Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 19. kapitola

14.08.2011 (11:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2570×

Převýchova 19. kapitola

Edward 

„Kde jsi byl celou noc?“ vyjel na mě bez okolků Carlisle. 

Chtěl jsem mu odpovědět, že jsem strávil noc tím, že jsem se proháněl lesem a nemohl jsem přijít na to, proč mě nic nebaví. V baru, ve kterém jsem zakotvil, jsem si vyhlédl nádhernou sošnou blondýnu. Normálně bych byl žhavý jako kousek železa vytáhnutý z pece, ale tentokrát nic. Prostě nic. Byl jsem chladný. Ale stačila jedna vzpomínka na Bellu, když zpívala v tom baru, jak sebou kroutila. Byla nádherná. 

„Přestaň!“ okřikl jsem se v duchu.  

„Byl jsem… venku,“ řekl jsem klidným hlasem, i když uvnitř mne to vřelo. Jasper si mě zvláštně měřil. 

„Nekecej! Vím, kde jsi byl! My tady trneme strachy, co se všechno mohlo stát Belle a ty si klidně lítáš po městě s těmi svými děvkami! Jdi do… k šípku!“ křičela na mě Alice jako pominutá. V tu chvíli po mně letěl můj oblíbený bílý černoušek. 

„Hej,“ křikl jsem, když soška proletěla těsně vedle mne. 

„Ty vůbec nemáš co říkat! My jsme Belle zničili život! A to všechno ty. Hned ze začátku jsem měla vizi, že budete spolu, ale potom sis ji začal upravovat! Všechno mohlo být dokonalé, ale zkazil jsi to všechno ty se svými choutkami!“ ječela na mne Alice a házela po mně všechno, co bylo poblíže. Jasper ji potom chytil za ruce, ale stále se zmítala a vrčela na mě. 

„No bože, tak umřel další člověk. To se stává denně,“ řekl jsem s klidným hlasem. 

Alice zařvala, ještě že ji Jasper tak silně držel, ale v tu chvíli se přede mnou objevil Carlisle. 

„Už tě nemohu nazývat synem. Lituji toho, že jsem ti dal své příjmení. Vždy jsem tě učil, že lidský život je to nejcennější, co je, že nesmíme zabíjet, že je to barbarské. Ty ale v klidu řekneš, že jeden život nic neznamená. Bella byla Alicinou největší přítelkyní. Byl bych opravdu rád, kdybys odešel,“ řekl Carlisle a s kamennou tváří se obrátil ke schodišti a odešel do své pracovny. 

Chvíli jsem nevnímal. Pane Bože, to musí být špatný sen. Carlisle se mě vzdal? Řekl ta slova? Byl jsem zaskočený. Pomalu jsem se otočil k odchodu, když se mého ramene dotkla Alicina ruka. 

„On to tak nemyslel. Omlouvám se ti, Edwarde,“ řekla soucitným hlasem, ale já jen zakroutil nesouhlasně hlavou a otevřel jsem dveře a jen co jsem se ocitl před domem, dal jsem se do běhu. 

Bylo mi jedno, kam běžím. Konečně jsem si začal uvědomovat svoji vinnu. Všichni měli pravdu. Byl jsem nenapravitelný hlupák. Zničil jsem Belle život. Kdybych mohl, vyměnil bych si s ní ten svůj. Určitě skončila jako jídlo nějakému upírovi. 

Pane Bože, co jsem to udělal?

Bella 

Aro mě dovedl do velké síně. Po stěnách byly nádherné fresky. Stála jsem ve dveřích, když se ke mně otočily zraky všech přítomných. Udiveně na mě hleděli. 

„Toto je náš nový přírůstek do naší rodiny. Isabella,“ řekl Aro, který v tuto chvíli stál za mnou a svíral mi rameno. Nebylo to zrovna příjemné. 

„Teď je čas na oběd,“ řekl s klidem v duši. Nejsem to jídlo já? To snad ne. 

Z ničeho nic se otevřely masivní dveře na druhé straně síně. Odtamtud začaly proudit davy lidí. Prohlíželi si fresky, sklenutí síně a vypadali jako turisti, ale v tu chvíli jsem cítila sladkou vůni. Vonělo to jako to nejlepší jídlo na světě. Plameny v krku zesílily. 

Ani jsem nepocítila, že ruce z mých ramen zmizely. Já jsem jen vnímala tepající tepny lidí prohlížejících si fresky, klenbu a další architektonické prvky. Z krku se mi vydralo divoké zavrčení. Aniž bych ten pohyb udělala, vyšvihla jsem se na stěnu, odrazila jsem se od ní a všechno jsem zaměřila na jediné – na blonďatou dívku napravo. 

Když se otočila a viděla mne, jak jí stojím za zády s divokým výrazem ve tváři, začala strašně křičet a tím vyvolala rozruch v celé místnosti. 

Já ji nevnímala. S rychlostí blesku jsem se přisála k její tepně. Bylo to automatické, jako bych to dělala celý život. Dívka se prvně bránila, ale potom mi v rukách zmalátněla. V krku se mi rozplývala životodárná tekutina, která mi strašně chutnala. Ta chuť se nemohla vrovnat žádnému jídlu, natož vídeňské kávě, kterou jsem milovala. Bylo to něco nového. 

Krev došla až moc rychle. Nemyslela jsem na to, co se s tou dívkou stane nebo spíše stalo. Neohlížela jsem se a vrhla jsem se po dalším nejbližším člověku. Když jsem dopila čtvrtého člověka, neměla jsem stále dost. Oheň v krku trochu zeslábl, ale nebylo to ono. 

„Isabello, pochutnala sis?“ ozval se za mnou Arův hlas. 

„Bylo to výborné, ale ještě bych si dala,“  řekla jsem nevrle. 

„To je pochopitelné. Chtěl bych ti někoho představit. Isabello, toto je Jane,“ řekl Aro a přede mne předstoupila malá blonďatá dívenka s rudýma očima a s neutrálním výrazem. Byla o hlavu menší než já. 

„Bella,“ řekla jsem. 

„Jane,“ odpověděla chladným hlasem. 

„Tak, teď vezmi Bellu do jejího pokoje, Jane. Bello, potom si promluvíme v mé pracovně,“ řekl Aro a v tu chvíli mě chytila za ruku Jane a táhla mne před sebou ze sálu. Nechala jsem ji, ať si se mnou dělá, co chce. 

Když se za námi zavřely dveře, Jane zrychlila a zastavila se až u posledních dveří na chodbě. Zabouchla za námi dveře a otočila se ke mně se zářivým úsměvem. Zůstala jsem na ni zmateně zírat.

„Ahoj Bello, pojď si sednout. Budeme nejlepší kamarádky. Pojď, mám tady spoustu časopisů a seženu ti nějaké nové oblečení,“ švitořila Jane. Teď se chovala jako malá pubertální holka, která si našla nový objev svého trýznění. 

Ale nakonec nebyla Jane tak špatná. Nasmála jsem se s ní. Ukázala mi můj pokoj, řekla mi všechny nejnovější drby a domluvila si se mnou filmový večer. Byla hodná. Ukázalo se, že v tom sále, to byla jen přetvářka, kterou si budu muset osvojit i já. 

Teď mě čeká Aro.  

 __________________________________________

Přeji pěkné čtení, Vaše Iva. Děkuji za povzbudivé komentáře, moc pro mne znamenají.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 19. kapitola: