Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 4. Kapitola

12.01.2010 (13:15) • Heidi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2131×

Nessi:

,,Díky," odpoví jim ještě Jacob a pak se zase věnuje mě. Líbá mě na rty, na krk až sjede na mou hruď. Zastaví se, protože mu ve výhledu brzdí mé upnuté tričko. Něžně zajede svýma rozpálenýma rukama pod něj a svléká ho ze mě. Nebráním sem mu. Jsem naprosto uvězněná pod jeho nádherným teplým tělem, pod vírem vášně, hlavu mi ještě víc zamotává jeho omamující vůně. 

Konečně se mu podaří ze mě sundat ten kus hadru, který mu překážel. Chvíli se věnuje mým ňadrům a pak se zas přesune k mým rtům. Divoce a nevázaně se líbáme a je nám jedno jak dlouho. Užíváme si každý dotyk toho druhého. Už mám jasno. Tohle je moje láska, kterou jsem tak dlouho přehlížela. Proč jsem jen byla tak bláhová? A tohle jsme neudělali dřív? Pokouším se dál o tomto tématu přemýšlet, ale Jake mi to nedovolí. Prsty mi sjíždí z krku po rameni a níž a snaží se mi rozepnout podprsenku. Mezitím, co on zápolí s podprsenkou, položím si hlavu na jeho rameno a snažím se, co nejvíc si zapamatovat jeho vůni, takže mu nosem jedu po holém rameni.

,,Nessie to lechtá," zastěžuje si. Musím se pousmát a svůj nos vyměním za svá ústa a jazyk. Rovnou ho ochutnávám! To už ho, jaksi nelechtá. Mezitím si on poradí se zapínáním podprsenky a jemně ji ze mně shodí. Vůbec mi nevadí, že pod ním ležím takhle. Spíš mi vadí ten zbytek oblečení, který nám jaksi zavazí! Jacob má zjevně stejný názor. Pomaličku mi rozepne knoflík od riflí, pak pomalu sjede jezdcem zipu dolů. I když je tenhle dotyk přes kalhoty, tak doslova hořím touhou a vzrušením.

,,Nessie..." řekne Jacob ochraptělým hlasem, když mě naprosto zbaví kalhot. Začne mě líbat na stehna a já si užívám každého jeho doteku. Nějak naprosto ztrácím kontrolu nad svým tělem. Ze stehen přejde na bříško a začneme mi shrnovat kalhotky. Tenhle dotyk je pro mě nový, a jsem z něj zmatená.

,,Bella," řekne náhle Jacob. V tu chvíli je všechno vzrušení  pryč. Rychlým pohybem vstanu a podívám se na Jacoba. Nejdřív na něj jen nevěřícně zírám a pak spustím: ,,Cože? Já jsem Re - ne - smé pokud jsi si nevšiml! No fuj! Ty prase! Jenom kvůli tomu, že u Belly jsi neprošel, tak si ji teď nahrazuješ mnou?" hlavou mi hýřilo několik myšlenek, které jsem mu hned křičela do tváře. Jake na mě udiveně a nechápavě zíral.

,,Ale... Nessi! Co to vykládáš! Poslouchej. Bella mi volala! Ty jsi ten mobil neslyšela. Zavěsil jsem ji to a odhodil ho na pohovku."

Podívala jsem se směrem ke gauči. Opravdu na něm ležel jeho mobil.

,,No jasně," obrátila jsem se zpátky na něho. ,,Ten mobil tam ležel celou dobu. Teď se z toho snažíš jen nějak vykroutit že? Nelez mi na oči!" vykročila jsem rychlým krokem ke koupelně a zabouchla dveře. Nemohla jsem tomu uvěřit. To bylo od něho tak podlé a... nechutné. Opřela jsem se o zeď a sjela k zemi. Dala jsem hlavu mezi kolena a cítila, jak mi po tváři kane slza. Proč já mám zrovna takovou smůlu?

Alice:

Seděla jsem v křesle před televizí a sledovala nějaký nudný seriál. Vedle mě seděl Jasper a láskyplně mě objímal. Dneska jsem ale neměla na ,,to" chuť. Přemýšlela jsem, jak to vypadá s těma dvěma v Paříži. Jasper vycítil mou změnu nálady, když jsem se pokoušela dostat nějaké vidění. Zřejmě cítil nedočkavost, netrpělivost a určitou zvědavost. No jo, už jsem prostě taková. Ponořila jsem se do budoucnosti a hledala. Na okamžik jsem viděla Nessi ležící na posteli z nebesy a na ní Jacoba bez trička. Nechtěla jsem se jich šťárat v soukromí, ale jsem nepoučitelná. Pozorovala jsem dál.

„Alice!" okřikl mě Edward ,,to je jejich věc!"

Přestala jsem se soustředit na svou vizi a má pozornost spadla na Edwarda. Jeho pohled byl naštvaný. Věděl, že se to stane, ale nepřipouštěl si to tak k srdci. Teď to viděl na vlastní oči. Jeho malá holčička, kterou v Renesmeé pořád viděl, za chvíli bude patřit někomu jinému. Viděla jsem, jak se s tím snaží vypořádat. Jeho vypořádání odnesl stůl s vázou, ale nikdo mu nic neřekl. Každý chápal, že je to pro něho těžké.

Docela jsem si oddechla, že tady není Bella. To by dopadlo hůř. Určitě by to neskončilo jen u stolu s vázou. Ta by rozbila snad všechno. Bella je na tohle dost háklivá - Reneesmé je přece jen malá holčička. Dělalo jí problém pustit ji i na víkend do Paříže, ale když viděla jakou radost z toho má rozmyslela si to a povolila, i když s velkými potížemi. I před odjezdem Jacoba důrazně varovala: ,,Renesmeé může jet, ale pomatuj si dívat se, ale nedotýkat!" V jejím výrazu bylo vidět, že všechno myslela smrtelně vážně. A já teď měla vizi, jak to porušují.

Nemůžu ale popřít, že jsem tomu trochu nepomohla -  nějakou zásluhu si přece připsat musím. Pan a paní Blackovi to byl prvotřídní nápad.

,,Alice," řekl káravě Edward.

,,Edwarde! Nemůžeš si to tak brát. Už není malá. Věděl si, že ta chvíle, kdy ji předáš Jacobovi jednou přijde. A taky si proti tomu neprotestoval. Tak je to tady..." chtěla jsem mu dál promlouvat do duše, abych ho trošku uklidnila, když v tom se zaklaply dveře. I přesto, že každý věděl, kdo to je, se k nim všichni ohlédli.

,,Jaká chvíle?" zeptala se Bella. Všichni se tvářili jakoby nic, až na Edwarda. Bella přešla místnost a posadila se na pohovku vedle Jaspera. Ničeho podezřelého si nevšimla, jen se chtěla zapojit do rozhovoru.

,,O čem se to bavíte? Edwarde?" usmála se na něj. Když si však všimla jeho výrazu, její smích přešel.

,,Co se stalo?" přidala na hlase.

,,Alice?! Je to něco s Nessi?" vyptávala se, ale všichni mlčeli a to ji dohánělo k šílenství. Ani Edward jí to nechtěl říct. Věděl, jak bude reagovat.

,,Tak, co se tedy stalo?" řekla Bella a na každé slovo dala důraz.

Do pokoje se přiřítil Emmett a s vychlámaným obličejem pronesl: ,,No, Nessie se stane ženou!" pronesl slavnostně a začal se smát. V tu chvíli jsem měla další vizi. Naštvaná Bella volala Jacobovi a všechno "zasvědcování" zkazila. Musela jsem zakročit.

,,Bello, pojď sem a sedni si k nám. Všechno je v pohodě, vidíš? Reneesme se nic nestalo, ne? Takže klídek."

,,Renesmeé se sice nic nestalo, ale Jacobovi se stane!" řekla a namířila si to k telefonu, který ležel na kuchyňské lince. Rychle jsem vstala a chtěla zakročit.

K lince jsem se dostala přesně ve chvíli, kdy už bylo číslo vytočené.

,,Bello! Polož to!" nabádala jsem ji, ale věděla jsem, že už je pozdě.

Bells držela telefon a netrpělivě čekala. Kdyby byla člověkem, byla by rudá zlostí. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale pak ji zase zavřela. Podívala se na displej mobilu a naštvaně vykřikla: ,,On mi to zavěsil! Tak to mu nedaruju!"

 Bella začala chodit sem a tam a přemýšlela co udělá. Věděla jsem, že teď jim to všechno překazila. Měla bych zakročit, ale nevěděla jsem jak. Taky jsem to zavinila já. Kdybych se jim nehrabala v soukromí a neměla vizi, nemuselo to tak dopadnout.

Do háje, prolítlo mi hlavou. Už jsem neměla náladu dívat se, jak to všechno dopadne, neboť to, co se stalo Nessie musí být pro ni hrozné a já viděla, jak bude reagovat!

Jediné, co mě utěšuje je, že vím, že Jacob to nevzdá!

Nessi:

,,Nessi! Neblázni... Co sis to vzala do hlavy?" Jacob zabušil na dveře. Já ho však ignorovala. Teď se snaží dát všechno do pořádku. Má smůlu, už je pozdě. Prokoukla jsem ho.

,,Běž pryč!" okřiknu ho mezi vzlykama. Ještě před chvíli jsem si myslela, že je moje ,,pravá" láska. Proč? Proč zrovna já... Z mých očí se dere jedna slza za druhou.

,,Nessi…" slyšela jsem za dveřmi Jakea, pak potišeji dodal: ,,Miluju tě."

Při těhle slovech do mé hrudi udeří bolestivá rána. Zvednula jsem se a otevřela dveře.

,,Jak takhle můžeš lhát!" nevěřícně se na něho podívala svým ubrečeným obličejem. V jeho očích jsem ale neviděla, že by něco předstíral a hrál.

,,Ježíš Nessi, nebreč prosím!"

Viděla jsem jeho zdrcený výraz, když mě takhle vidí. A v tu chvíli jsem začala pochybovat. Co když mluvil pravdu? Co když jsem se tímhle chováním naprosto ztrapnila? Vlastně to není ,,co když“, to je to jasná věc! Ztrapnila jsem se. Proboha.

,,Ježiš, Jaku já jsem husa. Promiň já ti hned..." Musím se nadechnout a popotáhnout, abych byla schopná domluvit ,,nevěřila, ale..."

Jacob mě nenechal ťápat ve vlastních rozpacích přikročil ke mně a pevně objal. Pak se mi podíval do očí a promluvil.

 ,,Nessie já tě chápu, musela jsi se leknout, ale věř mi, že v tom nebyla žádná Bella. Myslel jsem si, že ten telefon slyšíš, tak jsem to jen okomentoval a ty jsi si to špatně vyložila." Ze srdce mi spadl kámen, jeho oči vypadaly tak pravdivě, že nebylo pochyb o tom, že by lhal.

,,Promiň," řekla jsem mu upřímně a taky ho objala. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a nasála jeho vůni. Nechápala jsem, jak jsem mohla takovému dokonalému stvoření křivdit. Můj pohled spadl na zmuchlanou pokrývku postele z nebesy. Všechno se mi vrátilo. Odtrhla jsem se od něho a chtěla načít nové téma.

,,Nepůjdeme si sníst dolů to jídlo?" opáčila jsem a doufala, že bude souhlasit. Potřebovala jsem na nějakou dobu nebýt s Jakem sama. Samozřejmě, že u stolu budeme jen my dva. Ale okolo bude přeci jen nějaká společnost. Aspoň moje pozornost bude občas spadat na ně.

,,Jo, jasně," odpověděl a vzal si mobil s pohovky. Já jsem se oblékla, popadla klíče, zamknula pokoj a vydali jsme se směrem k výtahu.

Cestu výtahem a nakonec i celou večeři jsme přežili v pohodě, ale bylo mezi námi nějak víc otazníků. Ta chvíle v pokoji v posteli s nebesy všechno změnila. Ničeho jsem nelitovala, ale... Mé pocity byly smíšené. Na jednu stranu jsem se bála být v Jacobově společnosti sama a druhou stranu jsem netoužila po ničem jiném. To je trochu moc na 17letou holku. Tuším, že kdyby nezazvonil ten mobil, tak bych říkala na 17letou ženu! A nebylo to špatné tušení. Naopak…

Předchozí kapitolky: (1), (2) , (3)  Další kapitolky: (5)

Shrnutí povídek Heidi

Shrnutí povídek twilightchild

Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 4. Kapitola: