Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna já? - 1. díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Proč zrovna já? - 1. dílBellu mlátí její vlastní otec. Její matka má přítele a jí si nevšímá. Co uělá Bella, po tom co provede otec její matce?

06.01.2010 (14:00) • Ladynka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1883×

1. kapitola

Bellin pohled

 

Když jsem se ráno vzbudila, bolelo mě celé tělo. Pusu jsem měla oteklou a špatně jsem viděla na jedno oko, mé tělo byla samá modřina. Opět  mě opilý fotr zmlátil do bezvědomí. Udělal to proto, že moje matka se celou noc někde kurvila, aspoň tak to vždycky říkal. Bil mě a pořád u toho opakoval, že budu stejná děvka jako ona. Takhle si vybíjel svoji zlost. Mojí matce jsem neříkala, že mě bije. Už nejednou jsem od ní za to schytla, za to, že jsem jí to řekla. Porozhlédla jsem se po pokoji, všude byl nepořádek, jako vždycky. Vstala jsem malátně ze země a šla se umýt do koupelny. Ani  jsem nešla posnídat a vrhla se do uklízení, protože kdyby viděla matka ten nepořádek hrozně by řvala. Poklidila jsem plechovky z piva a dala se do vysávání. Fotr tvrdě spal. Když jsem měla uklizeno přemístila jsem se do kuchyně umýt nádobí.

,,Isabello, dones mi pivo z ledničky!“  Zařval otec z obýváku. Zastavila jsem vodu, vzala pivo a donesla mu ho.  V tom se ozval klíč v zámku dveří, byla to matka. Ze strachu jsem utekla zpátky do kuchyně a domyla nádobí.  Byla jsem zvyklá jim dělat otroka, musela jsem dělat všechnu práci sama. Matka se pořád tahala někde se svým přítelem a otec pořád chlastal. Už jsem párkrát uvažovala o sebevraždě, ale vždycky jsem se toho hrozně bála. Bála jsem se smrti.

Až jsem měla vše hotovo, zavřela jsem se do pokoje. Za krátkou chvíli jsem slyšela křik mých rodičů jak se hádají. Otec totiž nemohl nikdy rozdýchat to, že si moje matka našla někoho jiného. Nechtěl se rozvést, musel by totiž platit alimenty za mě a neměl by mu kdo uklízet, protože věděl, že já bych k němu nešla bydlet. I když jsem neměla ráda ani matku ani otce, šla bych bydlet k matce, protože ta mě tolik hodně nebila.

,,Tak co jak si se měla?“ Prohodil otec ironicky k matce.

,,Nic ti do toho není, co dělám, kde jsem a hlavně s kým jsem!“  Zakřičela matka.

,,Mě je do toho hodně jsem tvůj manžel!“ Dořekl to a uslyšela jsem plesknutí, nejspíš ji uhodil do tváře.

,,Tak toho budeš litovat!“ Vykřikla a já jsem uslyšela ránu, jako když se rozbije sklo. Už jsem toho měla dost! Začala jsem si balit nejdůležitější věci. Pár triček, kalhoty, spodní prádlo a své doklady. Už jsem dost stará na to, abych se o sebe postarala sama. Sice nebudu mít kam jít, ale určitě se budu mít lépe než tady.

,,Pořezala jsi mi nohu ty krávo!“ Zařval otec. Poté jsem uslyšela matčin bolestný výkřik. Vzala jsem si batoh a pomalu otevřela dveře pokoje. To co jsem uviděla mě úplně dorazilo. Málem jsem se zkácela k zemi. Otec seděl na podlaze a zíral do prázdna. A moje matka? Měla v hrudníku zaražený nůž, byla mrtvá! Tak to bylo moc. Potichu jsem se vkradla ke dveřím. Kdyby mě zahlédl fotr, nepustil by mě pryč. Hrozně jsem se bála. Co by mi udělal, kdyby si mě všiml? Zabil by mě tak, jako mojí matku? Obula jsem si tenisky, vzala si bundu do ruky a potichu otvírala  dveře bytu.

,,Kam jdeš Isabello?“ Zaslechla jsem otce, když jsem otevřela. S hrůzou jsem třiskla dveřmi a utíkala co nejrychleji pryč. Doufala jsem, že mě nechytí. Že mě nebude hledat.

Běžela jsem asi tak půl hodiny, směrem pryč z města. Už jsem byla hrozně vyčerpaná a tak jsem zpomalila. Zalezla jsem si do temné ulice, aby mě nikdo nemohl najít. Hrozně to tam páchlo bylo tam spoustu odpadků. Svezla jsem se vyčerpáním k zemi. Přikryla jsem se velkými kusy krabicí a začala plakat… Po hodinách pláče jsem vyčerpáním usnula. Zdál se mi sen. V tom snu jsem byla uprostřed hustého lesa, z nedalekého křoví vylezla má matka a potom jsem zahlédla i otce. Běžel proti matce a zabodl ji obrovský nůž přímo do srdce…

S křikem jsem se probudila. Byl to hrozně otřesný sen, byla jsem ráda, že jsem se z něho probudila. Právě se rozednívalo a já začala přemýšlet, co budu vlastně dělat. Jestli po mě otec vyhlásil pátrání, budu to mít složitější, budu se muset skrývat. A nebo pojedu někam pryč, daleko odsud.

Zapátrala jsem ve svém batůžku a vytáhla z něj peněženku. Měla jsem našetřeno aspoň trochu peněz. Vstala jsem a vykročila do ulice. Nikde nebyl ani živáček, mohlo být kolem 5 hodin ráno. Kráčela jsem tiše a malátně, oči byly oteklé z probrečené noci a v noze jsem cítila bolest jak mě otec kopnul přímo do holeně. Měla jsem hlad, od předvčerejška jsem nic nesnědla, spočítala jsem si peníze a chtěla si jít koupit aspoň rohlík. Jenomže pomyslela jsem na to, jak asi musím vypadat. Znovu jsem zapátrala v batůžku a vytáhla malé ušmudlané zrdcátko. Vyleštila jsem ho rukávem od mikiny. Podívala jsem se a z očí mi vytryskly slzy. Slzy bolesti a vzteku na otce. Měla jsem obrovskou fialovou modřinu kolem levého oka a můj horní ret byl dvakrát tak větší než obvykle. Rozcuchané vlasy a špinavé ruce by se nějak zmáknout daly, ale ty modřiny? Lidé by si toho všimli, nemůžu se takhle ukazovat. Jediná možnost byla jít někam do lesa, kde lidi většinou nechodí. Možná tam najdu nějaké lesní plody k jídlu a umyju se někde v potůčku. Otočila jsem se k lesu za městem. Chvíli jsem zírala, vlastně jsem ani neměla sílu jít, ale musela jsem, zachvíli se tady může někdo objevit. A tak jsem se vydala.

Ani nevím, jak dlouho jsem šla, ale přepadla mě hrozná únava a já si sedla uprostřed hlubokého lesa. V lese byla celkem tma i přesto, že byl den. Přes ty stromy vůbec nepronikalo slunce a bylo tam celkem vlhko. Začala mi být zima, zavřela jsem oči a pomalu usínala. Znovu se mi zdál ten děsivý sen. S hrůzou jsem se vzbudila, byla jsem celá zpocená. Po chvíli jsem vstala a hledala něco k snědku. Ano něco málo jsem našla, ale pořád jsem byla hladová. Dokonce jsem našla i potůček. Umyla jsem si v něm ruce a obličej. Schoulela jsem se pod husté větve křoví. Opřela jsem se a objala si pažemi kolena. Zírala jsem dlouho do prázdna. Naproti v křoví něco zašustělo…

 

 

Autor: Ladynka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna já? - 1. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře