Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 23. kapitola

18.11.2012 (18:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2400×

Bella

     Ani nevím, jak jsem se sem dostala, ale náhle jsem se ocitla v pokoji Edwarda, prudce hozena na postel, ale vše kolem mě bylo jakoby v mlze, v nádherném obláčku vášně a touhy, kterou jsem znenadání pocítila k Edwardovi. Bylo to mnohem silnější než má touha po krvi! Když mě začal líbat, já byla na pokraji propasti a já chtěla spadnout a nechat se unášet.

     Tyto chvilky neměly nic společného s tím nešikovným připravením o panenství, které bylo zakončeno mou přeměnou.

      „Ano, Edwarde, líbej mě… víc… a víc…“ jen jsem sténala, a když mě roztouženě kousnul ze strany do krku, se zavrčením se proti němu vyklenula a obrátila jsem naše pozice. S hlubokým zamručením jsem mu roztrhnula košili a naskytl se mi pohled na jeho nádherný hrudník posetý jemnými chloupky. Rukou jsem mu zajela do té malé čupřinky na jeho hrudi a oplácela mu jeho laskání. Líbala jsem ho všude a ani jsem nepostřehla, že mé tričko zmizelo někde v dáli a zůstala mi jen podprsenka.

       „Ty zpustlíku!“ zašeptala jsem roztouženě a napřímila jsem se do sedu a nahmatala si na zádech zapínání svého svrchního dílu spodního prádla.

       „Ty má malá rozkošná mrško!“ oplatil mi stejným hlasem Edward a upřeně mě pozoroval.

       Když má podprsenka následovala tričko, musela jsem se potěšeně rozesmát, protože Edwardovy oči měly barvu uhlu. Smích brzy přešel ke slastnému sténání, protože Edward se nikdy nezaobíral moc prohlížením, dával přednost zkoumání. Následoval mě do sedu a své rty přisál k mé naběhlé bradavce. Celá jsem se zatetelila blahem a přitiskla jsem se k němu ještě blíže. Moje ruka vylétla k jeho hlavě a své prsty jsem zabořila do jeho hedvábných kadeří. V celé místnosti se jen ozývalo mé slastné vzdychání a jeho zrychlený dech.

        Přesunul se k mému druhému ňadru a zahrnul ho stejnou péčí jako to první a já se cítila tak milovaná a hýčkaná, že jsem vůbec své budoucí oběti nelitovala. Ale tyto myšlenky jsem rychle poslala pryč, protože mě Edward znenadání položil na postel a postavil se vedle ní. Vyjeveně jsem na něj hleděla, ale rychle jsem dospěla k poznání, protože na tváři se mu uhnízdil jeho tak známý potutelný úsměv a ještě víc se rozšířil, když si sáhl po pásku u kalhot.

       „A co já, drahý?“ zašeptala jsem netrpělivě a zakroutila jsem boky na znamení, že i já jsem doposud polonahá a rozhodně si nenechám ujít to potěšení, když mě z nich bude dostávat Edward.

       „Hned jsem u tebe.“

       Ale to mi stejně nestačilo. Posadila jsem se před něj a když nechápavě vyklenul své dokonalé obočí, tak jsem ho popadla za kalhoty a přitáhla k sobě. Nedočkavě jsem nahmatala knoflíček u kalhot a div mu ho neutrhla. Stáhla jsem mu kalhoty až k zemi a on z nich pohotově vystoupil a stál proti mně jen ve spodním prádle. Začala jsem se po celém těle třást dosud neukojenou touhou. Natáhla jsem ruku po jeho boxerkách, ale on moji ruku zastavil. Nechápavě jsem k němu vzhlédla.

       „Zlato, jestli se mě dotkneš, tak já asi vybouchnu a přestanu se ovládat.“

       „A co kdyby se mi líbilo, kdybys ztratil kontrolu?“

       „I ty…“ zamručel Edward a jednou rukou mě objal kolem pasu a svými lačnými ústy vyhledal ty mé. Aniž bych si toho všimla, tak druhou rukou chytil mé kalhoty i kalhotky za okraje a normálně je ze mě serval. Odtrhla jsem se od něho s rádoby pobouřeným pohledem v očích.

       „Edwarde Cullene, právě jsi mi roztrhal mé nejoblíbenější rifle!“

       „Koupím ti jich tisíce, když budeš chtít,“ zasmál se Edward takovým zvláštním, zhrublým hlasem, takovým, který jsem dosud neznala a u něj nikdy neslyšela. Hodil mě znovu na postel a než jsem nadála ležel na mně znovu, ale nyní celý nahý a velmi roztoužený. Poséval celé mé tělo tisíci polibky až jsem byla celá tak divně citlivá. Hladila jsem jej po jeho svalnatých zádech a občas jsem zajela i rukou níž a polaskala jeho pevný zadek.

      Nikdy by mě nenapadlo, že toto s někým budu dělat, ale tyto myšlenky se velmi rychle rozutekly do všech stran, když Edward zabloudil svým prstem tam dolů, tam, kde jsem byla pomalu nedotčená. Jeho dotek byl přímo magický a zvlášť když se dotknul pupenu mé rozkoše. Nahlas jsem vykřikla a celá jsem se kroutila a mimovolně jsem boku vysunula směrem k němu.

       „Edwarde, já už to nevydržím!“ můj výkřik vyzněl do ztracena.

       „Má drahá, vydržíš toho mnohem víc!“ A po tomto výroku jeho hlava zmizela.

       Než jsem vyskočila úlekem, pocítila jsem přímo nadpozemský pocit, který se šířil od podstaty mého ženství až nahoru. Edward trůnil mezi mými stehny a já nebyla schopna racionálně myslet, pouze jsem pod vlnami rozkoše zakláněla hlavu a sténala.

       „Už, Edwarde, už!“ vykřikla jsem, protože ta jemná bolest žíznila po uvolnění.

       Edward mě poslechnul, a když se naše těla spojila v jedno, cítila jsem se jako v ráji. Nic jiného jsem si od života nemohla přát.

       Když jsme oba dospěli vyvrcholení a on mě velmi silně objal a přetočil na hruď, cítila jsem se naprosto šťastná. Cítila jsem se doma.

       Za hradbami Voltery

      „Každému zapalte pochodeň!“ vykřikl Stefan. Konečně jeho plán bude dokončen a on zničí všechny ty Volturiovy! Nebýt Ara, vládl by on. Ale Aro se svými bratry za chvíli nebude. Volterru vypálí do základu a nebude litovat nikoho, kdo tam zůstane, ale toho, kdo uteče, nechá běžet, teda pokud to nebude Volturi.

       „Mí drazí, hlavně musíme být nenápadní!“ A vydal se směrem k hradu, následován svými sympatizanty. Vyslal speciální jednotku napřed, aby zneškodnili stráže. A povedlo se, po stráži nebylo ani památky. Brzy mu bude celý upíří svět říkat pane!

      Obklíčili hrad a všichni čekali jen na jeho pokyny.

      Stefan kývl hlavou a spustila se salva ohně do oken hradu.

Bella

     Spokojeně jsem ležela na Edwardově široké hrudi, když jsem něco ucítila a hlavně uslyšela. Byl to křik a smrad spáleniště. Znenadání něco vlétlo do jejich okna. Hořící pochodeň! Vyskočila jsem na nohy a za mnou Edward. Nemysleli jsme na nic, pouze jsme na sebe hodili župany a běželi z pokoje.

      „Edwarde, kde máš zbytek rodiny? Vím o tajné kryptě vedoucí daleko za hradby!“

      Na chodbě byl šílený povyk!

      Ozval se přímo nadlidský křik a odnikud se vyřítil hořící Felix. Nic jsme pro něj už nemohli udělat, budeme rádi, když se z tohoto pekla dostaneme sami.

      Chytila jsem za ruku Edwarda a běžela jsem směrem k tělocvičně. Zaplať Bůh, potkali jsme cestou další členy rodiny a ti nás následovali až k tělocvičně, kde jsem klepnula na skrytý panel a ten se otevřel.

       „Díky Bohu!“

       Ale když jsem nahlédla do chodby, ucítila jsem z ní kouř. I ona byla zapálená!

       „Bože, mi tady uhoříme!“ vykřikl teatrálně Emmett a bezmocně se chytil za hlavu. Až teď jsem vzpomněla na svůj výborný štít!

       „Neboj, Emmette, neuhoříš. Důvěřujte mi a následujte mě,“ řekla jsem a v tu chvíli jsem je obalila svým štítem a tryskem jsme se vydali vstříc plamenům.

Aro

      Moji nejbližší utekli. A kapitán zůstal sám na své potápějící se lodi. I Caius utekl. Klečel jsem nad shořeným tělem Marca. Drahý Marcus zemřel přímým ohněm.

      Smutně jsem se usmál a šel jsem se posadit na svoje místo v místnosti, do svého křesla, které mě nikdy neopustí. Plameny se stále přibližovaly a já nemohl nic dělat, a ani jsem nechtěl. Když mám zemřít, tak aspoň důstojně...

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 23. kapitola: