Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 19. kapitola

31.01.2010 (11:45) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5204×

19.kapitola - Musela jsem to udělat

Edwardův pohled:

„Bude lepší, když odjedeš, nechci tě vidět.“ Řekla Bella mrazivě.

„Cože?“ řekl jsem. Není mi to jasné, proč. Chci jí odtud dostat, miluju ji. Ne to je nesmysl, ona se ho určitě bojí, proto mi tohle říká.

„Chci, abys opustil Volterru a vrátil se domů!“ přikázala tvrdě. Že se mi to jenom zdá, prosím, ať je to jen hloupý sen.

„Ne, já se bez tebe nevrátím.“ Řekl jsem a nespouštěl z Belly pohled, viděl jsem, jak se na mě většina upírů fascinovaně dívá, asi moc dobře vědí, jaké to je, neuposlechnout rozkaz.

„Ale já s tebou nikam nepojedu!“ vyštěkla zostra, až se za mnou jeden upír lekl a nadskočil snad 2 metry nad zem. Dostal jsem taky strach, ale všiml jsem si malé slzy, která jí stékala po tváři. Nemůžu odejít, nesmím, říkal jsem si pevně.

„Bells?“ řekl jsem smutně, ale pořád s láskou, kterou k ní cítím. Podívala se mi do očí a já se zas utápěl v těch jejích oříškových. Byla v nich bolest, ztráta a neskonalá láska. Ta ale nepatřila mě. Věděl jsem to moc dobře, ale pořád kousek ve mně doufal, že se mi vrhne kolem krku a pojede se mnou do Forks.

Uslyšel jsem tiché zavrčení a odtrhl zrak od Bells. Byl to Thomas, to nám musí kazit život! Zavrčel jsem úplně stejně, na což se Bells otočila a došla k němu. Dala mu ruce na hruď, aby se uklidnil, něco mu pošeptala a pak na sebe začali mluvit. Je jasné, že používala štít, aby je někdo neslyšel. Viděl jsem, jak se objímali, jak se na sebe dívali. To snad není ani možné! Dívali se na sebe s takovou láskou, až moje srdce z toho málem puklo.

„Dobrá tedy,“ uslyšel jsem hlas Thomase. Podíval jsem se na něj a zavrčel. Usmíval se, jak měsíček na hnoji, pak se sklonil k Belle a políbil jí na rty. Ona se pro změnu usmála a vydala se směrem ke mně.

„Pojď za mnou!“ poručila a šla ke dveřím sálu. Otočil jsem se a po jejím boku odcházel ze sálu ven.

Bellin pohled:

„Bude lepší, když odjedeš, nechci tě vidět.“ Řekla jsem mrazivě. Zaprvé proto, že jsem nechtěla, aby se mu něco stalo, zvlášť z toho důvodu, že ho mám pořád ráda, ale taky proto, že je syn Carlislea a otcova nejlepšího přítele. Taky vím, že by je Thomas nejradši všechny zabil, podle něj jsou nejslabší články. Je vidět, že se mu vegetariánství nelíbí, usmála jsem se.

„Cože?“ vyrušil mě z mého přemýšlení Edwardův zmučený hlas.

„Chci, abys opustil Volterru a vrátil se domů!“ přikázala jsem znovu nepřístupně. Chci, aby se vrátil v pořádku domů ke své rodině. Určitě mají o něj strach.

„Ne, já se bez tebe nevrátím!“ řekl a pevně se mi zadíval do očí. Viděla jsem, jak na něj ostatní zírají buď fascinovaně nebo s pusou do kořán, to už jsem toho, ale začínala mít dost. Je tak těžké pochopit, že se s ním nevrátím, že je tohle má rodina? Mé město, ve kterém vládnu a že tu mám muže, kterého jsem sice nesnášela, ale teď ho miluji a cítím k němu náklonnost?

„Ale já s tebou nikam nepojedu!“ vyštěkla jsem na něj. Jeden upír dokonce nadskočil, jak se mě lekl. Viděla jsem, že i Edward má strach, ale bylo mi to jedno. Na tváři jsem ucítila něco teplého. Ano slza, já zas po dlouhé době pláču. Všimla jsem si, jak Edward nad něčím přemýšlí, že by mu to došlo? Ale ne, znovu se na mě podíval.

„Bells?“ řekl moje jméno se smutkem, láskou a něžností. Podívala jsem se na něj a hned se začala utápět v jeho krásných zlatých očích. Pořád jsem na něj zírala, do té doby, než jsem za sebou uslyšela zlé zavrčení. Věděla jsem od koho je, od mého muže Thomase, ještě jednou jsem se na Edwarda podívala. Dost, tohle nezvládnu. Otočila jsem se k Thomasovi, musím Edwardovi dokázat, že jsem šťastná po Thomasově boku, vím, že ho to bude bolet, ale musím to udělat.

Došla jsem k Thomasovi, položila mu ruce na hruď. Už jsem na ní byla zvyklá, vždy mi připadalo, že jsem u něj v bezpečí. Stočil svůj zrak ke mně.

„Potřebuji štít,“ řekla jsem mu a lehce se svými rty dotkla jeho ouška. Jenom kývl a tak jsem ho dala kolem nás a začala s ním mluvit přes myšlenky. Než se, ale tak stalo uslyšela jsem ty jeho. „Ať mě neopouští, tak děsně jí miluju. To nesmí. ona je pro mě vším, na ni nemá ani královský trůn.“ Po tomhle jsem stiskla víc jeho ruku.

„Neopustím tě, ani bych to nedokázala,“ řekla jsem mu. Je to pravda po naší svatbě se náš vztah hodně změnil, sice jsem ho nenáviděla, ale jak se přeci říká „nenávist je také cit“, přitáhl si mě blíž k sobě, což mi dalo velkou sílu.

„Lásko?“ zeptala jsem se ho a všimla si těch hvězdiček, co měl v očích. Bylo vidět, že se mu mé oslovení hodně líbilo.

„Ano miláčku?“ zeptal se mě. Bylo by to skvělé, kdybych nemusela ublížit Edwardovi, trochu jsem se zamračila, Thomas mě silně objal a šeptal mi do ouška slůvka lásky.

„Vyprovodím ho ven, musí odejít. Nechci, aby se mu něco stalo,“ řekla jsem. Viděla jsem, jak se mnou nesouhlasí, asi by mu rád jednu ubalil, ale kvůli mně to bral.

„Je paličatý, neodejde jen tak,“ řekl trochu zlostně. Znovu jsem se zamračila, nemám ráda, když takhle mluví

„Promiň, lásko, co chceš dělat?“ řekl a použil svůj úsměv ala štěně.

„Ukážu mu to pomocí myšlenek.“ Řekla jsem.

„Dobrá tedy!“ řekl už, ale nahlas a podíval se na Edwarda. Radoval se z toho, že tu zůstanu s ním, ale moc dobře vím, že i kdybych s ním nezůstala, nepustil by mě. Z Edwardova hrdla se vydralo zavrčení, Thomas se ke mně sklonil a lehce mě políbil na rty, usmála jsem se a otočila se k Edwardovi. Teď mě čeká horší práce, povzdychla jsem si.

„Pojď za mnou!“ přikázala jsem a vydala se ke dveřím sálu. Promluvíme si jinde, i když mám pocit, že je to zbytečné. Edward se vzpamatoval a po mém boku jsme odešli ze sálu. Odvedla jsem ho do svého bývalého pokoje a sedla si na postel.

„Proč?“ zněla jeho otázka.

„Miluju ho,“ řekla jsem po pravdě.

„Nesnášela jsi ho Bells! Mám pocit, že mi lžeš,“ řekl nedůstojně.

„Já nelžu, miluju ho a chci tu zůstat a ty bys měl odejít!“ zařvala jsem. Nechtěla jsem na něj řvát, přeci jenom ho pořád miluju a část mé osoby ho pořád bude milovat.

„Edwarde, nechci ti ublížit, vrať se domů, prosím.“ Řekla jsem mu a viděla jsem, že pořád nechce, i když ho ta jeho víra opouštěla, to už jsem to ale nezvládla a stáhla štít a v tu chvíli zkameněl a viděl mé myšlenky. Moji svatbu, mojí svatební noc a moje první milování. Viděl i to, jak jsem se do Thomase zamilovala, jak mě držel v náručí a jak mě s pýchou vždycky ostatním představoval, každý náš dotyk a polibek. Znovu jsem si vzala štít, to už se ale Edward sesunul k zemi a tiše vzlykal. Objala jsem ho a kupodivu mě neodstrčil ale taky mě objal.

„Proč Bells, proč?“ ptal se mě. Zvedla jsem ho a stoupla si s ním. Vzala ho za ruku a táhla ho k recepci.

„Edwarde, vždycky tě budu svým způsobem milovat, ale musíš to pochopit,“ řekla jsem mu a po tváři se mi opět kutálely slzy. „Jeď za rodinou buďte šťastní, netrapte se kvůli mně,“ řekla jsem a na konci se mi zlomil hlas. Edward mi rukou setřel slzy a obrátil se ke mě, pořád měl umučený výraz, ale viděla jsem, že to chápe.

„Bells, vždycky tě budu milovat. Nechci ti to dělat těžké, když jsi šťastná,“ moc dobře jsem věděla, že to myslí vážně. „Chci jenom, aby jsi věděla, že tě budu pořád milovat,“ řekl a pak mě přátelsky objal.

„Děkuju, dávej na sebe pozor,“ řekla jsem, když jsme dorazili k recepci. Gianna nás pozdravila a dál se věnovala své práci.

„Měj se Edwarde a pozdravuj Carlislea,“ uslyšela jsem za sebou hlas Thomase.

„Jistě, bude rád. Jsem rád, že jste šťastní,“ řekl Edward muselo ho to stát hodně, aby to řekl.

„Děkuji Edwarde, určitě se i u tebe brzo objeví někdo, koho budeš milovat,“ řekl Thomas upřímně. Už věděl, že tu zůstanu, tak mu to i přál.

„Kéž by,“ řekl Edward. „Mějte se tu hezky, sbohem,“ řekl naposledy a pak zmizel.

„Sbohem, Edwarde,“ řekla jsem a už dneska potřetí jsem plakala. Dvě silné paže mě objaly, otočila jsem se k Thomasovi a usmála se. Jsem ráda, že je to za námi a že až příště přijedou Cullenovi na návštěvu, nebudou smutní a Edward nebude sám. Asi bych měla žárlit, přeci jenom jsem ho milovala, ale teď ho beru jako nejlepšího kamaráda.

„Víš, že tě hrozně moc miluju?“ zeptal se mě Thomas a políbil mě na čelo. Ještě víc jsem ho objala.

„Já tebe také,“ řekla jsem a přitáhla si jeho rty. Náš polibek se prohluboval, byla v něm pořád něha, ale i narůstající vášeň.

„Ehm, ehm…“ někdo si odkašlal. Thomas něco zabručel, oba jsme se otočili a já uviděla po dlouhé době Aleca.

„Alecu!“ zařvala jsem a skočila po něm.

„Bells, rád tě zase vidím!“ řekl a usmál se

„Nápodobně, jak je?“ zeptala jsem se.

„Suprově, chtěl bych ti někoho představit,“ řekl. A že by si už někoho našel? U Aleca to bylo stejné jako u Edwarda, milovala jsem ho svým způsobem, to se ale změnilo.

„Bells, tohle je Ella, moje přítelkyně,“ řekl s pýchou. Ella se hned poklonila, jak mě, tak i mému manželovi.

„Ráda tě poznávám,“ řekla jsem a objala jí.

„Já vás také výsosti,“ řekla a usmála se.

„Tykej mi prosím tě, jinak si připadám stará,“ řekla jsem a všichni jsme se začali smát.

„Doufám, že tě nezlobí.“ Řekla jsem. Alec se usmál

„Vždyť mě znáš,“ řekl a použil svůj obvyklý úsměv ala playboy.

„No jasně, že znám,“ řekla jsem s úsměvem.

„No tak my zas jdeme, máme na večer program,“ prohlásil Alec. Ella se jen usmívala a jsem si jistá, že kdyby mohla, byla by červená až na zadku.

„Užijte si to!“ křikla jsem za nimi a byli jsme zase sami. Tolik radosti i smutku zároveň. Miluju Thomase a potřebuji ho, on je má opora. Chytla jsem ho za ruku a s úsměvem si to vykračovala k naší ložnici.

Thomasův pohled:

Uf je po všem, ale měl jsem pravdu. Moje krásná žena mě doopravdy miluje tak jako já ji. Chvilkama jsem myslel, že Edwardovi utrhnu hlavu, ale zase jsem ho chápal. Já bych se nikdy nemohl své lásky vzdát, sice bych jí nepustil aby s ním šla, takže by měl asi smůlu. Bells nechtěla, aby se mu něco stalo. Mě by to sice nevadilo, no, ale stejně. Zase je to syn Arova přítele a moc dobře vím, že kdybych mu ublížil, ublížil bych Carlisleovi, to ublížilo Arovi a nakonec i Bells a to bych nikdy neudělal. Nakonec jsem mu popřál, aby si také někoho našel a už s trochu lepším výrazem odešel.

Chtěl jsem Bells říct, že Alec už je venku a dokonce si našel upírku jménem Ella, byla asi tak stejně stará jako on, hodili se k sobě. A navíc se už nemusím bát, že by byla moje Bells s ním.

„Víš, že tě hrozně moc miluju?“ zeptal jsem se jí a políbil jí do vlasů. Cítil jsem, jak mě pevněji objala.

„Já tebe také,“ řekla mi a přitáhla si moje rty. Něžně jsme se líbali, ale po chvíli náš polibek nabíral na vášni.

„Ehm, ehm…“ odkašlal si Alec. Zrovna ruší, když jsme tak hezky začali i přesto, že byla Bells otočená, jsem z ní vycítil velikou radost a když je šťastná ona, pak i já.

„Alecu!“ zařvala a skočila po něm.

„Bells, rád tě zase vidím!“ řekl a usmál se.

„Nápodobně jak je?“ zeptala se moje láska.

„Suprově, chtěl bych ti někoho představit,“ řekl a já se usmál. To samé udělala i Belli.

„Bells, tohle je Ella, moje přítelkyně,“ řekl s pýchou, Ella se hned poklonila. Byla hezká, no jako každá upírka, ale na moji lásku nemá.

„Ráda tě poznávám,“ řekla Bell

„Já vás také, výsosti,“ řekla Ella a usmála se.

„Tykej mi prosím tě, jinak si připadám stará,“ řekla moje Bells. Haha prý stará, žádná řecká bohyně by na ní neměla.

„Doufám, že tě nezlobí?“ řekla Bell a koukla se přitom na Ellu a pak na Aleca

„Vždyť mě znáš,“ řekl a použil svůj obvyklý úsměv ala playboy. Aha, tak asi takhle balí holky.

„No jasně, že znám!“ řekla Bells s úsměvem. Je hezké vidět, že se usmívá, i když vím, že jí ten Edwardův odchod pořád bolí.

„No, tak my zas jdeme, máme na večer program,“ prohlásil Alec. Ella se jen usmívala a jsem si jistý, že kdyby nebyla upír, bylo by z ní rajče.

„Užijte si to!“ křikla Bells a už jsme byli zase sami. Vypadalo to, jako že přemýšlí pak se, ale s úsměvem na mě otočila, vzala mě za ruku a vedla do našeho pokoje. Celou cestu jsme byli zticha a užívali si přítomnost toho druhého. Došli jsme do ložnice, teď je to ta chvíle, cítím to. Můžu uskutečnit plán, který jsem dlouho skrýval.

„Jdu se vykoupat,“ pošeptala mi do ucha Bells a políbila mě na rty. Kývl jsem na ni a usmál se. Odešla do koupelny a za chvíli byla slyšet jen voda. Vběhl jsem do své skříně, vytáhl snad padesát rudých svíček, postavil jsem je kolem stolku a zapálil. Vzal jsem si růžové kvítky a dal je na naši postel do tvaru srdce, k tomu jsem vytáhl krabičku s čokoládou, co má Belli ráda a ještě dárek ode mě. Sundal jsem si plášť, nechal si jen černé džíny a bílý pulovr. Až velké zalapání po dechu mě upozornilo, že už přišla. Stála ve dveřích koupelny jenom v ručníku a vykuleně sledovala místnost, pak se zadívala na mě a její srdce opět zrychlilo. Já ten zvuk tak miluji, teď už vím, že se mě nikdy předtím nebála, ale že byla ráda, když jsem přišel. Zvedl jsem krabičku a přišel k ní, celou tu dobu mě pozorovala.

„Pro tebe, moje královno,“ řekl jsem jí a pohladil po tváři. Ještě celá vylekaná vzala krabičku a otevřela ji. Dlouho jsem přemýšlel, co jí koupím, ale pak jsem si všiml jednoho náhrdelníku, který by přesně pasoval k ní.

„Bože, je úchvatný!“ řekla Bells a jemně prstem srdíčko hladila.

„Ne jako ty,“ pošeptal jsem jí do ouška. Zvedla ke mně své nádherné oči plné lásky.

„Zapneš mi ho?“ zeptala se a odhrnula si vlasy z obličeje a krku. Připnul jsem jí náhrdelník a lehce jí políbil na krk. Rukou jsem jí sjel až k lemu ručníku a sundal jí ho. Bells se otočila a já si jí prohlédl. Jako vždy byla úchvatná, její nahé tělo, sametové jako perly, nádherný obličej a husté hnědé vlasy. Podíval jsem se na náhrdelník, tak jako vypadal na ní, by nevypadal ani na trojské Heleně, mé lásce se nemohl nikdo rovnat. Vzal jsem jí do náruče a položil na postel. Pohladil jsem jí po tvářičce až k jejímu krku. Obkresloval jsem konturu celého jejího těla.

„Miluji tě,“ řekla. Byl jsem šťastnější než kdy jindy, začal jsem jí lehounce líbat

„Já tebe taky,“ řekl jsem v polibku. Než jsem se nadál, byl můj pulovr roztrhaný v koutě našeho pokoje. Začala mi prsty přejíždět po svalech. Pořád jsem jí hladil, bylo to úžasné, dokázal bych to v jednom kuse. I Bells nebyla pozadu, hladila mě, kam jen dosáhla. Najednou se otočila a obrátila naše pozice. Hodně mrštná potvůrka. Usmál jsem se, chytla mě za obličej a líbala všude, oči, nos, tváře, ušní lalůček a pak se konečně zase dostala na rty. Chtěl jsem jí otočit, ale nedovolila mi to, tak jsem se nechal dál hýčkat. Svojí rukou mi zajela až ke kalhotám a lehce trhla. Za chvíli letěly za svetrem i moje kalhoty a boxerky. Cítil jsem z ní velké teplo, které zahřívalo i mé studené tělo. Znovu její prsty, jako peříčka, začaly putovat po mém těle. Oba dva jsme zrychleně dýchali, zajel jsem rukou Bells do vlasů a laskal jí krk. Nádherně voněla, ona je celá dokonalá. Jednu svou nohu jsem jí dal kolem pasu, aby mi neutekla a přetočil jí pod sebe. Dlouze se mi podívala do očí a já do ní vnikl. Bells slastně zasténala a objala mě pevněji. Jemně jsem se v ní začal pohybovat. Tohle bylo jiné milování než ty předchozí, tohle bylo procítěnější a plné lásky, kterou jsme cítili. Předtím jsem jí sám donutil, nebo jsme se ze vzteku sami na sebe vrhli, ale nikdy to nebylo tak dokonalé, jako teď. Usmál jsem se a znovu začal Bells jemně líbat. Takhle jsme pokračovali až do rána, pak mi Belli usnula na hrudi a já byl šťastnější víc než kdykoliv předtím.

<<< Předchozí kapitola ooooo Další kapitola >>>

<<< Shrnutí princesVolturi oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 19. kapitola: