Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Probudila jsem se mrtvá - prolog + 1. kapitola

05.03.2010 (19:15) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1474×

Probudila jsem se mrtvá

Prolog

Otevřela jsem oči, ale musela jsem je zase zavřít. Okolo mě byla samá bílá až bila do očí. Au. Statečně jsem je otevřela ještě jednou. Ležela jsem na studené, bílé zemi, která měla stejnou barvu, jako vše okolo mě.

Ani nevím, kde jsem byla. Možná v nějaké místnosti, ale nebyly tu stěny, okna, ani dveře, nic co by napovídalo, že bych byla třeba v nemocnici.

„Bello.“

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Snažila jsem se si vzpomenout, odkud hlas vycházel, ale všude bylo nic. Jen nekonečné pláně bílé barvy.

Co tu vůbec dělám? Myšlenky na mě ječely, jako parta batolat, ale já jsem pořád nevěděla, co se stalo před tím, než jsem se sem dostala. Možná jsem se praštila a zapomněla. Možná jsem se zbláznila a jsem izolovaná, ale tu by tu byly stěny. Jenže kde nic, tu nic.

„Bello.“

Rozhlédla jsem se, ale v té bílé záři jsem nikoho neviděla. Otočila jsem se a za mnou se vznášela bíle oděná paní se světlými rozevlátými vlasy. Člověk by řekl, že je anděl, ale ona neměla žádná křídla.

Oněmněla jsem; nevěděla jsem kde jsem, proč tu jsem a jak jsem se sem dostala. A jak odtud ven.

Připadalo mi to jako sen. Hrozný sen. Chtěla jsem křičet, ale z hrdla se mi vydralo jen slabé zasípání; chtěla jsem se pohnout, ale jen jsem ohromeně stála a zírala na tu andělskou bytost.

„Bello, vítám tě tu.“

„Kde to jsem?" vyhrkla jsem bez přemýšlení. Zapomněla jsem ji i pozdravit, což jsem chtěla napravit, ale ona mi to nedovolila a mluvila dál.

„Jsi před nebeskou branou,“ řekla a ukázala za sebe. Za ní se rozprostřívalo něco, připomínající svítící oblouk, ze kterého se valila bílá, heboučká mlha. Ale tuto bylo moc dokonalé, určitě v tom je háček. Myšlenky mi v hlavě vířily jako hejno pomatených holubů a sem tam bodly. Co bych dělala v nebi? To bych musela být...

„Jsem mrtvá?“

„Ano.“

Au. V tom se mi vrátily moje vzpomínky. Rychlost. Strach. Skok. Síla... Náraz. Tma. Zatřepala jsem hlavou, abych ty myšlenky odehnala. Paní v bílém se na mě shovívavě usmála.

„Bello, byli bychom poctěni, kdybychom tě mohli přivítat v nebi jako ostatní členy tvé rodiny. Avšak jsi zasnoubena s ďábelskou bytostí. Kvůli tomuto svazku nesmíš překročit nebeský práh. Tímto svazkem se on stal součástí tebe a ty jeho.“

Nechápala jsem význam jejích slov. Ochromená jsem na ni zírala. Ne, ne, to není pravda.

Pocítila jsem ostré bodnutí na hrudi. Já přeci nejsem zasnoubena s žádnou pekelnou bytostí, já jsem zasnoubena s NÍM. Nejsem zasnoubena s žádným ďáblem, já miluji jeho a on mě. Měla jsem si brát mojí lásku a ne žádného čerty nebo něco podobného.

„Ale on není ďábel,“ vykřikla jsem rozhořčeně.

„Ne, není, ale je potomkem zla. Musíš zrušit zasnoubení. Musíš zrušit zasnoubení. Vyvrhel pekla...“

Ztrácela jsem její hlas a cítila jsem, jak padám a najednou zase tma.

1.kapitola

Klaus, Klaus a zase Klaus. Ten nejhodnější a nejskvělejší upír; tedy samozřejmě až po Edwardovi. Poté co jsme se s Edwardem zasnoubili, naplňuje mě takový pocit úlevy a štěstí, opouští mě všechny mé obavy, protože vím, že se o mě v každé situaci Edward postará a ochrání mě. Charlie, tedy tatínek, se sice ze začátku tvářil hodně nedůvěřivě ohledně mě a Edáčka, ale po nějaké době si uvědomil, že my dva bez sebe nemůžeme žít. Zasnoubení pro něj byl sice poměrně velký šok, ale hned další den mi předložil seznam lidí, kteří by neměli chybět na svatbě; dokonce mi dal náušnice, které se v naší rodině dědily už od šestnáctého století. Údajně je vyhotovili nejlepší zlatníci ve Florencii. To znamená, že mám ,,něco starého“. Alice mě hned poté odvezla do Seattlu doněckého obrovského svatebního salónu, abych se podívala po šatech, které by se mi líbily.

Po dlouhém procházení se mezi spoustou nádherných šatů jsem si všimla úzkých bílých krajkových šatů s rukávky; těsně pod linií prsou je stahovala jemná saténová stuha broskvové barvy. Alici se ze začátku vůbec nelíbily a prohlásila, že nemám vkus, ale když jsem si je oblékla, postupně se ze zatrpklého výrazu v její bledé tváři stával překvapený a potěšený výraz. Krajka mi obkreslovala křivky těla a Alice ohromeně vyhrkla:

„Vypadáš úchvatně,“ pak ještě chvíli zírala před sebe s otevřenou pusou. Měla jedinou výhradu k šatům a to druh krajkoviny, ze které byly ušity. Nelíbila se jí hladká Nottinghamská krajka, přišla jí málo autentická, a proto se rozhodla pro plastickou krajkovinu.

Před salónem na nás už čekal Jasper, protože Edward šel s Klausem na lov a to znamenalo, že svého milovaného několik dní neuvidím. Nic proti jejich několikadenním lovům nemám, protože Klaus je opravdu v pohodě. Mám ho ráda jako bratra. Přišel k nám z Německa; má světlé na krátko střižené vlasy, modré oči, ale trochu pohrdlivý pohled. Navíc je, co si budeme namlouvat, na upíra mimořádně ošklivý a má ten drsný, hrubý a strohý německý přízvuk, ale uvnitř se nachází poklad. Klaus není vegetariánem dlouho, ale svědomitě si vybírá jídelníček; velmi dlouhou dobu se živil jen lidskou krví, mám pocit, že je dokonce starší než Carlisle, ale nikdy nám neřekl, kdy se narodil. Určité tajnůstkaření už k němu paří a nic s tím nenaděláme. Občas se nám otevře, ale myslím si, že v sobě skrývá nějakou bolest, obrovskou, nepotlačitelnou bolest. Něco, do čeho nás nechce zasvětit. Nikoho. Nikdy nemluví o své rodině nebo o upírovy, který ho proměnil. Carlisle si myslí, že ho proměnil někdo, koho znal a důvěřoval mu, takže to pro něj vlastně byl sprostý podraz. Raději se na to Klause neptáme, protože nechceme otevírat už skoro zahojenou ránu.

Jediný, kdo Klause nemá rád a nedůvěřuje mu, je Jasper. Nikdo neví proč přesně, ale nevraživost mezi nimi prostupuje vždy celou místnost a nejednou jsem viděla, že na sebe vrčí a připravují se na útok. Jasper si myslí, že Klaus skrývá něco jiného než bolest. V jeho emocích totiž necítí jen bolest, ale hluboko pod nimi něco temného. Něco, čeho se děsí. Jeho obavy ještě více rozvířil fakt, že Edward neslyší jeho myšlenky, stejně jako moje.

Musím přiznat, že co je u nás Klaus, zajímá se Edward více o něj než o mě. Jeho pozice ochranitele však ochotně přebral Jasper. Alice mu to nemá za zlé; ani omylem. Často spím s nimi v pokoji a dělám jim “křena“, když v našem pokoji probírá Edward s Klausem Tolkiena; Alici ani Jasperovi moje přítomnost nevadí, protože spím tvrdě a když jsem vzhůru, nedokážu zachytit více než jen útržky jejich tichých hovorů. Edward není rád, když jsem s Klausem sama, protože je Klaus vegetariánem příliš krátce na to, aby si mohl být jist, že pro mě není nebezpečný; nemyslím si, že by mi ublížil, ale s mým talentem na zranění a podobné katastrofy je možné všechno.

Dnes je Jasper, Alice, Rose a Klaus na lovu, Carlisla odvolali do nemocnice a Emmett připravuje nějaké překvapení pro Esmé severně od Port Angeles a Esmé vyrazila na nákupy, takže jsem doma sama. Myslím tím doma u Cullenů sama. Využila jsem toho a vloupala se Klausovi do pokoje. Vím, že to zjistí, ale té spoustě nádherných prastarých knih prostě nemůžu odolat. Našla jsem několik původních výtisků renesančních knih, mezi nimiž jsem našla dobové zápisky nějakého kronikáře o dvoru francouzského krále Ludvíka XIV. Píše se tam o velkolepé stavbě paláce ve Versailles, o nákladech na zábavy královského dvora i o Ludvíkově údajné milence, pro kterou nechal vystavět honosný, přesto malý zámek v Provence. O něco mladší zápisky jsou o Ludvíku XV.; hlavně o jeho milence Jeanne du Barry. Přijde mi nepochopitelné, jak se mohla v prodavačky a prostitutky stát módní ikona Versailles a metresa francouzského krále.

„Zářila jako slunce ve svém šatu posázeném drahokamy v hodnotě milionů franků…“ Wow, pomyslela jsem si, nikdy by mě nenapadlo, klik peněz investují králové do rób svých milenek. Jakou asi měla barvu… Ta róba mohla být třeba z rudého benátského hedvábí, posázeného rubíny a diamanty. Možná byla vyšívána zlatem, zdobena perlami. Chtěla bych ty šaty vidět.

Když jsem si prohlédla dobové kresby, zabrousila jsem do jiné části knihovny. Knihy v ní nevypadaly tak zdobně jako předešlé; vlastně nebyly vůbec hezké. Popraskané kožené přebaly svědčily o hrubém zacházení a z jejich stran byl cítit neobvyklý puch. Německy neumím mluvit ani číst, takže jsem z obsahů stránek nebyla příliš moudrá, ale kresby napovídaly, že se knihy týkaly černé magie. Myslím si, že nejméně jedna byla věnována španělské inkvizici; spousta obrazů mučených lidí, kteří možná něco provedli, z čeho byli obviněni a možná také ne. Viděla jsem tam dívku na hranici; z jejích očí číšela hrůza a agónie. Z toho pohledu se mi zhoupl žaludek a jako v mrákotách jsem zírala do prostoru přede mnou. Náhle mě ze zamyšlení vytrhl známý hlas s hrubým přízvukem.

„Zajímá tě inkvizice? Mám toho o ní tady hodně, ale je to německy, mohl bych ti to překládat,“ řekl Klaus a pozvedl neupravené obočí. To mě zaskočilo, nemyslela jsem si, že se skupina z lovu vrátí tak brzy.

„Nejste tady nějak rychle? To vám musela zvěř přímo nadbíhat…“ Necítila jsem se v jeho přítomnosti dobře, to je poprvé, kdy si připadám ohrožená, když jsem s ním; nejspíše za to může ta hrůzná kresba. Vstala jsem z jeho postele, přátelsky se na něj pousmála. Úsměv mi oplatil a v ten okamžik ze mě opadla veškerá nejistota.

„Vrátil jsem se jen, abych zkontroloval Emmetta a pak mi volal Edward, abych se podíval, co děláš a popřípadě tě zastavil, než vyvedeš nějakou hloupost. Vlastně jsem ani nechtěl, abys mě viděla, ale zajímalo mě, co děláš v mém pokoji.“

Projela mnou znovu vlna nejistoty, protože jsem si nebyla jistá, jak bude reagovat na to, že jsem si půjčila jeho knihy.

„Omlouvám se, jestli jsem tě vyděsil,“ dodal ještě.

„To já bych se měla omluvit; bez dovolení jsem se ti vloupala do pokoje a pročítala si tvé knihy. Ty víš, že tomu nikdy neodolám…“ začervenala jsem se, ale Klause jsem nevyvedla z dobré nálady. „Můžeš si je půjčit; mám ti nějaké přenést do pokoje?“ nabídl se Klaus. ,,Jak semnou může mít tolik trpělivosti?" pomyslela jsem si.

„Budu raději, když si je budu moci pročítat tady. Nechci ti je přeházet.“

„To je pořádku; můžeš si je půjčit kdykoli budeš chtít.“

Opět jsem musela obdivovat jeho trpělivost.

„Díky.“

Určitě jsem se znovu začervenala, dělal, jakoby si toho nevšiml. Dokonalý gentleman…

„Už bych se měl vrátit, budou se po mně shánět. Opatruj se, ahoj“ Ani nepočkal na moji odpověď a vyklouzl z pokoje. Bylo asi půl čtvrté a já dostala hlad; seběhla jsem schody a zastavila se až u ledničky. Vytáhla jsem jogurt, natáhla se pro lžičku a moji pozornost upoutal článek v novinách položených na lince. Týkal se charitativní činnosti v Seattlu a jeho okolí; byla tam fotka jednoho z místních představitelů té organizace a já si nemohla pomoci od pocitu, že jsem toho muže viděla ve škole. Ano, jistě byl tam, něco probíral s ředitelem. Přišel mi rozrušený nebo spíše rozzlobený a nervózní. O něčem se hádali, ale nezaslechla jsem nic, co by vypovídalo o tématu jejich rozhovoru.

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Probudila jsem se mrtvá - prolog + 1. kapitola: