Další kapitolka je tady. Bella se ráno probudí z nádherného snu, ve kterém viděla nádherného upíra s bronzovými vlasy a pro ni nezvyklýma zlatýma očima a co bude dál? Nasleduje klasické ráno ve Voltéře. Tak si kapitolu užijte a moc prosím o komentáře ... děkuju vaše princesVolturi xD
07.12.2009 (15:30) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5886×
2. kapitola - Krásné ráno
Ááááh… protáhla jsem se z 8. hodinového spánku. Dnes jsem měla krásný sen, seděla jsem v naší královské zahradě na houpačce a dívala se na hvězdy, když v tom jsem za sebou uslyšela nejkrásnější hlas na celém světě.
„Neruším?“ řekl
„Ne, vůbec ne.“ odpověděla jsem a ze stínu stromů vystoupil nádherný kluk, teda upír. Měl krásné bronzové vlasy, ještě krásnější zlaté oči počkat zlaté oči upíři nemohou mít zlaté oči nebo snad ano? Nevím zeptám se otce, ale zpět k tomu bohovi. Byl to nejkrásnější stvoření, co sem snad kdy viděla a ten jeho úsměv, pod tím by roztál i ledovec.
„Ještě jsme se nestihli představit, já jsem Edward Cullen.“ Edward krásné jméno ach.
Povzdechla jsem si v tu ránu někdo zaklepal na dveře.
„Dále!“ křikla jsem a do pokoje přišel Alec.
„Krásné ráno.“ Řekl a usmál se.
„Alecu?“
„Neboj se nejsem duch.“ řekl a znovu se usmál.
„Co tu děláš?“
„Co asi myslíš, přinesl sem ti snídani, jen doufám, že to bude k jídlu.“ Zamumlal.
„To si nemusel, si princ a ten by mi neměl nosit snídani.“ jenom pokrčil ramenu
„Nudil jsem se a…navíc... ehm... jsem tě chtěl vidět, po ránu ti to sluší nejvíc.“ řekl a zase se kouzelně usmál
„No díky…“ řekla sem a sklopila oči mám pocit, že sem červená jak rajče. Hezká jo? A zrovna po ránu, no to teda nevím.
„Na.“ řekl a podal mi tác s lívanci čajem a malou červenou růžičkou. Položila jsem ho na stolek a skočila jsem na Aleca.
„Děkuju.“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Je vidět, že ho to hodně zaskočilo, pořád se tvářil, jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem. „Dej mi minutku.“ řekla jsem a vlítla do koupelny. Ježíši, řekla jsem, když sem viděla to vrabčí hnízdo, co mám na hlavě. „Paráda!“ řekla jsem si pro sebe a začala je česat kartáčem. Hm, tak tohle mi fakt nepomůže. „Alecu!!“ zařvala jsem z koupelny.
„Co se děje?“ zeptal se a koukal na mě vyděšeně.
„Nic, jenom nemohl bys mi sem zavolat Jane, prosím?“
„Zajisté.“ řekl a odešel asi tak za tři vteřiny byla Jane u mě v koupelně.
„Ježíši!!“ řekla, stejně tak jako já předtím.
„Pomoc.“ řekla jsem. Jane jenom kývla a odtáhla mě do vany, umyla mi vlasy a udělala mi na hlavě turban.
„Teď počkáme než to uschne, běž se nasnídat.“ sedla jsem si na postel a začla se ládovat. Hm, je to výborné, když bylo všechno snědeno, sundala jsem si ručník z hlavy, vzala si svůj zlatý župan a vykoukla ze dveří. Felix, Demetri, Alec se o něčem bavili. Jakmile jsem se na ně podívala, tak zmlkni.
„Copak to tu řešíte?“ zeptala jsem se.
„Ale nic.“ řekl Alec. „Spapáno?“ jenom jsem se usmála jak malé dítě.
„Jo, jo hamu papu.“ řekla jsem a propukla ve smích. Jenom jsem slyšela, jak se z koupelny směje Jane a za chvíli se přidal i Felda a Demík „No, vy se moc nesmějte, já nejsem, jako vy drbny, že jo Feldo a Demíku.“ řekla jsem a zase se začala smát. Ten jejich výraz byl k nezaplacení. „Mějte se.“ mávla jsem na ně a zavřela dveře než mě rozcupují.
„Tys jim to zas natřela.“ řekla Jane když sem vešla do koupelny.
„No jo no.“ oblíkla mě do černých džínů, k tomu mi dala černou halenku a boty na podpatku, vlasy mi vyžehlila a jemně mě nalíčila, i když to nepotřebuju, poloupíři jsou o hodně hezčí než upíři, ale mě je to jedno, nechci jí zkazit radost.
„Hotovo!!!“ zavýskla „Teď už jenom plášť.“ všichni z gardy mají plášť černý, ale naše rodina má černý s tmavě modrým lemem, je hodně hezčí než ty, co mají ostatní. Čistě černý se mi nelíbí. Oblíkla jsem si plášť, vyhodila si z něj své tmavě hnědé dlouhé vlasy až k pasu, usmála se
„Můžeme jít.“ řekla jsem Jane, ta jenom přikývla a otevřela dveře. Vyšly jsme ze dveří a obě jsme se zase rozesmály. Demetri s Felixem na mě koukali, jako kdybych spadla z Marsu.
„Vím, že jako poloupír jsem hezčí než normální upíři, ale nemusíte na mě tak divně čumět. Zavřete ty pusy!!“ křikla sem na ně. Oba dva je zavřeli a mě a Jane doprovodili do trůnního sálu, kde je teď šest trůnů, první tři patří Arovi,Caiovi a Marcovi a ti zbylé tři patří mě, Alecovi a Jane.
Alec už tu byl a povídal si s Marcem, když se na mě podíval, takřka mu spadla brada. Co to s nimi dneska je? Všichni upíři, co stáli okolo se okamžitě uklonili, jenom jsme se s Jane na ně usmály a sedly si na své trůny. Já vedle svého otce Ara a Jane vedle Caia.
„Má drahá vypadáš úchvatně.“ řekl otec.
„Děkuji.“ usmála jsem se na něj.
„Teď nás čeká prácička.“ pověděla mi Jane.
„Ano jako vždy.“ usmála jsem se.
<<< Předchozí kapitola ooooo Další kapitola >>>
Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Princezna Volturi - 2. kapitola:
No to som zvedavá aká práca ich čaká. Priznávam sa, že som čím ďalej, tým viac nadšená. Je to naprosto dokonalé. Nemám slov.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!