Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 7. Kapitola

20.01.2010 (18:30) • TwilightChild • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1962×

Nechápu to, tohle je naprosto luxusní hotel a nejlepší apartmá, ale jen o jednom ručníku. Nebylo by na škodu stěžovat si někde u ředitele, hm.

Přestal jsem nadávat na všechno kolem a pomalu se uklidňoval. Pomáhala tomu ta horká sprcha. Na sprchovém stojánku stály čtyři lahvičky. Vydumal jsem, že jsou to dva šampóny. Jeden pro ženy a druhý pro muže. A dva sprchové gely, taky jeden pro ženy a pro muže.

Rozhodl jsem si dát menší očistu.

Nejdřív jsem ale přičichl k těm přípravkům. Docela voněly... Doufal jsem, že budou vonět i Nessi. Teda, že já budu vonět Nessi. Usmál jsem se a vyprcl si trochu šampónu na ruku a rozcuchal mezi vlasy.

Moc jsem se s tím ale nepáral. Nemám rád koupání, brrr. Rychle jsem smyl šampón a opláchl se. Dostal jsem totiž nápad. Obleču si na sebe ty špinavé věci a skočím do pokoje, kde si vezmu čisté. No a pak se ještě jednou osprchuji, jak geniální.

Vylezl jsem z vany, hodil na sebe kalhoty a vyšel ven. Nessie seděla na gauči a pohled se jí zapíchl na mě. Teda, abych to upřesnil, na mém těle. Vůbec se mi nepodívala do očí. Nebo podívala, kdybych měl oči na břichu. Ale to jaksi nemám. Vzal jsem si své věci a znovu jsem se zavřel do koupelky.

Když jsem zavíral dveře, moje oči zabruslily na velké zrcadlo na stěně. Viděl jsem, jak ze mě kape voda a že nemám triko. Úplně jsem na něho zapomněl. Jedna z vlčích věcí, kterou mám tak zafixovanou, takže není divu, že mi to úplně vypadlo. Tak proto asi na mě Nessi tak hleděla, usmál jsem se. Byl jsem rád, že ji něčím přitahuji.

Začal jsem se prohlížel v zrcadle jako malý kluk, když si zkouší nějaké vtipné grimasy. Vyplázl jsem na sebe jazyk, koulel očima, zkoušel napodobit čerta a pak i cenil zuby jak nějakej křeček. No, hodnou chvíli mi tyto grimásky vydržely a zvedly náladu. Musel jsem se smát sám sobě. Vypadal jsem, co si budeme nalhávat, jak pošuk. Pak jsem se zamyslel, jak to musí vnímat Nessie. Je tu takový klid a pak se z ničeho nic ozve můj smích. Toto zjištění mě už z mé dobré nálady nevytrhlo a já se znovu začal smát. Prostě jsem takový, no. S klidným srdcem jsem se znovu nechal hýčkat proudem teplé vody.

Ve sprše jsem byl chvíli. Nechtěl jsem nechávat Nessi tak dlouho samotnou. Před oblíknutím jsem se raději pořádně usušil, abych neprovokoval Nessi. I když nebyla to špatná myšlenka. Jo holt, já jsem neponaučitelný.

Když jsem vyšel z koupelny, Renesmeé s někým telefonovala. Vypadala poněkud naštvaně, ale pak se to zase změnilo v nadšenost. Nechápal jsem to… a byl jsem zvědavý s kým to mluví.

,,Jo, pozdravuj tam u Vás, ahoj," promluvila a zavěsila.

,,Kdo to byl?" zeptal jsem se. Nessi se zřejmě lekla, neboť sebou cukla.

,,Jé, Jaku. Ty už jsi tady? Vůbec jsem si tě nevšimla. No, to byla Alice víš…" řekla na vysvětlenou.

Alice? Hlavou mi proletělo několik věcí, co si zase pro nás vymyslela. Že by volala jen aby pozdravila, to u ní není zvykem.

,,Co chtěla?" tázal jsem se dál.

,,Co by jsi řekl projížďce loďkou? Je to od Alice, jako omluva, že se kvůli ní Bella dozvěděla to, ehm o nás... no, a pak volala," řekla Nessie a na tvářích se jí objevil ruměnec.

,,Nejsem proti. Omluvy se musí přijímat. A je to už rezervované?" zajímal jsem se.

,,Jojo, rezervované. A jak znám Alici tak i zaplacené. Říkala mi, že se ale nejdřív máme stavit pro kufry. Dneska to tam balí, tak jestli je chceme najít."

,,Jo, jasně. Kufry jsou na prvním místě."

,,Tak se nachystáme, posnídáme a jdeme pro ně, jo?" stanovila plán Nessie. A já souhlasil.

Na snídani jsme ani nechodili dolů do restaurace, jen se spokojili s tím, co bylo ve výbavě téhle kuchyně. Najedli jsme se dosytosti a pak se Nessie zavřela do koupelky ze slovy, že se učeše. Když vyšla neubránil jsem se dlouhému pohledu s otevřenou pusou, takže bych se nedivil, kdyby mi ukápla i slina. Slušelo jí to a jak.

,,Co tak hledíš? Půjdeme?" opáčila a popošla ke mně ke kuchyňské lince a popadla klíče od pokoje.

,,Jojo, jasně. No, moc ti to sluší Nessi," řekl jsem popravdě a vlepil jí pusu na tvář.

,,Díky," usmála se, ,,tobě taky, jako vždy," řekla a rozcuchala mi vlasy.

Nessi:

Byla jsem ráda zato, že kolotoče jsou kousek od hotelu. Paní od cukrové vaty nám vydala kufry a omluvila se, že včera musela zavřít tak brzo. Teď jsme je táhli s Jakem zpátky. Já jsem samozřejmě táhla ty menší a lehčí. V hotelu už nám pomohlo služebnictvo. Říkali, že taková vzácná návštěva se nesmí plahočit s kufry sama. Na chvíli jsem zapřemýšlela, co jim tak asi Alice mohla o nás namluvit.

Jelikož jsme měli všechno na výlet sebou, nečekali jsme. Na ulici Jake vytáhl mapu a hledal místo, na které nás teta poslala. Po chvilce, ale zjistil, že tahle mapa není podrobná.

,,Nessi, skočíme tamhle do trafiky. Tahle mapa je divná. Ono to tu prostě není."

,,Nesváděj to na mapu," řekla jsem mu s pošklebkem.

,,Nessi," řekl káravě, leč s úsměvem na tváři. Mlčky jsme došli k trafice.

Mě zaujali nějací panďuláčci na klíče za výlohou. Pozorovala jsem je, zatímco Jake vybíral nějakou mapu. Ty panďuláci byly opravdu roztomilí a já začala přemýšlet, že si jednoho koupím.

Ovšem byl tu malý zádrhel. Toho s vyšitým srdíčkem na tváři nebo toho s roztomilýma očkama?

Proč jsem se jen musela narodit jako holka? Kdybych byla kluk, tak bych se tímhle vůbec nezabírala. Ale taky kdybych byla kluk, blesklo mi hlavou, tak bych teď nebyla v Paříži s Jakem a neužívala si jeho přítomnosti.

Odvrátila jsem hlavu od těch zapeklitých panďuláčků a dál si prohlížela regál. Můj zrak spočinul na časopisech, pohledech a v neposlední řadě i na časopisech s nemravnou tématikou, ke kterým byly přidělané DVD s názornou ukázkou.

Jak to může být hned tak vedle sebe? prolítlo mi hlavou. Že jim to není blbé. Už jen skrz malé děti, co si vybírají pohledy a pak jim zrak spočine na takových chujavinách. A děti tyhle věci obzvláště přitahují.

S roztaženými zorničkami přemýšlí, co to je - to už znám. Ale proč se potom na to dívám tak i já? Nejsem žádný necuda a ani dítě, které neví oč jde, ale můj zrak je neustále přitahován na ono místo. Možná by bylo fajn to okouknout a přiučit se, prolítne mi nečekaně hlavou záludná myšlenka. Nechci Jacoba nějak zklamat. Než si uvědomím co dělám skončí nejbližší časopis s DVD v mé tašce!

Jacob zaplatí mapu a ptá se mě, jak se to místo jmenuje. Chvilku na něho jen zírám a snažím si urovnat myšlenky v hlavě, ale nejde to, protože nevím co urovnávat jako první. Přemýšlet, co teď s tou kazetou, nebo snažit se přijít na název místa na mapě. Jake na mě hledí a čeká až mu odpovím, ale já nic.

,,Nessi?" zvedne obočí a mávne mi rukou před obličejem. Zamrkám před jeho rukou a trochu se vzpamatuji.

,,Ehm... No, já nevím. Promiň... Ještě si odskočím na záchod. Počkej tady, hned jsem zpátky," vyhrknu rychle a mizím k hotelu. Naštěstí mám klíče já. Odemknu si pokoj a hledám nějaké vhodné místo, kde bych mohla schovat tu kazetu.

Co jsem to udělala! nadávám si v duchu. Krást se nemá. A navíc tohle! Podívala jsem se na časopis v mé ruce. Co s ním? Pohled mi padl na pohovku přede mnou. No jasně! Oddělala jsem ze sedačky polstrování a časopis ukryla pod něj. Tady ho doufám Jake nenajde.

Jejda... Jake! Určitě mu bude podezřelé, že jsem tak dlouho na záchodě. Vyletěla jsem z pokoje, zamkla ho a rychle vběhla do výtahu.

Jake zrovna vcházel do vchodových dveří hotelu.

,,No konečně!... To si musela jet až do pokoje? Záchody máš i tady v hale," ukázal mi směrem k dveřím s nápisem WC.

,,No... Já jsem si jich nevšimla, promiň," pokusila jsem se o úsměv.

,,Už jsem to našel," řekl mi a ukázal na mapu. ,,Tak pojď, půjdeme," vzal mě za ruku a vedl mě do rušné ulice.

Tahle cesta se neobešla bez ztracení a chvilkového bloudění, ale došli jsme k našemu vytouženému cíly. Přešli jsme most, na kterém byl i ukazatel s textem. Jacob ho vzorně četl nahlas, ale já pochytila jen pár slov. Byla jsem ohromená krajinou, že jsem to přestala vnímat. Kousek od mostu - bokem od normálních chodníků byla botanická zahrada a voda, která šplouchala pod mostem vypadala čistě.

,,Týjo, Nessie, co tomu říkáš? Není to skvělé?" zeptal se mě ohromeně Jacob.

,,Hm je. Je to tady úžasné. Tak jak je to s tím naším výletem?"

,,Nessie! Ty mě už zase vůbec neposloucháš. Já to celý teď přečetl a ono to tam bylo řečený, víš?"

,,Promiň. Prosím řekl bys mi to ještě jednou. Jsem nějaká mimo."

,,Jo dobře, ale jen proto, že se tak smutně koukáš. Naše prohlídka začíná támhle u toho mola. Projedeme botanickou zahradou a tím budeme mít výhled na všechny kytičky s vody," dořekl pyšně Jacob.

,,Tak jo," usmála jsem se nad jeho přednáškou. Jake jen pokývl hlavou a zase se rozešel. Určitě věděl kam má namířeno. Což se nedalo říct o mně. Jen jsem za ním cupitala a prohlížela si okolní přírodní krásu. Hned poblíž jsme nalezli molo s loďkami. Když jsme přicházeli, všimli si nás dva mladíci. Zřejmě tady pracovali. Uvítali nás a říkali, že to asi my budeme pan a paní Blackovi.

Zakroutila jsem hlavou. Ta Alice je děsná! I když… kdyby nebylo jí, tak bychom tady nebyli, uvědomila jsem si. A představa, že bych měla být Jacobovou ženou, se mi taky nezdála až tak příšerná. Co když budu jeho žena? Co když se vezmeme? Byla jsem uchvácena svými myšlenkami a plány, že mě Jake zase musel dostat do reality.

Popadl mě a zatáhl do loďky před námi. Asi už vše potřebné zařídil. Posadila jsem se na sedátko a čekala. Jeden z těch mladíků k nám přišel a ptal se, jestli chceme, aby jel s námi a vesloval, nebo to tady pán zvládne sám. Nadechla jsem se, že mu odpovím, ale Jake mě předběhl.

,,Samozřejmě že to zvládnu. A navíc chceme být chvíli sami," odpověděl a se šibalským úsměvem se podíval na mě. Přesně to samé jsem chtěla říct já. Ovšem zcela jiného bylo, když to vyslovil on. Cítila jsem jak mi trochu zrůžověly tváře.

Jake se chopil vesel a mi pomalu odplouvali. Za chvíli jsme byli uprostřed botaniky. Slyšela jsem jen šplouchání vody o loď, cvrlikání botanických ptáčku... Byla to nádhera. Jen já a Jake a to vše kolem. Přestala jsem si všímat různých detailů přírody a zadívala se na Jakea.

Nedíval se na mě. Sledoval okolí a pravidelně zabíral vesly. Bylo mi ho trochu líto, že musí veslovat. Už jsem chtěla říct, že bych ho mohla vystřídat, ale napadlo mě, že vlkodlak s tím nemůže mít nějaké potíže. Mají větší sílu než normální lidé. Pozorovala jsem jeho svaly na rukou, jak se mu při každém záběru do vody napínají a uvolňují. Měl na sobě volné tričko, které mu ohromě slušelo. Nemohla jsem z něj spustit oči. Kdybych mohla, hned teď bych ho shodila do té vody pod námi. Jake asi vycítil můj pohled a ohlédl se. Zamrkala jsem před jeho pohledem, aby jeho oči neupoutaly ty mé a usmála se.

,,Je tu krásně že?" řekla jsem a snažila se navázat řeč.

,,Je... Jsem rád, že jsem tu s tebou," řekl Jacob a jeho ústa byly zakroucené do toho jeho známého úsměvu.

,,Já taky. Byl to od tebe ten nejhezčí dárek," přiznala jsem upřímně.

,,To jsem moc rád. Bál jsem se, že odmítneš," namítl a trochu se při té představě zamračil: ,,Ale jsi tady! A to je hlavní," řekl a na jeho tváři se usadil úsměv. Poté jsme se odmlčeli.

Bloudila jsem myšlenkami v uplynulém čase, který byl tak jiný a krásný zároveň. Jacob porušil to ticho a řekl: ,,Všimla sis, jak je ta voda čistá? Hned bych do ní skočil."

Tak to jsi neměl říkat, pomyslela jsem si, ale nic neřekla nahlas. Nahnula jsem se a největší silou vyklopila Jacoba. On můj zásah nečekal. Takže s nečekaným výrazem skončil ve vodě. Chvilku byl celý potopený, ale pak vylezla jeho hlava.

,,Chtěl jsi se okoupat," řekla jsem než mohl cokoliv říct a k tomu nadzvedla ramena v omluvném gestu. ,,Máš, co jsi chtěl. Ještě nějaké přání?"

,,Jojo, mám přání. A to ti rovnou ukážu," prohodil. Trochu se vyšvihl a už po mě chňapal jeho mokrýma rukama. Rychle jsem uskočila. S tímhle jsem jaksi nepočítala, ale naštěstí jsem stačila zareagovat.  Jacob se ale samozřejmě nevzdal tak rychle. Stoupl si na nohy a snažil se obejít loď, aby mě mohl shodit. Začala jsem se smát.

,,Víš, jsi strašně roztomilej, když si nevíš rady," vysvětlila jsem mu můj zápal smíchu.

,,Tak když si nevím rady?" odvětil.

Viděla jsem, jak mu zajiskřilo v očích. Ohlédl se, jestli není někdo poblízku. Zřejmě se chystal použít vlkodlačí schopnosti. Ajaj! Zase jsem něco řekla. Jake si mě změřil pohledem, jak ve stoje udržuji balanc na kymácející se lodí. Pak rychle vyskočil, popadl mě a smetl mě s sebou do vody. V té rychlosti jsem si nestačila uvědomit, co se vlastně stalo. Když se mi to dopřálo, nadechla jsem se a zamračila se na Jakea.

,,Co je?" řekl s úsměvem od ucha k uchu.

,,Tys přeskočil loď?" nechápala jsem.

,,No a co," pořád se smál. Podívala jsem se na sebe. Oblečení jsem měla na sobě přilepené, že nebýt mého spodního prádla, je vidět všechno.

,,No podívej se na mě. Jsem celá durch mokrá," vyčítala jsem mu, ale marně.

,,To vidím," šibalsky si mě měřil.

,,Ty jeden," neodolala jsem, musela jsem se zasmát, a šplouchla jsem mu vodu do obličeje.

Tím gestem jsem mu dala jasně najevo, že je všechno v pořádku. A on toho řádně využil. Chvilku jsme na sebe cákali vodu, ale to mu samozřejmě přišlo málo. Přiskočil ke mně blíž a začal mě potápět. Chtěla jsem se na něj zlobit... ale nešlo to. Já si to užívala. Bylo sranda dělat, řekněme si to na rovinu, bordel v místech, kde je to přísně zakázáno.

Dneska už jsem kradla a teď jsem ještě výtržník, projelo mi hlavou. Ale ani tohle zjištění mi nekazilo mou dobrou náladu. Připlula jsem blíž k Jacobovi, povyskočila a chtěla na něho zaútočit a strhnout ho dolů. Jacob vycítil mé plány a v obraném gestu natáhl ruce před sebe. Neuniklo mi, jak jsou jeho svaly úžasně vidět a jak na nich má drobné kapičky vody. Z toho mi zjihlo srdce a já se zastavila a mé plány na pomstu byly tatam.

,,Co tam proboha děláte?" ozval se rozzuřený hlas z neidentifikovatelného místa.

My jsme se mžikem otočili, odkud a kdo na nás volá. Po chvilce jsem zahlédla postavu mířící k nám. Vypadala docela rozrušeně. Nedivila jsem se jí. Asi tady měla udržovat pořádek a my jsme dělali něco, co ji v tom zabraňovalo. Přišel až k nám a říkal nám něco jako, že si máme zase nasednout do loďky, že jestli by to zjistil jeho šéf, tak by měl po odměnách a kdesi cosi.

,,Tak promiňte, omlouváme se," řekla jsem mu s úmyslem zabránit mu v dalších upozorněních a rozkazech, jak se máme chovat. Když jsem promluvila, pohled s Jakea stočil na mě. Změřil si mě od pasu nahoru, jelikož to ostatní jsem měla pod vodou. Bylo mi nepříjemné, že na mě tak civí, protože jsem věděla proč. Jake se najednou postavil přede mě a naštvaně řekl Pařížanovi, ať na mě tak neciví.

Měla jsem z toho docela divné pocity. Nepříjemné z toho, že mě úplně cizí chlap viděl jako kdyby ,,ve spodním prádle", protože ta voda mé tričko doslova zneviditelnila. A příjemné z toho, že to Jakeovi vadí. A to znamenalo jedině to, že mě chce mít jen pro sebe, neboť mě opravdu miluje?

Zatímco jsem si srovnávala myšlenky, ten otravný chlapík odešel. Jake na mě jen krátce pohlédl a oznámil mi, že musíme zpátky do lodi. Řekl to s trochu smutně. Zřejmě se mu naše hrátky ve vodě líbily. Usmála jsem se a nasoukala se zpátky do lodi.

kapitola: (6) Další kapitola: (8)

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 7. Kapitola: