsem z postele a on taky. Došla jsem ke dveřím, ale on tam byl dřív. Gentlmansky mi otevřel dveře a já vyšla na chodbu. Šel vedle mě. Stále mi bušilo srdce, když jsem byla v jeho blízkosti. Nebylo to ze strachu z toho, že je upír, ale z toho, že mě tak přitahoval a já jsem se bála, že je to jen krásný sen, ze kterého se probudím a jeho už nikdy neuvidím. On vypadal jako bůh a já jen jako obyčejná dívka.

,,Posaď se v obýváku a já seženu zbytek rodiny,“ řekl mi a já na něho zírala, teprve po pár sekundách mi došlo, co mi řekl a já šla na schody. Když promluvil, připadala jsem si jako v jiném světě, vůbec jsem nemohla udělat něco tak primitivního, jako třeba sejít schody. Byla jsem jím naprosto unešena. Po dvou schodech jsem zakopla a padala k zemi. Ani jsem se nenadála a držely mě dvě silné paže. Byla jsem v Edwardově náručí, jeho obličej byl pál centimetrů od mého a já citíla jeho studený dech. Myslela jsem, že mi vyskočí srdce z hrudi. Začala jsem se červenat a bylo mi trapně za mou nešikovnost. Dívali jsme se navzájem do očí a ani jeden jsme se nehýbali. Někdo dole pod schodama si odkašlal.

,,Ále hrdličky nám vyšly z pokoje,“ začal se Emmett smát na celé kolo. Mě nenapadlo, čím bych ho mohla setřít, a tak jsem nic neřekla. Edward mě postavil na zem a mírně na Emmetta zavrčel. Trochu jsem se toho vrčení lekla, nevěděla jsem, že upíři vrčí. Ale myslím si, že to nebude jediné, co mě bude udivovat, až mi řeknou o sobě víc. Sešla jsem schody a škaredě se podívala na Emmetta. Jasper a Alice seděli na pohovce a usmívali se. Už tu chyběla jenom Rose, Carlisle a Esmé. Otočila jsem se zpátky na Edwarda, ale už tam nebyl. Sedla jsem si tedy na pohovku a čekala. Jasper s Alice se drželi za ruce a šeptali si slova lásky. Emmett si sedl vedle mě a díval se na televizi. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem se taky začala dívat na televizi. Byl tam nějaký nudný baseballový zápas.

,,Emmette, jak jsi to myslel s těma hrdličkama?“ zeptala jsem se ho po chvíli. Bylo mi docela trapně.

,,To jsem jenom tak plácnul,“ odbyl mě s očima upřenýma na obrazovku. Pochopila jsem, že ten zápas je pro něho asi důležitý a tak už jsem ho s ničím neotravovala a dívala se někam z okna. Po nějaké době přišli do obýváku i ostatní a usadili se. Chtěla jsem to říct co nejstručněji, abych si nemusela připomínat znovu ty hrozné vzpomínky.

,,Bydlela jsem s matkou a otcem v jednom malém bytě na konci města. Do školy jsem jezdila do Port Angeles, kde jsem studovala střední. Když mi bylo patnáct, moje matka si našla přítele. Já jsem to věděla, ale otec ne. Ani jsem mu to nechtěla říkat, zlomilo by mu to srdce, měl ji rád. Asi před půl rokem se to dozvěděl a začal každý den pít. Zanedlouho se z něj stal silný alkoholik. Přestal chodit do práce a byl pořád v lihu. A taky mě začal bít. Začalo to nejdřív fackou, pak kopancem a později mě vždycky zbil tak, že jsem upadla do bezvědomí. Vždycky mi u toho říkal, že jsem stejná děvka jako moje matka. Přestala jsem chodit do školy a proto mě vyhodili. Nechodila jsem tam, protože jsem měla všude modřiny a holky si toho zaínaly všímat…“ Z mého vyprávění mě vyrušilo něčí vrčení. Byl to Edward, vrčel a na tváři měl nenávistný a zlostný pohled. Vypadal, že chce něco rozbít. Z očí mi vytrysklo pár slz a já jsem si popotáhla. Esmé mi hned podala kapesník.

,,Děkuju,“ poděkovala jsem jí a trochu se uklidnila. Edwrad už taky nevrčel a tak jsem se dala zase do vyprávění. Všechno se mi přehrávalo v mozku, jako kdyby se to teďka udávalo.

,,…jednou, když přišel otec jako vždycky s hospody, mě zase zbil do bezvědomí se stalo něco, co mě přinutilo utéct z domova. Vzbudila jsem se jako vždy, pouklízela jsem po otci nepořádek a umyla nádobí. Potom přišla matka od přítele a hrozně se hádali, vždycky se hádali a proto jsem se jen zavřela do pokoje a snažila se je ignorovat. Slyšela jsem, jak jí fotr dal facku, potom nějaké střepy a nakonec matčin bolestný výkřik. Podívala jsem se přes malou škvírku mých dvěří a matka byla mrtvá. Měla dýku v srdci a otec seděl vedle ní a něco si pro sebe říkal. Sebrala jsem si věci a utekla. Nachvíli jsem byla někde v ulici u popelnic v nějakém temném koutě a potom jsem šla do lesa, protože jsem vypadal hrozně. No a ten den jsem viděla Emmetta, jak skočil po srně a dostala jsem nehorázný strach. Šla jsem se podívat na srnu a omdlela jsem. A poté jsem se probudila tady u vás…“ skončila jsem svůj příběh a nikdo nebyl mocen slova. Já jsem měla ubrečené oči a ruce se mi třepaly.

,,Je mi to tak líto Bello,“ objala mě Alice a vzlykala. V její náruči jsem se cítila tak bezpečně a o něco se mi ulevilo. Venku se začalo pomalu stmívat. Odtáhla jsem se od Alice.

,,Půjdu si dát sprchu,“ oznámila jsem jí a zvedla se k odchodu. Podívala jsem se na všechny. Měli kamenný výraz a vůbec se nehýbali. Asi je to hodně moc zaskočilo. Já jsem byla ráda, že už to ví a že už na to nemusím myslet. Těšila jsem se do sprchy. Zapadla jsem do koupelny a rozhodla se, že se si dám teplou koupel. Napustila jsem si vanu a nechala vroucí vodu omývat mě tělo. Přemýšlela jsem, jak to bude dál se mnou a s touhle rodinou. Kam půjdu a co budu dělat. Ještě nejsem ani dospělá. Moje myšlenky nakonec zamířily k Alice. Slíbila jsem jí nákupy. Aspoň se odreaguju, ale nadruhou stranu nebudu s Edwardem. Ach Edward. Jeho dokonalé tělo a božský hlas. Chtěla bych se dozvědět více o upírech, hlavně o tom, jak se stali upíry…

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 12. díl: