Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 13. Kapitola

26.02.2010 (19:45) • TwilightChild • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1821×

Nessi:

Po tanci v altánku jsme se rozhodli prozkoumat i zbylé části zahrady. Naprosto jsme se odchýlili od plánu prohlídky. Měli jsme mít sraz za 10 minut, ale ty už jsme dávno prošvihli - takže nám logicky nezbývá nic jiného, než jet ve vlastních kolejích a udělat si svou vlastní prohlídku.

Procházeli jsme se po všech zákoutích, sledovali kytičky a neustále se pošťuchovali. Naše soukromá prohlídka byla dokonalá! Už byla téměř tma, když jsme uslyšeli hlasy. Určitě večerní prohlídka.

,,Chce se ti k nim přidat?" optal se mě Jacob.

,,Ne," zněla má odpověď.

,,Kam se schováme?" zeptal se mě s uličnickým výrazem. Hlavou mi blesklo, jak jsem se schovala já Jacobovi.

,,Do kašny? Ty jsi si mě taky nevšiml," nadhodila jsem.

,,Jenže oni si tu kašnu budou chtít prohlížet," namítnul Jacob.

,,Je tma. Toho moc neuvidí," uvažovala jsem logicky.

,,Tak dobře," souhlasil.

Vlezli jsme si do kašny a nadhodili kamenný výraz. O chvíli později se z cestičky vynořili dva hlídači s baterkami.

,,Jsem zvědavej, jak dlouho je ještě budeme hledat. Už chci jít. Manželka chystala večeřu a já  mám hlad," nadával jeden.

,,To nevím, jak dlouho, ale až je najdeme dostanou takovou pokutu. Myslím, že bychom na ně mohli zavolat i policii. Štvou mě zase neplacený přesčasy,"odpověděl druhý. Zatajila jsem dech. Co jsme to zas vyvedli?

,,Nessi," řekl Jacob hlasem tak tichým, že jsem ho mohla slyšet jen já: ,,já nechci mít zase problémy, nějak je vystrašíme, ať nás nechaj být a jdou šupem domů."

Vystrašíme? Při tom slově mě začal chytat menší záchvat smíchu. Jak proboha?

Jacob byl muž činu. Pomalinku seskočil z fontánky a odběhl do křoví opodál. Netušila jsem, co má v plánu. Až potom mi to došlo. Ze křoví se ozvalo zlověstné zavytí. Chlapy se hned otočili.

Jacob - vlk vystřelil ze křoví, zastavil se kousek před nimi a zlověstně začal cenit zuby a vrčet. Jejich srdce reagovala, jako splašené. Protože byli obyčejní hlídači neměli u sebe žádnou zbraň, takže se neměli s čím ohánět.

,,Padáme?" řekl jeden.

,,Jo jasně. Ty dva jsme už pustili. Řekneme, že to byli cizinci a neznali naše pravidla tak jsme byli velkorysí," odpověděl. Potom už začali splašeně couvat a mizet v dáli.

Počkala jsem než budou v dostatečné dálce a začala se smát. Seskočila jsem s fontánky a sedla si na její okraj. Jacob ke mě přišel ve své vlčí podobě a položil mi hlavu na nohu. Začala jsem ho hladit mezi ušima a dodala: ,,Jaku ty jsi můj hrdina. Co bychom jinak zas dělali."

Sehnula jsem se k němu a vtiskla mu pusu na čumák. Jaké pro mě bylo překvapení, když se v mžiku s čumáku staly Jakobovy rty. Jemně se nimi otřel o ty mé a vzdálil se.

Mým poloupířím očím se naskytnul pohled na Jacobovo nahé tělo. Už jsem ho viděla, to ano. Ovšem teď to bylo jiné. Před tím jsem byla nahá i já a měli jsme na práci jiné věci než očumování toho druhého. Teď jsem si ho mohla prohlédnout pořádně.

Byl tak krásný, svalnatý, úžasně opálený a ehm, ták velký,  pomyslela jsem si, když mi zrak spočinul na jeho mužnosti.

,,Nessi," okřik mě. A proměnil se do své vlčí podoby. Na tváři se mi v cukuletu objevil ruměnec.

,,Ježiš Jaku promiň. Já... Já nic neviděla," zalhala jsem.

Jacob doběhl do křoví a ozvalo se: ,,A co jsi neviděla?"

,,No, nic jsem neviděla," pokračovala jsem ve své pravdě.

,,Aha, a proč tvůj zrak zůstal tak dlouho na jednom místě?" zeptal se bez okolků. Můj ruměnec se ještě prohloubil.

,,A na jakém?" zahrála jsem si na hloupou.

,,Ty dobře víš na jakém. Až mě budeš příště okukovat, musí to být vyrovnané. Jinak se budu stydět," dodal a vylezl ze křoví už oblečený.

,,Ty a stydět? Vždyť nemáš za co," namítla jsem.

,,Nessi, raději toho necháme," zastavil naši debatu. Souhlasila jsem. Samotné mi to už bylo nepříjemné. Jacob ke mě došel.

,,Tak už bychom se měli vrátit, ne? Nechci zase někoho strašit," řekl ze smíchem.

,,Dobře, ale kudy?"

,,No nemůžeme hlavním vchodem, tam budou určitě kamery, takže by to chtělo někde přes plot," navrhl.

,,Jasně. Plot zní fajn."

,,Akorát víš, kde ho tak hledat?" optala jsem se.

,,No, nemám tušení, ale neboj my to zvládneme."

Jake mě chytl za ruku a my se vydaly hledat plůtek. Cestu mi zpříjemňoval radostným a vtipným povídáním.

Bloudili jsme, zahýbali, hledali až jsme našli. Pro nás ten plot nebyl žádnou překážkou. Chystala jsem se ke skoku, když v tom mě Jake popadl a než jsem se nadála, stály jsme spolu ven z Versailles. Jednoduše hotový gentleman, nedopustí, abych si zkřivila jen vlásek. Slušně jsem poděkovala a dodala, že to ale nebylo nutné. Jake na můj ,,dík" kývl hlavou a omluvně dodal, že mě prostě rád bere do náruče.

,,Opravdu? Tak si posluž," nabídla jsem se, neboť já jsem měla ráda, když mě bral. Jake dlouho neotálel a vyzvedl mě nad zem. Zasmála jsem se a zamávala nohama ve vzduchu.

,,Pamatuji si, jak si mě takhle brával, když jsem byla malá," vzpomněla jsem si. ,,Taky jsem byla o mnoho lehčí..."

,,Nesmysl," zakroutil hlavou Jake a malinko mě povyhodil. ,,Pořád seš lehká jako pírko."

,,Ha-ha-ha," zavrhla jsem jeho slova v důsledku z realitou.

,,Jak Ha-ha-ha?" předvedl můj výraz Jake, ,,jen se dívej."

Trošku si posunul ruky na mých nohách a zádech, abych se mu lépe nesla a pustil se do běhu. Nečekala jsem to, instinktivně jsem mu obmotala ruky kolem krku.

,,Proboha, Jaku! Zastav...," prosila jsem. Ne, že by mě to nebylo příjemné, ale bála jsem se, aby se něco nestalo mu. Přeci jen jsem tak lehká nebyla. Ani nevím jak, ocitly jsme se na chodníku rušné ulice. Jake se zastavil a opatrně mě postavil na nohy. Otočila jsem se na něj a káravě si ho měřila.

,,Ty jsi nezmar," oznámila jsem mu a chtěla ho něčím praštit za jeho nezodpovědnost. On není z olova jak já, nerozbitný.

,,Co kdyby se ti něco stalo? Nemůžeš se tak přemáhat, jen abys mi něco dokázal!" vyčítala jsem mu. Všimla jsem si ale, že není vůbec udýchaný... Zřejmě mu to vážně nedělalo žádné potíže.

,,Nessi, neplácej blbosti. Já se nepřemáhám. Jsem vlkodlak, pokud o tom nevíš," zasmál se a pokrčil rameny.

,,Já vím, ale přece-"

,,Žádný přece není. A pojď už. Musíme se nějak dopravit do hotelu," chytl mě kolem boku a šel neznámo kam. Podrobila jsem se mu a šla s ním. Opřela jsem se mu o rameno a nechtěně zívla.

,,Jsi unavená?" zpozorněl. ,,Klidně tě ponesu," mrkl na mě.

,,Ne Jaku, díky. To zvládnu sama," mrkla jsem na něj ve škodolibém úmyslu. Jake odvrátil hlavu a nechal to být. Chvíli jsem o tom přemýšlela, a pak mi to nepřišlo jako hloupý nápad.

,,A nebo víš co? Klidně. Jestli ti to udělá radost," usmála jsem se a čekala, jak se po mém opožděném rozmyšlení zachová.

,,Já to věděl," zajiskřilo mu v očích a už mě opatrně nesl. Pohodlně jsem se na něm usádlila a doufala, že mu to nijak nepřitěžuji. Dala jsem mu pusu na krk a zavřela oči. Naskytl se mi nádech plný jeho vůně, což ještě přispívalo k mé únavě a já pomalu nechávala svět světem, zkrátka bylo mi vše lhostejné.

Jacob:

Ani nevím, jak a kudy jsem se sem dostal, ale stál jsem na kraji známé ulice. Kousek od nás blikal nápis hotelu, ze kterého jsme dneska ráno utíkali, abychom stihli prohlídku. Pousmál jsem se. To jsme ještě nevěděli, jak to všechno dopadne.

Došel jsem k hotelu a opatrně prošel dveřmi, abych nevzbudil Renesmeé. Na recepci, i v tak pozdní hodinu, stála paní, a když nás viděla, mile na mě kývla. Nechtěla mluvit a riskovat, že by Nessi vytrhla ze spánku. Byl jsem rád, za její toleranci.

Vyjel jsem výtahem nahoru a přišel k našemu pokoji. Sakra, pomysle jsem si. Jak dostanu z kapsy klíče? Rozhlédl jsem se po patře, nikde nikdo. Zašel jsem za roh a uviděl nějakého mladíka patřícího ke služebnictvu hotelu.

,,Hej ty," zvolal jsem na něho šeptem. Otočil se a došel ke mě.

,,Přejete si?" zeptal se a začal si měřit Nessi. Vsadil bych se, že mi záviděl.

,,Prosím Vás, nemluvte tak nahlas, chcete ji vzbudit?" šeptal jsem dál.

,,Ne, to bych nechtěl. Omlouvám se," dal se ten mladík taky do šepotu.

,,Prosím Vás," zopakoval jsem ,,šáhněte mi tady do kapsy a vytáhněte klíč. Abych si je vytáhl, musel bych ji pustit, a to bohužel teď nemůžu udělat. A pak mi prosím otevřete Apartmá číslo 3. Jak vidíte, dočasně nesmím používat ruce," pokývl jsem k Nessi.

,,Ale jistě, jsou to tamty dveře že ano?" řekl služebník s klíčem v ruce.

,,Jojo jsou," potvrdil jsem mu to. Otevřel mi dveře a klíč mi vrátil zpátky do kapsy. Poděkoval jsem mu a on s pohledem na Renesmeé odešel.

Obezřetně jsem položil Nessi na postel a šel zavřít dveře. Při klapnutí zámku něco zamlulala a já se lekl, že jsem ji probudil. Ovšem ona mluvila ze spaní. Usmál jsem se a šel se něčeho napít. Přitom jsem stále pozoroval Nessi...

Byla tak kouzelná, rozkošná, roztomilá... jednoduše mohl jsem na ni oči nechat. Ležela na boku, tak jsem ji tam položil. Jedna ruka ji spadala přes bok a druhou měla pokrčenou u hlavy. Své vlněné a dokonalé vlasy měla rozprostřené kolem hlavy a ten její výraz! Podlamovaly se mi pod ním kolena.

Vypadala tak spokojeně a taky zranitelně. Držel bych jí u sebe klidně celou noc. Přišel jsem k ní a pomalu ji přikryl pokrývkou. Pohladil ji po vlasech a dal ji pusu na čelo. Nessi se zhluboka nadechla a řekla moje jméno. Hřálo mě to u srdce. Co se jí asi zdá? Lehl jsem si vedle ní a pomalu zavírat víčka. Dnešek stál opravdu za to...

Předchozí kapitola: (12) Další kapitola: (14, poslední)

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek do twilightchild

Autor: TwilightChild (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 13. Kapitola: