Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 6. kapitola

17.11.2010 (18:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4152×

Převýchova 6. kapitola

Bella

Vyspala jsem se skvěle. Tělo mě nebolí, jsem taková uvolněná, ale přesto mám divný pocit, že se dneska něco stane, ale moji dobrou náladu to nezkazilo. Včerejší večer s Cullenovými byl vynikající, strašně moc jsem se nasmála, ale dozvěděla jsem se toho i více. Jsem ráda, že jsem i jim řekla svoje menší tajemství s Newtonem.

Vstala jsem z vyhřáté postýlky, šla vykonat ranní hygienu. Umyla jsem si obličej, učesala vlasy a utíkala do kuchyně. Tam jsem strčila do rádia moje soukromně udělané CD, na kterém hlavně byla Katty Perry, Shakira, Lady GaGa, Alexandra Burke nebo Black Eyed Peas. Toto jsou moje nejoblíbenější písničky, které znám nazpaměť. Domem se rozezvučely první tóny písničky a já neodolala a při dělání kakaa jsem si nahlas zpívala, stejně mě nikdo nemůže slyšet. Tak jsem si zpívala, tancovala po kuchyni a bylo mi super. Ale když jsem se při jedné taneční otočce, všimla jsem si hodin a málem semnou švihlo. Já nestíhala! Já budu muset jet přes město 200 km/h, abych se zvládla dostat do školy!

Vyletěla jsem do pokoje jako uragán, nastrkala jsem se do starých riflí a tmavě modré košile. Cestou ke dveřím jsem popadla klíče, batoh a tenisky a valila jsem k autu. Ještě jsem si vzpomněla, že je zapnuté rádio, tak jsem ho ještě musela vypnout, ale před domem mě čekalo překvapení.

Před domem stál červený Jeep a o něj se opírali Emmett, Alice, Rose a Jasper. Když mě viděli, začali se ještě více smát než před chvílí a já cítila, jak rudnu ve tváři.

„No co, vám se nikdy nestalo, že byste zaspali?“ plácla jsem první věc, která mě napadla.

„Čau, Bells, ty jsi nezaspala, spíš bych řekl, že jsi byla zaujatá hudbou,“ dostal ze sebe Emm, který se málem sklácel k zemi. Ale potom mi došlo, co řekl: že jsi byla zaujatá hudbou. On to slyšel a vlastně všichni!

„Vy jste to slyšeli!“ vydedukovala jsem.

„Jo, slyšeli, Bello, ale nemáš se za co stydět, vždyť zpíváš nádherně,“ ozvala se Rose a ostatní přikyvovali.

„Já jsem se málem zapomněla s vámi přivítat,“ řekla jsem a šla obejmout Alice, Rose a Jazze s Emmettem jsem poplácala po zádech, ale to by nebyl Emmett, aby mi to náležitě neoplatil.

Vyzdvihl mě do vzduchu a kolíbal mě a strašně se u toho smál, ale já taky neměla daleko k smrti, která by měla diagnózu, že jsem zemřela, kvůli převelikému náporu smíchu.

„Brzdi, Emmette nebo umřu a budeš mě mít na svědomí,“ jak jsem tohle vyslovila, v tu ránu jsem stála nohama na pevné půdě.

„Asi bychom měli jít do školy a co vy tady vlastně děláte? A proč jste na mě nezazvonili? Vy jste se vlastně strašně bavili, když jsem se pokoušela o zpěv,“ řekla jsem na oko uraženě.

„My jsme pro tebe přijeli a náhodou zpíváš krásně,“ řekla Alice.

„Ani ten taneček nebyl k zahození,“ poznamenal Emmett a tím si vysloužil pohlavek od Rose.

„Tak už pojďte, nebo ta škola začne bez nás,“ pronesl Jazz a už nám otvíral dveře, ale mě něco napadlo.

„Emmette, dáme si závod,“ vykřikla jsem.

„Jupí,“ křikl Emmett a už nasedal do auta a já pádila pro svého miláčka do garáže.

Stoupli jsme si proti sobě a z okénka vykoukla Alice.

„Tak tři, dva, jedna… teď!“ zakřičela a já vyrazila plnou rychlostí vpřed.

Než se Emmett vzpamatoval z mého rychlého vystartování, tak já už byla na hlavní silnici směr Forks. Předjížděla jsem vše, co mi bylo v cestě, ale i Emmett nebyl moc pozadu, ale já měla výhodu, protože jsem stačila ještě předjet traktor, ale Emmett už ne, protože jemu cestu zacláněl kamion a také auto, které jelo za ním.

V největší rychlosti jsem vpálila na parkoviště u školy až spolužáci uskakovali a ohlíželi se za mnou. Někdo mi začal nadávat, ale já ho ignorovala, v klidu vystoupila z auta, vzala batoh, auto zamkla a sedla jsem si na kapotu mého autíčka a čekala jsem na Cullenovi. Byla jsem u školy v rekordním čase.

Tak jsem na ně čekala, ale když už jsem si myslela, že by to mohli být oni, tak se ze zatáčky vynořilo červené Ferrari a já měla zkažený celý den. Vystoupil z něho ten nafoukanec a schválně se ještě naparoval přede všemi na parkovišti. Když se naše pohledy setkaly, tak se na mě zamračil a já se pro změnu ušklíbla. Po chvíli konečně přijeli Cullenovi, takže jsem svoji pozornost obrátila na ně.

„Odveta, zítra,“ vydechl Emmett a měřil si mě nasupeným pohledem.

„Gratuluji, Bello, jsi první, která ho porazila,“ řekla Rose a potřásly jsme si pravicí.

To jsem si po chvilce všimla, že Edward na nás čumí. Po chvilce k němu přiběhla ta jeho rajda a on ji provokativně políbil. Nebylo to normální políbení, ale to hnusné, oslintané. Já se tam málem pozvracela.

„Prase,“ řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel i Cullen.

„To máš pravdu,“ řekl Jazz a poplácal mě po zádech.

Když to slyšel, tak se Cullen ušklíbl, provokativně tu svoji visačku si přisál k tělu a rozešel se s ní ke škole. Rukou jí přejížděl po celém těle a viděla jsem, jak se po mně po chvilkách otáčí.

„Půjdeme na hodinu,“ prohlásila Alice.

První hodinu jsem měla dějepis. Ten proběhl v klidu, ale matematika by pěkná zátěžová zkouška pro moji bránici. Měla jsem ji totiž s Emmettem. Celou hodinu mě zasypával vtípky, hlavně na stranu učitele, kterého taky náležitě ignoroval. Učitel byl z Emmetta na nervy a ještě víc na nervy byl, když ho vyvolal za vyrušování k tabuli a on to spočítal rychleji než učitel před malou chvíli. Tomu jsem se taky mohla usmát.

Další hodinu jsem měla zeměpis. Tam nebyl nikdo z Cullenů. Seděla jsem si v klidu v lavici a čekala na příchod učitele. Měla jsem lavici sama pro sebe.

„Tak ty se znáš s Cullenovými?“ zeptal se mě hlas blízko mé hlavy. Koukla jsem se na něho a spatřila jsem Erica.

„Ahoj, a co má být, že se s ními znám?“ zeptala jsem se po pravdě. Co jim je potom?

„No, jen... že se oni s nikým nebaví,“ řekl, „mohl bych se tě na něco zeptat?“

„Poslouchám,“ řekla jsem, ale nechtěla jsem už dál pokračovat v konverzaci.

„My ve škole máme školní kapelu a dneska se vybírá nová zpěvačka, nechceš přijít taky?“ zeptal se mě a mně málem vypadly oči z důlku.

„Jako já? A co bych tam asi tak dělala?“ zeptala jsem se ho s ironií v hlase.

„Zpívala a vezmi sebou i Cullenovi. Bude to v tělocvičně,“ řekl a tím mě postavil před hotovou věc.

Zeměpis jsem nějak přežila, protože učitel celou dobu žvanil o zeměpisných šířkách. Taková nuda, já už to probírala. Ale další hodina byla jiná, horší, nejhorší z celého rozvrhu.

Když jsem vešla do třídy, věděla jsem, že si budu muset s někým sednout, protože tady bylo hodně lidí. Zrovna chemie. Nenávidím chemii a ještě ji musím mít s hordou spolužáků, které ani neznám, ale jeden mi byl až moc známý a též i odporný. Ve čtvrté lavici u okna seděl Cullen a byl opět obklopen holkami. Zhnuseně jsem si odfrkla.

Šla jsem za učitelem, abych zjistila, kde je v této slepičárně volné místo. Ono se téhle třídě jinak nedalo říkat než slepičárna, všude byla nějaká slepice, u které bys čekala, že za chvilku začne kvokat a kohouti, kteří se pře těmito slepicemi naparovali. Nejhorší zpráva mě ještě čekala.

„Jediné místo je ve čtvrté lavici u okna, tudíž vedle pana Cullena,“ řekl s klidem učitel.

„To si děláte srandu,“ zaječela jsem na něj, až nadskočil.

„Myslel jsem, že budete ráda,“ řekl schlíple.

„Ani ve snu,“ řekla jsem, odfrkla si a odešla jsem.

Přišla jsem k jeho lavici, která byla obklopena „dívkami“ alias visačkami a vesele se s nimi bavil.

„Ehm, ehm,“ odkašlala jsem si, abych na sebe upozornila a mohla jsem jít na svoje místo.

„Tady zjevové nemají co dělat,“ štěkla na mě nějaká holka s hnědými vlasy a s ultra krátkou minisukní, do které bych se neodvážila ani já.

„Tak co tady děláš?“ odpověděla jsem jí vychytrale.

„Co jsi to řekla? Takže já... že jsem zjev? Ty asi nevíš, kdo jsem? Edwarde, ať se mi omluví,“ ječela jako smyslu zbavená.

„Že nevím, kdo jsi? No, podle toho jak vypadáš, bych řekla, že jsi nějaká štětka, ale podle tvého chování, no nevím, teď bych asi řekla dlaždič. A nevím, jestli doma vedete zrcadlo, protože kdybyste ho měli, tak se ráno zděsíš, jaký v něm vidíš zjev,“ řekla jsem a začala jsem se smát.

„Edwarde, ona mě uráží,“ ječela jako smyslů zbavená.

„Nevšímej si jí, Jess, jenom mi tě závidí, že nemůže být tak hezká jako ty,“ řekl, mrkl na mě a políbil ji na tvář a ona hned pookřála.

„Ona a hezká? Ani ve snu! Maximálně, kdybys jí zaplatil odbourání celulitidy, zvětšení hrudníku a nechal jí našít nový ksicht,“ řekla jsem a znovu jsem se rozesmála.

„Tak ty si nedáš pokoj!“ zavrčel na mě Edward, ale v tu chvíli zazvonilo a všichni šli na svoje místa, tudíž já též.

„Počkej, já ti to spočítám,“ zašeptal na mě Cullen a já se věnovala látce.

Párkrát jsem viděla, jak po mně Cullen šilhá, ale já ho ignorovala. Když zazvonilo, tak jsem vypálila ze třídy jako namydlený blesk.

„Čau, Bello,“ pozdravili mě sborově Cullenovi, když jsem přišla na oběd.

„Tak jaký byl den? Slyšeli jsme, že jsi zase měla kázání k Edwardově „dívce“ a zase jsi vytočila Edwarda,“ vyzvídal Emmett a myslím, že to chtěli slyšet všichni.

„Je to pravda a myslím, že podrobnosti už znáte. Máte dneska po obědě čas?“ zeptala jsem se, ale stále jsem byla rozesmátá z toho, jak jsem to natřela té jeho štětce.

„Máme, proč se ptáš?“ ptala se Rose.

„No, Eric vybírá novou zpěvačku do školní kapely a nás pozval,“ řekla jsem a dál jsem se nimrala v jídle.

„Tak ty chceš jít dělat zpěvačku?“ hvízdnul Emmett.

„Tak to není, Emme, já se tam chci jít podívat a vás chci vzít sebou, prý se tu s nikým nebavíte,“ řekla jsem. „A ani se vám nedivím,“ dodala jsem.

„My víme, proč to děláme,“ řekl Jasper.

„Dobře, my s tebou půjdeme,“ vypískla Alice a všichni se na ni zvláštně dívali.

Oběd proběhl v klidu a my jsme se vydali směr tělocvična. V tělocvičně bylo vše už přichystané, aparatura byla na svých místech, hudebníci zkoušeli, jestli jim ladí nástroje. My jsme se usadili na bednách a pozorovali jsme okolní dění. Moji radost z nějakého kulturního dění mi zkazil zase Cullen. Byl tam s tou svojí visačkou a promenádoval se s ní všude po tělocvičně. Z rozhovoru jaký vedli, jsem vyvodila, že ta holka se má ucházet o místo zpěvačky. Nejvíc mě asi překvapilo, když si šel Cullen sednout k piánu.

„Ty jsi věděl, že hraje ve školní kapele?“ ptal se vedle mě Emmett Jazze.

„To nevěděl nikdo,“ odpověděla místo Jazze Alice.

Z ničeho nic se rozezněl mikrofon a z něho hlas Erica.

„Vítám vás a děkuji, že jste si udělali čas a přišli jste. Jak je vám známo, vybíráme novou zpěvačku, takže bych poprosil všechny zájemkyně, aby si stouply do fronty. My vás vyzveme, vy sem přijdete, my začneme hrát a vy nám tu zazpíváte. Jasné?“ řekl Eric a šel si sednout za bubny.

„Proč tam nejdeš?“ zeptal se mě Emm.

„Jsi blbý?“ sykla jsem po něm.

„Tak blbý, no počkej,“ řekl a mně došlo, že je zle. Co na mě vymyslí? Pane Bože, chraň mě!

Měly zpívat moji nejoblíbenější písničku od Katty Perry, takovou lehoučkou – Hot N Cold a nad ní většina kandidátek vylítla. Zrovna nastoupila na pódium ta Edwardova visačka. Edward se na ni zářivě usmál a to, co ze sebe začala vydávat se poslouchat opravdu nedalo. Drželi jsme si uši a těšili se na konec jejího výstupu.

Když dozpívala, tak nám se ulevilo. Ten její zpěv byl strašný.

„Děkujeme za vaši odvahu sem jít a předvést to, co umíte. Jiné kandidátky nejsou?“ zeptal se Eric.

„Bella,“ vykřikl Emmett a já si připadala jako ve špatném snu. On si snad ze mě dělá srandu. Podívala jsem se na Emmetta a zpražila jsem ho pohledem.

„Tak, Bello, pojď sem a předveď se,“ řekl Eric a usmál se na mě.

Já Emmettovi v duchu nadávala od všech sprostých jmen, které jsem znala a bylo jich požehnaně.

Vstala jsem, klepala se mi kolena a s těžkostí jsem se dobelhala k mikrofonu. Když jsem tam stála, nehledě na to, že Edward mě skenoval zlostným pohledem, tak jsem si řekla - proč ne? Když už jsem tady, tak si to užiji.

Stáhla jsem si gumičku a vlasy jsem nechala okolo sebe vlát. Mikrofon jsem si vzala do ruky a kývla jsem na Erica.

Místností se rozezněla známá melodie a mně se na tváři roztáhl samolibý úsměv. Hned jsem se chytla textu a strašně jsem si to užívala, takto jsem zpívala před několika měsíci, ale to jsem ještě byla tou starou Bellou – královnou školy. Dala jsem do toho vše a zpívala jsem tak, jako před pár měsíci.

Když píseň skončila, tak jsem se zeširoka usmála, vrátila mikrofon a jemně se uklonila. Emmett samozřejmě aplaus ve stoje a Cullenovi také stoupli a též mi tleskali. Celý sál mi tleskal a já ladně seskočila z pódia.

„Tak co tomu říkáte?“ zeptala jsem se, když jsem došla ke Cullenům.

„Senzační, jsi třída,“ chválil mě Emmett a ostatní souhlasně přikyvovali.

„Jsme tady čtyři a už máme za sebou i hlasování a rozhodli jsme se, že chceme jako novou zpěvačku, teda pokud nám svolí. Bello? Budeš naše nová zpěvačka?“ vyhrkl a koukal na mě.

„Mám čas na rozmyšlenou?“ zeptala jsem se laškovně.

On se tak na mě koukl. „Tři byli pro a jeden proti, takže buď teď nebo nikdy. Když odmítneš, tak bude naši zpěvačkou Lauren,“ řekl s klidem, ale to bych zase tu radost Cullenovi nemohla udělat.

„Tak víš co, já to beru,“ řekla jsem a všichni začali tleskat, jen Cullen se zvedl, chytil tu svoji štětku okolo pasu a zmizel.

Takže jsem novou zpěvačkou, no tak dobře. Všichni Cullenovi mi gratulovali a doprovodili mě na parkoviště.

„Bello, my spěcháme, tak ahoj zítra,“ křikla na mě Alice, která se jako poslední se mnou loučila.

Šla jsem pomalu k autu, v klidu nasedla a myslela jsem si, že v pořádku dojedu domů, ale to by nesměl někdo otevřít dveře a začít na mě křičet.

_____________________________

Tak co tomu říkáte? Kdopak bude opět provokovat Bellu? Děkuji za Vaši předešlou podporu, ale i za Vaše názory.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 6. kapitola: