Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vladce 19. kapitola

12.02.2013 (13:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1360×

XIX. Další radostná novina

Ráno jsme se najedli a vyjeli na letiště. Jel jsem v autě s vlčaty a Alicí, tentokrát mě Alice nechala řídit. Nechali jsme auta v garážích a vydali se na odbavení.

„Aro mi volal, že tu letadlo bude za hodinu,“ oznámil jsem.

„Tak my se půjdeme podívat po obchodech,“ řekla Rosalie a s holkami odešla.

„Já se půjdu najíst,“ řekl Seth.

„Jdu s tebou,“ přikývl jsem a společně ještě s Jacobem a Leah jsme zalezli do nejbližší restaurace, kde jsme se najedli.

Vyšli jsme z restaurace a uviděli holky, jak se hádají s nějakými Italkami.

„Nějaký problém?“ zeptal jsem se Alice.

„Nevím, nerozumíme jim,“ odpověděla mi.

„Stalo se něco?“ zeptal jsem se těch Italek, které si mě okouzleně prohlížely.

„Ony nám ukradly věci, které jsme si koupily,“ oznámila mi jedna Italka.

„Říká, že jste jim prý ukradly nějaké věci,“ přetlumočil jsem.

„Nic jsme jim neukradly, to ony nám to chtěly ukrást,“ namítla Alice.

„Kde jste to koupily?“ zeptal jsem se jí.

„Támhle v tom italském obchodě,“ ukázala mi.

„Půjdeme tam,“ přikývl jsem.

„Prosím, pojďte se mnou,“ řekl jsem italsky.

„Tak co povedlo se vám to znovu?“ zeptala se prodavačka italsky.

„Ne, ale ten kluk je k nakousnutí,“ odpověděla jí Italka.

„Pane, mohu vás pozvat někam?“ zeptala se mě prodavačka anglicky, Alice tiše zavrčela.

„Ne, nemůžete,“ usmál jsem se na ni medově. „Ale chtěl bych vědět, proč jste chtěly okrást tyto dámy.“

„Ony to oblečení ukradly,“ řekla mi.

„Neukradly, ještě jste nám to markovala na naši kreditku,“ řekla Alice.

„Ukážete mi tu kreditní kartu?“ zeptala se prodavačka, Alice vytáhla kreditní kartu, kterou měla ode mě, a podala ji jí.

„Vy jste ale slečna Cullenová a tato karta je na paní Whitlock-Volturiovou,“ usmála se sladce prodavačka.

„Ona není slečna Cullenová, toto je má žena,“ řekl jsem, „paní Whitlock-Volturiová.“

Prodavačce zmizel úsměv ze rtů a vražedně se podívala na Alici.

„Varuji vás předem, ještě jednou se pokusíte poškodit nějak mou ženu a její rodinu, osobně si to s vámi vyřídím,“ varoval jsem ji italsky. Vykulila oči a trochu couvla. Věnoval jsem jí poslední pohled a já s Alicí a ostatními jsme vyšli z obchodu.

„Cos jí řekl?“ zeptala se mě Alice.

„Nic zajímavého,“ odpověděl jsem jí.

„Nazdar, Princi,“ uslyšel za sebou.

„Nazdar, provokatéři,“ otočil jsem se na Dannyho a Diega, „co tady děláte?“

„Máme za úkol tě chránit, museli jsme kvůli Rumunům posílit obranu,“ odpověděl mi Danny.

„Vladimir už ale nežije,“ řekl jsem jim, Diego pozvedl obočí: „Proto jsi člověk?“

„Ano, zabil ho, ale málem přitom přišel o život,“ přikývla Alice.

„Letadlo už je tu,“ přišla k nám Alison a objala Dannyho kolem pasu.

„Měli bychom tedy jít,“ řekla Esmé a všichni jsme se rozešli do letadla. Bylo velice prostorné, s Alicí jsme se posadili na jednu rohovou sedačku. Alice se posadila a já si lehnul, přičemž jsem si položil hlavu do jejího klína. Vzlétli jsme, byl to zvláštní pocit mít hlavu dolů.

„Můžeme si přisednout?“ přišli k nám Danny s Alison. Kývnul jsem a oni se poskládali na menší část sedačky.

„Jak to vypadá s Vyvrženci?“ zeptal jsem se Dannyho.

„Docela blbě, Stefan zuřil, když se dozvěděl, že jsi zničil Vladimira,“ odpověděl mi. „Začal tvořit novorozené. Caius nám nařídil, abychom se o to postarali. Neposlechli jsme ho, ty bys nám tohle nedovolil.“

„To si piš, že nedovolil, Caius zas vymýšlí blbosti, musíme mít nějaký plán,“ přitakal jsem. „Navíc vás nenechám bojovat samotné.“

„Bojovat samotní bychom zvládli, ale je to hodně velký nezvyk,“ řekl mi. „Ty jsi pro nás taková jistota, že všechno dobře dopadne.“

Usmál jsem se a Alice mě pohladila po vlasech.

„Těšíš se do Volterry?“ zeptala se mě Alison.

„Moc, konečně uvidím zase rodiče a strávím více času se sestřičkou a bráchou,“ přikývl jsem.

„Vrátíš se zase do Sídla, nebo odjedeš?“ zeptal se mě Danny.

 „Půjdeme zpátky do Sídla,“ odpověděla mu místo mě Alice.

„Takže budeme mít zpátky náš královský páreček,“ zasmál se Danny a Alison ho praštila do hrudi. Jen jsem si povzdechl a políbil Alici zápěstí ruky, kterou mě hladila po tváři.

„Taky budete na plese?“ zeptal jsem se jich.

„Je pozvaná celá Armáda,“ přikývl Danny. Zívnul jsem, Danny s Alison se zvedli a odešli si sednout jinam.

„Jsem také unavená,“ řekla mi Alice, zvednul jsem se, Alice si lehla na menší část pohovky. Měli jsme hlavy u sebe, jednou rukou mi zajela do vlasů a začala se jimi probírat. Její dotyk mě uspal.

*****

„Jazzi, Alice, vstávejte,“ uslyšel jsem Edwarda, otevřel jsem oči a uviděl, jak před námi sedí. Pomalu jsem se posadil a ucítil, jak klesáme. Edward mi podal pití, abych zmírnil tlak v hlavě. Děkovně jsem se na něj podíval a napil se.

„Za chvilku přistaneme,“ řekla mi Alice, která se znovu posadila vedle mě. Objal jsem ji kolem ramen a ona se opřela o mou hruď. Během chvilky jsme přistáli a my vystoupili. Venku na nás čekali mí rodiče se sourozenci. Seběhl jsem schody a rychle šel k nim. Mamka mi šla naproti a pevně mě objala.

„Chyběl jsi nám, zlato,“ pohladila mě po tváři a pustila mě. Táta mě také pevně objal a opatrně poplácal po zádech. Pustil mě a už mě drtila v náruči Lily.

„Bráško,“ zašeptala sestřička, zasmál jsem se a ona se ode mě odtáhla, Lucas mě také bratrsky objal. Pootočil jsem se a uviděl, jak Lily objímá Alici.

„Jste zase spolu, co?“ zeptal se mě, přikývnul jsem a Alice ke mně přitančila. Společně jsme nasedli do limuzíny a vyjeli z letiště.

„Jedeme rovnou nakupovat,“ řekla mi Lily, zasténal jsem stejně jako všichni kluci.

„Lásko, prosím tě, hlavně nezapomeň, že jdeme jen pro šaty,“ mírnil ji Lucas.

„Já myslím, že si to nechám na jindy, protože jsem unavený,“ snažil jsem se vymluvit, „to ten posun času.“

„Nekecej, spal jsi skoro celý let,“ řekla mi Leah, zamračil jsem se na ni. Limuzína zastavila u jednoho obchodního centra, vystoupili jsme a všechny pohledy se stočily na nás. Společně jsme šli do jednoho z nejdražších obchodů a Lily nás poslala, abychom si vybrali nějaké oblečení. Šel jsem si vybrat oblek, který jsem měl vyhlídnutý během chvilky. Vzal jsem si ho a šel ke kabinkám, kde Alice otravovala nějaká žena.

„Slečno, na tyto šaty mít nebudete, prosím, vraťte je,“ říkala jí italsky a tahala jí šaty z rukou. Podle jmenovky jsem poznal, že je to prodavačka.

„Pane Volturi, co vás sem přivádí?“ zeptala se mě koketně.

„Slyšel jsem, jak obtěžujete tuto paní,“ řekl jsem jí italsky, protože anglicky nerozuměla.

„Slečna na ty to šaty nemá a chce si je zkusit,“ řekla mi a zdůraznila slovo slečna.

„Tato slečna, jak říkáte, je má žena a má právo si tyto šaty zkusit, takže jí je nechejte a nechte ji na pokoji,“ řekl jsem jí, „nebo si mohu jít stěžovat řediteli, myslím, že mě rád vyslechne.“

„N-Ne, jistě, pane, vaší ženě budou slušet,“ zakoktala se a odešla.

„Díky,“ přitáhla si mě k sobě Alice a jemně políbila. Chvilku jsme se tam líbali, než nás vyrušila Lily.

„Slyšela jsem, že tu byl nějaký problém s prodavačkou,“ řekla nám.

„Už jsem to vyřešil,“ řekl jsem jí.

„Ani nevím, co po mně vlastně chtěla,“ řekla mi Alice.

„To už je jedno,“ mávl jsem nad tím rukou a zašel do kabinky. Oblékl jsem si oblek a vyšel ven, aby mi ho schválili.

„K nakousnutí,“ zašeptala Alice, pousmál jsem se a převléknul se zpátky. Alice si zkusila ty šaty, byla nádherná. Ty světle modré šaty zvýrazňovaly její dokonalé křivky.

„Jsi nádherná,“ řekl jsem jí.

„Bráška má pravdu, Alice, moc ti to sluší,“ usmála se Lily a vyšla ve svých zelených šatech. Také vypadala krásně.

„Sestřičko, nevím, nevím, kdybys nebyla moje sestra, šel bych do tebe,“ řekl jsem jí s úsměvem.

„Nech si zajít chuť,“ ozval se za námi Lucas. „Vypadáš nádherně, lásko.“

Jemně ji políbil a zašel do kabinky, aby se také převléknul. Vyšel a měl na sobě hodně podobný oblek tomu mému.

„Sluší ti to,“ řekla mu Lily a políbila ho na čelist, protože výš nedosáhla.

„Půjdeme,“ řekl jsem Alici a odvedl je od párečku. Zavedl jsem nás k pokladně, kde byla ta otravná pokladní.

„Vezmeme si tyto šaty a ten oblek,“ řekl jsem jí, mlčky přikývla a namarkovala cenu. Podal jsem jí svou platinovou kartu a ona nasucho polkla.

„My vám to vezmeme,“ řekl nám Lucas. „Ty se ještě nesmíš namáhat.“

„Díky, brácho,“ usmál jsem se na něj a společně s Alicí jsme vyšli ven.

„Mám hlad,“ řekla mi.

„Já také, nahoře je restaurace,“ přikývl jsem a společně jsme se vydali do ní. Procházeli jsme kolem zlatnictví, když jsem si všimnul stříbrné sady s modrými safíry.

„Počkej,“ zastavil jsem Alici. „Podívej, hodí se to k tvým šatům.“

„Máš pravdu,“ přikývla, společně jsme zašli tedy dovnitř. Když jsem sdělil svou žádost prodavači, pochybovačně se na mě podíval.

„Myslím, že na to mít nebudete, pane, ale můžete je dostat zadarmo, když slečna půjde se mnou někam,“ řekl a slizkým pohledem si prohlížel Alici.

„Jsem Jasper Volturi,“ řekl jsem mu tiše a on hlasitě polknul.

„Dokažte to,“ řekl mi, vyndal jsem zpod trička řetízek se znakem Volturiových. Zalapal po dechu a ihned vyndal sadu.

„T-to j-je n-na ú-ú-účet po-podniku, p-pane, m-myslím, ž-že v-váš bra-bratr, t-t-to r-rád u-uslyší,“ zakoktal a cpal mi do rukou sadu.

„Ano, udělá mu to radost,“ usmál jsem se na něj medově, „a mé ženě také.“

Přitisknul jsem k sobě Alici a společně jsme odešli.

„To byl slizoun,“ řekla mi Alice. „Mám asi štěstí, že jsem mu nerozuměla, co?“

„Ano, nebylo to zrovna slušné, co říkal,“ přikývl jsem.

„Ale když jsi řekl své jméno, začal se klepat strachy,“ podotkla.

„Má asi nějakou zkušenost s Lucasem,“ zasmál jsem se a došel k restauraci.

„Proč tady musí mít všechno italsky,“ rozčilovala se Alice, když se dívala do jídelního lístku.

„Možná proto, že jsi v Itálii,“ usmál jsem se na ni a ona mě trochu plácla jídelním lístkem do hlavy.

„Za to ti nic nepřeložím a neobjednám,“ urazil jsem se na oko a schoval se za jídelní lístek. Opatrně vzala ten lístek a sklopila ho, aby na mě viděla. Pustil jsem ho a uraženě se opřel se o opěradlo. Mávl jsem na číšníka, který k nám přišel.

„Máte objednáno?“ zeptal se nás.

„Dali bychom si dvě pizzy, dvakrát tiramisù a dvakrát kolu,“ poprosil jsem ho, zapsal si to a odešel. Alice se na mě šokovaně dívala, opravdu si myslela, že jsem jí nic neobjednal. Založila uraženě ruce a také se opřela. S potutleným úsměvem jsem čekal, až ji to přejde. Kupodivu ji to ani po deseti minutách nepřešlo.

Číšník k nám po dalších pěti minutách přišel s naším jídlem, Alice se na mě šokovaně podívala.

„To si vážně myslíš, že bych ti to udělal?“ zeptal jsem se jí.

„Vypadalo to tak,“ přiznala tiše, s úsměvem jsem nad ní zakroutil hlavou a pustil se do jídla. Měl jsem hlad jako vlk, a to opravdu. Během chvilky jsem měl pizzu snědenou a pustil jsem se do tiramisy. Alice mě s úsměvem pozorovala, ona také snědla celou pizzu a pustila se do tiramisy. Přiťukli jsme si kolou, byl to prostě krásný okamžik jen ve dvou. Po jídle jsme se sešli s ostatními a vyjeli jsme do Volterry.

„Vy jste těhotná, že, Rosalie?“ zeptala se mamka.

„Ano,“ přikývla opatrně Rose.

„V kolikátém jste týdnu?“ ptala se zájmem dál.

„V sedmém,“ odpověděla jí.

„Nebojte se, já jsem jen zvědavá, protože jste první upírka, kterou takto vidím,“ řekla mamka.

„Vy umíte také zařídit, aby upírka byla těhotná?“ zeptala se Rose.

„Ne, to umí jen Jasper, proto se ptám,“ odpověděla jí mamka.

„Těšíte se?“ zeptal se táta.

„Ano, a moc,“ usmála se Rose.

„Vím, jak se cítíte, já jsem toto zažila dvakrát,“ usmála se mamka a s něhou v očích se podívala na mě a Lily.

„A chtěli byste holčičku nebo chlapečka?“ zeptala se Lily.

„Mně je to jedno, hlavně, když bude zdravé,“ řekl Emmett a pohladil Rose po vlasech.

„Já bych chtěla holčičku,“ řekla Rose, Alice se jen usmála, jako by věděla, co Rose čeká. Edward se na ni s úsměvem podíval, takže to ví.

„Alice, neviděla jsi něco?“ zeptala se Rose.

„Viděla, ale nechceš se nechat překvapit?“ zeptala se jí.

„Nechci,“ zavrtěla hlavou a podívala se na Emmetta, který s ní souhlasil.

„Budete mít holčičku,“ řekla s úsměvem a pak se podívala na Esmé, která vypadala, že se každou chvilku rozbrečí.

Najednou jsem uslyšel znovu tlukot srdce, Leah a Seth se na mě podívali a kývli směrem k Esmé, ze které jsem to slyšel, přikývl jsem. Alice se na mě také podívala, položila si ruku na bříško a kývla směrem ke své matce, přitakal jsem. Pohledem jsem se jí ptal, jestli to bude chtít, pochopila mě a přikývla.

„Co se děje?“ zeptal se nás Carlisle, když viděl, jak s Alicí spolu komunikujeme.

„Myslím, že budeme mít další přírůstek do rodiny, pokud to budete chtít,“ řekl Edward.

„Kdo tentokrát?“ zeptala se Esmé a já, Alice a Edward jsme se na ni usmáli. Carlisle ztuhnul a Esmé si přikryla ústa rukou.

„To myslíte vážně?“ zeptala se Esmé šťastně.

„Viděla jsem to,“ přikývla Alice.

„A já slyším z tebe ten tlukot,“ dodal jsem.

„Jsme tu,“ řekl táta, vystoupili jsme a vešli do hradu.

„Uděláme to, až budeme sami,“ řekl jsem a Carlisle s Esmé souhlasili.

Vešli jsme do sálu, kde čekali ostatní vládci.

„Konečně jsi tu, Jaspere,“ řekl mi Aro.

„Také tě rád vidím,“ přikývl jsem a pozdravil i ostatní.

„Cullenovi, vítám vás, Jane, prosím tě, běž naše hosty ubytovat,“ řekl a Jane k nám přišla.

„Ahoj, Jazzi,“ usmála se na mě.

„Ahoj,“ pousmál jsem se „Lásko, běž s ostatními, potřebuji ještě něco vyřídit tady.“

„Dobře,“ přitáhla si mě k sobě a rychle políbila na rty. Společně s ostatními odešla a já se otočil k vládcům.

„Vidím, že je to mezi vámi zase v pořádku,“ řekl Marcus, přikývl jsem.

„Aro, chtěl jsem ti říct, že je Rosalie těhotná,“ řekl jsem.

„Opravdu?“ podivil se. „Takže legenda nelhala. Chci vidět to dítě, měla by tu zůstat.“

„Ona tu nezůstane, pojede se svou rodinou domů a ty se ani myšlenkou nezmíníš o jejím setrvání zde,“ oznámil jsem mu.

„Ale, Jaspe -“ namítnul, ale já ho zarazil: „Jasné?“

„Dobře,“ přikývnul neochotně.

„To je všechno,“ řekl jsem a odešel do svého pokoje, kde na mě čekala Alice.

„Co jsi tam potřeboval?“ zeptala se mě.

„Jen takovou drobnost,“ mávl jsem nad tím rukou.

„Nepůjdeme za mamkou a tátou, už se těším na brášku,“ usmála se na mě Alice.

„Ty jsi neuvěřitelná,“ zavrtěl jsem nad ní hlavou a společně jsme šli za jejími rodiči. Alice zaklepala, počkali jsme, až nás vyzvou, a vešli jsme.

„Už na vás čekáme,“ usmála se nedočkavě Esmé. Alice mě pustila a ke mně přišla Esmé. Natáhl jsem k ní ruce, uchopila mě. Věděla, co má dělat, zavřeli jsme oči a já nechal svou moc plynout.

„Už to slyším,“ zašeptala Esmé po chvilce, zaměřil jsem se na ten tlukot a poslal tam všechnu sílu. Esmé se zhroutila, Carlisle byl hned u ní. Podívala se na něj hnědýma očima, Carlisle se něžně usmál.

„Děkujeme, Jaspere,“ řekla mi Esmé, jen jsem nad tím mávnul rukou.

„Třeba se brzy dočkáme vlastního vnoučete,“ řekl Carlisle a podíval se na Alici.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vladce 19. kapitola: